1 dokončený prototyp a několik (5?) letadel v různém stádiu výroby
První vzlet: Maiden Flight:
DD.02.1939
Osádka: Crew:
1
Základní charakteristika: Basic Characteristics:
Vzlet a přistání: Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing:
jednoplošník
monoplane
Uspořádání letounu: Aircraft Concept:
klasické
conventional
Podvozek: Undercarriage:
zatahovací
retractable
Přistávací zařízení: Landing Gear:
kola
wheels
Technické údaje: Technical Data:
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight:
1900 kg
4189 lb
Vzletová hmotnost: Take-off Weight:
2400 kg
5291 lb
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
9,700 m
31ft 9,88in
Délka: Length:
7,700 m
25ft 3,14in
Výška: Height:
2,700 m
8ft 10,29in
Plocha křídla: Wing Area:
19,40 m2
208.82 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
123,7 kg/m2
25.34 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
PZL-Mercury VIII vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu 541 kW, bojový výkon 615 kW v h= 4 260 m. Vrtule trojlistá stavitelná Hamilton-Standard
PZL-Mercury VIII nine-cylinder air-cooled radial, rated at 725 hp for take-off, combat power 825 hp at 13,976 ft, driving a three-blade variable-pitch Hamilton-Standard propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
400 l
88 UK gallons
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
442 km/h v 3500 m
274.6 mph in 11483 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
375 km/h v ? m
233 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
11,0 m/s
2165.4 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
7500 m
24606 ft
Dolet: Range:
750 km
466 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
4x pevný kulomet PWU wz. 36 ráže 7,92 mm (dva nad motorem a dva v křídlech) Pumový náklad: do 100 kg
Four fixed 0.311 machine guns PWU wz. 36 Bomb load: Up to 220 lb bombs
Historie: Na přelomu let 1936/ 1937 začal vývoj moderního stíhacího letounu, který měl nahradit hornoplošné PZL P.11. Nejříve proběhl výběr mezi konkurenčním projektem inženýra Kazimierz Korsaka označeným jako PZL P.45, vybrán byl projekt inženýra Wsiewołoda Jana Jakimiuka - PZL P.50. Práce na novém letounu však neměly potřebnou prioritu a tak se vývoj letounu značně protáhl. Konstuktér mezitím pracoval na projektu dopravního letouny PZL P.44 Wicher. Další zdržení bylo způsobeno dodávkou zatahovacího od podvozku britské firmy Dowty.
Konstrukce nového stroje byla celokovová, poměrně hojně bylo využito duralových panelů. Pohonnou jednotkou byl nejprve britský devítiválec Bristol Mercury VIII, ale později, již v průběhu zkoušek byl upřednostněn v Polsku licenčně vyráběný PZL-Mercury s třílistou stavitelnou vrtulí Hamilton-Standard. Nový stíhací letoun byl dokončen v říjnu 1938, ale první vzlet byl proveden až v únoru následujícího roku. Výsledky prvních letových zkoušek přinesly značné zklamání, letoun dosahoval maximální rychlosti v rozmezí hodnot 420 až 430 km/h. Takových hodnot bylo dosaženo stíhacími letouny PZL P.24, ale tyto stíhačky nového Jastrząba vymanévrovaly ve všech letových režimech. Při cvičném souboji s bombardérem PZL.37 Łoś nedokázal zkušební pilot Jastrząba zaujmout palebnou pozici.
Prototyp Jastrząba se musel vrátit do továrny k provedení nutných úprav. Bohužel, některé špatné vlastnosti byly dány konstrukcí a letoun měl díky tomu velkou hmotnost. Například nosníky křídel byly příliš masivní a tím i těžké, zvolený profil křídla kladl značný odpor vzduchu a dalším nedostatkem byl nevelký výkon motoru, který byl ještě snížen nevhodným a nedostatečným průměrem sacího otvoru. Po výměně britského motoru za polský licenční s novou vrtulí bylo údajně dosaženo maximální rychlosti 500 km/h, ale zkoušky byly přerušeny válkou. Letoun byl 6. září 1939 ztracen, kdy měl spolu s dalšími prototypy přelétnot dále na východ do Lvova, pilot Jan Widawski mesel se strojem nouzově přistát do lesa pro nedostatek paliva, nouzové přistání nedaleko Rawa Ruska dopadlo špatně, letoun byl zničen. Některé prameny uvádějí, že se o zničení prototypu zasloužilo polské protiletadlové dělostřelectvo.
Druhý prototyp PZL P.50/II měl být poháněn výkonnějším francouzským motorem Gnome-Rhône 14Kfrs o výkonu 900 koní, to měl být vzorový kus pro řadu PZL P-50B. Tento prototyp nebyl dokončen. Pro další vývoj bylo plánováno použití výkonného britského motoru Bristol Taurus III nebo IV.
Velká zakázka na 300 letadel PZL P.50A byla seškrtnuta na 30 ks, výroba této série byla připravována. Několik rozestavěných letadel se dostalo do rukou Němců, jeden z nich byl zřejmě dokončen a zalétán (pilot Kazimir Kul), další vývoj nebo výroba byla zastavena.
Použité prameny: William Green, Warplanes of the Second World War, Volume Three: Fighters, UK, London, Macdonald & Co. Publishers Ltd., 1961, ISBN 0-356-01447-9. Andrzej Glass, Polskie Konstrukcje Lotnicze Vol.3. Sandomierz, Poland, Wydawnictwo Stratus, 2008. Jerzy B. Cynk, Polish Aircraft 1893-1939. London, UK, Putnam & Company, 1971, ISBN 0-370-00085-4. L+K 25/1977, Letadla 1939 - 45 http://www.awiacja.republika.pl/pzl2.htm http://www.airwar.ru/enc/fww2/pzl50.html www.powiat.mielec.pl archiv autora
Prototyp PZL P50 Jastrzab měl, bohužel, více než smutný osud! V prvních dnech války ho polští letci zalétávali a chystali alespoň tento jeden stroj k bojovému nasazení. Bohužel, byl sestřelen neinformovaným protiletadlovým dělostřelectvem, kteří tento pro ně neznámý letoun považovali za stroj německý v Polsku dosud neznámé konstrukce!
