Osudy nositelů stříbrné medaile Za statečnost z Jesenicka

Autor : 🕔28.01.2018 📕2.645
Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč
♡ Chci přispět

Květoslav Growka

První světová válka se dnes ve všeobecném povědomí zařadila ke stejnému vnímání jako třicetiletá či sedmiletá válka. Její účastníci a pamětníci již nejsou vesměs mezi námi a tyto události následně překryly daleko strašlivější zážitky druhé světové války a vlády dvou stranických diktatur. Vznik Československa v roce 1918, státu založeného de iure na zahraniční akci politiků a legií, přinesl symbolický rozchod se všemi atributy monarchie a Rakousko-Uherska. Zasáhlo to nejen šlechtu, připravenou o titulaturu, ale i tisíce obyčejných vojáků, kteří byli zbaveni možnosti nosit získaná válečná vyznamenání v konfliktu, co do utrpení nebývalém. Uvědomme si, že vnitřní hodnota „obyčejných“ medailí Za statečnost byla skutečně vykoupena krví a zdravím. Stalo se však účelovou lží nové státní ideologie, že všichni tito vojáci bojovali za „zájmy císaře pána“, na rozdíl kupř. od kruté sovětské bolševické vlády, která přestože zrušila platnost carských řádů, povolila nošení carských Svatojiřských křížů získaných za statečnost. A jestliže v českém prostředí vítězila Haškova legenda „českého válečníka“ Josefa Švejka jako protiklad legionářské tradici, naprosto to neplatilo na čs. území, kde žilo německé obyvatelstvo. To totiž vznik republiky jednoznačně odmítlo a posléze byť i sebemenší projev necitlivosti postojů české vlády vůči „menšině“, do níž byla pasována z pozice nadřazeného národa, chápalo jako újmu na národní cti. Politikové totiž málokdy operují se sociologicko-psychologickými kategoriemi, jakými jsou kulturní vzorec chování, národní mentalita či duch národa. V podmínkách existující demokracie, zajištované kvantifikujícím modelem voleb, jim připadají vágní a nedůležité. Ale ve střední Evropě to jsou jedny ze základních předpokladů pro osvětlení dějinných zvratů! Tím, že vítězné velmoci zadupaly po roce 1918 poražené Německo do země, zbavily ho cti expandujícího národního německého ducha od dob válek proti Napoleonovi, zadělaly si na malér s revanšistickým programem nacistů. O tom, že se velmoci poučily, svědčí skutečnost, že nacistické Německo nebylo po jeho porážce roku 1945 znovu zadupáno do země a poníženo. Naopak se mu dostalo značné pomoci, aby se mohlo vrátit na cestu vývoje evropské demokracie.

 Tím, že Československo zavrhlo patriotismus jako výraz vlastenectví, vztahu k zemím Koruny české, a přistoupilo na nacionalismus založený na jazyku (stejně jako Němci na krvi !), dalo si do vínku programový konflikt s Němci a nakonec i Slováky.

Tento úhel pohledu se nám nastaví, jestliže přestaneme zkoumat dějiny z pohledu vládců. Jinak to vypadá, když si čteme o postojích Masaryka a Beneše v Paříži či Rašína v Praze a jinak, když sledujeme životní osud účetního v malém německém pohraničním městečku Javorník, jediného československého legionáře okresu Jeseník Němce Hermana Junga.

Sudetoněmecké obyvatelstvo se pokusilo využít stejného práva na sebeurčení národů bývalého Rakousko-Uherska a vyhlásilo vznik provincie Sudetenland a spolu s dalšími třemi provinciemi zemských českých Němců delegovalo své poslance do sněmu Německého Rakouska, usilujícího o připojení k Německu. Okres Frývaldov (dnes Jeseník) byl z valné většiny osídlen Němci. Česká menšina zde tvořila, podle sčítání obyvatelstva v roce 1930, pouhých 3, 77 % obyvatel, tedy 2 703 Čechů a 66 987 Němců. I na Jesenicku vznikla lidová domobrana (Volkswehr), zásobovaná zbraněmi z Německa, jež byla připravena hájit zájmy Němců proti nově vzniklému státu. Ačkoli 3. ledna 1919 obsadilo československé vojsko a četnictvo okresní město Jeseník, situace se rozhodně neuklidnila. Stoupenci Sudetenlandu se střetávali se státní mocí, množily se ozbrojené incidenty. Již v lednu 1919 musel okresní hejtman Walter Jakubowski vydat vyhlášku o odevzdání loveckých zbraní. Očekávaný klid to nepřineslo. Proto 1. března vydala slezská zemská vláda prohlášení, v němž marně nabádala obyvatelstvo ke klidu. 6. června vyhlásila československá vláda na území tzv. Sudet výjimečný stav, který se 13. srpna 1920 (!) v okresech Jeseník a Krnov změnil ve stanné právo. Těmito mimořádnými opatření došlo ke konsolidaci poměrů a stanné právo mohlo být 25. srpna odvoláno. Ačkoli idea o založení Sudetenlandu se rozplynula, problém zůstal přítomný. To se nakonec projevilo v postojích sudetoněmeckého obyvatelstva v letech 1938-1945.

Již v roce 1919 započal projekt okresního úřadu v Jeseníku pod názvem „Čestná kniha vlasti“, jehož cílem bylo shromáždit informace o více než tisíci padlých občanů Jesenicka na všech bojištích 1. světové války. Do předtištěných formulářů zaznamenávali v jednotlivých údaje o padlých. Kromě základních osobních údajů zde najdeme okolnosti vojenské služby: datum povolání na frontu, jednotku, hodnost, místo smrti a pohřbení a obdržená vyznamenání.  V některých případech jsou zde záznamy o průběhu vojenských operací, při nichž jmenovaný zahynul, fotografie, dopisy z fronty. Soupisy se však bohužel nedochovaly v ucelené podobě, zůstalo jen torzo.5 Jmenovité zjištění padlých a nezvěstných bylo zachyceno taktéž v první pomníkové vlně ve 20. letech. Další vlna stavění pomníků padlým z 1. světové války, která probíhala v druhé polovině 30. let, byla již do značné míry motivována pocity sounáležitosti s politickými událostmi v sousedním Německu.

Pro ilustraci vybírám tři případy nositelů stříbrné medaile Za statečnost 2. třídy.

Holič Karl Kasper ze Zlatých Hor (* 1896) odešel na frontu 15. 4. 1915 s 5. rotou  pěšího pluku č. 1 Kaiser. Na konci června se poprvé ocitl v boji na východní haličské frontě u Serethu poblíž obcí Kaspenovska a Schidavske. V době od 2. do 10. září 1915 zde probíhaly útoky, při nichž rakouská a ruská vojska střídavě dobývala a ztrácela získané pozice. Po jednom z útoků, při němž Rakouští utrpěli velké ztráty, byl krátce nato vyznamenán stříbrnou medailí Za statečnost 2. třídy. Při novém ruském útoku se dobrovolně přihlásil k obraně nebezpečného místa. Zde 12. září utrpěl průstřel srdce. Byl pohřben v blízkém lesíku.

Vídeňský řidič tramvaje Bruno Uwira, rodák z Horní Lipové (*1892), narukoval již 1. 8. 1914. Působil jako spojař 3. baterie 4. pluku polního dělostřelectva, s níž prodělal řadu bojů. Vystaven přímé palbě udržoval spojení mezi jednotkami, za což byl několikrát vyznamenán. Obdržel stříbrnou medaili Za statečnost 2. třídy, dvakrát bronzovou medaili a Karlův vojenský kříž. Stříbrná medaili již byla natolik ceněným vyznamenáním, že k ní příslušel i měsíční příplatek k žoldu.6 Štěstí jej opustilo po čtyřech letech na italské frontě 14. 9. 1918 v Bassanu. Byl pohřben na špitálním hřbitově v Piovega di sotti.

Účetní Franz Wilhelm Strauf se nar. 25. 1. 1895 v Králíkách, od r. 1924 bydlel ve Zlatých Horách. Po ukončení měšťanky v Králíkách se v letech 1909 – 1913 vyučil obchodníkem a účetním ve velkoobchodě vdovy po G. Schindlerovi v Žulové a do15. 3. 1915 byl zaměstnán v této firmě jako účetní, jakož i ve firmě A. Stanowsky, parní mlýn a elektrárna.

V období 15. 3. 1915 – 1. 11. 1918  sloužil na frontě u 57. k. k. pěšího pluku a dosáhl hodnosti šikovatele. Získal následující vyznamenání: stříbrná medaile Za statečnost II. třídy, bronzová medaile Za statečnost, Železný záslužný kříž s korunou, Železný záslužný kříž a Karlův vojenský kříž.

Po válce byl v letech 1918 – 1929 zaměstnán jako 1. účetní, vedoucí provozu a disponent v Žulové u 4 zaměstnaneckých a hospodářských společností a dále v továrně na nitě Brauner & Fuchs a Fuchs & Komp. a v továrně na výrobu kol ve Zlatých Horách, od r. 1929 působil jako soukromý finanční a daňový poradce ve Zlatých Horách.

Strauf patřil k těm frontovým bojovníkům německé národnosti, kteří se nikdy nesmířili s válečnou porážkou a s pro ně s najednou novým, menšinovým postavením v právě vzniklé Československé republice.  Již od  20. 1. 1920 – 1. 10. 1933 byl členem a vedoucím okresním funkcionářem DNSAP. Pro svou protistátní politiku byl ve letech 1933 - 1935 postaven pod policejní dohled (včetně cenzury korespondence) a byl mu vysloven dvouletý zákaz členství v polit. stranách. Hned 1. 11. 1935 vstoupil do SdP č. 491883  a do 1. 10. 1938 vykonával funkci vedoucího místní skupiny ve Zlatých Horách (Ortsgruppenleiter SdP). V době politického nátlaku nacistického Německa na Československo patřil k hlavním oporám sudetské „páté kolony“ na Jesenicku. Velkou posilou pro jeho zlatohorské soukmenovce byla návštěva Konrada Henleina ve Zlatých Horách r. 1937.  Zato otevřený odpůrce pronacistické politiky zdejší farář Vinzenz Brauner, který na celostátním sjezdu Německého kulturního svazu za účasti Henleina varoval před Hitlerem, byl po připojení k Německu zatčen gestapem a byl mu uložen trest „vysídlení ze sudetské župy“. Ve vyhnanství na následky útrap brzy zemřel. Strauf již 1. 5. 1938 vstoupil do freikorpsu, v září 1938 uprchl do Německa. 22. 9. 1938 při henleinovském puči se aktivně podílel na obsazení Zlatých Hor, 6. 10. 1938 vítal na hranicích německá okupační vojska.  1. 11. 1938 byl přijat do NSDAP č. 6423119. Do roku 1942 ze strany vyloučen pro spory se špičkami SdP na okrese, poté rehabilitován a přijat zpětně. Od 20. 10. 1938 působil v SA – Sturm 13/GJ5 Zuckmantel (20. 4. 1941 Rottenführer, Scharführer), a volkssturmu (Batalionsführer).

Jako starý frontový bojovník obdržel další vyznamenání: Německý čestný kříž 1. světové války 1914 – 1918 pro frontové bojovníky, patřila mu Tyrolská, Maďarská a Bulharská pamětní medaile 1. světové války 1914 – 1918. Zásluhy o rozbití Československa mu vynesly Medaili na paměť 1. 10. 1938 a čestné uznání wehrmachtu.  Dne 19. 10. 1946 byl odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Opavě na 20 let těžkého žaláře, trest si odpykával v trestnici na Mírově, veškeré žádosti o odsun, obnovu procesu či o milost byly zamítnuty, propuštěn byl až 27. 5. 1965.

Prameny a literatura
SOkA Jeseník, f. NSDAP – OV Jeseník, inv. č. 25. kart. 75.
SOkA Jeseník, Sbírka archiválií různého původu; tzv. čestná kniha vlasti je rozptýlena v jednotlivých obcích.
ZAO v Opavě, f. MLS Opava, sign. Ls 1557/46.
Gawrecká, Marie: Němci ve Slezsku 1918-1938. Opava 2002.
Graw, Julius: Die Stadt Zuckmantel/ Kreis Freiwaldau und Umgebung in der Sudetenkrise 1938.  Cloppenburg 2004, s. 38-45.
Growka, Květoslav: Českoslovenští legionáři okresu Jeseník. Jeseník 2003, s. 16-17.
Šmoldas, Josef: Podzim 1938 aneb o čem se už nemluví. Zlatohorsko 2007/10, s. 10-12.
Tinzová, Bohumila: Perzekuce katolického duchovenstva komisariátu Jeseník v letech 1938-1945. In: VII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku. Jeseník 2007, s. 72.
Hradilová, Jana: "Domů do Říše"! Rok 1938 na Jesenicku ve světle literatury a pramenů SOkA Jeseník. In: VIII. svatováclavské česko–polsko–německé setkání v Jeseníku 2008. Sborník referátů. Jeseník 2008, s. 19-41.

 

Stříbrná medaile Za statečnost II. třídy

 

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔28.01.2018 📕2.645