CHN - Dongfeng-7 (DF-7, balistický zbraňový systém velmi krátkého doletu, kód NATO CSS-8)

DF-7 (Dong Feng=Východní vítr), známá též jako „Projekt 8610“, je balistická střela velmi krátkého doletu (v anglické terminologii CRBM, tzn. Close-range Ballistic Missile, kam patří střely s doletem do 300 km) na tuhé pohonné látky vyprodukovaná v Čínské lidové republice. Patří do tzv. „M“ rodiny balistických střel, které byly vyvinuty výslovně pro export (její vývozní označení je M-7).


Vznikla přestavbou dvoustupňové rakety protiletadlového raketového komplexu HQ-2, což je zdokonalená čínská kopie známého sovětského PLRK SA-75 Dvina (SA-2 Guideline). Původní střela má první stupeň s urychlovačem na tuhé palivo a druhý stupeň s motorem na palivo kapalné, ale u DF-7 byl motor druhého stupně nahrazen novým na tuhé látky (přesto některé zdroje uvádí stále jako pohon 2. stupně kapalinový). Její vývoj byl zahájen roku 1984 a za schopnou nasazení byla prohlášena zřejmě roku 1992. Čína údajně vyprodukovala zhruba 5000 raket systému HQ-2, z nichž cca 500 bylo konvertováno na DF-7.


DF-7 je operačně-taktická řízená střela určená pro údery proti shromaždištím vojsk nebo jiným důležitým cílům (jako jsou například letiště). K tomu ji předurčuje poměrně malá konvenční bojová nálož o hmotnosti max. 250 kg. (Objevují se informace o hmotnosti boj. nálože 190-500 kg. Zatímco spodní hranice prakticky odpovídá původní hmotnosti bojové nálože PLŘS HQ-2, horní údaj je nepochybně přehnaný, raketa má stále stejnou velikost a umístit do jejího draku bojovou nálož o dvojnásobné hmotnosti by si vyžádalo značné kontrukční úpravy.) Zpravidla se uvádí, že s tak malou náloží by jakýkoli pokus o ostřelování např. měst nebyl efektivní s ohledem na vynaložené prostředky. Její účinek může být samozřejmě zvýšen případným osazením bojové nálože se submunicí či chemickými bojovými látkami. O vybavení raket DF-7 jadernou náloží nejsou žádné zprávy. Řízená střela využívá inerční naváděcí systém, který dále přijímá aktualizované povely z odpalovacího zařízení. Přesnost navedení není známa. Pravděpodobně se pohybuje kolem 150 m.


Odpalovací zařízení je typu SM-63, převzaté opět ze systému HQ-2. Ačkoliv tedy bývá u tohoto systému uváděno, že je mobilní, ve skutečnosti trvá rozvinout odpalovací zařízení z pochodové do bojové polohy cca 150 minut.


Ačkoli DF-7 byla určena primárně na vývoz, zdá se, že také čínská armáda ji zavedla do výzbroje a pravděpodobně tyto střely rozmístila na hranicích s Indií a v blízkosti Tchaj-wanu.


Uvádí se, že Čína vyvezla v první polovině 90. let minulého století kolem 200 raket DF-7 do Íránu, jenž ji zavedl pod označením Tondar-69. Za další odběratele je pokládán Irák, KLDR, Srbsko a Chorvatsko, ovšem zde je problém v tom, že řada z těchto zemí si vyvinula vlastní balistické prostředky na bázi systému S-75, takže se těžko rozlišuje, které z nich jsou domácí produkce a které případné čínské výrobky.

Prameny:
ATM 11/2008
NASIC Public Affairs Office: BALLISTIC AND CRUISE MISSILE THREAT, Wright-Patterson AFB, 2017
NASIC Public Affairs Office: BALLISTIC AND CRUISE MISSILE THREAT, Wright-Patterson AFB, 2006
www.missilethreat.com
odin.tradoc.army.mil
https:/topic/view/hreat-and-proliferation/topic/view/hreat/iran/css-8-m-7/
www.globalsecurity.org