Na španělském nebi - Potez 25

Autor : 🕔03.05.2016 📕2.119
Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 29.590,- Kč
♡ Chci přispět

Nejrozšířenějším francouzským letounem meziválečného období byl víceúčelový dvouplošník Potez 25. V době, kdy se úspěšných letadel vesměs vyráběly maximálně stovky, vzniklo ve Francii i během licenční stavby v zahraničí mezi 3500–4000 Potezy 25 (přesný počet již nelze v archivech dohledat). Vedle francouzského vojenského letectva sloužily Potezy 25 u letectev plných 21 států. Jedním z nich bylo také Španělsko, kde letouny zasáhly do bojů během občanské války na republikánské straně.


Potez 25 z výzbroje 4a Escuadrilly, patřící do Grupo 71 (7a Escuadra Mixta) republikánského letectva, sloužil v závěru občanské války k hlídkové službě nad pobřežím Středozemního moře

Tým pod vedením Louise Corollera vyvinul Potez 25 jako přímého následovníka předchozí konstrukce, Poteze 24. Z předchůdce konstruktéři zachovali celkovou konfiguraci sesquiplanu (jedenapůlplošníku), systém chlazení i koncept snadno vyměnitelného motoru. Přepracován byl podvozek. Prototyp, značený „Potez 25.1 A2 no 01“, zastupoval kategorii dvoumístných pozorovacích letounů (A2). K pohonu obdržel řadový vzduchem chlazený dvanáctiválec Lorraine-Dietrich 12 Eb o výkonu 335,5 kW (450 k). Zalétán byl pravděpodobně začátkem roku 1925. Velmi rychle jej následovaly druhý prototyp a poté sériová výroba, která posléze nabrala původně zcela neočekávaný rozsah. V několika letectvech, včetně vichystického Armée de l’Air, Potezy 25 aktivně zasáhly do bojů druhé světové války. Poslední operační lety ve francouzských barvách stroje tohoto typu absolvovaly na jaře 1945 (!) během bojů s Japonci v tehdejší Francouzské Indočíně.


Potez 25 byl skutečným symbolem francouzského letectví na přelomu 20. a 30. let 20. století. Zde stroj letecké společnosti Aéropostale po nouzovém přistání v jihoamerických Andách

Po konstrukční stránce představoval Potez 25 jednomotorový sesquiplan smíšené konstrukce. Trup obdélníkového průřezu měl základní konstrukci ze čtyř podélníků ze smrkového dřeva a na nich upevněných přepážek, vyztužených dráty. V přední části trupu se nacházelo kovové motorové lože, konstruované tak, aby bylo možno rychle demontovat pohonnou jednotku. Motor byl kryt odnímatelnými duralovými plechy. Potah trupu tvořily duralový plech, překližka a plátno. Kostra ocasních ploch se skládala z dřevěných podélníků a žeber; celek opět pokrývalo plátno. Stabilizátor byl zpevněn vzpěrami a vypínacími dráty. Pilot seděl v odkryté kabině, vybavené větrným štítkem. Pracoviště pozorovatele bylo rovněž odkryté. Stupněná křídla měla nestejné rozpětí. Horní křídlo mělo konstrukci ze dvou duralových nosníků a překližkových žeber. Skládalo se ze tří dílů; střední (baldachýn) byl do trupu napojen dvěma páry vzpěr a vypínacími dráty. Spodní křídlo mělo jeden duralový nosník. Potah byl plátěný, na náběžných hranách překližkový. Křídla vzájemně spojovaly dva páry jednoduchých vzpěr a vypínací dráty. Křidélka byla umístěna pouze na horním křídle. Přistávací zařízení tvořil pevný podvozek záďového typu. Pohonnou jednotku u Potezů 25 tvořila celá řada řadových a hvězdicových pohonných jednotek. Výzbroj se obvykle skládala z jednoho či dvou pevných trupových kulometů a pohyblivého kulometu či dvojkulometu. Ofenzivní výzbroj tvořily lehké pumy, nesené v různých kombinacích v trupové pumovnici nebo na vnějších závěsnících. Např. francouzské koloniální Potezy 25 TOE unesly maximálně 400 kg pum.

Historie francouzského typu a španělského letectví se poprvé protnula velmi záhy, již roku 1925. Tehdy zahájila španělská společnost Hispano-Suiza jednání se Sté des Avions Potez o možné licenční výrobě typu Potez 25. Na konstrukci bylo možno snadno měnit pohonné jednotky, a tak byl na drak, označený „P.25.5“, nainstalován řadový dvanáctiválec Hispano-Suiza 12 Jb o výkonu 335,5 kW (450 k). Zkoušky Španělé zahájili začátkem roku 1926, poté co stroj přelétl z Paříže do Madridu pilot cap. Ignacio Jiménez. Po úvodních testech letoun dostal motor Hispano-Suiza 12 Ga o 373 kW (500 k). V této podobě byl stroj značen „Potez 25.9 A2“. Španělé zahájili přípravy k licenční stavbě 25 strojů, ale nakonec dalo jejich vojenské letectvo přednost domácímu typu Loring R-III. Jediný španělský Potez skončil svou letovou kariéru havárií.

Když ve Španělsku vypuklo v červenci 1936 nacionalistické povstání, hledali republikáni pomoc v sousední Francii. Již 21. července do Paříže dorazila dvojice důstojníků Aviación Militar: comandante Ismael Warleta a Juan Aboal. Přiváželi s sebou seznam požadavků na vojenský materiál. Španělé žádali mj. 20 bombardérů Potez. Ministra letectví P. Cota požadavek na 20 Potezů (Španělé si pod tímto vágním označením představovali nejmodernější Potezy 54, jejichž výroba právě běžela pro Armée de l’Air) zaskočil. Dodávku takového počtu moderních strojů by jen obtížně obhajoval, a tak nabídl čtveřici Potezů 54 doplněnou 17 staršími, ve skladech uloženými Potezy 25.

Šlo o 17 Potezů 25 A2 s řadovými motory Farman 12 We o 373 kW (500 k) uložených ve skladu v severní Francii. Cot přikázal, aby byly letouny přesunuty na základnu Armée de l’Air v Mondesiru u Étampes (asi 40 km od Paříže). Zde si je měli Warleta a Aboal prohlédnout. Transakce byla naplánovaná dosti komplikovaným způsobem prostřednictvím firmy Bloch, která měla nakoupit Potezy 25 a vzápětí je dodat do Španělska. Peníze by vyinkasovala od republikánů a pak by je předala francouzské vládě coby penále za nesplnění fiktivní objednávky na osm neexistujících bombardérů Bloch MB.132.

Španělé ovšem rychle zjistili, že se nabízené Potezy 25 nachází ve velmi špatném stavu. Letuschopných bylo pouze sedm z nich. Během následných jednání tyto stroje odmítli jako zastaralé a žádali dodávky pouze moderních Potezů 54. Navíc utajovaná transakce unikla do opozičního francouzského tisku a vyvolala skandál. K dodání Potezů 25 tedy prozatím nedošlo.

Válka se ovšem nevyvíjela pro vládní síly příliš příznivě. Přešla ve vleklý a krvavý zápas, komplikovaný politikou neintervence většiny evropských států a USA. Odstřiženi od možnosti zakoupit v zahraničí kvalitní výzbroj republikáni značně slevili z nároků: i Potezy 25 byly náhle lepší než nic. A tak se nakonec do výzbroje španělského republikánského letectva typ přece jen dostal.

Část strojů byla dopravena přímo z Francie. Na jaře 1937 zakoupilo republikánské letectvo prostřednictvím společnosti Lejeune Aviation osm Potezů 25. Šlo o původně vojenské stroje vyrobené v letech 1927–1929 a po odprodeji do civilního sektoru provozované bez výzbroje leteckou školou firmy Caudron v Meaux. Do této dodávky patrně náležely letouny opatřené civilními poznávacími značkami F-AOTF (n° 89), F-AOTG (n° 91), F-AOTH (n° 87), F-AOTI (n° 219), F-AOTJ (n° 241) a F-AOTK (n° 410). Představovaly verzi poháněnou hvězdicovými motory Salmson 18 Cmb o výkonu 388 kW (520 k). Letouny byly dodány do Katalánska. Znovu vyzbrojeny posloužily k vytvoření 4a Escuadrilly patřící do Grupo 717a Escuadra Mixta (smíšené eskadry). Zastaralé Potezy 25 se podílely na rutinních hlídkových letech nad pobřežím a užívaly letiště Bañolas, Figueras a Vilajuiga. Prakticky všechny byly v závěru bojů v Katalánsku na začátku roku 1939 zničeny během útoků povstaleckých letadel na vládní letecké základny.


Potez 25 A2 francouzského letectva s motorem Salmson 18. Stroje obdobného provedení získalo pro službu u 4a Escuadrilly z Grupo 71 republikánské letectvo

Další Potezy 25 zasáhly již roku 1937 do bojů v izolovaných severních provinciích republiky kolem Biskajského zálivu. V tomto případě šlo ovšem o dodávku z Estonska.

Během studijní cesty do Francie v dubnu 1925 shlédli ve Villacoublayi zástupci estonského vojenského letectva předvádění Poteze 25.3 GR n° 01 se vzduchem chlazeným motorem Gnome-Rhône Jupiter IV (9 Ac) o výkonu 313 kW (420 k). Stroj na Estonce silně zapůsobil a 9. listopadu téhož roku podepsali objednávku na čtyři exempláře Potez 25 GR (varianta P.25.13).

Stroje byly stavěny v nové továrně firmy Potez v Méaulte a do přístavu Tallin dorazily v srpnu 1926. Výzbroj se skládala ze dvou pevných synchronizovaných kulometů Darne, z pohyblivého kulometu Lewis Mk.III ráže 7,7 mm a z 247 kg pum (v různých kombinacích byly neseny pumy o 9, 23 a 50 kg). Ve službě u estonského letectva (Eesti Õhukaitse) stroje obdržely čísla 93–96. Na základě velmi dobrých zkušeností pak Estonci objednali 9. března 1927 pět dalších exemplářů. Letouny byly dodány v březnu 1928 a obdržely čísla 97–101. Za stupovaly verzi 25.25 A2. K pohonu sloužily motory Gnome-Rhône Jupiter V (9 Ad) o 313 kW (420 k). Výzbroj nyní tvořily pevné kulomety Vickers Mk.II (francouzské zbraně Darne se neosvědčily kvůli problémům se synchronizací) v kombinaci s pohyblivým Lewisem. Do vybavení patřila pro plnění fotoprůzkumných úkolů kamera F.25 a radiostanice německého původu OlS 29. Estonské Potezy v zimě létaly vybaveny lyžemi.

Potezy 25 sloužily u estonského vojenského letectva 10 dlouhých let. Používala je Lennuväedivisjon nr. 2 (2. letecká divize), patřící do Lennuväerügement (leteckého pluku) a umístěná v Tartu. K jediné ztrátě došlo 24. března 1932, kdy byl během havárie v Tartu zničen Potez 25 č. 99.


Potezy 25 Lennuväedivisjon n° 2 estonského vojenského letectva na stání

V druhé polovině 30. let minulého století si začala estonská vláda uvědomovat zastarávání výzbroje svého nečetného vojenského letectva. Problém s penězi pro nákup moderních strojů (náčelník štábu letectva plk. Richard Tomberg si přál pro modernizaci letectva získat stíhačky Spitfire) měly pomoci vyřešit nepříliš legální obchody s republikánským Španělskem, a to včetně odprodeje zastaralých letadel z výzbroje Eesti Õhukaitse. Republikáni zakoupili osm stíhaček Bulldog II a také všech osm zbývajících Potezů 25.

Demontované letouny nalodili dokaři v Tallinu na parník Viuu, patřící estonské společnosti A. Inkapol. Loď vyplula 5. června. Po několika mezipřistáních v Polsku a Francii proklouzla nacionalistickou námořní blokádou a 3. července zakotvila v asturijském přístavu El Musel v Gijónu. Zde byly letouny vyloděny. Demontované Potezy 25 po vylodění smontovali technici leteckých dílen (Talleres de la Aviación del Norte) v Gijónu.

Prvního srpna byl ztracen jeden Potez 25 při srážce se strojem Lesseure GL-32. K 3. srpnu 1939 se dle hlášení 6e Régión Aérea (Norte), tedy na izolovaném severu umístěné 6. letecké oblasti, nacházelo ve stavu šest Potezů, přičemž všechny byly letuschopné.

Letouny se v srpnu zapojily z letiště Torrelavega do bojů bombardovacími akcemi během povstalecké ofenzivy na Santander. Společně s dalšími staršími leteckými typy tvořily výzbroj průzkumné letky, značené „Escuadrilla de Reconocimento“ (nazývané rovněž „Circo Krone). Počet bojeschopných letounů rychle klesal. Těžké ztráty jim způsobily nálety povstaleckého letectva na vládní letiště. Během útoku italských bombardérů S.79 na základnu La Albericia 22. srpna byl zničen jeden Potez a druhý utržil poškození kulometnou střelbou. Počet strojů poté klesl na pouhé tři exempláře. Zbývající Potezy 25 pokračovaly v bojovém létání i během závěrečných bojů o Asturii. Operovaly z letiště De Llanes a poté ze základny Pola de Siero, odkud atakovaly povstalecké jednotky v prostoru San Vicente de la Barquera. Posledním letištěm Escuadrilly de Reconocimento se stal Carrion u vesnice Somió.


Potez 25 estonského vojenského letectva. Jeden ze strojů, které v létě 1937 v rámci republikánského letectva zasáhly do bojů o Santander

Několik Potezů 25 nacionalisté ukořistili během svého vítězného severního tažení v létě a na podzim 1937. Při obsazení La Albericii padl nacionalistům do rukou jeden Potez 25 a další ukořistili na letišti Carrion. Vzhledem ke špatnému technickému stavu povstalci tyto exempláře nevyužili. Povstalecké letectvo nicméně používalo jeden stroj francouzského původu, s kterým (podle hlášení britského konzula v Tangeru) k nacionalistům v Africe dezertoval 28. srpna 1936 z Maroka do Tetuánu letec jménem Balzac. Na rozdíl od exestonských strojů šlo o pro francouzské letectvo původně vyrobený Potez 25 TOE s řadovým motorem Lorraine-Dietrich 12 Eb o 335,5 kW (450 k).



Francouzský Potez 25 TOE s řadovým motorem Lorraine 12 Eb

Zdroje (výběr):
Howson, G.: Aircraft of the Spanish Civil War 1936–1939. Washington 1990; 
Larrazábal, J.: Guerra Aerea 1936–39. Tome II: La Campana del Norte. Madrid 1998;
Permuy López, R. A. – Mortera Pérez, A.: Bristol „Bulldog“ I, II. Perfiles Aeronauticos 8, 9, Valladolid;
Potez 25. Boulogne sur Mer 1995; Saiz Cindocha, C.: Aviación Republicana Tomo III. Madrid 2006.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Základní technické údaje

Potez 25 A2
Rozpětí 10,33 m
Délka 9,308 m
Výška 2,68 m
Nosná plocha 28,50 m²
Hmotnost prázdného letounu 1473 kg
Vzletová hmotnost 2051 kg
Max. rychlost (ve výši 2000 m) 223 km/h
Dostup 223 km/h
Dolet 750 km
Pozn.: S motorem Salmson 18 Ab.
Autor : 🕔03.05.2016 📕2.119

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Poslední komentáře