Hlídka Verdunu, zlobivé dítě a invalida

Autor: PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔︎︎ 👁︎ 12.988

Svými 12 sestřely Jean Navarre zdaleka zaostává za Reném Fonckem a von Richthofenem; avšak je třeba si uvědomit, že Navarre značné části sestřelů dosáhl nad nepřátelským územím, a nebyla mu tedy oficiálně uznána. Navíc, všech svých úspěchů dosáhl ještě před zavedením synchronizovaných kulometů do výzbroje francouzského letectva. Každopádně už ho nikdo nezbaví privilegia označovat se za „první francouzské stíhací eso v dějinách“.

Reklama

Jean Navarre z profilu. Punčocha na hlavě jej měla chránit před zimou

Jean Marie Dominique Navarre přišel na svět 8. srpna 1895 v Jouy-sur-Morinu v zámožné rodině a od raného dětství na sebe upozorňoval technickým nadáním. Žil pouze ve světě automobilů a aeroplánů, proto nikoho nezaskočilo, když v červnu 1914 nastoupil do pilotní školy Caudron. Po vypuknutí války na západní frontě už jeho pilotní výcvik organizovala armáda, v září 1914 v Tours tedy obdržel vojenský pilotní průkaz. Následovalo okamžité převelení do Corbie k jednotce M.F.-8 a nasazení na frontě, kde v letounu Farman podnikal bombardovací a průzkumné lety. V prosinci 1914 ve vzduchu poprvé narazil na nepřátelský letoun v podobě typu Etrich Taube. Na vzniklou situaci se již určitě několik týdnů připravoval, protože místo tehdy obvyklého pozdravu vytáhl ručnici a vystřelil na německého pilota několik ran. Zdálo se mu, že zasáhl, ale Etrich Taube zvládl návrat na svou stranu fronty bez větších potíží.

První německé letadlo, se kterým se Navarre setkal na obloze – Etrich Taube. Na snímku ukořistěný stroj vystavený v Paříži před Invalidovnou

V březnu 1915 k Navarreho velké úlevě následovalo převelení do Champagne k jednotce zvláštního určení M.S.-12, v jejímž rámci ve strojích Morane-Saulnier převážel na nepřátelské území agenty nebo je tam naopak vyzvedával. Pro agenty i pilota zmiňované mise představovaly značné nebezpečí, protože v případě zajetí jim hrozil trest smrti za špionáž. Nehledě k tomu, že letoun Morane-Saulnier nebyl původně konstruován k převozu agentů. Naštěstí ne vždy bojové lety souvisely se špionáží.

Reklama

Prvního dubna 1915 se Navarremu společně s pozorovatelem por. Robertem podařilo sestřelit svůj první německý letoun – dvoumístný aviatik. Šlo o teprve třetí podobný úspěch ve francouzském letectvu, proto okamžitě následovalo vyznamenání Médaille militaire. O deset dnů později se mu podařil ještě pozoruhodnější kousek, když manévrováním přinutil u Verdunu další německý aviatik klesnout až do blízkosti francouzské baterie protiletadlového dělostřelectva, jež nepřátelský letoun sestřelila. Podobnou, velmi nebezpečnou technikou dosáhl Navarre zničení ještě tří německých letounů. Když nebylo po ruce protiletadlové dělostřelectvo, přinutil německý dvoumístný letoun k přistání na francouzském území samotným manévrováním, jako např. 28. dubna 1915.

Německý letoun, jenž byl Navarrem přinucen přistát na francouzském území dne 28. dubna 1915

Velice těsné létání jen pár metrů od nepřátelského stroje však nemělo dlouhého trvání, protože se rychle zaváděly kulomety, se kterými mohl pozorovatel u dvoumístných letounů snadno případného „dotěru“ sestřelit. Proto i Navarre napříště využil raději svého kulometu, který dokázal střílet skrz vrtuli. Jednoplošný Morane-Saulnier sice ještě nebyl vybaven synchronizátorem střelby, ale Francouzi tento nedostatek nahradili primitivním oplechováním těch míst vrtule, kde hrozilo případné prostřelení. Pochopitelně, že v případě střelby část projektilů vůbec kruhem vrtule neproletěla, a nemohla tak nepřítele zasáhnout. I přes tento významný nedostatek se Navarremu podařilo 26. října 1915 sestřelit německý průzkumný letoun L.V.G. pouhými osmi projektily. Následovalo další vyznamenání a povýšení do hodnosti desátníka.

Ukořistěný průzkumný letoun L.V.G. a jeho přemožitel Jean Navarre

La Sentinelle de Verdun

Když v únoru 1916 začal německý útok na Verdun, Jean Navarre už létal ve dvouplošných stíhačkách Nieport u jednotky N.67. K sestřelování se u tohoto typu používal pohyblivý kulomet připevněný k hornímu křídlu, protože synchronizátor střelby Francouzi ještě stále nevlastnili. Jean Navarre bojoval nad Verdunem od samého počátku bitvy a ještě v únoru stihl zvítězit nad třemi německými letouny. Francouzi stáhli k Verdunu téměř veškerá dostupná stíhací letadla v celkovém počtu 90 kusů, proto se v březnu německá vzdušná převaha rozplynula stejně rychle jako ranní mlha nad bojištěm. S rostoucím počtem bojujících letounů paradoxně klesá příležitost k dalším sestřelům, neboť se už nelétá jednotlivě, ale ve formacích. Stíhací pilot už se musí více než na zaměření nepřítele věnovat pozorování svého okolí, aby sám nepřišel k újmě z nečekané strany.

Navarre před svým Nieuportem

Naverremu však vyhovovaly jakékoliv okolnosti boje. Dne 19. března sám zaútočil na trojici jednoplošných fokkerů, které zle dotíraly na kpt. Villermoze; jednoho z nich sestřelil a zbývající dvojice se dala na úprk. Čtvrtého dubna sestřelil během tří misí hned čtyři dvoumístné německé letouny, avšak úředně uznán mu byl jen jediný. Tím docílil celkově osmi ověřených sestřelů a dostihl legendárního Guynemera, jenž právě léčil jedno ze svých zranění v nemocnici. Jean Navarre plně využíval možnosti operovat hluboko v německém zázemí, kde sestřeloval jedno nepřátelské letadlo za druhým, ale jelikož francouzský systém uznával pouze sestřelené stroje nad vlastním územím, oficiálně mu byla uznána jen asi čtvrtina nároků. I tak se v květnu stal jednoznačně nejúspěšnějším francouzským stíhacím pilotem. Zranění se mu zatím vyhýbala; sice měl za sebou už několik nouzových přistání, přesto ho opravdu těžká újma na zdraví postihla až 17. června 1916.

Tehdy vedl Navarre tříčlennou hlídku. Nejprve narazili na tři dvoumístné rolandy a poslali je k zemi. Navarre pak zpozoroval ještě jeden nepřátelský dvoumístný letoun a v čele své skupiny zahájil útok. Aby svým pilotům poskytl co nejlepší možnost nepřítele sestřelit, stočil se úmyslně stranou, a odlákal tak protivníkovu palbu. Nepřátelský pozorovatel mířil dobře: Navarre utrpěl zranění ramene, boku a hlavy. Krvácel a rychle ztrácel vědomí, ale vzchopil se natolik, že se mu podařilo nouzově přistát. Ztratil ovšem příliš mnoho krve, několik následujících dnů se v nemocnici tedy potácel na hraně mezi životem a smrtí. Nakonec přežil, avšak jeho duševní stav se výrazně změnil k horšímu: trpěl depresemi a zhoršily se mu motorické schopnosti. Když 15. listopadu 1916 padl jeho bratr Pierre, Jeanovi se ještě více přitížilo. Následoval dlouhodobý pobyt v psychiatrické léčebně. Jean Navarre se sice snažil vrátit k létání, ale komise ho neuznala způsobilým k vojenské službě.

Reklama

Po konci Velké války se mu konečně podařilo navrátit se k létání. Plánoval přelet Atlantského oceánu, dříve ale přišla nabídka z továrny Morane-Saulnier na místo hlavního zkušebního pilota, což s nadšením přijal. Když se dověděl, že při slavnostní vojenské přehlídce na Champs Élysées při příležitosti vítězství mají letci jen pochodovat, cítil se společně s ostatními veterány uražen. Rozhodl se pro gesto odporu, které mělo spočívat v průletu pod Vítězným obloukem. Během nácviku tohoto riskantního manévru Jean Navarre havaroval a 10. července 1919 zemřel ve Villacoublayi. Průlet Vítězným obloukem na počest Navarreho se nakonec o několik týdnů později podařil dalšímu válečnému veteránovi.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více