Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě

Autor : 🕔07.12.2011 📕2.408

Seriál

  1. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  2. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  3. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  4. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  5. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  6. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  7. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  8. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Úvod

Too many tears have been shed. Too much blood has been shed. All of us have a responsibility to work for the day when the mothers of Israelis and Palestinians can see their children grow up without fear; when the Holy Land of the three great faiths is the place of peace that God intended it to be; when Jerusalem is a secure and lasting home for Jews and Christians and Muslims, and a place for all of the children of Abraham to mingle peacefully together as in the story of Isra, when Moses, Jesus, and Mohammed, peace be upon them, joined in prayer.[1]

Barack Obama, Speech in Cairo - The New Beginning

Káhira, 4. 6. 2009

Když se dnes řekne Blízký nebo Střední východ, každému se nejspíš vybaví revoluce v Egyptě, povstání v Sýrii nebo boje v Libyi. Blízký východ je v současnosti symbolem nepokojů a revolt, které by mohly v následujících letech přinést změny v politikách těchto arabských zemí. V souvislosti s krizí v arabském světě se také mluví o budoucnosti malé země, která bojuje o svou existenci již od svého vzniku - o budoucnosti Státu Izraele.

Izraelsko-palestinský konflikt trvá již celá desetiletí. Je sporem dvou národů, které žijí bok po boku, ale ne jako dva přátelé, ale jako dva hádaví sousedé, z nichž každý věří, že jedině on má pravdu a jedině on je v právu. Ovzduší plné nedůvěry a nesnášenlivosti pak přispívá k neřešitelnosti situace a brzdí pokusy o mírové uspořádání. Oba národy - Izraelci i Palestinci - tvrdí, že právě ony mají historický nárok na území Palestiny.

Izrael se od svého vzniku v roce 1948 těší přízni Spojených států. Jejich vzájemný výjimečný či speciální vztah lze pochopit - například díky strategickém významu Izaele, který je v podstatě jedinou „demokracií“ v regionu (i když o míře demokracie bychom mohli polemizovat) a důležitým strategickým spojencem USA.

Spojené státy se významně angažovaly v mírovém procesu v izraelsko-palestinském konfliktu, ať už jako prostředníci, navrháři smluv nebo pozorovatelé. Izrael se také těší značné ekonomické a vojenské podpoře z rozpočtu Spojených států, stejně tak velkou finanční podporu získávají státy, které uzavřely s Izraelem mírovou smlouvu - tedy Egypt a Jordánsko.

Ve své práci bych se ráda zaměřila právě na americkou zahraniční politiku v mírovém procesu na Blízkém východě, konkrétně v izraelsko-palestinském mírovém procesu.

Historie izraelsko-palestinského konfliktu je komplikovaná a pravděpodobně by na ni nestačilo ani několik bakalářských prací, proto se zaměřím na současnost a na přístup a plány administrativy Baracka Obamy.

Pro pochopení kořenů konfliktu a důvodů, z jakých Spojené státy udržují s Izraelem výjimečné vztahy, je však nutné ohlédnout se do historie. První kapitolu tedy věnuji dějinám a stručně v ní shrnuji americkou politiku v mírovém procesu na pozadí konfliktu od vzniku Státu Izrael, přes šestidenní válku v roce 1967, Jom-kippurskou válku v roce 1973 a kolo mírového jednání v Camp Davidu z roku 1979. V druhé části první kapitoly potom pokračuji vývojem po skončení studené války, tedy politikami George Bushe staršího a konferencí v Madridu a Billa Clintona s úspěšným procesem v Oslu a neúspěšným Camp Davidem II. Třetí část je věnována aministrativě George W. Bushe mladšího, plánům Cestovní mapy a vývoji v regionu v novém tisítiletí až do nástupu Baracka Obamy.

V druhé kapitole se zaměřuji na speciální vztah mezi Izraelem a Spojenými státy. Jaká je výše americké zahraniční podpory? Jakou pozici má v těchto vztazích americký židovský lobbing? Hraje zahraniční pomoc Spojených států nějakou roli v mírovém procesu? V jednotlivých částech zhodnotím postupně ekonomickou, vojenskou a diplomatickou pomoc, kterou USA poskytují Izraeli. V poslední části se podívám, jaký je přínos U.S. foreign aid v rámci mírového řešení konfliktu.

Třetí kapitola se již soustředí na samotnou politiku Baracka Obamy v Izraeli a izraelsko-palestinském mírovém procesu. V jakém stavu zanechali region Obamovi předchůdci? S jakými plány nastoupil sebevědomý Obama do úřadu? V současnosti se Barack Obama dostal do poloviny svého volebního období. Sice už plánuje předvolební kampaň pro další prezidentskou kandidaturu, čeho však během prvních dvou let svého mandátu zatím dosáhl? A nakonec - jaké jsou šance na uzavření izraelsko-palestinského míru v dnešním vroucím arabském světě?

Literatura je celkem bohatá, co se týká obecně izraelsko-palestinského konfliktu či historie Izraele. Jako příklad můžu jmenovat obsáhlé a podrobné dějiny Izraele s jednoduchým názvem Israel: A history od Martina Gilberta, dále Arabsko-izraelské války od židovského autora Chaima Herzoga nebo Dějiny arabského světa od arabského autora Alberta Houraniho.

Americká zahraniční politika je předmětěm mnoha publikací a studií, málokdy však jde o ucelený pohled na americkou zahraniční politiku v izraelsko-palestinském konfliktu

od počátku vzniku Státu Izrael až po současnost. V rámci historie pro mě byla velice přínosná publikace Lucie Hindlsové Dlouhá cesta k míru: Bill Clinton a Blízký východ nebo Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict since 1967 od Williama Quandta. Čtivou a velmi zajímavou formou podává příma svědectví o americké politice autobiografie Madeleine Albrightové - Madeleine Albright: Nejlepší ze všech možných světů.

Inspiraci jsem dále čerpala z americké agentury, která se zabývá publikováním statí zabývajících se Blízkým východem - Washington Institute for Near East Policy. Oficiální stanoviska administrativy Baracka Obamy a jeho předchůdce George W. Bushe a jejich priority jsou uvedené přímo na webových stránkách Bílého domu, stejně tak jako Národní bezpečnostní strategie z příslušných let.

Jelikož se moje práce dotýká současnosti, nejnovější vývoj samozřejmě ještě nemůže být předmětem knih a publikací a většina materiálů má tak pouze internetovou podobu. Zdrojem informací se pro mě stal například Washington Institute for Near East Policy, články z Foreign Policy, The New York Times nebo Haaretz.

Poznámky

[1] Barack Obama, Speech in Cairo - The New Beginning, Káhira, 4. 6. 2009, https://www.whitehouse.gov/the-press-office/remarks-president-cairo-university-6-04-09 (28. 4. 2011).

Seriál

  1. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  2. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  3. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  4. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  5. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  6. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  7. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě
  8. Současná americká zahraniční politika v mírovém procesu na Blízkém východě

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔07.12.2011 📕2.408

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Poslední komentáře

  • Štefan Sotak Zaujímavé je, že keď sa hovorí o špiónoch Západu, tak sa o nich píše ako o hrdinoch. A keď sa hovorí o špiónoch Západu, tak sú to zradcovia (Jidášske dolary a podobné frázy).

    Co pudí špiony · 4 days ago

  • Tomáš Koty Kotačka Jenže pak to dopadá tak, že lidi řvou jak byla F-15 skvělý letadlo... a už se nikdo nezmiňuje, že prakticky žádný z těch sestřelů nebyl jen za účasti F-15tek - a že vlastně šlo o kooperaci několika různých strojů.

    F-15A Baz versus MiG-25 - Past jako z učebnice · 2 weeks ago

  • Radek Novák Pěkně popsáno,akorát mi tam chybí ta bitva v Itálii :-) Docela pozdní koment,ale nikdo to tu ještě nepochválil :D

    Vojenská organizace Slovanů v časně slovanském období · 2 weeks ago

  • 3,14ranha Budiž, slovo svobodné jsem měl napsat s uvozovkami... přesto to jsou volby a o překvapení(z pohledu globálních elit) není nouze (Brexit, D. Trump , polská vláda... ), nic podobného tady za bolševika nebylo ani náhodou ! A když už to umírnění...

    Bratři Mašínové - fakta · 2 weeks ago

  • Miloš Fabián Článek je dobrý, ale chtělo by to si jej po sobě přečíst a zapracovat na elementární gramatice. Takhle je ostuda publikovat jej na tomhle portálu.

    Regia Aeronautica v severní Africe · 2 weeks ago

  • Radek Novák Tak to máte velmi naivní představu o světě :-) Volby svobodné nejsou,jsou zmanipulované a nahrávají velkým stranám,už jen systémem.NATO po nás nechce žádnou gentlemanskou pomoc,manipuluje s myšlením lidí skrz média a vojákům nabízí různé mise...

    Bratři Mašínové - fakta · 2 weeks ago

  • Wally Dobrý den,

    Mě by zajímalo kde a jak se mužů přihlásit do kurzu?

    Předem děkuji.

    el_capitan@centrum.cz

    Nudíte se? Jeďte na výcvik SOG Defence!  · 2 weeks ago

  • ABC Pravda. Jenže i kdyby Německo nezaútočilo na Polsko a byl pořád mír, tak by si nás stejně ponechali jako Protetorát a situace z doby březen až srpen 1939 by trvala ještě hodně let a bez války by Mnichov nebyl oduznán. V tom případě by přežití...

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago

  • Letusak Na druhou stranu se ani nevedelo, ze Hitler chysta nacistickou svetovladu, vyhlazovaci tabory a vystehovani/vyhlazeni nenemecke populace Evropy. Takhle s odstupem vice jak sedmdesati let s tim vsim, co vime, se to samozrejme posuzuje mnohem snaze.

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago

  • ABC Kdyby Nacisté vyhráli, mohli by si s českým národem dělat, co by chtěli, klidně čtvrtinu povraždit, čtvrtinu poněmčit a zbytek odvézt do Ruska na otrockou práci. A Čecha by už víc nebylo v české zemi! Beneš několikrát hazardoval s osudem...

    Benešova Sofiina volba · 3 weeks ago