Main Menu
User Menu

Duncan, Robert Wayne

Captain Robert Wayne Duncan


* 20.12.1920, Marion, Illinois


Robert Duncan vstoupil do námořnictva 22. ledna 1942 a podstoupil letecký výcvik, který dokončil 16. Listopadu 1942 v hodnosti Ensign.


V srpnu 1943 byl Duncan členem novými stíhačkami F6F-3 Hellcat vyzbrojené jednotky VF-5, která byla umístěna na palubě letadlové lodi USS Yorktown. Ta vstoupila do služby teprve v lednu 1943 a nyní plula na svou první bojovou plavbu, jejímž cílem byl osamocený ostrov Marcus v severozápadním Pacifiku. Šlo vlastně o ukončení výcviku bojovým nasazením proti "slaběji" bráněnému cíly. S Yorktownem se výpravy účastnily ještě USS Essex a USS Independence.

Letecké útoky byly spuštěny 31. srpna, japonská letadla se však neobjevila a tak Američané svou pozornost věnovali pozemním cílů. Poslední srpnový den tak byl nejen bojovým debutem Ens. Duncana ale i letounu Hellcat. Duncanův letoun byl během útoku lehce poškozen protiletadlovou palbou.


Již následující den získali piloti sesterské jednotky VF-6 Richard L. Loesch a A. W. Nyquist sestřelením hydroplánu Kawaniši H6K první vítězství pro F6F.


Duncan si však na své první vítězství musel počkat až do 5. října 1943, kdy nově sestavený útočný svaz šesti letadlových lodí zaútočil na okupovaný ostrov Wake. Duncan se zúčastnil již ranní operace, která začala ještě před východem slunce. Japonský radar na ostrově však útočníky odhalil a proti nim vzlétlo 27 stíhacích Zer a tři bombardéry, jejichž úkolem bylo napadnout americké lodě. Jako první spatřili ve vycházejícím slunci nepřátelské letouny Duncan a Lt. Hoffman. Bez váhání na protivníky zaútočili. Jako první se do palebné pozice za japonské stíhačky dostal Duncan a mířil přesně. Hořící Micubiši se v okamžiku zřítil do vod oceánu. To už ale za jeho ocasem seděl další Japonec, jehož střely začaly bubnovat do trupu Hellcatu. Duncanovi se ho ale podařilo vymanévrovat a na chvíli ho dostal do zaměřovače. Šest kulometů ráže 12.7 mm však s lehkou japonskou stíhačkou udělalo krátký proces a ta se jako ohnivá koule zřítila do moře. Zbylí piloti VF-5 ohlásili další dvě vítězství a poté společně zaútočili na japonské letiště. Během útoku Duncan spatřil ve vzduchu další Zero a zaútočil na něj. Po vypálení několika ran mu však došli náboje a Japoncův další let tak ukončil až Hoffman.


Pro Duncana tak první letecký souboj skončil víc než dobře. Sestřelil dvě nebezpečná Zera a navíc od velitele Letecké skupiny 5 dostal sklenici whisky Old Crow. Cdr. Crommelin ji totiž slíbil pilotovi, který jako první sestřelí nepřátelský letoun!


Američané se nad Wake vrátili ještě následující den, Duncan ale znovu úspěšný nebyl. Celkem se Američanům podařilo zničit během této dvoudenní mise 22 letadel z 34, které měli Japonci na Wake k dispozici. Vlastní ztráty ale také nebyly malé, celkem 14 strojů.


Během útoku na Kwajalein 4. prosince měl ale Robert sám namále. Jeho čtyřčlenný roj byl napaden asi dvaceti Zery. Japoncům se podařilo sestřelit letoun Lt. Satterfielda a poté se zakously do zbylých tří Hellcatů. Ačkoli americké letouny schytávaly zásah za zásahem, Duncanův letoun jich provrtalo kolem padesáti, podařilo se jim nakonec uniknout.


Dne 1. ledna 1944 byl Duncan povýšen do hodnosti Lieutenant (jg) (podporučík).


Další úspěch si Robert připsal až 17. února 1944. Stál ale za to. Cílem devíti amerických letadlových lodí byl tentokrát atol Truk. Nad ostrovem se rozpoutaly prudké vzdušné boje a to i z důvodu výrazného podcenění počtu zde umístěných japonských letadel.


Operace začaly již šestnáctého, Duncan byl ale úspěšný až následující den. Jeho VF-5 se podílela na doprovodu bombardérů, během cesty k cíly na ně ale ze slunce zaútočila formace Zer. Američané se obrátili do protiútoku a Robert měl opravdu velmi dobrou mušku. Během chvilky se mu podařilo zasáhnout a v ohni do vln oceánu poslat tři stíhačky. Pak se mu zasekly kulomety v levém křídle, ale ani to ho neodradilo od útoku na čtvrtý japonský letoun. Ovšem i tři "půlpalčáky" na Zero stačily a to se v plamenech poroučelo do vody. Vše netrvalo déle než pět minut. Duncan se tak stal esem, prvním na Yorktownu, a jedním ze pěti pilotů, kteří během této mise sestřelili čtyři letouny.


O pět dní později, během návratu z Truku, zaútočily stroje z Yorktownu na ostrov Saipan a Duncan získal své poslední vítězství, když sestřelil své sedmé Zero.

O Duncanově službě během zbytku války prameny mlčí. Za projevenou odvahu a získané úspěchy ale obdržel Navy Cross, 2x DFC a několik Air Medal. K svým sedmi vzdušným vítězství přidal ještě šest letadel zničených na zemi.


I po válce zůstal Robert u námořnictva a zasáhl do války v Koreji. Účastnil se jí v řadách jednotky VF-721, která byla vyzbrojena letouny F9F Panther a soustředila se hlavně na útoky proti pozemním cílům. Během jedné takové akce v roce 1951 byl jeho letoun u Wonsonu sestřelen protiletadlovou palbou, Duncana však zachránil vrtulník.


Dne 1. července 1963 byl Robert povýšen do hodnosti Captain (kapitán) a v září 1966 odešel do důchodu.


Tabulka vzdušných vítězství
Datum
Čas
Jednotka
Typ letounu
Místo
Nepřítel
5.10.1943
5.47-6.25
VF-5
F6F-3
Wake
2x Zeke
17.2.1944
14.15
VF-5
F6F-3
Truk
4x Zeke
22.2.1944
12.50
VF-5
F6F-3
Saipan
Zeke



Prameny:
Olynyk, Frank: Stars & Bars, Grub Street, London 1995
Tillman, Barrett: Hellcat, Svět křídel, Cheb 1997
https://aspecialdayguide.com/yorktown/duncan2.htm

URL : https://www.valka.cz/Duncan-Robert-Wayne-t80624#295406Verze : 0
MOD