STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (I.)

Autor: Hana Lukešová / Kopretina 🕔︎︎ 👁︎ 26.633

Před šedesáti lety, dne 14. 5. 1948, vyhlásil David Ben Gurion v sále telavivského muzea Stát Izrael. Bezprostředně po vyhlášení nezávislosti překročily armády pěti arabských států hranice bývalé mandátní Palestiny, ze severu Libanonci, z východu Syřané, Iráčané a Zajordánci, Egypťané z jihu. V den, kdy byla vyhlášena nezávislost, bombardovalo Tel Aviv egyptské letectvo. Arabové chtěli Stát Izrael zničit. Izrael však byl na válku připravený. Britové otevřeli internační tábory na Kypru 15. května. Několik set nově příchozích do Palestiny, vycvičených Haganou v době jejich pobytu v táborech, bylo posláno na bojiště. 15. května 1948 překročily řeku Jordán irácké jednotky. Překročily ji u Gešeru, jehož osadníci odrazili útok arabské legie o 14 dnů dříve a následujícího dne zaútočili na britskou policejní pevnůstku a vesnici. Vesničané se zdržovali palby, dokud se k nim útočící jednotky nepřiblížily skoro na dosah a pak je odrazili. Osada byla obléhána sedm dnů.

Na severu došlo v prvních dnech války k mnoha srážkám. V noci 15. května četa izraelských vojáků překročila libanonskou hranici a prošla jedenáct kilometrů do libanonského vnitrozemí, kde vyhodila do vzduchu silniční most přes řeku Litani. To podstatně omezilo schopnost Libanonců vyslat na jih obrněná vozidla a transportovat tam své jednotky. Téže noci syrské jednotky sestoupily ze syrské vrchoviny (dnešních Golanských výšin) a s podporou třiceti obrněných vozidel dobyly dvě židovské osady v nížině Ma´agan na břehu Galilejského jezera a Ša´ar Ha-Golan na řece Jarmuk. V Zemach se židovští obránci bránili Syřanům dva dny, dokud jich všech čtyřicet dva nepadlo.

Reklama

Cílem prvního egyptského útoku byla malá izolovaná osada Kfar Darom, náboženský kibuc, jedenáct kilometrů jižně od Gazy. Jeho třicet bojeschopných obránců odrazilo útok egyptského Muslimského bratrstva před vyhlášením nezávislosti. Když egyptská armáda zaútočila s tanky, obránci použili jedinou protitankovou zbraň PIAT. Vyřadili vedoucí tanky, ostatní se obrátily a ustoupily. Egypťané ponechali Kfar Darom jeho osudu, už se ZNOVU nepokusili obsadit jej. Egyptská armáda postoupila o osm kilometrů ke kibucu Nirim. Polovina z jeho čtyřiceti obránců padla nebo utrpěla zranění, ale osada se udržela. Stejně jako u Kfar Darom pak Egypťané pokračovali v postupu, ponechávajíce Nirim obklíčený, ale nedobytý. Třetí kibuc Jad Mordech, založený roku 1943, byl považován za mnohem vážnější překážku, jelikož ležel na hlavní silnici z Gazy do Madžalu. Bitva o Jad Mordechaj trvala pět dní. Když byl vyřazen z boje poslední kulomet a náboje do pušek došly, proplížili se obránci pod rouškou noci egyptskými liniemi, nesouce s sebou své raněné. Oněch pět dní bylo rozhodující pro Tel Aviv. Obrana Jad Mordechaj zachránila Tel Aviv.

Dne 23. května 1948 egyptská armáda zaútočila na Negbu. Jejích 145 obránců - sedmdesát pět osadníků a sedmdesát řádných vojáků Hagany - nemělo ani jedno dělo. Proti nim stály 2000 vojáků pravidelné egyptské armády. Boj trval čtyři hodiny. V 11 hodin byla kolem tanků vyřazených z boje vypálena kouřová clona z padesátimilimetrových minometů a když se rozptýlila, byly již tanky z dostřelu zbraní osadníků. Pěchota rovněž ustoupila. Ostřelování trvalo dál. Ve 14 hodin Egypťané obnovili útok. Letadla ZNOVU napadla osadu ze vzduchu. Egyptští útočníci ztratili šest tanků, dva obrněné vozy Bren a měli 100 mrtvých a raněných. Židé ztratili 8 mužů a měli 12 raněných.

Na jih od Jeruzaléma došlo k prudkým bojům o kibuc Ramat Rachel. Egypťané kibuc dvakrát dobyli, Izraelci jej dvakrát získali zpět. Egypťané byli odraženi jižním směrem. Dne 22. května přikázal Ben Gurion Jadinovi zaútočit na britskou policejní pevnůstku v Latrunu. Bitva o Latrun začala 24. května 1948. Zatímco probíhala bitva u Latrunu, izraelské jednotky definitivně vyhnaly Egypťany z Ramat Rachel. Téhož dne vrcholila bitva o židovskou čtvrť Starého města. Arabská legie ještě dva dny ostřelovala čtvrť z děl, systematicky ničila budovy a zatlačovala obránce do stále menší oblasti. Židovská čtvrť se vzdala. Dne 29. května 1948 byly také připraveny zasáhnout do boje první messerschmitty izraelského letectva. Dorazily z Československa. Ehud Avriel úspěšně opatřoval zbraně všeho druhu. Avriel uzavřel s Čechoslováky dohodu o dalších třiceti messerschmittů a devíti mosquit. Od toho okamžiku každý den přistávalo v Izraeli jedno nebo dvě československá letadla.

Když Egypťané přepravovali své jednotky po moři do Gazy, Izraelci tento konvoj napadli ze vzduchu. V sobotu 29. května byl první akcí izraelského letectva rozhodný útok na egyptské síly shromážděné u arabské vesnice Isdud (Asdod). Most u Isdudu, který vyhodili do vzduchu izraelští ženisté, mohl být kdykoliv opraven a egyptská obrněná kolona byla připravena vyrazit bez odkladu na sever. Z ciziny začali do Izraele proudit také dobrovolníci. Odhadem přišlo do izraelských obranných sil sloužit 5000 dobrovolníků. Příliv Židů z otevřených britských internačních táborů na Kypru vytvářel další zdroj lidských sil. Poté, co Rada bezpečnosti přijala rezoluci 29. května, britská vláda příliv z Kypru zastavila s ohledem na podmínky zastavení palby.

Ráno 4. června 1948 průzkum objevil tři egyptské lodi, transportní loď s vojskem, velkou vyloďovací loď a válečnou loď, plující na sever podél pobřeží směrem k Tel Avivu. Na tyto lodě zaútočila izraelská letadla. Bitva na moři a ve vzduchu trvala déle než dvě hodiny. Skončila, když se egyptské lodě obrátily na jih a odpluly. V prvním červnovém týdnu vstoupily izraelské jednotky do arabského města Džanínu. Džaním však 4. června dobyli iráčtí vojáci. Ve druhém červnovém týdnu izraelská armáda zajistila oblast kolem hory Tábor v Galileji. Arabská legie nadále držela britskou policejní pevnůstku v Latrunu, stále bránila veškerým izraelským snahám o otevření silnice do Jeruzaléma. Po katastrofálním útoku 25. května zůstal Latrun pod arabskou kontrolou. Pokračující blokáda do židovského Jeruzaléma vyvolávala uvnitř města krajní potíže. Zdálo se, že druhý útok na Latrun je nezbytný. 30. května 1948 Izraelci podruhé zaútočili na Latrun. Pevnůstku se nepodařilo Izraelcům dobýt. Ben Gurion 8. června požadoval třetí pokus o dobytí Latrunu. Jigal Allon, velitel Palmach a Allonovi velitelé brigád s ním však nesouhlasili. Třetí izraelský útok na Latrun byl odvolán 10. června a v předvečer zastavení palby zaútočily na severu syrské jednotky na osadu Mišmaš Ha-Jarden, na západním břehu řeky Jordánu u mostu B´not Jakov. Syřané měli leteckou převahu, osm tanků a silné dělostřelectvo. Ženy a děti byly evakuovány, muži bojovali sami. Osada byla Syřany dobyta.

V důsledku řady výzev Valného shromáždění OSN, které v Izraeli zastupoval švédský diplomat, hrabě Folke Bernadote, nabylo přerušení palby účinnosti 11. června 1948, téměř čtyři týdny po zahájení války. Obě strany souhlasily, že toto přerušení palby potrvá také čtyři týdny. Když boje ustaly, bylo jasné, že Izrael kontroluje mnohem větší území, než v jaké doufal o měsíc dříve. Izraelci ovládli jak východní, tak západní Galileu, celé izraelské údolí od Haify až k řece Jordánu, pobřežní pásmo až k bodu těsně na sever k Isdudu, velkou izolovanou oblast v severním Negevu a kontrolovali koridor z pobřeží do Jeruzaléma. Izraelské ztráty mezi vyhlášením státu a prvním přerušením palby činily 876 vojáků a 300 civilistů.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více