Main Menu
User Menu

Vickers Vimy

Přehled verzí

Vickers Vimy


V roce 1917 britský letecký úřad pocítil potřebu nějak zužitkovat zásoby přebytečných francouzských motorů Hispano Suiza HS 8Ba o výkonu 147 kW, které měl ve svých skladech. Firma Vickers tedy dostala za úkol zkonstruovat bombardér, vybavený těmito motory a zároveň schopný podobných výkonů, jako konkurenční Handley-Page 0/400. Během čtyř měsíců byl pod vedením šéfkonstruktéra Reginalda K. Piersona postaven prototyp, který poprvé vzlétl 30. listopadu 1917. Vzápětí začaly pokusy se zástavbou jiných motorů - na prvním prototypu byly Hispana nahrazeny hvězdicovými motory Salmson o 191 kW (ty se příliš neosvědčily), druhý prototyp dostal Sunbeamy Maori o stejném výkonu (silně poruchové, tento prototyp byl kvůli poruše motoru za letu zničen), třetí FIATy A-12bis o 221 kW a čtvrtý dva Rolls-Royce Eagle VIII o výkonu 265 kW, které se nakonec ukázaly nejvhodnějšími pro sériovou výrobu. Výsledný trojpříhradový dvoumotorový dvojplošník dostal označení F. B. 27 (písmena F. B. značila Fighting Biplane - bojový dvojplošník) a měl dvojplošné ocasní plochy a pevný záďový podvozek s pomocnou lyží pod přídí. Trup měl čtvercový průřez s příhradovou kostrou a plátěným potahem, příď s kostrou z ocelových trubek, záď s dřevěnými vzpěrami. Dolet prototypu dosahoval 3060 km, nejvyšší rychlost se pohybovala mezi 157 a 177 km/h a byl naměřen dostup 3650 m. Do výšky 1820 m stoupal stroj 18 minut.


Sériová výroba, byla zahájena v březnu 1918 výrobou 150 kusů v závodě Crayford, zatímco objednávku na 200 kusů, která následovala v zápětí, měl vyřídit závod Weybridge. Plány na jejich použití se různily - od použití taktického přes strategické až k použití proti ponorkám, které nakonec získalo největší podporu. V říjnu 1918 byl ješt jeden Vimy, jak byl typ oficiálně pojmenován (podle stejnojmené bitvy), poslán k Independent Air Force do Nancy připravit se na bombardování německých měst, plánováno bylo i nasazení "na otočku" - letouny měly startovat z Anglie či francie k náletům na Berlín a okolí, pak měly pokračovat do nového spojeneckého hlavného města, Prahy, a s novým nákladem pum se vrátit dokončit práci... Celkem bylo požadováno přes 1000 strojů (vybavené několika různými motory, včetně amerických dvanáctiválců Liberty o výkonu 294 kW, jediný prototyp s těmito motory ale shořel před dokončením). Mezitím ale válka skončila a plány se musely omezit. Před uzavřením příměří bylo postaveno pouze 13 strojů, z nichž pouze tři byly předány RAF. Objednávky byly mezitím omezeny na 221 strojů. Všechny sériové stroje byly dodány v provedení F. B. 27A neboli Vimy Mk.II (někdy ovšem uváděný jako Mk.IV) s motory Rolls-Royce Eagle VIII.


V červenci 1919 byl Vimy již zařazen v RAF do plné služby, jeho prvním místem služby se stala 58. peruť v Egyptě. Stal se tak hlavním britským těžkým bombardérem po většinu 20. let. Na Středním východě byl od roku 1925 byl Vimy nahrazován svým "potomkem" Vickersem Virginia v Severním Irsku až od roku 1929. Po stažení z první linie dostala většina letounů hvězdicové motory Bristol Jupiter nebo Armstrong Siddeley Jaguar. Kromě původní role dálkového bombardéru pak Vimy sloužil také jako k výcviku osádek bombardovacích letadel, transportní a výsadkový - parašutisté přitom byli vyneseni na křídlech a drželi se vzpěr. Po válce se také na Vimy zkoušela například výzbroj 37mm kanónem COW (Coventry Ordonance Works), automatické přistávání a podobně.


V roce 1919 vznikla také civilní verze letounu, Vimy Commercial, kterou s určitými úpravami dodávali pro RAF jako transportní pod jménem Vickers Vernon. Vimy Commercial se lišil novou mohutnou skořepinovou přídí, která poskytovala dostatečný prostor pro pohodlnou přepravu deseti pasažérů v uzavřené kabině (osádka měla samozřejmě svůj prostor odkrytý), zároveň ale její zvýšený odpor výrazně snížil dolet. Záď přitom byla úplně stejná jako u klasického Vimy, pouze byla tvarovanými deskami "olepena" na nový profil. Prototyp, nazývaný původně Vimy Monocoq, byl zalétán 13. dubna 1919 s prozatímní registrací K-107. Pro RAF vznikla také odvozená varianta Vimy Ambulance, která měla ve stejném bachratém trupu kabinu upravenou pro šest ležících nebo osm sedících raněných a dva ošetřovatele. V přídi také vznikly nové dveře, kterými se nakládala nosítka.


Ze čtyřiceti tří sériových strojů Vimy Commercial jich čtyřicet objednala Čína. Dodány byly v letech 1920-1921 a sedm z nich bylo použito ve vládních službách na poštovních linkách. Ostatní byly dlouho ponechány ve skladištích, část z nich ale byla později přeci jen použita - jako bombardéry v občanské válce, která vypukla v roce 1924. Přestože by okolnosti jejich nasazení byly určitě zajímavé, bohužel k nim není příliš mnoho informací.


Evropské letecké společnosti o typ nejevily příliš zájem, protože se brzy objevily jiné stroje obdobných a často lepších vlastností. Jeden kus alespoň zakoupila francouzská Grands Express Aériens a jeden společnost Instone Airline. Letoun, který pak pohlcením této společnosti získaly Imperial Airways, se proslavil asi nejvíce - mezi Anglií a Francií létal pod oficiálním jménem City of London, známější byl ale pod přezdívkou "Old Go-easy" podle jeho imatrikulace G-EASI. V roce 1922 jeden stroj zakoupilo sovětské letectvo, které ho nakonec o dva roky později předalo společnosti Dobroljot.


Jako ve své době špičkový stroj byl Vimy samozřejmě použit k rekordním letům. 14. června 1919 přeletěli Arthur Whitten-Brown a John Alcock se silně upraveným Vimy poprvé nonstop Atlantik, celkem 3 032 km ze St. John na New Foundlandu do Clifdenu v Severním Irsku ulétli z a 16 hodin a 27 minut a získali tak odměnu 10 000 liber, kterou již v roce 1913 vypsal lord Nortcliff za přelet z Ameriky na Britské ostrovy. Let neskončil příliš dobře - letadlo při pokusu o předčasné přistání uvízlo v bažině a bylo zničeno, osádce se ale nic nestalo. Ve stejném roce vypsala australská vláda odměnu 10 000 australských liber pro letce, kteří prolétnou za 30 dní z Británie do Austrálie ještě během roku 1919. Na výzvu zareagovali australští bratři Ross a Keith Macpherson Smithovi a v listopadu až prosinci 1919 uletěli 17 808 km dlouhou vzdálenost z Anglie do Austrálie za 135 hodin a 55 minut letového času ...


Hůř dopadl jiný pokus o ustanovení rekordu. počátkem roku 1920 nabídly noviny London Times odměnu o tradiční výši 10 000 liber pro toho, kdo první proletí Afrikou. Na tuto trasu byl vyslán prototypový Vimy Commercial (nyní už přeznačený na G-EAAV), který byl pilotován kapitány S. Cockerellem a F. C. Broomem a na palubě byl také Dr Chalmers Mitchell, sekretář Zoologické společnosti. Letoun úspěšně odstartoval 24. ledna 1920 z Londýna a zvládnul většinu cesty, nakonec se ale roztříštil v horách u Tabora v tehdejší Tanganjice - během letu v rozpáleném vysokohorském podnebí neudržel vztlak a propadl se. Podobně dopadl i konkurenční let, podniknutý v únoru stejného roku Pierre van Ryneveldem a Christopherem Quintin-Brandem na popud jihoafrické vlády, která samozřejmě měla zájem na tom, aby tento let jako první uskutečnili Jihoafričané. Ti se svým Vimy G-UABA Silver Queen doletěli do Egypta, kde ale došlo k poruše na chladiči, která způsobila vážné poškození letounu při nouzovém přistání. Proto výprava pokračovala na dalším Vimy ("Silver Queen II"), zapůjčeném místní posádkou RAF na žádost jihoafrické vlády. Ten byl ovšem také poškozen, z podobných důvodů jako jeho "komerční" konkurent, v Bulawayo v Jižní Rhodésii, takže s ním nemohli pokračovat. Let nakonec po 45 dnech Rynveld a Brand dokončili na zapůjčeném letadle Airco DH.9, to už ale byli Timesy diskvalifikováni. Odměnu 5000 liber každému jim místo toho vyplatila vláda Jihoafrické unie, které se splnil její požadavek - prvními, kdo uletěl celou vzdálenost napříč Afrikou, byli Jihoafričané, byť na třech různých strojích.


Na základě celkem úspěšného, byť neválčícího Vimy vznikla celá řada dalších velkých strojů, kromě výše zmíněného bombardéru Virginia a Vernonu také koloniální letouny Victoria a Valentia a dopravní Vanguard a Vulcan, které často zůstaly ve službě ještě dlouho do třicátých let.


Jednotky, které používaly Vickers Vimy:
7. peruť RAF
9. peruť RAF
24. peruť RAF
45. peruť RAF
58. peruť RAF
70. peruť RAF
99. peruť RAF
100. peruť RAF
216. peruť RAF
500. peruť RAF?
502. peruť RAF


Zdroje:
Hornát, Jiří: Vickers F.B.27 Vimy, L+K 8/2000
Němeček, Václav: Vickers F.B.27 Vimy. L+K 10/74
www.kheichhorn.de
https://en.wikipedia.org/wiki/Vickers_Vimy
https://www.vimy.org/home.html
https://jnpassieux.chez-alice.fr/html/Vimy.php
jnpassieux.chez-alice.fr
https://www.airwar.ru/enc/cw1/vimycom.htm
www.vimy.org
www.globalsecurity.org
www.vimy.org
https://www.sapfa.org.za/history/history_3.php

Vickers Vimy - https://www.answers.com/topic/vickers-vimy

https://www.answers.com/topic/vickers-vimy
Vickers Vimy - Vimy Commercial G-EASI City of London letecké společnosti S. Instone & Co. Zdroj: https://www.koolhoven.com/history/fk26/

Vimy Commercial G-EASI "City of London" letecké společnosti S. Instone & Co. Zdroj: https://www.koolhoven.com/history/fk26/
Vickers Vimy - Vimy Commercial G-EASI. Zdroj: https://www.geocities.co.jp/Playtown-Dice/2996/uk-gazou.html

Vimy Commercial G-EASI. Zdroj: www.geocities.co.jp
Vickers Vimy - Interiér Vimy Commercial. Zdroj: https://www.imperial-airways.com/Interiors_vickers_vimy_comm.html

Interiér Vimy Commercial. Zdroj: www.imperial-airways.com
URL : https://www.valka.cz/Vickers-Vimy-t42087#182811Verze : 3
MOD
Čínský Vickers Vimy Commercial. Povšimněte si (od středu) černo-bílo-modro-žluto-červených kokard na křídlech, které používalo čínské ministerstvo letectví na počátku 20. let. Stejné barvy jsou na směrovém a výškovém kormidle. Na druhé fotografii lze dobře vidět otevřenou pilotní kabinu, podle znaku na boku jde o jiný stroj než na první fotografii. Přinejmenším jeden stroj používal i klasické vojenské nacionalistické znaky, bílé "slunce" na tmavomodrém kruhu. Více informací se nachází na https://cwlam2000hk.sinaman.com/caf05.htm , bohužel v čínštině. Ze stejného zdroje jsou i tyto fotografie.
Vickers Vimy -


Vickers Vimy -


URL : https://www.valka.cz/Vickers-Vimy-t42087#240449Verze : 0
MOD
Rekordní stroje a jejich osádky:
Vickers Vimy - Alcock a Brown se svým Vimy před pokusem o přelet Atlantiku. 
Zdroj: https://www.century-of-flight.net/Aviation%20history/daredevils/Atlantic%202.htm

Alcock a Brown se svým Vimy před pokusem o přelet Atlantiku.
Zdroj: www.century-of-flight.net

Vickers Vimy - Lt.Col Pierre van Ryneveld a Flight Lieutenant Christopher Joseph (Flossie) Quintin-Brand před svou Silver Queen, se kterou se pokusili přeletět Afriku. 
Zdroj: https://www.sapfa.org.za/history/history_3.php

Lt.Col Pierre van Ryneveld a Flight Lieutenant Christopher Joseph (Flossie) Quintin-Brand před svou Silver Queen, se kterou se pokusili přeletět Afriku.
Zdroj: https://www.sapfa.org.za/history/history_3.php

Vickers Vimy - Osádka rekordního letu do Austrálie: zleva Keith Smith, Ross Smith, Sgt. Jim Bennett a Sgt. Wally Shiers. 
Zdroj: www.diggerhistory3.info/raaf/images/019.jpg

Osádka rekordního letu do Austrálie: zleva Keith Smith, Ross Smith, Sgt. Jim Bennett a Sgt. Wally Shiers.
Zdroj: www.diggerhistory3.info/raaf/images/019.jpg

URL : https://www.valka.cz/Vickers-Vimy-t42087#240484Verze : 0
MOD