31.12.1940 Dne 13.11.1940 došlo k jejímu zániku v Motovském zálivu Barentsova moře za doposud nevyjasněných okolností. Při běžném výcviku bojové přípravy se z neznámých důvodů potopila na hloubku více než 200 m, což její trup nemohl vydržet a došlo k jeho destrukci. Celá posádka (55 lidí) zahynula.
založen kýl plavidla v loděnici Baltijskovo sudostroitělnovo i mechaničeskovo zavoda v Leningradu jako první sovětská ponorka pod jménem "Děkabrist"; na slavnostním ceremoniálu byli přítomni náčelník Námořních Sil státu Muklevič R.A., velitel Baltské flotily Viktorov M.V., první poklep na díl dolní obšívky udělal Kirov S.M. a Národní komisař obrany Vorošilov K.E. připevnil ke krytu cisterny pro rychlé ponoření stříbrnou zakládací desku
03.11.1928
spuštěna na vodu
květen 1930
zahájeny zkoušky
12.06.1930
ponorka vykonala první zkušební ponor v Kroštadtu v doku se jménem Mitrofanova; při současném naplnění cisteren hlavní zátěže dosáhl náklon 21°; zkoušku pozastavili a cisterny a dál je plnili pouze postupně
léto - podzim 1930
ponorka absolvovala zkoušky, které provázely nejrůznější závady a selhání. V průběhu jednoho z ponorů v důsledku konstrukčního nedostatku kingstonu cisterny rychlého ponoření ztratila plavbyschopnost a lehla na dno v hloubce 103 m. V průběhu zkušebních plaveb nejednou došlo k závadě opěrného ložiska
12.11.1930
ukončeny zkoušky
14.11.1930
podepsán přejímací protokol
16.11.1930
slavnostně vztyčena Vojenská námořní vlajka a ponorka byla začleněna do sestavy Námořních sil Baltského moře
podzim 1932
provedeny speciální zkoušky, během nichž byla podrobena vědecko-výzkumným testům pro přesné empirické zjištění takticko-technických schopností ale také konstrukčních nedostatků
18.05.1933-05.08.1933
přesun z Leningradu do Murmansku Bělomořsko-baltským kanaálem
05.08.1933
převedena do sestavy samostatného oddílu ponorek Severní vojenské flotily
21.08.1934
dostala nové označení "D-1", původní označení "Děkabrist však bylo používáno dál, a to jak ve všedním životě, tak i v oficiálních dokumentech
rok 1934
při prvním pokusu doplout na Novou zemi společně s ponorkou D-2 Narodovolec se obě ponorky octly ve velmi silné bouři, která je donutila k návratu do Kolského zálivu
rok 1935
v těžkých meteorologických podmínkách pod velením kapitána 3.stupně Karpunina V.P. uskutečnila plavbu k Nové zemi a navštívila zátoku Bělušja, po návratu z této cesty se účastnila taktického cvičení - za absolvovala 86 plavebních dnů
14.08.1936
současně s D-2 Narodovolec se vypravila na arktickou výpravu po trase Archangelsk - průliv Matočkin Šar - Karské moře - Russkaja Gavaň - Poljarnoje (Архангельск - пролив Маточкин Шар - Карское море - Русская Гавань – Полярное)
18.08.1936
obě plavidla doplula do Karského moře, vzhledem k tomu, že narazila na ledová pole, tak se musela vrátit do Barentsova moře a plavbou podél západních břehů Nové země se 21.srpna dostali do zálivu k polární stanici Russkaja Gavaň, odkud se mohli dostat jenom překonáním arktických ledů
02.09.1936
návrat do přístavu v Jekatěrinburgu, trasa výpravy měřila 3094 nm (5730 km)
23.09.1936
zahájena generální oprava a modernizace ponorky v Baltijskom sudostroitelnom zavode nomer 189 im. S.Ordžonikidze v Leningradu
11.05.1937
vrácena do setavy Severní flotily
08.11.1937
ukončena generální oprava a modernizace ponorky v Baltijskom sudostroitelnom zavode nomer 189 im. S.Ordžonikidze v Leningradu
04.02.1938
převedena do sestavy 1.oddílu brigády ponorek Severní flotily
21.09.1938-05.11.1938
uskutečněna pod velením nadporučíka Avgustinoviče M.P. výprava v trvání 44 dnů po trase mys Cyp-Navolok - ostrov Varde - mys Nordkapp - ostrov Medvěžij - ostrov Naděždy - ostrov Měždušarskij - ostrov Koldujev - mys Kanin Nos - mys Svjatoj Noc - ostrov Kildin - Kolský záliv (мыс Цып-Наволок – остров Вардё – мыс Нордкап – остров Медвежий – остров Надежды – остров Междушарский – остров Колгуев – мыс Канин Нос – мыс Святой Нос – остров Кильдин – Кольский залив), celkem z této doby ponorka strávila pod vodou, 31.10.1938 uskutečnila 24 hodinovou plavbu pod vodou bez regenerace vzduchu, celkem absolvovala 5842 nm (10819 km), z toho 4841 nm na hladině (8966 km) na hladině a 1001 nm (1954 km) pod vodou
rok 1938
v průběhu roku 1938 strávila ponorka na moři 120 dnů, absolvovala více než 10000 nm (18520 km), z toho 1200 nm (2222 km) pod vodou, což byl v té době rekord
15.04.1939-05.09.1939
běžná oprava
30.11.1939-10.12.1939
v průběhu sovětsko-finské války byla ponorka v jednohodinové pohotovosti, ta byla později prodloužena na čtyřhodinovou
02.01.1940
ponorka vyplula na první bojovou plavbu pod velením kapitánporučíka Jeltiščeva F.M., při níž držela hlídku na pozici číslo 2 u mysu Nodkapp
03.01.1940-17.01.1940
po dobu dozoru na pozici číslo 2, ze které bylo možné sledovat pohyb lodí jak při pobřeží, tak i na výstupech z fjordů, nebyl žádný pohyb válečných ani obchodních plavidel zaznamenán s výjimkou dvou rybářských motorových člunů, které lovily ryby; podle názoru kapitána bylo možné držet hlídku na tomto místě do síly větru 8 balů a síly vln 7 balů; pokud by byly tyto hodnoty překročeny, musela by ponorka přejít do bouřkových kvadrantů
17. a 18.01.1940
ponorka se přesunula do Jekatěrinského přístavu, na bojové hlídce absolvovala 2833 nm (5247 km), z toho 175 nm (324 km) pod vodou, provedla 11 ponorů
22.01.1940-28.01.1940
střední oprava
29.01.1940
ponorka převedena do čtyřhodinové pohotovosti
10.02.1940
ponorka převedena do jednohodinové pohotovosti
17.02.1940
ponorka vyplula na druhou bojovou plavbu pod velením kapitánporučíka Jeltiščeva F.M., při níž držela hlídku na pozici v prostoru Varde
18.02.1940
zaujala nařízenou pozici a setrvala na ní do 27.01.1940 včetně; v průběhu této hlídky byly mnohem horší meteorologické podmínky než při hlídce první - severovýchodní vítr měl sílu 6 balů, chvílemi dosahoval až 11 balů, vlny 6 až 7 balů, podle hlášení velitele je vlny vyhazovaly na povrch až z desetimetrové hloubky
20.02.1940
při vynoření velitel objevil v norských výsostných vodách cca 2 nm (3,7 km) od břehu transport s kurzem 300°, rozpoznat jeho státní příslušnost se nepodařilo
ponorka opusti pozici a vydala se do Kolského zálivu; podle závěru ponorka splnila úkoly hlídky pobřeží Norska pouze částečně, protože se kvůli velmi silné bouři se musela zdržovat ve vzdálenosti 10 - 15 nm (18,5 - 28 km) od břehu
29.02.1940
ponorka připlula do Jekatěrinského přístavu, za dobu bojové hlídky absolvovala 1339 nm (2480 km) na hladině a 37 nm (68,5 km) pod vodou
03.03.1940-13.03.1940
provedena výměna akumulátorových baterií
27.03.1940-07.04.1940
ponorka nesla hlídkovou službu v prostoru Nordkapp - Varde
12.06.1940
při pobytu na moři došlo k nepovolenému naplnění cisterny rychlého ponoření, havárii se podařilo zabránit okamžitím současným profouknutím cisterny od systému vysokotlakého vzduchu
srpen 1940
ponorka vyplula na zápočtový torpédový útok podle úlohy č.13 pro útok na loď, která se pohybuje s proměnným kurzem; při zahájení útoku se ukázalo, že kapitánporučík Jeltiščev F.M. není na splnění této úlohy připraven, odpálení torpéd bylo zastaveno a ponorka se vrátila na základnu
22.08.1940-10.10.1940
provedena běžná oprava silami plovoucí základny "Krasnyj Gorn", během níž provedli především opravu ventilů ventilace cisteren, vstupních otvorů kompresoru vysokotlakého vzduchu, podpalubních pump a dieselových motorů
22.10.1940
provedena prověrka správnosti funkce všech mechanismů a byl vykonán zkušební ponor
25.10.1940
Podle rozkazu velitele Severní flotily kontraadmirála Golovko A.G. č.0432 byla ponorka určena k účasti na oslavách 23.výročí Velké říjnové socialistické revoluce; po tomto datumu až do 13.11.1940 neprovedla žádný ponor
06.11.1940
ponorka přeplavala do kotviště Murmansk, aby se účastnila výše zmíněné oslavy
13.11.1940
ponorka se běžném bojovém výcviku potopila do hloubky větší než 200 m, došlo k jejímu zničení, celá posádka (55 osob) zahynula; této události bude věnována samostatná část
31.12.1940
ponorka D-1 Děkabrist byla vyškrtnuta ze sestavy flotily
Byla 21. srpna 1934 přejmenována z ponorky Děkabrist [1927-1934]. Od září 1936 do listopadu 1937 prošla celkovou modernizací v továrně č. 189 (Baltské loděnice) v Leningradě.
Ponorka působila v rámci: Severní válečné flotily (srpen 1934 - květen 1937), Severního loďstva (květen 1937 - listopad 1940).
Veliteli ponorky byli: kapitán 3. stupně (od listopadu 1935) V. P. Karpunin (srpen 1934 -
Ponorka se potopila 13. listopadu 1940 v Motovském zálivu Barentsova moře při cvičné plavbě.
Sovětská ponorka D-1 Děkabrist třídy Série I typ D Děkabrist. Její stavba byla zahájena 5. března 1927 v továrně č. 189 (Baltské loděnice) v Leningradě a na vodu byla spuštěna 3. listopadu 1928. Do služby vstoupila 12. listopadu 1930 a vlajka byla na lodi poprvé vztyčena 16. prosince 1930.
Ponorka působila v rámci: Námořních sil Baltského moře (listopad 1930 – srpen 1933), Severní válečné flotily (srpen 1933 – srpen 1934).
Veliteli ponorky byli: B. A. Sekunov (listopad 1930 - V. P. Karpunin (- srpen 1934).
Ponorka byla 21. srpna 1934 přejmenována na ponorku D-1 [1934-1940].
