Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 4. Období let 1938 – 1939

Autor: Ing. Martin Knotek 🕔︎︎ 👁︎ 19.083

4 Období let 1938 – 1939

Pro přehlednost vývoje předpokladů důležitých pro budování vzájemných vztahů mezi Velkou Británií a Sovětským svazem během třicátých let 20. století se diplomová práce individuálně zabývá politickou, ekonomickou a diplomatickou oblastí. Rozdělení a podrobnější přehled se pak na konci každé kapitoly soustředí na jejich shrnutí, které následně v závěru práce slouží k zodpovězení fundamentálních otázek analýzy diplomové práce.

4.1 Situace v Sovětském svazu v letech 1938 – 1939

V analýze se věnuji období sovětských dějin, kdy bylo v zemi téměř dovršeno budování socialismu a odsouhlasilo se spuštění realizace třetího hospodářského plánu.[251] Většina politických diskusí a témat se potom zabývala zhoršující se mezinárodní situací prezentovanou v Evropě stále více se rozpínajícím nacistickým Německem.

Reklama

17.1.1 Politické a sociální poměry v zemi

V zemi i nadále panovala tvrdá Stalinova ruka, jež se prezentovala tzv. „politikou velkého teroru“. Stalinova touha po absolutní moci, odhalování nepřátel strany a státu, spustila v tomto období ohromnou vlnu policejních represí, které se dotkly a zasáhly opět nejen obyčejné sovětské obyvatelstvo, ale především samotný státní aparát. Zesílení nátlaku na stranickou a státní elitu[252], čistky ve velitelských sborech Rudé armády[253], to vše bylo na denním pořádku. Atmosféra strachu a udavačství, která otřásala veškerou společností, se podepsala i na celkovém chodu země.[254] Upadal morální, duchovní, ekonomický i kulturních řád, jelikož Stalin se zbavoval spousty schopných a vzdělaných osob právě z řad hospodářských, vojenských, diplomatických i politických kádrů.[255] Disciplína, vyplývající z příslušnosti ke straně, podporovaná plánováním a organizací tzv. „revoluce shora“, se nespočet krát stala také základním stavebním kamenem Stalinovy ideje zachování bezpečnosti Ruska. Jejím prostřednictvím se snažil stále více strádající obyvatelstvo přesvědčit, že jedině rozšířením Ruska o sousední státy lze zachovat bezpečnost a mír v oblasti.[256] Pokračoval tak i nadále v myšlenkách utvrzování komunistické revoluce a v boji proti imperialistickému světu.

18.1.1 Hospodářské podmínky v zemi

Vlna politických čistek, vzrůstající sociální napětí ve společnosti, to jsou faktory, které se v tomto období odrazily i v národním hospodářství.[257] Došlo k celkovému zpomalení hospodářského růstu, i přes schválení rozběhnutí třetího hospodářského pětiletého plánu.[258] V hutnickém odvětví se veškeré vyprodukované železo a ocel začaly využívat hlavně jako základní stavební prvky k navyšování sovětské zbrojní výkonnosti.[259]

Tab.32: Vládní investice v roce 1938 v milionech rublů

rok

investice v milionech rublů

1938

Reklama

3 807

Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 235 + data z nar. Khoz., 1960, s. 590

I díky obrovským vládním investicím na vojenský a zbrojní průmysl však docházelo ke ztrátám a kolapsům v ostatních průmyslových odvětvích, především pak v tom stavebním. Zde nedostatečná nabídka kvalitního stavebního materiálu neměla šanci uspokojovat vyvolanou poptávku. Příčinu podstatných změn v investičním chování vedoucích činitelů státu lze v tomto období spatřovat hlavně v politických čistkách, které zasáhly důležité představitele valné většiny hospodářských rezortů v zemi. Ztráceli se tak armádní důstojníci, manažeři podniků, statistici a plánovači, až situace dospěla k obrovskému nedostatku kvalifikovaného personálu. Tato skutečnost se projevovala i ve stále nekvalitním dopravním systému v zemi. Množství převážených nákladů jak prostřednictvím železniční, tak i nákladní automobilové dopravy postupně klesalo. Hlavní železniční manažeři, vedoucí a naprostá většina vedoucích kádrů z dopravního oddělení byla propuštěna a uvězněna.[260] Do toho navíc Sovětský svaz na přelomu let 1937/1938 a 1938/1939 postihla palivová krize, a i proto došlo k dalším škrtům ve vlakových spojeních.

Z hlediska obchodní politiky lze z pohledu roku 1938 za nejaktivnější obchodní partnery se Sovětským svazem považovat Spojené státy Americké a Velkou Británii.[261]

Tab.33: Sovětský export a import v roce 1938 v milionech rublů

Rok

export (v milionech rublů)

import (v milionech rublů)

1938

1729

Reklama

1341

Foreign Trade of the USSR for 20 years: 1918 – 1937 (Moscow: V/O Mezhdunarodnaya Kniga, 1939), p. 6, USSR, Ministry of Foreign Trade

19.1.1 Diplomatické předpoklady v zemi

Vlny kádrových očist, které v tomto období sužovaly Sovětský svaz ve velkém, neušetřily ani komisariát zahraničních věcí.[262] Rusové, vracející se z ciziny, či sovětští občané se styky se zahraničím, ti všichni se pro Stalina stávali podezřelými a prošli si tedy řadou policejních výslechů, které ve většině případů skončili až jejich smrtí.

Stalin, opírající se až nyní stále více o myšlenky kolektivní bezpečnosti, přesouval svůj záměr stále více na mezinárodní diplomatické pole. Chtěl tak založit a postavit sovětskou diplomacii na vybudování politicko – vojenské koalice, ještě ve spolupráci s Francií a Velkou Británií. Toto uskupení by pak disponovalo silným vojenským zázemím se širokým zbrojním arsenálem a mohlo se tak postavit stále více se v Evropě rozpínajícímu Německu.[263]

4.2 Situace ve Velké Británii v letech 1938 – 1939

Analyzuji období anglických dějin, kdy se v Evropě stále více hovořilo o blížící se válce. Velká Británie, jako hlavní námořní velmoc v oblasti tohoto kontinentu, pak ještě společně s Francií představovala nejdůležitější diplomatický a politický bod při mírových jednáních.

20.1.1 Politické a sociální poměry v zemi

Od září roku 1937 v zemi vládl kabinet N. Chamberlaina s ministrem financí Sirem Simonem a ministrem zahraničí Edenem. Domácí britskou politiku lze především na počátku tohoto období charakterizovat až jakousi vnitřní slabostí. Političtí představitelé země se při vzájemných setkáních a diskusních o dění na ostrovech, ale i mimo ně, opírali hlavně o názory samotné britské veřejnosti, která byla samozřejmě s vznikající válečnou situací v Evropě velice nespokojena. Anglické obyvatelstvo mělo strach, že přetrvávající trend realizace politiky tzv. „appeasementu“ vůči veškerému okolí nevěští pro jejich zemi do budoucna nic dobrého. I přesto lze vystupování britského předsedy vlády Chamberlaina, především na konci třicátých let 20. století charakterizovat i důležitými pragmatickými kroky a rozhodnutími.[264]

U fiskální politiky orientující se na vládní investice pro oživení národního hospodářství došlo v průběhu roku 1938 ještě k zintenzivnění. U politiků totiž převládaly ekonomické obavy z poklesu anglického hospodářského růstu v důsledku recese z předešlého roku.[265] Vládní výdaje, cílené především do zbrojního průmyslu, se tak navýšily i přesto, že britský národní důchod pro rok 1938, při srovnání s údaji z let 1934 – 1937, příliš nevzrostl.

Tab.34: Národní důchod Velké Británie v milionech liber v roce 1938

rok

1938

národní důchod

4362

Bowley, A. L., Studies in the National Income, 1924 – 1938, s. 81

Ze sociálního hlediska lze období let 1938 – 1939 prezentovat celkovým odklonem od zavedených trendů z let 1932 – 1933, respektive 1935 – 1937. Jedná se tudíž o etapu, kdy kurz britské libry byl slabý, docházelo k periodickému odlivu kapitálu ze země. I na základě těchto skutečností a strachu o zachování hodnot vlastního majetku britské obyvatelstvo realizovalo obrovské vyzvedávání peněz z bank a docházelo proto následně k obrovským ztrátám národních zlatých rezerv.[266]

21.1.1 Hospodářské podmínky v zemi

Hnacím motorem britského hospodářství byl na konci třicátých let 20. století zbrojní průmysl. S jeho obrovským rozvojem šla ruku v ruce vzrůstající produktivita práce, která se následně pozitivně projevila i ve snižujícím se počtu nezaměstnaných lidí v tomto ostrovním státě.[267]

Tab.35: Produktivita ve zpracovatelském průmyslu ve Velké Británii (output na hlavu)

Rok

produktivita v %

1929

100 %

1938

111 %

Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 451

Pokles nezaměstnanosti se projevil také ve změně spotřebitelského chování Britů. Jen v roce 1938, na základě ohromného poptávkového boomu, bylo v anglických v domácnostech přes milion nově instalovaných elektrických sporáků. Celkový rozvoj elektrifikace v zemi, cílený především na elektrické motory či elektrifikaci dráhy, se následně projevil i na trhu v počtu nově prodaných moderních domácích elektronických spotřebičů.[268]

Tab.36: Průmyslová výroba motorových vozidel ve Velké Británii v roce 1938 v tisících269">[269]

Rok

počet vyrobených vozidel v tisících

1938

447 600

Kahn, A. E., Great Britain in the World Economy, s. 111

Největší změny v mezinárodní ekonomické pozici a chování země lze na konci třicátých let 20. století spatřovat ve zlepšení výsledků směnného obchodu se zahraničím. Na druhou stranu však stále docházelo k odlivu kapitálu ze země a k celkovému zhoršení mezinárodní konkurenční pozice řady pod odvětví národního průmyslu.[270]

Tab.37: Britská platební bilance v milionech liber v roce 1938

Rok

dovoz

vývoz

bilance

příjmy ze zámořských investic

1938

939

562

- 377

200

Kahn, A. E., Great Britain in the Worl Economy, s. 150

I přes téměř sedmi násobný rozdíl ve prospěch britského vývozu automobilů do zahraničí na konci třicátých let 20. století je očividné, že země své obchodní zájmy stále více soustředila na transakce uzavřené v rámci britského Impéria.

Tab.38: Podíl britského obchodování v rámci Impéria a s ostatními zeměmi v roce 1938

Dovoz

 

Vývoz

 

z impéria

37,9 %

do impéria

45,6 %

z ostatních zemí

59,6 %

do ostatních zemí

50,1 %

Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 437, ve statistikách není zahrnuto obchodování s Irským svobodným státem

22.1.1 Diplomatické předpoklady v zemi

Nesoulad a nejednotnost britských politiků domluvit se a realizovat tak společná rozhodnutí, ať už o otázkách domácí politiky, tak z diplomatického hlediska hlavně o těch zahraničních, vykrystalizovali hned v průběhu měsíce února roku 1938, kdy Anthony Eden rezignoval na úřad britského ministra zahraničí, neboť nesouhlasil s Chamberlainovými ústupky fašistické Itálii.[271] Následné diplomatické kroky a vyjednávání Lorda Halifaxe, jenž Edena na postu nahradil, se i nadále týkaly vyjednávání ohledně probíhající válečné atmosféry v evropském prostředí. Avšak politika usmiřování a ustupování, kterou přední britští politikové, zejména z řad konzervativců svými výstupy uskutečňovali, nahrávala a dodávala Hitlerovi po celou dobu sílu k realizaci jeho budoucích útočných plánů.[272]

4.3 Vzájemné vztahy Sovětského svazu a Velké Británie v letech 1938 – 1939

K formování vzájemných vztahů mezi Sovětským svazem a Velkou Británií na konci třicátých let 20. století již velkou měrou přispěla napjatá politická situace nejen na evropském kontinentu. Jako by již všichni čekali na válku, tak lze vývoj let 1938 – 1939 charakterizovat. Politika „nevměšování se“ a ustupování fašistickým mocnostem prováděná jak ze strany Velké Británie, tak i Francie či Spojených států amerických, projevila své následky již v průběhu roku 1937, kdy vypukla válka na Dálném východě.[273] Zde došlo k japonskému vpádu do severní Číny, která v tomto období částečně ještě mohla počítat i s logistickou podporou SSSR.

Poté, co Hitler během měsíce března roku 1938 (12. 3. 1938) zrealizoval anexi Rakouska a postavil tak Československo do čela jeho další válečné agendy, se situace začínala „vyhrocovat“ i v Evropě.[274] Na konci měsíce května se proto sešel Litvinov s francouzským ministrem zahraničí Georgesem Bonetem, aby společně pohovořili o aktuálních prioritách. Nutnost svolat poradu generálních štábů a posoudit tak varianty poskytnutí vojenské pomoci ohroženému Československu byla totiž již v této chvíli na místě. Tento požadavek však nebyl zdárně vyslyšen ani v Londýně, ze kterého v průběhu měsíce června vzýval nátlak na Československo, aby Hitlerovi ustoupilo. S tímto prohlášením se však nemohl spokojit Litvinov, který při projevu v Leningradu zcela přesvědčeně prohlásil, že Sovětský svaz nikdy na Československo obdobný tlak vykonávat nebude.[275] I přes řadu připomínek Západ sovětské snahy na obranu Československa nepodporoval. Právě naopak. Anglická vláda, opírající se o politiku tzv. „appeasementu“, spatřovala v podstoupení Československa Hitlerovi možnost bližších jednání o uzavření britsko – německé dohody. Ta by poté Velké Británii zaručovala větší bezpečnost i nedotknutelnost jejích kolonií. Již v této době byl Stalin plně rozhodnut o své vlastní diplomacii. Chtěl podporovat zdlouhavou válku Československa a západních demokracií proti Německu s případným minimálním vojenským zásahem vlastních vojsk.[276] Avšak i on sám jen částečně kalkuloval s událostmi, které se odehrály po neúspěšných srpnových pokusech Angličanů, Francouzů a Sovětů znovu zjistit vzájemné záměry a hlavně jejich společnou realizaci.

Během 29. – 30. září roku 1938 se v německém Mnichově odehrála konference čtyř světových mocností. V rámci jednání britského předsedy vlády Chamberlaina, francouzského předsedy vlády Édouarda Daladieriho, německého říšského kancléře Adolfa Hitlera a italského politika Benita Mussoliniho se rozhodlo, že část československého pohraničí, Sudet obývaných Němci, musí do 10. října stejného roku postoupit Německu.[277] I když byli českoslovenští zástupci na konferenci přítomni, samotného jednání a konečné verdiktu se nemohli ani zúčastnit.

Vývoj událostí po mnichovské konferenci pak pomalu získával na svém reálnějším obraze.[278] Chamberlain se dostával do stále více zapeklité situace. Londýn se totiž v této době stával středem všech jednání a akcí ohledně situace v Evropě. Francie, se svou slabou vzdušnou vojenskou silou, byla po Mnichovu zcela odsunuta do pozadí veškerého sovětského zájmu, který však také nedisponoval zrovna kvalitním vzdušným vojenským arsenálem. Naproti tomu ten německý byl na celkem vysoké úrovni. I proto sám Chamberlain doufal, že Německo po mnichovské dohodě zaměří svou agresi právě na Sovětský svaz. A tak mezinárodní nejistota z Hitlerovy nenasytnosti a Chamberlainova politika ustupování de facto rozšiřovaly Německu volné pole působnosti v přípravách na možný válečný konflikt.

Celkový zvrat britské zahraniční politiky Hitlerovi umožnil v březnu roku 1939 anexi Československa (16. března byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava).[279] V těsné návaznosti na tuto německou invazi si angličtí představitelé v čele s Chamberalinem, který sklidil ostrou kritiku v britském parlamentu, začali mnohem více uvědomovat nebezpečí hitlerovského expanzionismu. I přes tyto hrozby se však v rámci mezinárodních jednání chovali i nadále nezaujatě a především neuvážlivě. Na 18. března roku 1939 Sověty svolaly mezinárodní konferenci velmocí, na které ale Chamberlain odmítl jednat.[280] A tak se i nadále SSSR a západní demokracie dohadovaly, jaká stanoviska mají k probíhajícím a hlavně budoucím událostem vlastně společně zaujmout. Během dubna Litvinov v rámci jednání s anglickými představiteli pochopil, že je Anglie ochotna vést válku proti Německu. I proto šlo po několikaměsíční přestávce opět přemýšlet o vzájemné spolupráci s Brity i Francouzi.[281] Litvinov se tedy pokoušel vyhlásit deklaraci, která slibovala na základě vzájemných záruk poskytnutých Polsku a Rumunsku ruskou pomoc, pokud by došlo k zatažení Anglie či Francie do válečného stavu. Chtěl uzavřít vzájemný pakt spolupráce, který by garantoval společnou vojenskou kooperaci a ochranu hranic států od Baltského až po Černé moře. V návrhu společné smlouvy o vzájemné pomoci proti agresi, který byl o několik dní později zamítnut, stálo:[282]

1) Velká Británie, SSSR a Francie uzavírají vzájemnou dohodu na dobu 5 – 10 let o vzájemné povinnosti poskytnout si okamžitou všemožnou pomoc, včetně vojenské, v případě agrese v Evropě proti kterémukoli ze smluvních států.

2) Velká Británie, Francie a SSSR se zavazují poskytnout všemožnou, i vojenskou pomoc východoevropským státům, ležícím mezi Baltským a Černým mořem a hranicemi s SSSR, v případě agrese proti těmto státům.

3) Velká Británie, Francie a SSSR se zavazují posoudit v co nejkratší době a určit rozsah a formy vojenské pomoci, kterou poskytne každý z těchto států na základě paragrafů 1 a 2.

Mezinárodní sovětský neúspěch neustál a došlo k odvolání velkého obhajovatele kolektivní ochrany a spolupráce se západními mocnostmi Litvinova.[283] Tímto krokem Stalin se svým věrným pobočníkem Molotovem zcela definitivně ovládli celou ruskou diplomacii a začali v rychlém tempu obnovovat ve své zahraniční politice rovnováhu v rámci Německa a západních demokracií. Stále více se tak objevovaly neshody mezi Molotovem a velvyslanci Litvinovy éry. Ty se projevovaly také v možnosti trojstranného spojenectví, kdy nově zvolený sovětský ministr zahraničních záležitostí zasílal negativní odpovědi na celou řadu různých francouzských a anglických návrhů.[284] Veškerá vyjednávání tak byla příliš zdlouhavá a ani jedna ze zainteresovaných stran se nebyla schopná dohodnout na společných podmínkách. Tato skutečnost se potvrdila i během měsíce července roku 1939.[285] I v důsledku západní nerozhodnosti došlo během 23. srpna 1939 k podepsání sovětsko – německé smlouvy o neútočení.[286] Tímto paktem se země zavázaly k následujícímu:[287]

1) Vzájemný pakt o neútočení po dobu 10 let.

2) Potvrzení „sfér vlivu“ pro Sovětský svaz (Finsko, Litva, Estonsko).

3) Vytvoření demarkační linie v Polsku.

Na konci měsíce srpna skončila neúspěšně vzájemná multilaterální jednání mezi Británií, Sovětským svazem a Francií.[288] Od této chvíle řada sovětských organizací v Anglii musela čelit četným nátlakům a kontrolám, které postupně znehodnocovaly vzájemné obchodní vztahy.[289]

Prvním dnem měsíce září roku 1939, kdy nacistické Německo přepadlo Polsko, se rozpoutala druhá světová válka. Velká Británie i Francie, ve kterých probíhal nevídaný proces mobilizace, vypověděly válku Německu o dva dny později. I přes řadu vyjednaných bilaterálních a multilaterálních dohod se válka následně začala rozšiřovat, zapojovaly se další a další státy, jejichž pozemní, ale i letecká vojska tak válčila a na stále větší území.[290]

4.4 Shrnutí informací pro období let 1938 – 1939

23.1.1 Politické a sociální poměry v obou zemích

Vycházíme-li z politické a sociální situace na konci třicátých let v Sovětském svazu, hovoříme o období, které lze definovat velkým stalinským terorem. Budování socialismu v zemi, považované již v této době za dosažené, bylo spojeno s obrovskými policejními represemi a nátlaky uvnitř samotného státního aparátu. Řada lidí, která nepřipadala v úvahu ve Stalinových myšlenkách, tak úplně zmizela ze společenského života. Celkově pak lze konstatovat, že sovětské sociální prostředí zachvátil morální úpadek. Podepsal se na něm totiž i vývoj událostí na mezinárodní scéně. Stále větší obavy z možnosti válečných konfliktů se staly dennodenními diskusemi ruského obyvatelstva. Této společenské nejistoty ve svých plánech využil hlavně sám Stalin, který populaci přesvědčoval o tom, že stabilitu a bezpečnost země lze zajistit a zachovat jen připojením a následnou kontrolou nad sousedními státy.[291] Aby si alespoň částečně umožnil realizaci vlastních úvah, zbavil se nejprve Litvinova, tedy ministra pro zahraniční záležitosti, jemuž se celkem úspěšně v průběhu třicátých let dařilo budovat mezinárodní diplomatické vztahy. Poté, po nezdařilých pokusech vyjednávání s Velkou Británií, respektive Francií, uzavřel v průběhu měsíce srpna roku 1939 pakt o neútočení s nacistickým Německem, který ovlivnil další sled mezinárodních událostí.

Vycházíme-li z politické a sociální situace na konci třicátých let 20. století na britských ostrovech, hovoříme o pokračování období politických změn, nestability a nerozhodnosti. Hluboká ideologická nedůvěra zástupců konzervativní strany, kteří orientovali své hlavní zájmy na zachování britského vlastenectví, monarchie, tradic a nastolené hierarchie, se v této době podepsala i na celkovém vývoji mezinárodních událostí. Jejich politika, prezentovaná ustupováním, uklidňováním, až jakousi oddaností nacistickému Německu vykrystalizovala Mnichovskou konferencí v září roku 1939. Naopak nezájmem a nechutenství o politické sbližování a rozvíjení kontaktů se Sovětským svazem přispěly svou výraznou měrou později až ve vypuknutí druhé světové války.

24.1.1 Hospodářské podmínky v obou zemích

Ekonomickou situaci na konci třicátých let lze v Sovětském svazu charakterizovat celkovým poklesem hospodářského růstu. I když v zemi docházelo k plnění třetího hospodářského plánu, který byl doprovázen růstem výkonnosti průmyslových podniků, veškeré ruské zájmy se soustředily jen a pouze na vojenský a zbrojní průmysl. Do těchto odvětví pak také plynula valná většina vládních investic. Zbylá odvětví spíše upadala. Přicházela totiž o řadu kvalifikovaných a fundovaných odborníků zejména v důsledku početných policejních čistek. Sovětská obchodní bilance dle statistik i v tomto období vykazovala přebytek a tudíž export převyšoval import. Kladných výsledků bylo dosaženo hlavně díky vývozu nerostných surovin, na které je tato východní velmoc bohatá dodnes.

Hospodářskou situaci a především orientaci ve Velké Británii můžeme na konci třicátých let charakterizovat také, jako v Sovětském svazu, přívlastkem zbrojní. I v této ostrovní zemi docházelo k největším vládním výdajům na výrobu vojenské techniky a zbraní. Vysoká produktivita práce, nastartovaná státní finanční injekcí, způsobila, že v Anglii docházelo k pozvolnému snižování nezaměstnanosti, se kterou britská vláda bojovala kontinuálně již od vypuknutí ekonomické krize. Tento fakt, podporovaný z řad konzervativních představitelů země důraznými komerčně – Imperiálními sklony, postupně alespoň částečně vracel i v přicházející válečné atmosféře britské společnosti víru v kapitalismus.

Poznámky

[251] Plán sleduje cíl dále rozvinouti produktivní síly národního hospodářství, zajistiti obranu státu a ukojiti vzrůstající poptávku pracujících po spotřebních statcích. Plán pro rok 1938 počítá přibližně se 14 % zvýšením výkonnosti dělníka v těžkém průmyslu a s přibližně 10 % zvýšením výkonnosti dělníka v lehkém průmyslu. Blíže Archiv MZV, Běžná zpráva číslo 59, Moskva dne 6. prosince 1937; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 315 – 325.

[252] Stalin, jako generální ředitel teroru, schválil během let 1937 – 1938 na 383 seznamů se jmény 44 000 funkcionářů strany, vlády, Komsomolu, vojska, ekonomiky a jiných odvětví, včetně osobností z oblasti kulturní oblasti. Ti všichni měli být zničeni. A pokud nebyli usmrceni, ve všech případech se dostali na dlouhé období do vězení či řady pracovních táborů. Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 352.

[253] Na začátku roku 1938 se počet pracovníků v armádě ustálil na jedné třetině počátečního stavu. Pokud tedy nyní u armády 10 000 členů, znamená to, že dalších 20 000 je pohřešováno. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 228; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 353.

[254] Masové policejní represe představovaly více než stav „druhé dekulakizace“. Stalin obrátil neobyčejné užití represe proti politickým nepřátelům v obyčejný prostředek státní moci. Blíže Suny, R. G., The Cambridge History of Russia, Vol. III: The Twentieth century, s. 213. a s. 214.

[255] Nesouvislost mezi stranou z roku 1934 a z roku 1939 byla radikální. Stalinovi se během tohoto období podařilo eliminovat téměř celou opozici v zemi. Méně než 2 % stranických delegátů z roku 1934 si udržela své pozice až do roku 1939. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 480.

[256] Počet obyvatel na konci roku 1939 je v Sovětském svazu odhadován na 192 milionů, ve Velké Británii na 47 milionů. Blíže Chamberlin, W. H., World order or chaos, s. 131.

[257] V roce 1938 byl sovětský podíl na celkovém světovém obchodu jen 1 %. Dle Abrams, M., Britain and her export trade, s. 153.

[258] Během ledna a února roku 1939 se v zemi uskutečnila propaganda, která volala po mnohem větší ekonomické disciplíně. I proto se tak se během 10. – 21. března odehrál XVIII stranický kongres s vyhlášením očekávaných výsledků třetího hospodářského pětiletého plánu. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 470.

[259] Už během roku 1937 vydalo SSSR na zbrojní účely 26,4 %, Německo 23,5 % a Velká Británie 5,7 % ze svého národního důchodu. Tyto podíly se mohly v rámci mobilizace navýšit až o 14 %, 14,4 % a 10,2 %. Dle Wanner, J., Pevnost Amerika. Spojené státy a evropská válka 1939-1945, s. 91; Srov. Davies, R. W., Harrison, M., The Soviet Military – Economic Effort, s. 393 – 395.

[260] Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 35.

[261] Mezi dominantní dovozce do SSSR lze řadit USA s 28,5 % podílem (406 milionů rublů) a Velkou Británii s 16,9 % podílem (240 milionů rublů). Nejvýznamnějším odběratelem surovin a zboží se pak s podílem 28,2 % stala Velká Británie. Dle Baykov, A., Soviet foreign trade, s. 160.

[262] Během období čistek 1938 - 1939 zmizelo na 34 % diplomatického personálu, přičemž většina zástupců působila předtím dlouhou dobu na zahraničních ministerstvech a konzulátech. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 472.

[263] Stalin se tímto jednáním de facto snažil přenést veškerou zodpovědnost za dění v Evropě na Francii a Velkou Británii. 23. 8. 1939 pak SSSR s Německem podepsaly pakt o neútočení s tajným protokolem o dělení Polska a vymezení sfér vlivu, aby o měsíc později Sověty napadly Polskou republiku a k 28. září stejného roku podepsaly s Německem dohodu o hranicích, která upřesňovala rozdělení napadeného Polska. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 405.

[264] Británie se stále různými prostředky pokoušela udržovat v Evropě rovnováhu. Vládní selhání při potlačování německé agrese mírovými způsoby však nakonec skončila uvědoměním si tradičních britských hodnot a tím pádem vstupem země do války. Základními cíly: ochránit Anglii před stále silnější vnější agresí a klást důraz na základní lidské hodnoty eliminací expandujících prvků nacismu v Evropě. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 120.

[265] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s 355 – 356.

[266] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s 358.

[267] Rozšířily se především řady nově zaměstnaného dělnictva. Z celkového počtu obyvatel v produktivním věku a schopných pracovního poměru bylo v Británii na konci roku 1938 1,75 milionu nezaměstnaných, v roce 1939 se tento počet snížil na hodnotu 1,5 milionu. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 120.

[268] Obrovský nárůst spotřebitelské poptávky šlo v těchto letech sledovat především u drobnějších domácích spotřebičů, hlavně pak u vysavačů a žehliček. Blíže Kahn, A. E., Great Britain in the World Economy, s. 198.

[269] Britské společnosti vyrábějící automobily, jako Morris či Austin, zaznamenaly na konci třicátých let 20. století masový produkční boom. Nárůst pracovníků je v tomto dopravním odvětví také očividný, z 227 000 v roce 1920 na 516 000 na konci roku 1938. Blíže Constantine, S., Social conditions in Britain 1918 – 1939, s. 27.

[270] Zbrojení a programy směřující k posílení válečného arsenálu vedou svým způsobem k narušení řady dalších odvětví ve vyrábějící zemi. Jen u textilní produkce došlo v roce 1938, při srovnání s rokem 1913, k poklesu výroby o celých 50 %. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 120.

[271] O dva měsíce později, dne 16. 4. 1938 totiž Velká Británie a Itálie podepsaly úmluvu, která obsahovala britské uznání italské anexe Etiopie. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 127.

[272] 15. září 1938 se britský předseda vlády Chamberlain při setkání s Hitlerem na jeho venkovském sídle v Berghofu zavázal, že prosadí přijetí Hitlerových požadavků na odstoupení československého pohraničí. Blíže Chamberlin, W. H., World order or chaos, s. 115; Srov. Johnson, G., British Policy towards Europe, 1919 – 1939, s. 484.

[273] Srov. Degras, J., The Communist International, s. 420; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 365.

[274] Evropská a s ní i světová mezinárodní situace vyvíjí se pro Sovětský svaz podobně jako pro jiné státy, mající zájem na zachování míru, nepříznivě. Zatímco na jedné straně tzv. protikomunistický blok se svými spojenci pracuje všemi silami a prostředky na upevnění a rozšíření svých pozic a tyto pozice také skutečně upevňuje a rozšiřuje, zůstávají tři evropské velmoci, které by se proti jeho činnosti mohly postaviti – Anglie, Francie a Sovětský svaz, v poměrné nečinnosti. Stejně málo činnosti projevuje v důsledku toho i společnost národů. Od dalšího vývoje sotva lze nějaké zlepšení očekávati. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo I, Moskva dne 13. dubna 1938; Srov. Degras, J., The Communist International, s. 417 – 418.

[275] Projevem chtěl hlavní představitele Anglie a Francie upozornit, že svými přístupy a jednáními narušují požadavky na zachování kolektivní bezpečnosti a míru v Evropě. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 399.

[276]Ani britští, ani jiní váleční štváči se nedožijí toho, aby se Sovětský svaz při své politice řídil narážkami zvenčí, nebo dokonce aby podléhal nátlaku zvenčí. Sovětská vláda vstoupí do války jedině proti „agresorům“, jedině proti porušovatelům míru, proti narušitelům sovětských hranic.“ Dle Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 409.

[277] Churchill následně konstatoval a charakterizoval Chamberlainovo jednání jako: „Byl to Chamberlain, který rozhodl o tom, že Československo nemohlo být chráněno proti německé hrozbě, a kdo podkopal českou víru v odolávání, rozbil česko – rusko – francouzskou obranou alianci a zasvětil svou politiku tzv. „appeasementu“. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 154.

[278] Noviny Pravda o mnichovské dohodě napsaly: „Celý svět, všechny národy jasně vidí, že za oponou krásných frází o tom, že prý Chamberlain v Mnichově zachránil všeobecný mír, došlo k aktu, který svou nestoudností překonal vše, co se událo po první imperialistické válce.“ Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 409.

[279] Srov. Birn, D. S., The League of Nations Union and Collective Security, s. 153; Srov. Trotsky, L., Social Patriotic – Sophistry, November 1938, s. 328.

[280] Zformování nové francouzské vlády dodávalo Litvinovi energii ke svolání konference, která by rozhodla o tom, jaká opatření se budou v budoucnu činit. V rámci jeho jednání mu šlo především o to přimět Anglii, aby se angažovala stejně jako Francie a SSSR ve prospěch Československa. Blíže Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 638; Svolání konference nejzainteresovanějších států – SSSR, Velké Británie, Francie, Rumunska, Polska a Turecka – k vyjasnění stanovisek vůči nové německé agresi. Britská vláda však odpověděla, že považuje svolání konference za předčasné. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 419.

[281] Vznikla totiž naděje na francouzsko-britskou intervenci v případě německého útoku na Polsko, Rumunsko či pobaltské země. Pokud by došlo k napadení Sovětského svazu, pak by se Sověty v rámci vzájemného závazku také dočkaly případné pomoci. Blíže Chamberlin, W. H., World order or chaos, s. 125.

[282] Francouzské i britské vládě byl zaslán 17. dubna 1939. Jeho odmítnutí však vyvolalo celou řadu pochybností o upřímnosti Západu. Francouzská vláda byla sice více nakloněna dohodě se SSSR než ta britská, ale ve všech sporech s Londýnem obyčejně zůstala ve vleku předsedy vlády Chamberlaina. Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 329.

[283] Toho k 3. květnu 1939 nahradil na pozici komisaře pro zahraniční záležitosti Molotov. Blíže Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 642; Srov. Roberts, G., The Soviet Decision for a Pact with Nazi Germany, s. 60.

[284] Srov. Roberts, G., The Soviet Decision for a Pact with Nazi Germany, s. 65.

[285] Na nový sovětský návrh možnosti zahájit vojenská vyjednání mezi představiteli ozbrojených sil „trojstranného spojenectví“ z 23. července západní velmoci zareagovaly až o několik dní později. Navíc velký počet vyjednávání z britské strany byl veden prostřednictvím úředníků. Když už byl lord Halifax pozván Molotovem do Moskvy, on jeho nabídku odmítl a vyslal místo sebe pouze zahraničního pozorovatele. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 433; Srov. Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 350 – 351.

[286] Smlouva byla odsouhlasena poté, když se s konečnou platností ukázalo, že Velká Británie ani Francie se nechtějí postavit na odpor hitlerovské agresi společně se SSSR. Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 365; Srov. Trotsky, L, The USSR in War, November 1939, s. 325 – 332.

[287] Stalin a jeho výrok po podepsání smlouvy s nacistickým Německem: „Vím dobře, jak moc Němci milují svého vůdce. A proto si i já rád připiju na jeho zdraví.“ Dle Conquest, R., The great terror, s. 215; Srov. Roberts, G., The Soviet Decision for a Pact with Nazi Germany, s. 70.

[288] 25. srpna 1939 podepsala Velká Británie dohodu s Polskem (Anglo – Polish Agreement of Mutual Assistance), kterou ujistila Polsko její podporou vůči vnější agresi. Blíže Chamberlin, W. H., World order or chaos, s. 154.

[289] Začalo docházet k častým nesmyslným britským importním opatřením, které podkopávaly z předešlých let těžce vybudované komerční vztahy mezi SSSR a Velkou Británií. Blíže Degras, J., Soviet documents on foreign policy, s. 373.

[290] I přes uzavřený pakt o neutralitě a neútočení napadlo dne 17. září 1939 sovětské Rusko Polsko, aby své zájmy později orientovalo na Finsko, které napadlo 30. listopadu stejného roku a pobaltské státy. Blíže Chamberlin, W. H., World order or chaos, s. 151; Srov. Roberts, G., The Soviet Decision for a Pact with Nazi Germany, s. 72.

[291]Pokud zůstaneme v kapitalistickém obklíčení, pokud proletariát nezvítězí alespoň v několika zemích, nemůžeme považovat naše vítězství za konečné. Abychom zvítězili definitivně, musíme to zařídit tak, aby nynější kapitalistické obklíčení vystřídalo obklíčení socialistické. Jedině pak bude možno považovat naše vítězství za konečné.“ Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 41; Srov. Degras, J., The Communist International, s. 370.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více