Nebudete zapomenuti: pátrání po nezvěstných amerických vojácích

Autor: Michal Rak 🕔︎︎ 👁︎ 25.954

Úvod

Na západ od našich hranic se profesionální archeologie stále více věnuje subdisciplíně, která se v angličtině nazývá „Archaeology of Conflict“ nebo „Combat Archaeology“. Jejími cíli je mapování a studium památek vojenského a vojensko-politického charakteru z 19. a zejména 20. století. Zájem o tyto památky začal u badatelů – amatérů a teprve v posledních 15–20 letech se jim začali věnovat profesionální archeologové. Velký rozkvět probíhá ve Velké Británii, kde bylo provedeno několik projektů věnujících se protiinvazním fortifikacím z roku 1940 nebo v Belgii, kde se věnují výzkumu zákopů z 1. světové války. Další projekty probíhají ve Francii, Německu, Polsku či Austrálii. Podobným aktivitám se věnují i v USA, kde má speciální postavení jednotka amerických ozbrojených sil, která se zabývá pátráním po nezvěstných vojácích, a to za použití nejmodernějších metod.

Historie pátrání po nezvěstných vojácích v amerických ozbrojených silách

 

Reklama

Pátrání po nezvěstných vojácích má v amerických ozbrojených složkách dlouhou tradici. První snahy o nalezení nezvěstných bojovníků jsou datovány do 40. let 19. století, kdy došlo na Floridě k takzvané „Druhé válce se Seminoly“, místním indiánským kmenem. Po americké občanské válce probíhající v letech 1861–1865 byly snahy identifikovat všechny různě po bojištích a krajině roztroušené neoznačené hroby padlých a přenést je na registrované válečné hřbitovy. Poprvé během španělsko-americké války v roce 1898 byla přijata zásada, že padlý americký voják má být pohřben na domácí půdě. Tato zásada je v podstatě dodržována dodnes.

Po vstupu USA do 1. světové války v roce 1917 se vedla přísná evidence padlých, právě za účelem převozu těl zpět do USA, během 2. světové války byla zřízena první identifikační laboratoř, jejímž úkolem bylo vracet jména neznámým padlým. Pracovníci laboratoře využívali nejnovějších poznatků fyzické antropologie a anatomie k identifikaci zahynulých vojáků, ale též při identifikaci nalezených ostatků pohřbených na osvobozovaných územích. Činnost pracoviště skončila v roce 1951. Vzhledem k velkému počtu padlých bylo upuštěno od hromadného převozu pozůstatků, bylo ale rozhodnuto, že nebudou pohřbeni na nepřátelském území. Podobné pracoviště bylo zřízeno v době války v Koreji.

Opětovná potřeba identifikovat padlé vojáky vyvstala po vypuknutí války ve Vietnamu. V březnu 1973 americké ministerstvo obrany založilo speciální jednotku nesoucí název Centrální identifikační laboratoř – Thajsko (Central Identification Laboratory–Thailand), jejímž hlavním úkolem bylo pátrání po nezvěstných vojácích, exhumace hrobů, identifikace těl a jejich návrat do USA. V roce 1975 se pod tlakem válečných událostí musela jednotka přesunout na Havaj, od roku 1992 sídlí na základně letectva Hickam Air Force Base na ostrově Oahu (Central Identification Laboratory–Hawaii, z názvu je odvozena poměrně známá zkratka CILHI). V roce 2003 bylo ustanoveno nové velitelství, jehož název je možno přeložit jako „Spojené velitelství pro evidenci zajatých a pohřešovaných“ (Joint POW/MIA Accounting Command pozn. 1), které mimo jiné sdružuje identifikační laboratoř a oddělení pro práci v terénu. Hlavní základnou jednotky je stále Havaj, oddíly má umístěny v Laosu, Thajsku a Vietnamu, protože pátrání po nezvěstných z konfliktů v jihovýchodní Asii je hlavní činností jednotky. USA ovšem stále pohřešuje přes 88 000 vojáků, většinu z nich z let 1941–1945, jednotka proto provádí výzkumy i v jiných částech světa, včetně míst právě probíhajících konfliktů – Iráku a Afghánistánu (Begard 2008, 173–175; Hoshower-Leppo 2002, 80–81 pozn.2).


Obr. 1: Znak jednotky Joint POW/MIA Accounting Command

Metody výzkumů

Joint POW/MIA Accounting Command se skládá ze dvou hlavních částí. Z terénních týmů, které provádějí výzkum v zájmových oblastech všude na světě, a z identifikační laboratoře umístěné na Havaji.

Každá akce organizace začíná pátráním v archívech, a to jak domácích, tak zahraničních. Zde se snaží historik pracující pro jednotku získat co nejvíce informací o nezvěstných. Ke každému je vypracována složka, která shrnuje veškerá známá fakta o ztrátě, včetně místa, kde ke ztrátě mohlo dojít. Tyto informace jsou předávány terénním týmům. Často je případ volen na žádost pozůstalých, kteří provádějí vlastní pátrání a svá zjištění organizaci předají.

Reklama

Na zvolené místo vyráží menší průzkumný tým, který provádí povrchový průzkum lokality a taktéž výzkum mezi místním obyvatelstvem, aby získal další informace k událostem, které se na místě odehrály. Podle získaných informací poté dává doporučení, zda na lokalitě má proběhnout archeologický výzkum, společně s odhadem, jak dlouhý by byl a jaké prostředky by k jeho provedení byly nutné.

Výzkumné týmy jsou většinou vedené antropology, kterých jednotka zaměstnává kolem třiceti, a samotná exkavace je vedena nejmodernějšími postupy. Antropolog má vždy k dispozici několik vojáků, kteří jsou zodpovědní za chod týmů po technické stránce, v rizikovějších oblastech světa i za bezpečnost. Na manuální práci jsou najímaní dělníci z řad místního obyvatelstva.

Místo havárie je vždy rozděleno do čtvercové sítě a prozkoumáno detektorem kovů. Kráter po dopadu letounu je zaměřen pomocí přístroje GPS a prozkoumán zcela kompletně. V rozměřené síti jsou pak vytipovány další čtverce, které jsou taktéž odkryty. Tato další místa jsou volena například podle výsledků průzkumu pomocí detektoru kovů, nálezů na povrchu či podle výpovědi pamětníků.

Veškerá vytěžená zemina je prosívána či proplavována, a to z důvodu, aby byl zachycen jakýkoliv pozůstatek lidského těla, který by mohl být použit při identifikaci. Veškeré nálezy jsou řádně dokumentovány. Velká pozornost je věnována stratigrafickým vztahům na lokalitě, tedy vztahům mezi jednotlivými vrstvami zeminy, které se od sebe liší barvou, složením či konzistencí. Na profilu jsou tak sledovány veškeré možné aktivity na lokalitě po havárii (či pohřbení, jedná-li se o hrob), které mohou naznačovat, zda bylo nějak manipulováno s pozůstatky v průběhu času.


Obr. 2: Prosívání vytěžené zeminy během jedné z akcí v jihovýchodní Asii
Foto: http://www.jpac.pacom.mil.

Naopak fragmenty, které jsou nalezeny na povrchu, již tak pečlivě zaznamenávány nejsou. Jedná se často o velmi malé kusy plechů z potahu letounu, různé druhy kabelů a další věci, které většinou nemohou pomoci s identifikací konkrétního případu. Navíc docházelo na lokalitě k mnoha událostem a fragmenty tak mohly několikrát změnit svou polohu. Mají tak minimální výpovědní hodnotu (pozn. 3).

Z artefaktů je pak pozornost věnována těm, které mohou pomoci s identifikací, jedná se například o části letounů, kde jsou nějaká identifikační čísla (např. výrobní), a zejména o osobní věci vojáků. Všechny jsou řádně zdokumentovány, očištěny a zakonzervovány. V oblasti jihovýchodní Asie jsou tyto předměty vyhledávány i místním obyvatelstvem, které je využívá ve svém běžném životě. Například větší části letounů jako stavební materiál, různé osobní věci jako určitý druh talismanů (Hoshower-Leppo 2002, 81-85).

Veškeré osobní věci, artefakty, které mohou pomoci s identifikací, a všechny nalezené lidské pozůstatky jsou po skončení výzkumu v terénu převezeny do laboratoří na Havaj. Zdejší laboratoře jsou největší na světě a disponují nejmodernějším vybavením.

Nalezené kosti jsou zde analyzovány forenzními antropology, kteří určují pohlaví, rasu, výšku a přibližný věk zemřelého. Tyto informace jsou porovnávány s lékařskými záznamy pohřešovaných. Osobní věci jsou prezentovány pozůstalým, kteří by je mohli poznat. Různá identifikační čísla z trosek jsou porovnávána se záznamy z archívů, kde je možno nalézt, která osádka letěla v den ztráty v letounu výrobního čísla, které bylo na lokalitě nalezeno.

Reklama

Všechny z výše uvedených metod ale přinášejí vesměs nepřímé důkazy, které s identifikací pomáhají. Laboratoř je proto vybavena nejmodernějšími přístroji na analýzu DNA, kde jsou všechny nalezené pozůstatky testovány. Pro tento účel jednotka zaměstnává několik odontologistů, protože pro analýzu DNA je nejvhodnější použít zuby. Zuby jsou také často jediným větším lidským pozůstatkem, který se na místě havárie zachová a analýza DNA je nejprůkaznější metodou identifikace. Pro činnost organizace jsou zuby velmi důležité. V současnosti laboratoře identifikují v průměru šest těl za měsíc, výzkum některých případů ale trvá i několik let. Po úspěšné identifikaci jsou pozůstatky předány rodině a je uspořádán vojenský pohřeb se všemi poctami. Rodině jsou také navráceny nalezené osobní předměty. Další nálezy jsou buď skartovány nebo, pokud jsou historicky významné, jsou předány některému z muzeí. Organizace také zaznamenala, že stoupá počet žádostí přímo od pozůstalých, kteří stojí o to, aby se jednotka věnovala případu z jejich rodiny (Bevard 2008, 175–176 pozn. 5).

Příkladové studie

Provincie Savannakhet, Laos

V roce 1997 proběhl u vesnice, jejíž jméno pramen neuvádí, v laoské provincii Savannakhet odkryv trosek letounu, o kterém se badatelé domnívali, že patří dvoumístnému letounu F-4B Phantom II Americké námořní pěchoty, který se v prosinci 1968 nevrátil z nočního bojového letu. Následné pátrání nic neobjevilo a ani po skončení bojů nebylo možno oblast prozkoumat. Oba letci byli proto označeni za nezvěstné v boji (Missing in Action, zkratka MiA).


Obr. 3: Letoun F-4B Phantom II ze stavu amerického námořnictva
Foto: https://www.valka.cz/viewtopic.php/title/McDonnell-Douglas-F-4B-Phantom-II/t/12362.

Teprve v roce 1993 navštívil tým jednotky oblast předpokládaného pádu stroje. Pokud přesnější údaje o lokalizaci místa havárie chybí, jako tomu bylo v tomto případě, jsou zkoumány místní dostupné zdroje, jako jsou úřední dokumenty, hlavně jsou ale zpovídáni možní svědci události, tedy místní obyvatelé. Tato metoda je používána po celém světě, a to nejen tímto týmem, ale všemi skupinami pátrajícími po havarovaných letadlech, a je úspěšná.

Daná metoda byla úspěšná i v tomto případě, místní zemědělci je odvedli na místo dopadu letounu, na kterém byl povrchovým průzkumem objeven velký kráter po dopadu stroje s několika menšími fragmenty z letounu. Vesničané také sdělili, že v roce 1987 místo odkryli, aby mohli kovové části prodat do sběru a že vrak, který byl dochován z části intaktní, vyhodili pomocí trhavin do vzduchu, aby získali menší a lépe manipulovatelné části.

Terénní tým organizace na lokalitu vyrazil poprvé počátkem roku 1997, jeho mise však byla časově omezena a byly jen položeny zjišťovací sondy. Ty potvrdily přítomnost vraku letounu F-4, nálezy vybavení pro osádku odpovídaly přítomnosti dvou letců.

Tým se na místo havárie vrátil v říjnu téhož roku a provedl kompletní exkavaci. Lokalita se nalézala na úpatí pohoří a kráter po dopadu měl rozměry 7 x 8 m a byl 2 m hluboký. Kráter byl plný vody, na práci bylo ale najato 50 vesničanů, a výzkum tak probíhal celkem rychle. Výzkum byl nejprve prováděn přímo v kráteru, který měl nakonec rozměry 10 x 12 m a hloubku 9 m. Při výkopech byly sledovány stratigrafické vztahy, aby mohly být popsány události na lokalitě, zejména zásahy po havárii. Po skončení prací v kráteru bylo v okolí prozkoumáno šestnáct čtverců o rozměru 4 x 4 m a v okruhu 200 m byl proveden povrchový průzkum. Nic dalšího ale již nalezeno nebylo.

V kráteru bylo nalezeno mnoho trosek letounu, dále součástky z jeho vnitřního vybavení, pozornost byla věnována zejména přístrojům pro podporu života osádky, a osobní věci letců. Většina z těchto artefaktů byla nalezena v hloubce 3,5 – 4,5 metru. Stratigrafické vztahy mezi vrstvami v této hloubce dokazovaly, že lokalita byla několikrát narušena, což ostatně potvrdily výpovědi vesničanů. Bohužel nebyly nalezeny žádné lidské pozůstatky, ovšem ze získaných informací vyplývalo, že kosti mohly být zničeny aktivitami, které na místě probíhaly, ať už se jednalo o samotnou havárii či honbu vesničanů za kovovým šrotem s pomocí trhavin (Hoshower-Leppo 2002, 88–89).


Obr. 4: Výzkum na místě havárie letounu F-4 v Laosu. S výzkumem pomáhá místní obyvatelstvo.
Foto: http://en.wikipedia.org/wiki/Joint_POW/MIA_Accounting_Command

Oberhof, Německo

Druhý příklad se týká pátrání po nezvěstném letci z 2. světové války a má souvislost s naším územím, ačkoliv místo havárie bylo nakonec identifikováno v sousedním Německu.

Dne 11. září 1944 vyslali Američané přes 1500 svých letounů k útokům na cíle v Německu a severních Čechách, které měly podíl na produkci pohonných hmot. K jedné ze vzdušných bitev došlo v okolí obce Kovářská (okr. Chomutov), ve které bylo sestřeleno přes 50 letadel, která havarovala na české i německé straně Krušných hor. Nejznámější „havárií“ tohoto dne je dopad letounu B-17 přímo na střechu školy v obci. O události tohoto dne se intenzivně zajímá skupina nadšenců, kteří se spojili v Klub letecké historie a v obci Kovářská otevřeli muzeum, které je bitvě věnováno (Rajlich 1997, 62–67).

Dodnes je z bitvy nezvěstných několik letců, jedním z nich byl i Američan poručík William Lewis, pilot stíhacího letounu P-51D Mustang výrobního čísla 44-14176 od 55. stíhací skupiny (Miller 2001, 129). Ačkoliv se původně předpokládalo, že letoun se zřítil v Čechách, pátrání členy skupiny dovedlo až k německému městu Oberhof. S pomocí místních pamětníků se jim v roce 2001 podařilo identifikovat místo dopadu tohoto letounu západně od města. Zde objevili hromadu trosek sesbíraných na jedno místo a na stromě dřevěný kříž, který značil, kam místní obyvatelé pohřbili pozůstatky letce, které se jim podařilo nalézt. Letoun totiž při pádu explodoval.


Obr. 5: Letoun P-51D Mustang od 55. stíhací skupiny
Foto: http://www.littlefriends.co.uk/gallery.php?Group=55

V té době po svém otci pátrala také jeho dcera. Té bylo v době Lewisova zmizení pouhých šest měsíců. S pomocí přítele Kennetha Breauxe, bývalého vojenského pilota a účastníka války ve Vietnamu, zjistila, že po osudech Williama Lewise pátrají i čeští amatérští badatelé a že pravděpodobně byli úspěšní. V červnu 2002 tedy přicestovala do Oberhofu a navštívila místo pravděpodobné smrti svého otce. Spolehlivě však tuto otázku mohl zodpovědět jen odkryv místa dopadu letounu.

Kenneth Breaux tedy kontaktoval CILHI na Havaji a požádal je o pomoc. V červenci 2002 do Oberhofu vyrazil tým organizace, který vedl antropolog Dr. Leney. Ten měl k dispozici několik příslušníků americké armády s pyrotechnikem. Do výzkumu se zapojili též badatelé z Kovářské a několik místních brigádníků.

Místo pádu letounu bylo určeno zřetelným kráterem v terénu a absencí vzrostlého stromového porostu v oblasti pádu, k čemuž došlo při výbuchu letounu a následném požáru. Okolí kráteru bylo rozděleno do čtvercové sítě o rozměrech 5 x 5 metrů, kráter samotný byl místem hlavního výzkumu. Bylo vytipováno i několik dalších míst v okolí kráteru, která byla následně odkryta, celý prostor o rozměrech asi 45 x 117 metrů byl prozkoumán detektory kovů.

Hlavním cílem akce však nebylo odkrýt trosky letounu, ale najít jakékoliv pozůstatky pilota a pomocí testů DNA určit jeho identitu. Informace získané přímo z trosek letounu měly být pomocné. Všechna zemina z místa výzkumu tak byla nakládána do kýblů a prosívána na sítech, aby byly nalezeny i malé kosterní pozůstatky.

Během odkryvu byly samozřejmě nalezeny i některé části Lewisova letounu. K nejdůležitějším patřila trojice kulometů, která byla nalezena doslova zapíchnutá v zemi kolmo od povrchu, což svědčilo o tom, že letoun padal kolmo k zemi, část vrtule, několik osobních věcí pilota, ale též štítek s číslem, které potvrzovalo, že se skutečně jedná o letoun W. Lewise. Tyto artefakty si čeští badatelé mohli ponechat a dnes je můžeme vidět v muzeu v Kovářské. Celá akce byla završena úspěšnou identifikací pozůstatků v laboratoři organizace na Havaji a pohřbem Williama Lewise se všemi vojenskými poctami v květnu 2004, na který byl pozván též Ing. Jan Zdiarský Ph.D., ředitel muzea v Kovářské.

Po téměř šedesáti letech se tak uzavřel osud muže, o kterém jeho rodina neměla žádné zprávy. Kenneth Breaux o celém pátrání napsal knihu Courtesies of the Heart, která v USA vyšla v roce 2004.


Obr. 6: Přebal knihy Courtesies of the Heart o osudech W. Lewise

Jen pro zajímavost – během boje v okolí Oberhofu bylo sestřeleno jedno další americké a šest německých letadel, sedm mladých pilotů tehdy zahynulo (rozhovor s Ing. Zdiarským Ph.D., 12. 8. 2006 pozn. 6).

Závěr

Joint POW/MIA Accounting Command má v „archeologii konfliktu“ zvláštní postavení. Jeho posláním není poznání v pravém vědeckém slova smyslu, ale odkrývání osudů nezvěstných amerických vojáků. K tomu však používá nejmodernější metody současné archeologie a antropologie a jejich postupy jsou tak inspirující i pro ostatní organizace zabývající se tímto tématem. Protože osudům nezvěstných vojáků je v americké společnosti věnována velká pozornost, je činnost organizace hodnocena velmi kladně. Navíc cesty členů organizace pomáhají navazovat různé, a to i vědecké spolupráce po celém světě.


Obr. 7: Březen 2009, vojenský pohřeb letce Roberta Tillse, který byl nezvěstný od prosince 1941 a byl identifikován členy jednotky Joint POW/MIA Accounting Command.
Foto: http://www.jpac.pacom.mil

Ovšem i organizace upozorňuje na aktivity různých amatérských skupin na těchto lokalitách, které svým neodborným zásahem můžou zničit poslední stopy, které by mohly osvětlit osudy jednoho z mnoha stále pohřešovaných vojáků (Bevard 2008, 176–178).

Tento příspěvek vznikl za podpory výzkumného projektu „Opomíjená archeologie“ Katedry archeologie FF ZČU v Plzni (MSM4977751314) a vyšel v časopise Kuděj 2/2009 str. 71-79.

Prameny:
Bevard, J. L. 2008: Společnost pro vyhledávání hrobů padlých vojáků „ Nebudete zapomenuti“, in: Koukola, I. (Ed.): Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem (nález trosek P-51B Mustang u Brna-Slatiny), Brno, 173–178.
Hoshower-Leppo, L. 2002: Missing in action: searching for America´s war dead, in: Schofield, J. – Johnson, W. G. – Beck, C. M. (Ed.): Matériel Culture: the archaeology of 20th century conflict, London, 80–90.
Miller, K. D. 2001: Fighter Units & Pilots of the 8th Air Force September 1942 - May 1945: Volume 1 Day-to-Day Operations - Fighter Group Histories, Atglen: Schiffer Publishing.
Rajlich, J. 1997: Mustangy nad Protektorátem, Praha: MBI.
Oficiální web Joint POW/MIA Accounting Command: http://www.jpac.pacom.mil/, stránky:
JPAC Command Brochure, dostupné z http://www.jpac.pacom.mil/Downloads/JPAC_brochure_2009.pdf [10. 11. 2009]
JPAC Central Identification Laboratory, dostupné z http://www.jpac.pacom.mil/Downloads/FS3_JPAC_CIL.pdf [10. 11. 2009]
http://www.jpac.pacom.mil/index.php?page=archaeology&size=100&ind=3 [10. 11. 2009]
http://www.jpac.pacom.mil/index.php?page=odontology&size=100&ind=3 [10. 11. 2009]
Materiály poskytnuté organizací, u nichž chybí základní bibliografické údaje; jsou uvedeny pouze roky 2006 a 2007.
http://en.wikipedia.org/wiki/Joint_POW/MIA_Accounting_Command [ 10. 11. 2009]
http://www.museum119.cz/courtesies.htm [1. 11. 2009]
rozhovor s Ing. Janem Zdiarským Ph.D. [12. 8. 2006]

poz. 1) Informace pro tento příspěvek jsou čerpány z různých internetových zdrojů, jedním z hlavních je oficiální web organizace http://www.jpac.pacom.mil. Vzhledem k „rušivosti“ odkazů na web v textu jsou citace řešeny odkazem pod čarou.

poz. 2) http://en.wikipedia.org/wiki/Joint_POW/MIA_Accounting_Command [10. 11. 2009]

poz. 3) http://www.jpac.pacom.mil/index.php?page=archaeology&size=100&ind=3 [10. 11. 2009]

poz. 4) http://www.jpac.pacom.mil/index.php?page=odontology&size=100&ind=3 [10. 11. 2009]

poz. 5) JPAC Command Brochure, dostupné z http://www.jpac.pacom.mil/Downloads/JPAC_brochure_2009.pdf, JPAC Central Identification Laboratory, dostupné z http://www.jpac.pacom.mil/Downloads/FS3_JPAC_CIL.pdf, jedná se o oficiální propagační materiály jednotky, dále bylo v této kapitole použito materiálů poskytnutých Joint POW/MIA Accounting Command, u kterých chybí základní bibliografické údaje, jsou uvedeny jen roky 2006 a 2007.

poz. 6) http://www.museum119.cz/courtesies.htm [1. 11. 2009]

You will not be forgotten – searching for missing U.S. soldiers

The search for missing soldiers has a long history in the U.S. armed forces. The first efforts to locate missing warriors date to the 40s of the 19th century; but the whole system has been more and more professionalised since then. A lot of attention was paid to the missing during the 2nd World War and the Vietnam War. In March 1973 was founded the first special unit for identification of the fallen, the Central Identification Laboratory – Thailand. The unit has tranformed several times; until in 2003 was founded Joint POW/MIA Accounting Command. With the help of the latest archaeological and anthropological methods this unit searches for the possible locations of interments of the missing soldiers worldwide. The remains are subsequently tested in the most advanced and largest laboratory in Hawaii. The activities of this organisation, including two case studies, are described in this article.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více