Citace :
951. Dalo by se zjistit, kolik legionářů nebo zajatců české národnosti se v Rusku po roce 1917 přidalo k bolševikům? (odpovídá Pavel Minařík)
V Rusku se před VŘSR nacházelo cca 250 tisíc zajatců bývalé rakousko-uherské armády české a slovenské národnosti a dalších 70 tisíc Čechů a Slováků zde žilo již před 1. světovou válkou. Oddíly rudých gardistů českého a slovenského původu začaly vznikat v průmyslových oblastech již od léta 1917. První se vytvořil v červenci v Berezani a další ho následovaly. Největší oddíl se zformoval počátkem roku 1918 v Kyjevě, kde na stranu čs. rudých gardistů přešlo okolo 350 legionářů. V únoru 1918, po oficiálním vzniku Rudé armády, se začaly vytvářet jednotky složené z čs. rudoarmějců. Centrem formování těchto oddílů se stala Penza, kde vznikl 1. čs. revoluční pluk (700 osob) pod velením Jaroslava Štrombacha. Do prvních bojů se naši rudoarmějci zapojili v květnu 1918 u Kuzněcku. Další jednotky v síle od několika desítek po několik stovek mužů vznikly např. v Samaře, Ufě, Čeremchovu, Tambovu, Omsku, Vladivostoku, Caricinu, Moskvě, Nikolajevsku, Astrachani, Simbirsku nebo v rámci Kamské říční flotily. V řadě případů se během bojů střetli čs. rudoarmějci s čs. legionáři. Celkově v řadách československých rudoarmějců bojovalo okolo 10 až 12 tisíc osob, z čehož přibližně 1/2 padla. Patrně nejznámějším čs. rudoarmějcem se stal spisovatel Jaroslav Hašek. Z osob sloužících v čs. armádě nejvyššího postavení dosáhl div. gen. Čeněk Hruška – náčelník Hlavní politické správy v letech 1950 až 1951. Podíl zběhlých legionářů na celkovém počtu rudoarmějců není možno z dostupných pramenů určit. Legiemi v Rusku prošlo 71 tisíc osob, z nichž se do Československa vrátilo 56 tisíc, přičemž dalších 4 120 ruských legionářů zahynulo v průběhu bojů.
Citace :
Čechoslováci však bojovali i na druhé straně! Mnoho zajatců i bývalých legionářů, poblouzněno utopickými představami o nové společnosti i sliby bolševiků, někdy i s vidinou dobrodružství či prospěchu vstoupilo do Rudé armády, kde dokonce vytvořili i národní čsl. jednotky (např. 1. čsl. revoluční pluk, 216. internacionální pluk Železné simbirské divize, 2. internacionální pluk Kikvidzeho divize či Kamská říční flotila s převahou českých vojáků). Bylo jich na 10 000 (nejznámější jména jsou Hašek, Kaplan, Částek, Štrombach či Kužela). Po roce 1920 se většina vrátila do osvobozené vlasti, zůstali většinou jen velitelé, kteří udělali v Rudé armádě kariéru. Ve třicátých letech je všechny nechal Stalin za odměnu popravit.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více