Main Menu
User Menu

Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: 9. Institucionalizace v Turecku

Autor : 🕔17.12.2010 📕6.225
Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 81.134,- Kč
♡ Chci přispět

Tento text byl se svolením autora převzat ze stránek clovek.ff.cuni.cz

 

Jak bylo poznamenáno výše, positivní výsledky reforem pocítila zejména střední vrstva městského obyvatelstva, která byla zároveň nositelem změny. Ochota, s níž tato společenská vrstva režim přijala, vyplývá zejména z předchozího reformního období mladoturků i osmanských reforem. V tomto období v podstatě vznikla městská společenská vrstva západního typu, charakterizována podnikateli, obchodníky, dělníky a státními úředníky.

Zemědělského obyvatelstva se změna režimu nedotkla tak zásadním způsobem. Negramotnost na venkově se ani přes vzdělávací instituty nezvýšila a charakter anatolské vesnice zůstal stejný jako za osmanských časů.[165] Ideologická propaganda CHP byla nicméně rozsáhlá.

Pro úspěšnou modernizaci je zásadní institucionalizace, která v Turecku proběhla rychle a precizně, zejména díky dědictví částečně zreformovaného státní aparátu. Pilířem režimu se stal rozsáhlý byrokratický aparát a systém státostrany. Během několika měsíců po svém vzniku CHP vytvořila rozsáhlou síť poboček po celé zemi, čímž se zvýšila symetričnost mobilizační kampaně.[166] Postupný zánik opozice a nakonec její zákaz snížil polarizaci uvnitř meclisu na minimum. Tato autoritativní politika na jednu stranu stabilizovala politickou situaci a otevřela tak cestu k reformám, na druhou stranu však po zákazu opozice v roce 1925 bylo přes 7 500 lidí uvězněno a 600 popraveno.[167] Lze ale konstatovat, že i přes autoritativnost režimu se oproti předchozímu období zvýšila politická participace. Od roku 1923 pravidelně probíhaly volby a v roce 1934 volební právo dostaly také ženy.[168]

Poznámky

[165] Zürcher, E., J., Turkey…, str. 202

[166] Angrist, Michele, P. Party Systems and Regime Formation in the Modern Middle East: Explaining Turkish Exceptionalism. Comparative Politics. Vol. 36, No. 2 (Jan., 2004), str. 239

[167] Ibidem, str. 238

[168] Ibidem, str. 274

Seriál

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔17.12.2010 📕6.225