Main Menu
User Menu

Aiči D1A [Susie]

Přehled verzí

Aichi D1A - přehled verzí

九四式艦上爆撃機 - Kjújonšiki kandžó bakugekiki – palubní bombardér typ 94
九六式艦上爆撃機 - Kjúrokušiki kandžó bakugekiki – palubní bombardér typ 96


Spojenecké kódové jméno: Susie
Japonské jméno: ?


Označení Provedení letounu - popis
Ajči AB-9 takto byl označen prototyp He-66 po provedené rekonstrukci
Ajči D1A1 11 sériová výroba 118 letadel s motory Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1
Ajči D1A1 12 sériová výroba 44 letadel s motory Nakadžima Kotobuki 3 s vyšším výkonem
Ajči AB-10 postaven jeden prototyp motorem Nakadžima Hikari 1, předchůdce pozdější verze
Ajči D1A2 21 postaveno 428 letadel s motory Nakadžima Hikari 1
Aichi D1A2-K 68 letadel bylo upraveno pro pokračovací výcvik




Výrobce Období výroby
Aichi Tokei Denki K. K., Nagoya 1934 – 1937 162 sériových D1A1
1936 – 1940 428 sériových D1A2
celkem 1934 – 1940 590 letadel


Použité prameny:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 1., Lampart, 2000, ISBN: 83-86776-50-1
https://www.combinedfleet.com/ijna/d1a.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Aici-D1A-Susie-t32829#118684Verze : 2
MOD
Aichi D1A / Susie
palubní bombardér Typ 94 a palubní bombardér Typ 96


Vznik střemhlavých bombardérů
S nápadem zamířit letounem na cíl jako se stíhačkou a odhodit pumy na konci náletu vedeného ve strmém sestupném letu a poté prudký stoupavý let, takový nápad se zrodil v americkém letectvu na samém konci dvacátých let. Díky této nové technice náletu bylo dosahováno poměrně velké úspěšnosti útoků na cíl a byla vhodná pro ničení malých, avšak důležitých cílů, mostů, opevněných objektů nebo obrněných cílů. Tehdy se ještě nepoužívaly žádné pomůcky, které by osádkám tento náročný útok usnadnily, vše bylo řešeno pouze robustností konstrukce letounu, která byla velmi namáhána a případným výběrem osádek.
Japonské námořní letectvo bedlivě sledovalo vývoj této nové a účinné techniky bombardování a také vývoj samotných střemhlavých bombardérů. Jednou z továren, kde se začalo s vývojem takových letadel byl německý Heinkel. Zde probíhal vývoj zatím tajně, ale intenzivně. Jakmile začaly zkoušky německého letounu byl k nim přizván i japonský inženýr Junichiro Nagahata, ten se zanedlouho v Japonsku snažil navrhnout vlastní letoun obdobných vlastností.


Japonské požadavky a první projekty
Velení císařského námořnictva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu) požadovalo zahájení vývoje prvního palubního střemhlavého bombardéru poprvé již v roce 1931, kdy vydalo své specifikace 6-Shi, na tyto specifikace žádný výrobce nedokázal zareagovat, pouze Ing. Nagahata přihlásil letoun Nakajima 6-Shi, který byl postaven společností 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) za vydatné pomoci inženýrů Kaigun Kokusho v Jokohamě. Tento projekt námořní letectvo zastavilo. Zajímavé je, že nikde nebyla zmíněna kategorie námořní střemhlavý bombardér, Japonci se snažili utajit skutečnost, že mají byť jen zájem o takový letoun, proto se hovoří o letounech se speciálním určením.
Následující rok je ve specifikacích 7-Shi námořnictvem požadavek opakován. Společnost Nakajima, které byl požadavek přímo předán, odpověděla projektem N-35. Na tomto projektu spolupracovala opět s námořním arsenálem a za vývojem znovu stál Ing. Nagahata. Kaigun Koku Hombu však nebylo ani zdaleka spokojeno, zálet prototypu odhalil mnoho špatných letových vlastností a výrobci bylo doporučeno jeho přepracování dle nových požadavků. V roce 1933 ve specifikacích 8-Shi jsou vypsány ony nové technické požadavky pro tuto kategorii letadel a
ty jsou předány Nakajimě, námořnímu arsenálu v Jokohamě a společnosti 愛知時計電機株式会社 - Aichi Tokei Denki Seizo Kabushiki Kaisha.
Nakajima odpověděla prototypem D2N1, který vzápětí přestavěla na D2N3, protože nesplňoval podmínky v zadání, námořní arsenál zase navrhl projekt D2Y1, již dříve tyto subjekty úzce spolupracovaly a tak nakonec byly postaven ve spolupráci prototyp D2N2 a D2N3 a výsledek – fiasko, letoun byl nestabilní ve všech letových režimech a nejvíce ve střemhlavém letu, proto byl námořnictvem celý projekt ukončen.


______________________________________________________________
URL : https://www.valka.cz/Aici-D1A-Susie-t32829#236776Verze : 2
MOD
Využití německého vzoru
Továrna Aichi byla vyzvána a bylo počítáno s tím, že využije své dlouhodobé spolupráce s německou továrnou Heinkel Flugzeugwerke a upraví její dvouplošné střemhlavý bombardér Heinkel He 50b, jehož druhý prototyp byl Japonci zakoupen. Na úpravě letounu začal pracovat v roce 1933 tým konstruktérů, který vedl Tokuhishiro Goaka, nejprve byl vyměněn německý motor Siemens SAM 22B za japonský Nakajima Kotobuki 2 Kai-1, byl to v Japonsku již vyráběný Bristol Jupiter, tato změna si vynutila i změnu krytu motoru, ten byl tvořen prstencem typu Townend. Potom se rozeběhlo vyjednávání s německou stranou o dalších možných úpravách a o právech licenční výroby. Originální He 50 byl letounem, u kterého se nepočítalo s operacemi nad oceánem a se vzlety a přistáními na palubách letadlových lodí, proto se další úpravy týkaly zesílení konstrukce podvozku a trupu, trup byl navíc upraven tak, aby zde měl své místo druhý člen osádky. Pod trup přibyl přistávací hák a zadní ostruha byla vyměněna za kolečko. Křídla byla zalomena do mírného šípu (5°) a změny se dočkal tvar kýlovky. Pod trup se na výklopnou vidlici zavěsila puma o hmotnosti 250 kg a dvě další, třicetikilogramové se mohly zavěsit pod křídla, pilot měl k dispozici ještě pevný kulomet Type 92 a stejným kulometem, ale v pohyblivém provedení se mohl bránit v zadní části kabiny střelec. Letoun při zkouškách lehce zvítězil nad konkurencí a byl v roce 1934 přijat do výzbroje jako "palubní bombardér Typ 94", nikde nebyla zmínka o tom, že se jedná o střemhlavý bombardér. Zakrátko prošel palubními zkouškami na letadlové lodi Ryujo a tím se mu otevřela cesta na ostatní letadlové lodě.

D1A1 a D1A2 výroba a operační nasazení
Jednotky námořního letectva dostaly nové stroje v roce 1935, nejprve se dostaly na palubu letadlové lodi Ryujo a zanedlouho na Akagi a Kagu. Samozřejmě došlo k jejich bojovému nasazení v Číně a osádky si nové letouny chválily. V té době dodalo Německo Číně 24 střemhlavých bombardérů He 50, pro export označených jako He 66a. Číňané je nasadili do bojů okolo Pekingu a protože věděli o podobě s japonskými D1A1, natřeli žlutou barvou křídla svých letadel. Není znám žádný případ o setkání nebo záměně obou typů.1)
Prvních 118 sériových strojů bylo dodáno ve stejném provedení jako prototypy, posledních 44 vyrobených letadel dostalo výkonnější motor Nakajima Kotobuki 3.
V době, kdy se první letouny označené jako D1A1 začaly dostávat na paluby letadlových lodí, začal Ing. Goaka pracovat na další verzi bombardéru. Hlavní změnou byl motor, nyní byl použit motor Nakajima Hikari 1 (vývoj motoru Kotobuki) a kryt motoru se poté nejvíce podobal krytu NACA. Letoun měl aerodynamické kryty podvozkových kol a úpravami, mající za účel zmenšení odporu vzduchu, prošel i trup. Výkony se podstatně zvýšily a námořní letectvo tento vylepšený typ přijalo jako "palubní bombardér Typ 96" nebo krátce D1A2. Výroba této verze probíhala v letech 1936-40. Do bojů zasáhly především v Číně a u 12., 13., 14. a 15. Kokutai operovaly i z pozemních základen.
Letoun Aichi D1A splnil zcela jistě svou úlohu, námořní letectvo se naučilo využívat tento typ letadel, piloti si osvojili techniku střemhlavého útoku a konstrukční tým Aichi si osvojil konstrukci takového typu letadla a po vypsání specifikací 11-Shi již dokázal vyprojektovat svou vlastní konstrukci, která v roce 1940 již nahradila zastarávající dvojplošníky D1A2, tento nový letoun se na čas stal nejúspěšnějším střemhlavým bombardérem, byl to bombardér D3A1 Val. To, že byly starší D1A2 nahrazovány už v roce 1940 novými letouny, neznamenalo, že v době přepadení Pearlu nebyly ještě ve výzbroji, nesloužily již na nejexponovanějších místech, ale bylo jich ve službě ještě 68, tehdy také dostaly své kódové jméno Susie.

1) Podle A History of Chinese Aviation Lennarta Anderssona se ve skutečnosti nikdy žádné He 66 do Číny nedostaly, k setkání tedy dojít ani nemohlo. Pozn. Aubi
URL : https://www.valka.cz/Aici-D1A-Susie-t32829#236780Verze : 0
MOD
Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
Chris Chant, Aircraft of World War II - 300 of the World's Greatest aircraft 1939-45, Amber Books Ltd., 1999, ISBN 0-7607-1261-1.
Lubomír Vejřík, Vzestup a pád orlů Nipponu 1931 - 1941, Prolog, Svět Křídel Cheb, rok 1994, ISBN: 80-85280-26-4
L+K 20/1987, str.25, Václav Němeček, Letadla 39-45 Ajči D1A
https://www.combinedfleet.com/ijna/d1a.htm
https://www.aviastar.org/air/japan/aichi_d1a.php
https://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=561
https://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=573
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Aici-D1A-Susie-t32829#236784Verze : 1
MOD