Main Menu
User Menu

USA - AIM-7E Sparrow III

AAM-N-6B

     
Název:
Name:
AIM-7E Sparrow III
Originální název:
Original Name:
AIM-7E Sparrow III
Kategorie:
Category:
protiletadlová řízená střela středního dosahu
Výrobce:
Producer:
Raytheon,
Období výroby:
Production Period:
XX.XX.1963-XX.XX.1976 (?)
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
25000
Prototyp vyroben:
Prototype Built:
XX.XX.1962 (?)
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost střely:
Missile Weight:
197 kg
Hmotnost hlavice:
Warhead Weight:
29,5 kg
Celková délka:
Overall Length:
3658 mm
Průměr těla:
Diameter:
203 mm
Rozpětí křídel:
Wingspan:
1016 mm
Způsob navedení:
Guidance System:
poloaktivní radiolokační
Pohon:
Propulsion:
 
Typ:
Type:
Rocketdyne Mk.38
- raketový motor na tuhé palivo


nebo


Rocketdyne Mk.52
- raketový motor na tuhé palivo
Výkony:
Performance:
 
Rychlost:
Speed:
Mach 4
Dosah:
Range:
29,7 km
Uživatelské státy:
User States:




Poznámka:
Note:
Zprvu (do roku 1963) byla střela označována jako AAM-N-6B Sparrow III.


bojová hlavice Mk.38: tyčová
Zdroje:
Sources:
https://www.designation-systems.net/
URL CZ: https://www.valka.cz/USA-AIM-7E-Sparrow-III-t48051#187716Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/AAM-N-6B-t48051#187716Version : 0
MOD
AIM-7E Sparrow III


Verze navazující na AIM-7D oproti níž má nový raketový motor Rocketdyne Mk.38 (nebo Mk.52), který dále zvýšil dolet (při střelbě proti cíli letícím na vstřícném kurzu až 35 km, oproti předchozím verzím se mělo jednat o nárůst v řádu 75%) a zlepšil i další výkony. Bojová část byla opět tyčová s označením Mk.38 a efektivním účinkem kolem 30 metrů. Výroba byla zahájena v roce 1963, přičemž první sériové rakety se k útvarům námořnictva používajícím stíhače F-4B Phantom II dostaly v říjnu téhož roku. Střel této verze bylo vyrobeno na 25 000 kusů. AIM-7E byla první verzí raket Sparrow masově nasazenou v boji. Jevištěm jejich působení se stala jihovýchodní Asie. Navzdory tomu, že při cvičných střelbách byla pravděpodobnost zásahu těchto střel kolem 80%, ve skutečných bojích nad Severním Vietnamem byla pravděpodobnost sestřelu cíle zpočátku menší než 10%. I když byla AIM-7E (stejně jako její předchozí verze) vhodná pro ničení nemanévrujících cílů (bombardérů), hlavním důvodem tohoto stavu byly nespolehlivé systémy pro identifikaci vlastní/cizí a politiky vnucená pravidla nasazení sil, což dohromady vedlo k tomu, že raketa mohla být odpálena až po pozitivní vizuální identifikaci cíle. Vzhledem k relativně malým rozměrům MiGů k takové identifikaci docházelo ve vzdálenosti kolem 3 km. To efektivně degradovalo užitnou hodnotu raket, které tak byly nakonec odpalovány prakticky v podmínkách manévrového boje. Ke spolehlivosti Sparrowů nepřispívala ani choulostivost jejich elektroniky na zacházení pozemního personálu nebo na tropické podnebí.
Při odpalu navíc nesměl mateřský letoun letět na násobku větším než 2,5 g. Spolu s tím byla příliš dlouhá reakční doba – mezi stisknutím tlačítka odpalu v kokpitu a vystřelením rakety z vypouštěcího zařízení uplynulo 1,4 sekund.
Jako reakce na první neuspokojivé výsledky byla s cílem zlepšit výkony v manévrovém boji vyvinuta subverze AIM-7E-2, která byla do výzbroje oficiálně zavedena v roce 1969 (první AIM-7E-2 se do jihovýchodní Asie dostaly již v srpnu 1968). Střela měla snížen minimální dosah (460 metrů) a lepší manévrovací vlastnosti. Pokroku se také dočkal zapalovač a autopilot. Raketa také mohla být odpálena ze stíhacího letounu letícím na větších násobcích. Navzdory tomu dosáhla během leteckých bojů v roce 1972 úspěšnosti zásahu pouhých 13%. Příčiny byly prakticky stejné jako u starší subvarianty - předčasná iniciace bojové části, nespolehlivý motor nebo problematické zapalovače. Verze AIM-7E-3 proto měla zvýšenou spolehlivost a dále vylepšený zapalovač. Následující subvarianta AIM-7E-4 měla upravenou naváděcí soustavu pro použití na letounech F-14 Tomcat. Poslední subvariantou byla AIM-7E-6. AIM-7E byly vyráběny licenčně v Japonsku společností Micubiši. AIM-7E-2 a AIM-7E-4 byly také bojově nasazeny íránským letectvem během Irácko-íránské války v osmdesátých letech.




Zdroje
1) Parsch, A.: AIM/RIM-7, Designation-Systems.net, 13 April 2007
2) Gunston, B.: The AAM Story – Part Four, Air International, March 1987
3) Jane′s All the World′s Aircraft, 1975
4) Jane′s All The World′s Aircraft, 1983
5) Jane′s Air-Launched Weapons, Coulsdon, 2000
6) Jane′s Air-Launched Weapons, Coulsdon, 2002
7) Kolektiv: McDonnell F-4 Phantom: Spirit in the Skies, Norwalk, 2002
8) https://www.novia.net/~tomcat/AIM-7.html
9) https://en.wikipedia.org/wiki/AIM-7_Sparrow
10) www.scramble.nl
11) www.fas.org
URL CZ: https://www.valka.cz/USA-AIM-7E-Sparrow-III-t48051#325226Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/AAM-N-6B-t48051#325226Version : 0
MOD
AIM-7E na zbraňovém vozíku společně se střelami AIM-9P zachycené před podvěšením na letoun F-4C Phantom II od 199. taktické stíhací letky (199th Tactical Fighter Squadron) ze sestavy 154. smíšené skupiny (154th Composite Group) z rámce Havajské letecké národní gardy (Hawaii Air National Guard), Hickamova letecká základna, březen 1980.
USA - AIM-7E Sparrow III - (USAF)

(USAF)
URL CZ: https://www.valka.cz/USA-AIM-7E-Sparrow-III-t48051#325227Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/AAM-N-6B-t48051#325227Version : 0
MOD
(zleva doprava) A1C Gary P. Mincer, Sgt. Vernon E. Kisinger, A1C Lonnie J. Hartfield a Sgt. Phineas T. Barry připravují AIM-7E k podvěšení na Phantom II ze sestavy 12th TFW na letecké základně Cam Ranh v Jižním Vietnamu.
USA - AIM-7E Sparrow III - (USAF)

(USAF)
URL CZ: https://www.valka.cz/USA-AIM-7E-Sparrow-III-t48051#325228Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/AAM-N-6B-t48051#325228Version : 0
MOD