Nejtvrdší z nejtvrdších

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 25.904

Nový příslušník SAS je přidělen k jedné „Sabre Squadron“, součásti pluku srovnatelné s rotou. Každá z nich má vedle štábní složky čtyři operační jednotky „Troops“ tvořené 15 muži a velícím důstojníkem. Taktickou podjednotkou každé „Troop“ je čtyřčlenná „Patrol“, základní kámen s nímž SAS plní všechny své úkoly. „Troops“ se podle zájmů členů orientují na specializované oblasti úkolů. Jeden „Troop“ operuje s landrovery, motocykly a dalšími vozidly, jež byly a jsou hlavními prostředky zajišťujícími činnost pluku v pouštích severní Afriky a Blízkého východu. Právě takto operovala SAS v Perském zálivu, kdy její „Mobility Troop“ prohledávaly poušť, podávaly informace a ničily ve spolupráci s letectvem pohyblivé odpalovací základny raket SCUD. Další „Troop“ tvoří bojoví plavci s čluny, zatímco třetí „Troop“ se specializuje na infiltraci padáky. Tito výsadkáři jsou vysazováni ve stylu HALO (High Altitude, Low Opening - velká výška, nízké otevření), kdy jsou parašutisté vysazeni ve výšce kolem 10 000 m a padák se otevírá samočinně ve výšce 760 m, nebo ve stylu HAHO (High Altitude, High Opening - velká výška, vysoké otevření), kdy výsadkáři opouštějí letoun ve výšce kolem 8 500 m, okamžitě otevírají padák a kloužou k cíli. První metoda je výhodná v tom, že jednotka přistává společně. Při použití druhé metody mohou výsadkáři klouzat na značné vzdálenosti a snížit tak riziko odhalení nepřátelskými silami. Poslední „Troop“ je cvičen k boji v horách a v zimě.

Reklama

Každý příslušník SAS musí vedle specializace vlastní skupiny mít ještě další schopnosti, aby byl platným členem jednotky. Očekává se od něho znalost nejméně jedné cizí řeči, která odpovídá potencionálnímu prostoru nasazení SAS. Celá léta byla oblíbeným jazykem ruština, nyní, po konci studené války, poněkud vychází z módy. Malajština je velmi užitečná na Dálném východě - pluk celá léta bojoval na Borneu. O španělštinu je velký zájem od doby provádění konspiračních operací v Kolumbii proti kokainovým králům. Protože pluk dlouhé roky pomáhal Ománu v jeho válce s komunistickou infiltrací z jižního Jemenu do vnitrozemí Dhofaru, plus další mise v oblasti Zálivu a v Saúdské Arábii, je ve velké oblibě také arabština. Dále musí příslušník SAS umět zacházet s trhavinami, provádět destrukce, pokládat a odstraňovat výbušné léčky a ovládat značný počet zbraní - od pistolí po děla a řízené střely. Vedle své vlastní odbornosti musí mužstvo SAS zvládat i ostatní specializace, takže jejich zaměnitelnost je běžná. Pokud je jeden ze čtyř mužů základní jednotky „Patrol“ vyřazen, jeho úkol se rychle rozdělí mezi zbylé tři, ať již šlo o spojaře nebo zdravotníka. Výcvik příslušníků SAS není nikdy zcela ukončen a trvá, přes všechny znalosti, které si přinesl od své původní jednotky, téměř dva roky, než se stane plnohodnotným členem svého „Troop“.

Aby bylo příslušníkům pluku umožněno získat co možná nejširší spektrum znalostí, patří k vyučujícím v kasárnách „The Lines“ vědci z oblasti politiky, specialisté na rostliny a zacházení se psy, k hostům v Herefordu patří experti cizích speciálních jednotek, jako jsou americké Special Forces nebo německá GSG 9. Příslušníci SAS rovněž absolvují různé kurzy spřátelených armád, jako je škola pro vedení boje v zimě v Norsku či kurz horských průvodců Bundeswehru, výcvik u amerických Rangers nebo arktický kurz Kanaďanů. Týmy SAS jsou také naopak vysílány jako instruktoři do nejrůznějších částí světa, kde v minulosti pomáhaly založit celou řadu speciálních jednotek.

Příslušníci SAS jsou nesmírně pyšní na skutečnost, že jejich výcvik je daleko náročnější a dokonalejší než u jiných světových útvarů, díky čemuž jsou obecně uznáváni za nejskvělejší vojáky světa.

Koncem 60. let musel Západ náhle čelit novému nepříteli. Stal se jím mezinárodní terorismus. Spolu s rostoucím ohrožením západoevropských demokratických států na mezinárodní úrovni operujícími teroristickými skupinami se také pro SAS staly aktuálními formy boje s touto hrozbou. Impulsem k tomuto rozhodnutí se stalo zavraždění 11 izraelských sportovců na mnichovské olympiádě v roce 1972 palestinskou skupinou Černé září. Tehdy bylo v Herefordu vybudováno speciální výcvikové zařízení, jemuž se v plukovním slangu říká „Killing House - Dům zabíjení“. Jedná se o řadu prostorů se sklopnými terči, kde je simulován boj v domech a záchrana rukojmích. Stěny jsou pokryty gumovými rohožemi, aby se zamezilo odrážení střel. Muži SAS tu vypilují k dokonalosti pudovou střelbu a použití pistolí a samopalů na krátkou vzdálenost, a v omezeném čase a prostoru. Simulují se tu všechny možné scénáře protiteroristických akcí. Vojáci se učí, jak vtrhnout do místnosti plné kouře a plynu CS, jak rozeznat teroristy od rukojmích a zlikvidovat je prvními výstřely.

Jednou navštívila Killing House i ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová. Byla spolu se svými dvěma osobními strážci postavena do rohu jedné místnosti za bílou čáru. V místnosti dále byly tři figuríny, z nichž dvě představovaly teroristy a jedna rukojmí. Náhle v místnosti explodovaly zásahové výbušky a dovnitř vtrhli tři černě odění muži - dva okamžitě palbou ze svých samopalů MP 5 roztrhali figuríny teroristů na kusy a třetí popadl rukojmí a dostal je ven tak rychle, že to nikdo z diváků nepostřehl. Jediný z přihlížejících, kdo zůstal během ukázky stát, byla paní Thatcherová, neboť její strážci se vrhli k zemi při prvních explozích, a sama ministerská předsedkyně cítila na tváři vzduch zvířený střelami, které létaly podél bílé čáry těsně kolem diváků. Paní Thatcherová ovšem chlapce z pluku dobře znala a od jejich veleúspěšného zásahu v Princess Gate k nim chovala téměř dětskou úctu, vždyť večer po akci s nimi strávila v kasárnách, pila s nimi whisky a pivo a naslouchala jejich vyprávění, jak to vlastně bylo.

V roce 1973 byla v rámci SAS ustavena jednotka protiteroristického boje určená především k zachraňování rukojmích. Stálý stav této jednotky čítá kolem 20 mužů, kteří jsou v Herefordu stále k dispozici k protiteroristickému zásahu. Všichni ostatní příslušníci „Sabre Squadrons“ jsou cyklicky cvičeni ve všech aspektech protiteroristického boje. Osazenstvo protiteroristického zásahového týmu se obměňuje rotačním systémem. Speciální výcvik absolvuje vždy jedna celá „Sabre Squadron“, učí se různé detaily řešení situací při záchraně rukojmích a je tak jako celek připravena k zásahu. Ve výcvikovém středisku dostane každý člen týmu svou speciální úlohu v rámci osvobozovací akce: jako střelec útočného týmu, jako druhý sled k odsunu zraněných a rukojmích, jako odstřelovač atd. Z každého příslušníka SAS se tak časem stane dokonale fungující součást protiteroristických úderných týmů „Pagoda“.

Reklama

K prvnímu skutečnému zásahu této skupiny došlo v roce 1975, když jeden Íránec unesl letadlo a donutil ho přistát v Essexu, kde byl - v domnění, že je v Paříži - snadno přemožen. Když v prosinci téhož roku čtyři dlouho hledaní teroristé z radikálního křídla IRA, zahnaní policií do úzkých, drželi jeden manželský pár v jeho bytě jako rukojmí, měla SAS už takovou pověst, že se teroristé raději vzdali, jakmile specialisté SAS dorazili k místu zásahu.

Nejslavnějším zásahem SAS se stala akce na záchranu rukojmích zadržovaných na íránském velvyslanectví v londýnském Princess Gate 5. května 1980. Jednání se šesti perskými teroristy z Demokratické revoluční fronty osvobození Arabistánu skončila ve slepé uličce. V 1912 h bylo slyšet v budově střelbu a na ulici bylo vyhozeno mrtvé tělo íránského tiskového atašé. Velitel policejního zásahu okamžitě informoval o drastické změně situace COBRA (Cabinet Office Briefing Room), krizové centrum tvořené politiky, vojáky a dalšími experty. Odtud dostaly týmy SAS z úst ministra vnitra rozkaz k zásahu jako výsledek porady a rozhodnutí ministerské předsedkyně Margaret Thatcherové. Útok na budovu byl zahájen v 19:18 h. Televizní diváci, kteří mohli na svých obrazovkách sledovat akci v přímém přenosu, náhle spatřili muže oděné v černých kombinézách na řadě balkónů budovy. Pak vybuchly první nálože, které uvolnily okna pro vniknutí do budovy. Průčelí objektu bylo okamžitě zahaleno kouřem. Další tým SAS odpálil nálože, jež probouraly stěnu oddělující velvyslanectví od sousedního domu. Po vytvoření průchodu pronikl jeden úderný tým tudy, další vnikl z balkónů přes okna fasády, ze zahrady zadní brankou a další skupiny slanily ze střechy, vhodily dovnitř oslepující granáty a okny ve 2. a 3. patře se dostaly dovnitř. Další skupina SAS vstřelovala do oken granáty se slzným plynem. Budova byla po několika minutách od výbuchů náloží celá v plamenech. Bez ohledu na oheň, dým a slzný plyn bleskově pročesali příslušníci SAS každý kout velvyslanectví. Teroristé byli přistiženi při pokusu povraždit rukojmí, jednoho z rukojmích skutečně usmrtili, vzápětí však byli tři z nich zastřeleni. Vojáci SAS stříleli ze svých samopalů MP 5 přesně mířenými krátkými dávkami po dvou až třech ranách a osvědčili tak svoji vysokou profesionalitu, když se ani v největším nervovém vypětí nenechali strhnout k bezhlavé palbě. Dva další teroristé, třebaže křičeli „Vzdáváme se!“, se vmísili mezi rukojmí a podle zdání se snažili sáhnout po ručních granátech a tak, přestože se pohybovali mezi rukojmími, byli naprosto přesnými chirurgickými výstřely zlikvidováni také. Šestý terorista se ukryl mezi sekretářky a byl spolu se všemi rukojmími vystrčen zadními dveřmi velvyslanectví na zahradu, kde je převzal jiný tým SAS, ležící na zemi je prohledal a teroristu zajal. Po 11 minutách opustili příslušníci SAS budovu, předtím však jejich vlastní fotodokumentační skupina pořídila záznam o prostorových podmínkách a průběhu boje. Policie potom převzala likvidaci následků akce, zabezpečení důkazů, odvoz rukojmích i přeživšího pachatele a sesbírání mrtvých. Specialisté SAS zatím v klidu a tichosti sbalili svou výstroj a výzbroj a opustili prostor.

Tato mimořádně úspěšná akce poprvé představila tajné protiteroristické křídlo SAS veřejnosti. Dnes už má jméno SAS takový zvuk, že je Zvláštní letecká služba považována za nejúčinnější protiteroristickou jednotku na světě.

Protiteroristická činnost SAS má však ještě jednu stránku, a to jsou operace v Severním Irsku. SAS se tady angažovala již v roce 1969 zpočátku k plnění úkolů zpravodajského průzkumu. V lednu 1976 však začaly být síly SAS používány pro boj s teroristy. Dosud byly příslušníci SAS do Severního Irska odvelováni pouze jako jednotlivci či malé skupinky coby průzkumníci k podpoře policie a pravidelných útvarů armády, nyní však byly „Sabre Squadrons“ nasazovány turnusově, bez omezení jejich úkolů. Pluk začal být používán ofenzívně, přičemž byla využívána jeho zvláštní schopnost operovat dlouhodobě malými hlídkami v nepřátelském prostoru. Nepřehledný terén v provincii South Armag byl testovacím polem, v němž čtyřčlenné týmy SAS pod ochranou tmy zaujímaly zamaskovaná postavení, z nichž dny a týdny pozorovaly infiltrační trasy a základny teroristů, aby ve vhodném okamžiku samy zaútočily nebo rádiem přivolaly pomoc. SAS se vyplatila pověstná vytrvalost jejích mužů, kteří bez vystřídání a možnosti pohybu dokázali vydržet v podzemních dírách či střešních komorách opuštěných domů za každého počasí a s minimem vody a potravin. Příslušníci SAS se velmi osvědčili, a tak byly týmy posíleny. V roce 1977 už bylo v Severním Irsku nasazeno 150 mužů a prostor činnosti pluku se rozšířil na další provincie. Irská republikánská armáda se kvůli obrovským ztrátám brzo začala SAS bát jako moru, přičemž počet jejích akcí v operačním prostoru pluku se radikálně snížil.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více