Main Menu
User Menu

Krycí uniformy před sto lety

Autor : 🕔16.04.2021 📕4.249
Rozpočet valka.cz 2021 : 85.000,- Kč Příjmy doposud : 83.494,- Kč
♡ Chci přispět

Ve dvacátém století se projevila nutnost vyvinout nové druhy vojenského oblečení a vybavení, stejně jako vnímat ozbrojený konflikt se všemi jeho důsledky. Ještě na počátku 1. světové války, v letech 1914 a 1915, bylo vidět důstojníky jezdectva v parádních pestrobarevných uniformách se zlatými prýmky a chocholy na čepicích, se šavlí po boku, tak jak to bylo běžné v 18. a 19. století.

Velká válka probíhala ve znamení přechodu od starého k novému; zatímco v konfliktech minulých staletí bojovaly armády s omezenými počty vojáků v pestrobarevných uniformách, v nové válce byly čím dál větší měrou ničeny masy ozbrojených mužů. Ve válkách 19. století se používaly zbraně nabíjené černým prachem, vydávajícího velké množství dýmu, který z větší části zahaloval válečné jeviště; proto musela být jednotlivá vojska snadno rozeznatelná, aby s nimi mohli velitelé v bitevní vřavě disponovat jako s figurkami na šachovnici. Krásné barevné uniformy proto sloužily k tomu, aby se v bojové změti dali rozeznat kamarádi od nepřátel.

V prvním roce Velké války byly ve výbavě Dohodových i Centrálních mocností všechny typy uniforem. Většina významných armád zavedla jednoduché stejnokroje pro pěchotu již koncem 19. nebo na začátku 20. století. Jako pokrývky hlavy se v letech Velké války objevovaly tři základní typy: čepice se stínítkem a plochým dýnkem, skládací polní čapka nebo ocelová přilba.

Když v létě 1914 vypukla první světová válka, do ozbrojených sil zúčastněných armád vstoupilo na 20 milionů mužů. Ozdobné uniformy se nedaly vyrábět s potřebnou rychlostí, v nutném množství a natolik levně, aby jimi bylo možné zásobovat ohromné armády. Zástupy vojáků, které se zapojovaly do Velké války, byly proto většinou oblečeny do prostých polních blůz a kalhot, ačkoli se mohlo stát, že mnohé starší pluky – zejména jezdecké – se stále ještě vyznačovaly nápadnějšími a zdobnějšími úbory. Přesto se prosazovala standardizace uniforem, kterou si vyžadovala i logistika.

První světová válka ukázala, že v době mechanizovaného vedení boje a čím dál přesnějších střelných zbraní je vysoká viditelnost pro vojáky velmi nevýhodná. Proto byly v roce 1918 již takřka všechny jednotky vystrojeny v prostých a nenápadných uniformách.

Barvy sloužící k maskování

Ke konci 19. století nastoupily zbraně jako opakovací pušky, kulomety a rychlopalná děla, převratné technické novinky, kterými byla vyzbrojována pěchota. Ta zakrátko houfně upouštěla od semknutých formací a začala využívat terénu kolem sebe ke krytí před palbou. V té chvíli se začaly uplatňovat méně nápadné odstíny barev uniforem (khaki, hnědá, šedá, šedozelená), které měli na bojištích vojáci téměř všech evropských armád (s výjimkou francouzské, která draze zaplatila za to, že vstoupila do Velké války oblečena do červené a modré).

Například v Itálii nastal v roce 1905 bod zlomu, spojený s experimentováním civilisty inženýra Luigiho Brioschi z Milána, zabývajícího se otázkami vojenské výstroje, který pro jistou část 5. pluku Alpini nechal pořídit uniformy zemitě šedé barvy, sloužící k testování v polních podmínkách. Zkoušky ostrou střelbou na pomalované siluety měly překvapivý výsledek: na vzdálenost 600 m byly tyto cíle v modrých odstínech stejnokrojů Královské armády zasaženy 24krát, zatímco šedivé pouze třikrát!

Proto zde byly také oběžníkem č. 458 ze 4. prosince 1908 zavedeny šedozelené uniformy vzor 1909. Britští vojáci v Indii již na konci 19. století oblékli stejnokroje v barvě khaki, a do roku 1902 tento styl převzal i zbytek armády. Rusko si osvojilo khaki uniformy v roce 1913, zatímco Bulharsko v roce 1908 převzalo dřívější uniformy ruského stylu, v barvě šedozelené, později nahrazené hnědou. Uniformy v barvě polní šedi (Feldgrau) byly v prvním desetiletí zavedeny v německé armádě, zatímco její rakousko-uherští spojenci oblékli blůzy a kalhoty v barvě štičí šedi (Hechtgrau).

Je však pozoruhodné, že za Velké války se v řadách pěchoty příliš nerozšířila kamufláž. Takřka jediné užití maskovacích vzorů ve vojenském oblečení můžeme zaznamenat v roce 1916, kdy si německé útočné oddíly (Sturmtruppen) navlékly přes ocelové přilby potahy ze zeleně, hnědě a šedě skvrnité látky. Ovšem přehozy ze strakaté celtoviny, stejně jako barvení rukou a obličejů na zeleno, uplatnili již v roce 1915 turečtí odstřelovači u Galipolli (maskovacím nátěrem byly opatřeny také jejich pušky, i děla pobřežních baterií). První prototyp vojenského oděvu ve skvrnitém maskovacím schématu byl vytvořen až v roce 1929 v Itálii: celta M 29.

Na viditelném místě uniformy (límec, nárameníky nebo ramenní vycpávky blůzy, čelní strana čepice) bylo umístěno číslo nebo symbol útvaru, případně výložky v barvě pluku či zbraně. Holínky nebo kamaše nahrazovaly levnější ovinovačky, nošené ke šněrovacím botám. Na nosném systému z hovězí kůže nebo hrubé tkaniny se kromě sumek na náboje a pochvy na bodák nacházela také polní lopatka, sloužící i jako „zbraň poslední šance“ v boji muže proti muži. Ve zvláštní brašně byla uložena protiplynová maska, vedle ní pak pláštěnka proti yperitu a kovová polní láhev.

V letech Velké války se také rozšířilo nošení prostých pracovních oděvů, jako byl například italský vz. 1912 z „lisovaného“ bavlněného plátna (tehdy také zvaného „pepř a sůl“), určený pro kasárenské aktivity, tzn. úklid, výcvik a podobně. Pro některé specialisty, např. ženisty nebo zdravotníky, se tato uniforma dostala na první místo; v některých případech sloužila rovněž jako letní stejnokroj.

Obrazová příloha


Britský vyšší důstojník v khaki uniformě s tropickou helmou, z přelomu 19. a 20. století


Vojáci německé pěchoty z počátku 1. světové války


Britský pěšák z roku 1914


V průběhu Velké války si příslušníci britských horalských pluků návleky chránili své kárované kilty


Němečtí kulometčíci na fotografii z konce 1. světové války. Jak je vidět, střih uniforem se zjednodušoval


Příslušníci francouzské pěchoty v uniformách z roku 1914 (dvojice vpravo). Barevné stejnokroje byly příčinou fatálních ztrát, takže i ve Francii v r. 1915 přistoupili k zavádění méně nápadných modelů v barvě „obzorové modři“ (bleu horizont), jak vidíme na postavě vlevo


Krycí uniformy s potahy na přilbách byly v průběhu Velké války zaváděny také u jezdectva. Zde jsou vojáci pluku těžké jízdy „Piemonte“ italské armády


Uniformy v tlumených odstínech dostávali také příslušníci dalších zbraní a kategorií armád Velké války. Na této dobové fotografii je zachycen matros německého Císařského námořnictva

Prameny
Stefano Rossi: WARS, Soldati.
Chris McNab: Uniformy 20. století, Svojtka Praha, 2007.
Fotografie: Pinterest

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔16.04.2021 📕4.249