Hoodovo tažení do Tennessee - 3. část

Autor: David Krayzel 🕔︎︎ 👁︎ 19.983

Úvod

14. prosince vrcholily v Nashvillu přípravy na nadcházející bitvu. Thomas velel silám o celkovém počtu téměř 60000 mužů. Úplně napravo stál Wilsonův sbor o síle přes 6500 jezdců. Vedle něj byl XVI. sbor generála Smithe o síle asi 9000 mužů.  Uprostřed byly umístěny IV. a XXIII. sbor Wooda a Schofielda, celkem o síle asi 24000 mužů. Nalevo byl District of Etowah generála Steedmana o síle 8500 mužů.

Proti němu stál Hood, který měl na bojišti k dispozici asi 25000 mužů opevněných na krátké frontě jižně od Nashvillu. Napravo stál oslabený Cheathamův sbor, uprostřed Leeův sbor a vlevo se bránil Stewart, jehož pozice byla nalevo podpořena několika redutami bránícími jeho levý bok a týl. Mezi Stewartem a řekou byli  navíc řídce rozmístěni Chalmersovi jezdci.

Reklama


Bitva u Nashvillu (vlevo 15. září, vpravo 16. září)

První den

15. září ráno začal navzdory blátu a mlze útok. Těžiště útoku mělo být na levém křídle Hoodovy armády. Wilsonovy tři jízdní divize měly rebely obejít s podporou Smithova sboru. Toho měl pak případně podpořit i Woodův sbor.  Zde na poslední chvíli došlo ke změnám – Wooda nahradil Schofield, jehož sbor měl být původně v záloze. Steedman měl provést klamný útok na pravé křídlo – určil k tomu dvě brigády. Dopoledne došlo k několika zdržením: Schofield musel v mlze postupovat napříč bojištěm přes týl Woodova sboru. Wilson nemohl kvůli mlze vyrazit v plánovaných šest hodin ráno a později se mu navíc dostala do cesty část McArthurovy divize Smithova sboru – postup se obnovil až kolem desáté hodiny.

K prvním bojům mělo dojít na Hoodově pravém křídle. Plukovník Morgan se po nočním průzkumu rozhodl, že ráno zaútočí na Rains's Hill, přičemž Morganova i Grosvenorova brigáda budou postupovat podél Murfreesboro Pike a pak od silnice na jih. Z druhé strany měla podél železnice ze severozápadu postupovat Thompsonova brigáda.

V důsledku zdržení na dalších úsecích fronty dostal Steedman rozkaz k útoku až v osm hodin a útok začal až kolem desáté. Předním plukům Morganovy brigády se podařilo bez problémů vyčistit předsunutá lehká opevnění pouze pod lehkou palbou harcovníků. O něco dál připravila Granburyho brigáda na útočníky past skrytou lunetu se čtyřmi děly. Konfederační vojáci se po zjištění, že Morganovy pluky přehlédly kvůli stromům lunetu, zdrželi palby a vypálili až na vzdálenost třiceti metrů; ve stejnou chvíli vypálila děla na druhé straně železniční tratě. Linie se v křížové palbě rozpadla - část ustoupila zpět, část postoupila k prohlubni, kde se pak ocitla pod palbou děl posunutých k ústí. Při rozpadu útoku Morganovy brigády se Grosvenor pokusil o rychlé dobytí lunety. Díky dýmu se jim podařilo dostat se téměř k vnějšímu příkopu, ale pak uvízli na zásecích a museli ustoupit. Kolem poledne se Morganovi muži znovu zformovali a omezili se na přestřelky ostrostřelců či harcovníků vedených na dlouhou vzdálenost.

Mezi levým křídlem Army of Tennessee a řekou byla řídce rozmístěna Chalmersova jezdecká divize, která se ráno začala postupně stahovat směrem k hlavním silám. Pronásledovat ji měla šestá jízdní divize generála Johnstona. Chalmersova divize vedla celý den úspěšný boj na zadrženou. Večer se odpoutala a spojila se s Hoodovými hlavními silami.

Na středním úseku fronty probíhala většinu dopoledne intenzivní dělostřelecká příprava. Rozvinutý Woodův sbor čekal na Smithe a Wilsona a v půl jedné zahájil útok na Montgomery Hill, aby nakonec zjistil, že jej bránili pouze harcovníci a hlavní obranná linie byla již před několika dny posunuta dále na jih. Smithův sbor se zdržel kvůli mlze a  částečně zablokoval cestu Wilsonovi. V deset hodin se podařilo donutit k ústupu Ectorovu pěší brigádu, přidělenou k Chalmersově divizi.

Reklama

Levé konfederační křídlo jistilo pět redut (v tomto článku budou označeny čísly vzestupně od severu k jihu). Jejich posádku tvořila Walthallova divize. Proti nim stály Garrodova a McArthurova divize Smithova sboru a Hatchova 5. divize Wilsonova sboru. Knipeova jezdecká divize byla většinou bez koní a tvořila zálohu.

Boje začaly až ve dvě hodiny odpoledne, když Coonova jezdecká brigáda narazila na nejjižnější redutu  č. 5 obsazenou dvěma děly. Po půlhodinovém dělostřeleckém souboji se Coon odhodlal ke zteči podporované zleva McMillanovou pěší brigádou. Reduta číslo 5 byla převálcována a její děla byla použita proti redutě č. 4, umístěné asi 600 metrů severně od č. 5  a podporované Ectorovou brigádou, čekající  na posily z Leeova sboru. Vojáci na redutě č. 5 byli pod těžkou palbou z č. 4, a tak se Hatch rozhodl pro další zteč. Zatímco pěšáci a opěšalí jezdci pokračovali na sever do kopce, ze západu se k útoku připojila Hubbardova pěší brigáda a rozpoutal se závod, kdo bude v redutě první. Reduta číslo 4 byla nakonec snadno dobyta (ukořistěno 6 děl, zajato 150 mužů) a Hubbardova brigáda ji pak obešla a pokračovala na východ do Hoodova týlu.

Krátce poté vyrazila do útoku do kopce proti číslu 3 Hillova brigáda McArthurovy divize. Hill rozkázal zaútočit bez střelby. Útočníci měli štěstí, ani jedno ze čtyř děl se nepodařilo dostatečně sklopit a i většina kulek z ručních zbraní šla nad. Dvě z děl byla ukořistěna a většina obránců utekla. Noví držitelé reduty se ocitli pod palbou z čísla 2 a Hill, který rozkázal další zteč na sever,  byl zabit. V nastalém zmatku zaútočila jenom část brigády. Z čísla 2 utekla většina obránců ještě před příchodem nepřítele.

Mezitím začaly rebelům postupně přicházet posily – Maginaultova a Deasova brigáda Johnsonovy  divize – ty se rozmístily tak, aby zacelily mezeru před redutou č. 4. Obě brigády se však daly na útěk před McArthurovými muži postupujícími k Hillsboro Pike (a 450 mužů bylo zajato). Stewartovi se je nakonec podařilo zastavit. Mezitím se Walthall snažil zachrátit odkryté jižní křídlo a poslal na jih Reynoldsovu brigádu, která kryla redutu No 3; zbylé brigády se lehce posunuly na sever v ještě řidší sestavě. Úplně vpravo byla Stovalova brigáda a ta ustoupila před útokem Cooperovy brigády Schofieldova sboru. Při dalším útoku na severovýchodě byly pak definitivně rozprášeny Johnsonovy brigády a ukořistěna 4 děla. Stewart ztratil naději, že se udrží do příchodu posil, a proto rozkázal Loringovi a Walthallovi ústup. Ve čtyři hodiny dal Wood rozkaz Eliottově divizi zaútočit na č. 1 a později se k útoku připojila i Kimballova divize. Loringovi muži utekli a nechali na bojišti čtyři děla; následně byla ztečí dobyta i reduta číslo 1. V tu době už byla většina Stewartova sboru na útěku.

Ve tři hodiny přikázal Hood Cheathamovi pomoci levému křídlu: Bateova a Brownova divize dostaly příkaz přesunout se na západ. Bate se zastavil poblíž Franklin Pike, odkud byli vidět utíkající vojáci. Postavil své muže do bitevní linie, kde čekal na západ slunce. Mezitím kolem páté hodiny vydal Thomas rozkaz pronásledovat nepřítele východně směrem k Franklin Pike. Woodovi trvalo nějaký čas, než znovu zformoval svůj sbor a téměř za tmy dorazil ke Granny White Pike. Smithovi vojáci většinou ještě za tmy zůstávali u Hillsboro pike. V pronásledování pokračovala ještě menší část Schofieldových vojáků a jízdy.

Army of Tennessee ztratila tento den celkem 16 děl a 800 až 1000 mužů bylo zajato. Hood se večer začal stahovat na novou pozici několik mil jihozápadně od té původní a jeho vojáci se začali rychle opevňovat ve vyvýšeném terénu. Jeho nová fronta byla široká jen asi 4 kilometry. Vlevo se obranná linie opírala o Shy's Hill bráněný Cheathamovým sborem.  Uprostřed sestavy stál Stewartův sbor a napravo stál Leeův sbor na Overton Hill.
Večer dostal Forrest pokyn, aby shromáždil své muže (2 divize jízdy a 3 pěší brigády) a čekal na další pokyny. O bitvě, do které už beztak nemohl zasáhnout, se dozvěděl až 16.12. v noci.

Druhý den

I v pátek ráno bylo bojiště zahalené v mlze. Thomasův plán byl podobný jako předchozího dne – Wilsonovi jezdci obejdou Hoodovo levé křídlo, podporovaní Schofieldem. Proti levému křídlu Army of Tennessee měl stát Smith a na druhé straně fronty se měli rozmístit Wood a Steedman. Ráno a dopoledne se unionisté pomalu přesouvali do nových pozic, aby navázali kontakt s nepřítelem. V poledne se navíc spustil déšť.

Na pravém křídle Morganovi a Grosvenorovi muži prošli skrz své padlé z předchozího dne na jih, aby je čekal další těžký boj. Wood naplánoval se Steedmanem vlastní útok na opevněný Overton Hill. Na kopec měla ze severovýchodu zaútočit Thompsonova brigáda podporovaná zleva Grosvenorem. Morgan měl být v záloze. Z Woodova sboru se útoku měla účastnit Postova brigáda, postupující vpravo od Thompsona. Po dělostřelecké přípravě vydal krátce před třetí hodinou Wood rozkaz k útoku. Útok zpomalovalo bahno a hustý porost. Thompsonova brigáda byla už od začátku pod palbou dvou baterií. Navíc jeden pluk narazil na neprůchodné houští, které bylo třeba obejít, což narušilo útočící formaci. Později uvíznul pod těžkou palbou na zásecích z pokácených stromů. Později byly další útoky brigády krvavě odraženy.

Podobně dopadl i Post. Jeho rojnice harcovníků, vytvořená z celého jednoho pluku, byla zastavena před záseky, kde zalehla a nepříliš úspěšně se snažila odstranit kmeny a do země zatlučené špičaté kůly. Zteč hlavních sil pak byla odražena a Post byl těžce raněn. Vpravo od Posta byla do útoku vržena Streightova brigáda; i ta byla neúspěšná.

Reklama

Přestože Woodův riskantní útok s vysokými ztrátami selhal, dosáhl jednoho malého úspěchu – v průběhu bojů posílil Hood pozice na Overton Hill dvěmi brigádami z Cheathamova sboru, které pak budou chybět jinde.

Na druhé straně bojiště postupovali v poledne Wilsonovi jezdci směrem ke Granny White Pike s cílem dostat se Hoodovi do týlu. Coonova brigáda se probíjela ve zvlněném terénu hustým porostem,  když se na jednou vršku střetla s Chalmersem. Ten byl vytlačen a poslal pro posily. Jako posila byla vyslána Ectorova brigáda vedená plukovníkem Colemanem. Coleman narazil pouze na harcovníky a vrch dobyl bez problémů zpět. Krátce poté dorazil na bojiště generál Hatch a rozkázal útok celé brigády za podpory dvou děl, která se za velkého úsilí podařilo přisunout na blízký kopec. Chalmers a Coleman museli vrch evakuovat a ustoupili na jih směrem k Brentwoodu. Hoodův týl byl tak odkryt a jedna ze dvou ústupových cest byla ohrožena.

Ještě brzy odpoledne stály Smithův a Schofieldův sbor před Shy's Hill na místě, a nezdálo se, že k  něčemu dojde. Generál McArthur se odpoledne přiblížil na vzdálenost 600 metrů od nepřátelských zákopů. Dopoledne si všimnul, že nepřátelské linie na kopci jsou jen slabě bráněny a dělostřelci nemohou dostatečně sklopit hlavně na to, aby zasáhli protivníka útočícího po svahu; navíc by měli problém s palbou z ručních zbraní ze skrytu kvůli tomu, že byli až úplně na vrcholu místo na předním svahu. McArthur jel ke generálu Couchovi, velícímu divize vpravo od něj přímo proti vrchu a požádal ho o podporu svého plánovaného útoku – Couch ale odmítl zaútočit. McArthur pak bezvýsledně čekal na další rozkazy. Nakonec se pak v půl druhé rozhodl pro útok na vlastní pěst. McMillanova brigáda jeho divize se posunula asi 500 metrů vpravo před Couchovu divizi a zformovala se do dvou bitevních linií. McMillanovi muži měli beze střelby a pokřiku postupovat s nasazenými bodáky pod ochranou dělostřelecké baráže; k odlákání nepřítele měla sloužit silná linie harcovníků. Nějaký čas brigáda čekala na munici pro děla a čas útoku se posunul na čtvrtou hodinu.

Wilsonova situace nebyla odpoledna taková, jak doufal - Coonova brigáda byla sice v nepřátelském týlu, ale zbytek sil bylo ještě mimo bojový kontakt kvůli počátečnímu zdržení a pomalému postupu bahnitým terénem. Vyslal kurýry nabádajíci Schofielda k útoku a nakonec se vydal doleva sám. Mezi třetí a čtvrtou hodinou našel Schofielda i Thomase a snažil se oba přesvědčit o potřebě okamžitého útoku. Thomas nakonec požádal Schofielda o postup.

Prozatím se ještě zdálo, že den bude pro konfederaci úspěšný. Ve tři hodiny dostal Hood depeši od Chalmerse, že je je ohrožen podél Granny White Pike. To vypadalo jako snadno řešitelný taktický problém. Stewart stáhnul Reynoldsovu brigádu z Shy's Hill a určil ji k odříznutí předpokládaných menších federálních sil.

Severní svahy Shy's Hill bránila řídce roztažená Bateova divize, jejíž situace se v průběhu dne zhoršila z odchodem Ectora a Reynoldse. Byla jen lehce opevněná  a raní dělostřelecká palba navíc zničila většinu barikád. Když pak kolem půl čtvrté viděl Bate útočící unionisty, požádal Cheathama o posily. Ten však už neměl žádné zálohy. Ve chvíli, kdy se nepřítel přibližoval, mohl spatřit na jihozápadě Govanovu brigádu ustupující pod palbou nepřátelských jezdců.

McMillanových 1500 mužů postupovalo pomalu nahoru po severozápadním svahu do kopce pod silnou palbou z mušket. Brzy zjistili, že díky prudkému svahu jsou jen relativně málo odhaleni nepřátelské palbě s výjimkou levého  křídla. Postupovali v kouři až na vrchol, kde na ně na vzdálenost několika metrů nepřítel vypálil plnou salvu, která však jen proletěla nad jejich hlavami; pak se za pokřiku vrhli do zákopů. V krátkém prudkém boji pak obránce ze Smithovy brigády snadno přemohli. Zbytek Bateovy divize byl teď pod palbou zepředu, zleva i zezadu. Po zhroucení Smithovy brigády utekla i Finleyova brigáda vpravo od Smithe. Bez možnosti zacelit mezeru se během několika minut ocitla Bateova divize buď na útěku  nebo v zajetí; McMillanovi muži nakonec napočítali 8 kanónů a 1500 zajatců, mezi nimiž byl i generál Smith.

Federální útok východně od McMillana neprobíhal tak snadno; útočníci postupovali proti mírnějšímu převýšení a byli pod těžkou palbou mušket a konfederační baterie. Před Hubbardovou brigádou stály Jacksonova brigáda a tři oslabené brigády Walthallovy divize. Hubbardova divize utrpěla těžké ztráty a byla dezorganizovaná. Nakonec jí pomohl útěk Finleye vlevo od Jacksona - ve chvíli, kdy části Finleyových mužů utíkali skrz Jacksonovy linie a způsobili zmatek, Hubbardova brigáda dosáhla zákopů v prudké zteči a Jacksonovi a krátce poté i Walthallovi muži se připojili k ústupu.
Mezitím se bez přípravy a bez rozkazů zaútočil se svou brigádou Marshall, protože chtěl podpořit Hubbarda. Marshalla potkalo při útoku štěstí, když se mu podařilo překvapit nepřátelské harcovníky, co se nestačili včas stáhnout.  Utíkající nepřítel jim posloužil jako krytí před palbou. Již v té době se už pomalu začal hroutit Stewartův sbor. Generál Jackson byl zajat.

Cheatham se ještě snažil ubránit zbytky levého křídla, avšak veškeré jeho snahy nakonec selhaly. V půl páté zaútočila Doolittlova brigáda Coxovy divize na západní svah Shy's Hill. Několik salv šlo nad hlavy útočníků; ti pak našli už jen prázdné zákopy.

Podél  Granny White Pike a Franklin Pike ustupovali ve zmatku muži a vozy a jakékoli snahy je zastavit skončily neúspěchem. Hood se nacházel ve Stewartově hlavním stanu a plánoval protiútok na další den, když se dozvěděl o zhroucení levého křídla. Snažil se neúspěšně zastavit útěk armády na Franklin Pike. Jediná část, která se stále ještě držela, byl Leeův sbor. Pak se ale Woodovi muži pustili do spontánního útoku. Johnsonova divize se rozpadla a obrátila na útěk; Johnson byl zajat. Postupně následovaly další oddíly. Poslední jednotkou, která opouštěla bojiště, byla Claytonova divize.

Začalo se pomalu rozbíhat pronásledování prchajícího vojska. Woodovy a Steedmanovy oddíly byly příliš dezorganizované, Schofieldův sbor postoupil jen trochu a byl příliš daleko, unavení McArthurovi muži byli povoláni zpět. Wilson začal reorganizovat své síly pro pronásledování, které mělo proběhnout zcela v režii jezdectva. To mělo postupovat po Granny White Pike a Woodův sbor se měl později vydat po Franklin Pike.

Lee se snažil po cestě zorganizovat jednotky pro zadní voj. Dostal od Hooda rozkaz, aby ustoupil až za Brentwood k Hollow Tree Gap, kde se obě silnice spojovaly. Chalmers mezitím vyrazil zpátky na sever. Na Granny White Pike generál Rucker zformoval z částí své brigády zadní voj, odrazil několik jízdních  útoků a nakonec byl zraněn a zajat. Hoodova Army of Tennessee byla v troskách a ustupovala ve zmatku na jih. Thomas mohl hlásit 8500 zajatců a 53 ukořistěných děl za cenu asi 3000 mrtvých a raněných. Konfederační ztráty bitvě čítaly asi 2300 mrtvých a raněných.

Závěr

Následujícího pronásledování Hooda se účastnil pouze Wilsonův sbor, následovaný pomalu postupujícím Woodem. Zadní voj ustupující armády se skládal většinou z částí Leeova sboru.  18. prosince se utvořil nový zadní voj, složený z 1900 pěšáků z osmi brigád pod vedením Walthalla a 3000 jezdců pod vedením Forresta. Wilsonovi se nepodařilo dosáhnout výraznějších úspěchů a po Vánocích zanechal aktivního pronásledování. 26. - 28. prosince překročila ustupující armáda řeku Tennessee ve Florence a začátkem ledna ustoupila do Tupela v Mississippi.

Na konci prosince se rozhodlo o odložení dalších operací na jaro. Wilson zůstal v Pulaski, Steedman byl v Decaturu a Wood v Lexingtonu. Na začátku 1865 se Thomasova armáda rozdělila do jiných míst. Jen Wilson podnikl v březnu nájezd do Alabamy.

Army of Tennessee, umístěná přes zimu v Tupelu, byla v troskách. Od října do ledna ztratila Army of Tennessee kolem 72 děl, 13000 zajatců, 2000 dezertérů a 8500 mrtvých a raněných. Za tuto dobu způsobila nepříteli ztráty kolem 6000 mrtvých, raněných a zajatých. Zbylo asi jen 15-20 tis. mužů, byla  silně demoralizovaná a trpěla nedostatkem zbraní i výstroje. V lednu Hood rezignoval a byl nahrazen Richardem Taylorem. Později byly Leeův a Cheathamův sbor přepraveny do Augusty v Georgii a na místě zůstal pouze Stewartův sbor.

Zdroje :
SWORD, Wiley: The Confederacy's Last Hurrah: Spring Hill, Franklin, and Nashville, University Press of Kansas, 1993, ISBN 0-7006-0650-5
HOOD, S. M.: johnbellhood.org
West Point Atlas (odkaz)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více