Main Menu
User Menu

Nakadžima Ki 49 Donrjú [Helen]

Nakajima Ki-49 Donryu - přehled verzí

Nakajima Ki-49 Donryu - přehled verzí


中島 キ-49 呑龍


Japonské jméno: 呑龍 - Donryu - Bouřlivý drak
Reporting code name: Helen



Označení Provedení letounu - popis
Nakajima Ki-49 prototype motory Nakajima Ha-5KAI, zalétán v srpnu roku 1939, následován sedmi předsériovými stroji.
Nakajima Ki-49-I operačně nasazen v Číně, kde slavil úspěchy, při nasazení v Tichomoří se projevily převažující negativní vlastnosti,
motory Nakajima Ha-41 o výkonu 1 250 koní.
Nakajima Ki-49-IIa instalace výkonnějších motorů Nakajima Ha-109 o výkonu 1 540 koní, dodatečné pancéřování osádky.
Nakajima Ki-49-IIb mohutnější hlavňovou výzbroj, růst hmotnosti vede ke zhoršení letových vlastností,
letoun je podmotorovaný a méně ovladatelný.
Nakajima Ki-49-III instalace výkonných avšak neodladěných a málo spolehlivých motorů Nakajima Ha-117.
Nakajima Ki-58 upravený Ki-49-IIa do podoby létajícího křižníku, byl přetížen kanónovou a kulometnou výzbrojí, vývoj ukončen.
Nakajima Ki-80 dva prototypy upravené z Ki-49-IIa, byly určeny pro velitele bombardovacích svazů, s výkonnějšími motory Nakajima Ha-117,
s mohutnější výzbrojí a pancéřováním, nakonec sloužily ke zkouškám motorů.




Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Richard M. Bueschel, Nakajima Ki-49 Donryu in Japanese Army Air Force Service, Schiffer Publishing, rok 2007, ISBN: 0764303449
archiv autora
URL CZ: https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-49-Donrju-Helen-t29261#103699Verze : 1
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Nakajima-Ki-49-Donryu-prehled-verzi-t29261#103699Version : 0
MOD
Nakajima Ki-49 Donryu / Helen
キ49一〇〇式重爆击机“吞龙″
Ki-49 Army Type 100 Heavy Bomber "Donryu"


Zadání vývoje nástupce Mitsubishi Ki-21
V roce 1937 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva ) zadalo společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (díle jen Nakajima), úkol, aby továrna navrhla a postavila budoucího nástupce právě zaváděného těžkého bombardéru Mitsubishi Ki 21. Jako důvod tohoto přímého zadání bez soutěže je v literatuře zmiňováno vítězství Mitsubishi Ki-21 nad konkurenčním, ale méně úspěšným prototypem Nakajima Ki-19. Nakolik je tato informace pravdivá si nedovolím posuzovat. Skutečností je však fakt, že se Rikugun Kōkū Hombu snažilo zadávat vývoj nového letounu vždy v době, kdy byl nový typ zařazen do výzbroje. Konstrutéři tak měli dostatek času, aby navrhli a odzkoušeli nástupce, právě přijatého letounu, který mezitím zastaral, nebo jeho výkony počaly zaostávat.


Požadavky na nový bombardér, které Rikugun Kōkū Hombu sestavilo, byly na svou dobu dosti náročné, jen na dosažení maximální rychlosti 500 km/h byl kladen velký důraz, protože právě rychlost měla být jednou z možností ochrany bombardéru. Pumový náklad měl být na evropské poměry malý - 1 000 kg, ale to bylo charakteristické pro Japonce. Dolet alespoň 2 000 km, velkou novinkou v požadavcích armádního letectva byla účinná pasivní ochrana osádky a samosvorné nádrže paliva. Prací na projektu se nejdříve ujal inženýr Nishimura a později tým konstruktérů vedl inženýr Koyama. Oba konstruktéři se zcela jistě podrobně seznámili s konstrukcí Mitsubishi Ki-21, tyto bombardéry se licenčně u Nakajimy vyráběly. Neméně významným zdrojem poznatků byly zkušenosti z bojového nasazení bombardérů Ki-21 v Číně, čínské bojiště prověřilo letouny z hlediska spolehlivosti a výkonů, ale s ohledem na malou účinnost čínského letectva se zde takřka neprojevovaly konstrukční nedostatky týkající se absence pasivní ochrany a slabé hlavňové výzbroje. V tomto ohledu byla konstrukce Ki-49, tak byl nový projekt označen, výjimečná, protože armádní letectvo již tyto konstrukční prvky požadovalo.


Projekt a prototypy Ki-49
Nový bombardér Nakajima Ki-49 byl navržen jako celokovový středoplošník s poloeliptickým křídlem, rozšířeným centroplánem, kde na odtokové hraně byly velké vztlakové klapky typu Fowler, které jsou charakteristické svými vodícími kolejničkami. Vnitřní část křídla byla vysunuta vpřed a tím konstruktéři získali místo pro křídelní nádrže paliva. Letoun svými tvary vykazoval i jistou dávku elegance, pro pohon letounu byly vybrány osvědčené čtrnáctiválce Nakajima Ha-5-KAI, což byly motory, které původně poháněly už neúspěšný prototyp Nakajima Ki-19 a později také Mitsubishi Ki-21-Ia. Osádka byla osmičlenná a na svou obranu měla jeden pohyblivý kanón Ho-1 ve hřbetním střelišti a pětici kulometů Type 89 model 1, byly to již značně zastaralé a nepříliš výkonné zbraně, které měly svou předlohu v britském kulometu Vickers, ale v Japonsku byly hojně používány, tyto kulomety byly osazeny v předním, zadním, ve spodním střelišti a ve dvou bočních oknech v zadní části trupu. První prototyp zahájil letové zkoušky v srpnu 1939 a do konce roku se připojily další dva prototypy, ty byly poháněny výkonnějšími motory Ha-41. Oba prototypy byly v březnu 1941 přijaty do výzbroje armádního letectva pod označením "armádní těžký bombardovací letoun Typ 100 model 1", zároveň se stavělo sedm letounů ověřovací série odlišujících se vzájemně drobnými vylepšeními.


Ki-49-I
Na letiště k bojovým jednotkám se nové bombardéry dostávaly pozvolna od srpna 1941, Japonci jim přidělili bojové jméno Donryu (Bouřlivý drak) a Spojenci jim později přidělili kódové jméno Helen. Do boje se bombardéry Donryu poprvé dostaly v Číně, ale od prosince 1941, tedy od doby vypuknutí války v Tichomoří se objevovaly všude tam, kde armádní letectvo zasáhlo do bojů, pro svůj dolet byly nasazeny zejména nad Novou Británií a Novou Guineí, účinně se zapojily také do náletů na Austrálii. Intenzivní bojové nasazení a zejména střety s modernějším stíhacím nepřátelským letectvem sebou přinesly první skutečně reálné poznatky. Letoun byl dobře ovladatelný a s ohledem na svou hmotnost také obratný, také pasivní ochrana se velmi osvědčila, ale tím skončil výčet kladů, na dlouhou vzdálenost dopravil Donryu pouze 500 - 750 kg pum a to bylo málo, rychlost neubránila letoun před útokem stíhačů a operační dostup také nebyl silnou stránkou tohoto bombardéru. Létající personál si stěžoval také na malou účinnost kulometů táže 7,7 mm.


Nakajima Ki-49-II
Nejdříve se konstuktérům podařilo výměnit motory Ha-41 za výkonnější a výškovější motory Nakajima Ha-109. Tato úprava vznikla na jaře 1942, výkony se zlepšily, ale v té době se již kvalitativně i kvantitativně měnilo i spojenecké letectvo. Spoenecké stíhací jednotky dostávaly ve značných počtech moderní stíhací stroje. Společnost Nakajima, reagujíc na atoupající ztráty bombardérů Donryu, zavedla na výrobní lince instalaci vylepšené pasivní ochrany, ta se týkala jak prostoru osádky, tak palivových nádrží. Tato verze byla označena Ki-49-IIa. Krátce po nasazení těchto letadel ještě došlo k posílení obranné výzbroje. Nově zavedená verze Ki-49-IIb nesla v předním, zadním a spodním střelišti výkonné velkorážné kulomety Ho-103, tím se sice značně posílila obrana bombardéru, ale zároveň se zvýšila jeho hmotnost, tato nová verze bombardéru Donryu se tak stala značně těžkopádným a málo obratným strojem, který se již nemohl prosadit proti stále rostoucí spojenecké převaze ve vzduchu.


Ki-49-III
Konstruktéři se rozhodli, že pro novou připravovanou verzi Ki-49-III vyberou motory, které ztracené vlastnosti bombardérům opět vrátí. Volba padla na mohutné osmnáctiválcové motory Nakajima Ha-117 o vzletovém výkonu 2 420 koní. V druhé polovině roku 1943 bylo vyrobeno šest prototypů poháněných těmito motory, výkony byly velice dobré, ale jen pokud tyto motory pracovaly dobře a to byl, bohužel, velmi zřídkavý jev. Motory byly neodladěné, nevyzrálé a zcela nevhodné pro montáž do sériově vyráběných bojových letadel. Tento pokus tak zakončil vývoj těžkého bombardéru Ki-49 jako bombardéru, tuto roli na sebe začal přebírat nový těžký bombardér Mitsubishi Ki 67 Hiryu, neznamenalo to však, že se Donryu ztratil z oblohy, Donryu jen začal plnit jiné úkoly.


Ki-49 v jiných rolích
V době zavedení verze Ki-49-II byl učiněn pokus udělat ze dvou letadel Donryu vyhledávače a ničitele nepřátelských bombardérů. První letoun nesl silný světlomet pro osvětlení cíle a druhý letoun nesl kanón Type 88 ráže 75 mm, kterým měl být nepřátelský osvětlený bombardér zničen. Myšlenka to byla zajímavá, ale technika stíhání, vyhledání a zničení byla velmi těžkopádná a také výkon odlehčených bombardérů nebyl pro tuto roli dostačující.
Ki-49-I po stažení od bombardovacích jednotek dosloužily v protiponorkové službě a nesly detektory magnetických anomálií nebo radary, musíme si uvědomit, že americké ponorky velmi účinně ničily japonské válečné i obchodní loďstvo a každá zbraň proti nim byla nesmírně důležitá.
Ki-49-II byly přestavovány na transportní, pro tento účel jim byla většinou demontována všechna výzbroj a ponechána pouze nezbytná výstroj, letoun potom dokázal přepravit 1 500 kg nákladu.
Donryu potkal osud mnoha typů japonských letadel, ke konci války byla řada letounů zbavena veškeré výzbroje a výstroje a ušetřená hmotnost byla využita pro nesenou výbušninu, letoun po této úpravě unesl 1 600 kg výbušnin a byl pilotován pouze dvoučlennou osádkou, takto upravené byly nasazeny k sebevražedným akcím.


Letouny vyvinuté na základě Ki-49
Nakajima Ki-58 - jednalo se o doprovodný letoun, který měl zajistit účinnou obranu svazu těžkých bombardérů. Tento pokus spadá do období mezi koncem roku 1940 a březnem 1941, tři prototypy postavené v této době úpravou sériových Ki-49, tyto letouny nenesly pumy, ale mohutnou výzbroj pěti pohyblivých kanónů Ho-1 ráže 20 mm a tří kulometů Ho-103. Výsledek - doprovázené bombardéry se po provedení náletu zbavily hmotnosti pum a byly tak rychlejší než jejich připravovaný doprovod, armádní letectvo celou akci včas zastavilo. Celý pokus probíhal a byl vyhodnocován na čínském bojišti.


• Nakajima Ki-80 - tento letoun měl na palubě nést důstojníka, který měl koordinovat útoky skupin bombardérů, letoun nesl účinnější pancéřování prostor pro osádku, bohatější radiovybavení a mohutnější obrannou výzbroj. Zvýšenou hmotnost letounu měly kompenzovat motory Nakajima Ha-117, tzn. motory, které pro svou nespolehlivost ukončily předčasně vývoj Ki-49-III. Byly vyrobeny pouze dva prototypy, které byly používány jako létající laboratoře pro zkoušky nových motorů.
URL CZ: https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-49-Donrju-Helen-t29261#237590Verze : 1
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Nakajima-Ki-49-Donryu-prehled-verzi-t29261#237590Version : 0
MOD
Použité prameny:
Rene J Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press; rok 1987; ISBN-13: 978-0870213137
Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
Jaroslav Schmid, Stíhací a bombardovací letadla Japonska, díl 2., Nakladatelství Fraus Plzeň, rok 2000, ISBN 80-7238077-x
Richard M. Bueschel, Nakajima Ki-49 Donryu in Japanese Army Air Force Service, Schiffer Publishing, rok 2007, ISBN: 0764303449
L+K 17/1993, str.42, Nakajima Ki-49 Donryu. Václav Němeček
https://www.airwar.ru/enc/bww2/ki49.html
https://brazd.ru/ki49.html
https://www.cofe.ru/avia/N/N-19.htm
www.aviastar.org
https://www.angelfire.com/fm/compass/Donryu.htm
archiv autora
URL CZ: https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-49-Donrju-Helen-t29261#237593Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Nakajima-Ki-49-Donryu-prehled-verzi-t29261#237593Version : 0
MOD