Narodil se 11. září 1611 u Sedanu v rodině protestantského šlechtice. V patnácti ho matka poslala do Holandska, kde měl sbírat vojenské zkušenosti pod vedením svých strýců Maurice a Federica z Nassau. Dříve než se stal velitelem holandské setniny, strávil jistý čas jako řadový voják. V roce 1629 byl povýšen na kapitána a jeho setnina patřila k nejlépe vycvičeným jednotkám v holandské armádě.
Po návratu do Francie roku 1630 se stal velitelem francouzského pěchotního pluku. Při lotrinském tažení roku 1635 byl zraněn a povýšen na plukovníka. Roku 1640 byl podruhé zraněn při tzv. italském tažení u Turína.
16. listopadu 1643 se stal ve svých 32 letech maršálem Francie. Spolu s Condém velel francouzské armádě v závěrečné fázi třicetileté války. Roku 1646 se u Freiburgu a Nordlingenu spojil se Švédy a pomohl ukončit válku v Bavorsku roku 1648. Za povstání tzv. frondy princů, vedené Condém se postavil za svého krále Ludvíka XIV. a kardinála Mazarina, které zachránil před zajetím. Je možné, že tím oba unikli osudu anglického krále Karla I. Ludvík mu to nikdy nezapomněl. Vikomt de Turenne již roku 1639 navrhoval zřídit jednotku francouzských dragounů. Teprve nyní byl jeho nápad zrealizován spolu s dalšími reformami v armádě, které prováděl ministr Le Tellier. Spolupráce obou mužů se osvědčila. Vítězstvím v bitvě na dunách 14. června 1658 a dobytím Dunkerque o rok později donutil Španělsko k uzavření tzv. pyrenejského míru.
5. dubna 1660 byl de Turenne jmenován generalissimem francouzské armády. Se svou armádou dosáhl ještě velká vítězství v Nizozemí proti Španělům a císařské armádě, v letech 1667 - 72 a za tzv. nizozemské války v Alsasku 1673 - 75. Právě při tomto tažení byl 27. července 1675 u Salzbachu zasažen dělovou koulí a zabit. Bylo mu 63 let.
