Zradily je dějiny?

Autor: Zdeněk Müller 🕔︎︎ 👁︎ 12.405

Francouzský historik Marc Bloch, popravený gestapem v roce 1944, připomíná v úvodu své stati Obrana historie, publikované posmrtně v roce 1949, příchod německých oddílů do Paříže a zhroucení francouzské správy. Klade přitom otázku: „Zradily nás dějiny?“ Rozprášení Fatahu během bitvy o Gazu v červenu 2007 a vymizení historické Arafátovy odbojové organizace z gazského politického prostoru staví Organizaci osvobození Palestiny OOP do podobné situace. Střechová palestinská národní instituce si může stejně jako francouzská správa v roce 1940 myslet, že byla „dějinami zrazena“.

Řada Palestinců žádala od palestinských předáků po fiasku v Gaze, aby zpytovali svědomí. Vzešla z toho jen fraška. Mahmúd Abbás dal pokyn k vytvoření vyšetřovací komise se svérázným složení. Zloději křičí, chyťte zloděje. Do komise byli najmenováni výhradně funkcionáři Fatahu a do čela postaven generální tajemník Palestinské autonomie Tajib Abd ar-Rahím. Komise pojmenovala viníka. Za porážku prý nesou vinu špatně fungující palestinské „bezpečnostní složky“ v Gaze. Odpovědnost představitelů Fatahu, mocenského zázemí bezpečnostního aparátu Palestinské autonomie, zůstala stranou.

Abychom pochopili v celé šíři zásadní událost, jež mění chod nejnovějších palestinských dějin, musíme se vrátit do situace, jež porážku Fatahu v Gaze předcházela o 18 měsíců. V lednu 2006 zvítězilo islamistické Hnutí islámského osvobození Hamás v palestinských parlamentních volbách. A od tohoto historického zlomu je pak třeba se ještě vrátit k situaci, v níž se zrodila Palestinská autonomie (1994), a poukázat na způsob, jak tato autonomní správa fungovala.

OOP vítala zrod Palestinské autonomie (1994) po izraelsko-palestinských dohodách z Oslo jako šanci vytvořit z okupovaných palestinských území „Singapúr Středního východu“. Chtěla sice radikálně změnit ráz palestinských území, ale tak, aby dosavadní mocenská elita neztratila pozice. Zajistit to mohl jen klientilismus, nikoliv demokracie. Starost o pořádek byl svěřen vlivným palestinským rodinám a jejich milicím. Ve společenském a hospodářském životě se nepečovalo o zdravou soutěž.  Veřejné zakázky dostávali kamarádi, příbuzní, ten, kdo uměl patřičně projevit vděčnost. Zpravidla se tomu říká korupce. Tón určovaly místní firmy s monopolním právem na import a export ve vlastnictví osob blízkých prezidentovi Jásiru Arafátovi.

Z exilu se tak funkcionáři OOP mohli vracet bez obavy. S korupcí si již dávno tykali. Elitářské manýry nebyly příliš po chuti relativně egalitářskému a na skromnost zvyklému palestinskému prostředí. Palestinská většina sice pokorně skláněla hlavu, ale bylo veřejným tajemstvím, že zbohatlické zvyklosti své reprezentace pokládají obyčejní Palestinci za nestydatost. Okázalé bohatství menšiny plynulo hlavně z toho, že si dokázala přisvojovat podstatný díl z mezinárodní pomoci.

Běžných Palestinců se desítky miliard dolarů pumpovaných do palestinských území dotkly jen zlomkem nebo se jich nedotkly vůbec. V únoru 2006 provedl sociolog Chalíl Šikakí průzkum, z něhož vyplynulo, že 81% Palestinců si myslí, že autonomní správa je prolezlá korupcí. Je ostatně známo, že heslo „Kde jsou ty peníze?“ patřilo k těm nejpřitažlivějším, s nimiž operoval Hamás během volební kampaně. Jak zřejmé, heslo zabralo.

V listopadu 2007 se obnovila izraelsko-palestinská vyjednání setkáním představitelů dotčených stran pod americkou patronací v Annapolis. V očích Izraelců je Abú Alá, který stojí v čele palestinských vyjednavačů, bývalým palestinským premiérem a předním funkcionářem Fatahu. V očích Palestinců je to především podnikatel, jenž bohatne z toho, že má monopol na export palestinského cementu. Řadu jeho kolegů z Palestinské autonomní správy si vede obdobně a palestinská veřejnost o nich nemá lepší mínění. Politika slouží jim nikoliv naopak.

Pro Izraelce je vyjednávání s takovými Palestinci nemile tvrdým oříškem a představuje dilema.  Brát je za partnery, znamená posilovat jejich oslabenou moc a postavení. To je jedna strana mince. Ta druhá zneklidňuje více. Podporovat zkorumpované Palestince, znamená prohlubovat odcizení této elity od veřejnosti a tak připravovat půdu pro setbu nového Hamásstánu. Tentokrát v Předjordánsku.

Pokud si představitele Fatahu mohou myslet, že je dějiny zradily, jsou to naopak aktivisté Hamásu, kdo dnes tíhne k přesvědčení, že ztělesňují dějinný osud. A obě strany ztrácejí soudnost. Čím hůře, tím lépe. Nemálo Palestinců by uvítalo třetí cestu mezi Fatahem a Hamásem. Jedna z nový iniciativ, podporovaná skupinou podnikatelů a intelektuálů s názvem Palestine Forum vyzývá k ústupkům Fatahstán a Hamásstán. Hamás by měl souhlasit s novými volbami a s vyjednáváním s Izraelem. Fatah by měl přijmout radikální institucionální reformy a vymezit jasně rámec mírových vyjednávání. 

Zní to rozumně, ale bohužel málo reálně. Palestinci postrádají silné a důvěryhodné vedení. Bez něho nedokáží nic. A Izrael to už dávno ví a na vyjednávání nespoléhá. Připravuje se na novou válku. Raketové útoky z Gazy takový postup ospravedlňují. A tamní Hamás? Ten potřebuje mučedníky. Bez nich by nebyl nic.

Reklama

Převzato se svolením autora z

http://muller.blog.idnes.cz/c/27296/Zradily-je-dejiny.html

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více