Záhada jedné divize aneb 31. SS dobrovolnická granátnická divize

Autor: Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔︎︎ 👁︎ 64.760

Důvody, které mě vedly k napsání tohoto článku, je možno shrnout v podstatě jedním slovem a tím je zmatenost. Díky „populárním“ knihám autorů typu G. Williamson, Irving, atd. došlo k naprostému zmatení a zakrytí jádra věci. Proto bych rád svým článkem přispěl k rozmotání tohoto uzlu. Předem upozorňuji, že zejména poslední kapitola je čistě můj osobní názor, protože v zahraniční literatuře buď mají jasno, že tato divize se nazývá A nebo mají jasno, že divize se nazývá B. Nicméně nikdo se už nezabýval tím proč vlastně vznikl nelogický čestný přídomek této divize tedy Böhmen und Mähren, i když s územím ČR má společný pouze konec svého působení.

Jak už je vidět z mého nástinu, tuto jednotku považuji jednoznačně za jednotku, která vznikla v oblasti Baška (či Báčka) a která je tak jednotkou vzniklou na území dnešního Srbska. Avšak zároveň s tím bych hned na začátku rád dodal, že tato jednotka vůbec žádný čestný přídomek neměla, tedy tato divize se jmenuje pouze 31. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division.

Reklama

K tomu, abychom pochopili reálie této jednotky a tedy, jak se formovala a za jakých okolností vznikala, je nutné také pochopit politické reálie tehdejšího světa – tedy období v průběhu 2. sv. války.

Historie oblasti Bačka a regionu Vojvodina

Oblast Baška (nazývaná také srbsky Báčka a maďarsky Bácska) je součástí rozlehlého (a také velmi problematického) regionu zvaného Vojvodina. Ve skutečnosti Bačka tvoří až 60 % území zmíněného regionu. Toto území je v dnešní době integrální součástí Srbska v těsné blízkosti států Maďarska, Rumunska a Chorvatska. Z našeho pohledu problematickým bodem je, že část tohoto regionu se nacházela a stále ještě nachází v v Maďarsku - jedná se o tzv. maďarskou Bačku. Odtud tedy snaha Maďarů o připojení tohoto regionu k Maďarsku v rámci jejich teorie Velkého Maďarska - více viz. přiložený obrázek.

Jak již zřejmě vyplývá z tohoto nástinu, z historického pohledu se jedná o velmi, velmi sporné území, neboť v průběhu staletí bylo vlastněno ať již stranou Srbska či Jugoslávie, Osmanské říše, Rakouska-Uherska či Bulharska.

Jak již je patrné z předchozího odstavce, stejně jako je bohatá historie změn vlastnictví tohoto území, v roce 1941 byla bohatá i národnostní struktura – většinu tvořili Srbové, nicméně na severu žily velmi silné menšiny Němců a Maďarů, na východě je to pak rumunská a z části také bulharská menšina. Západ území pak také obývali Slovinci, Bosňáci a Chorvaté. Dále se zde také nacházely menší menšiny Čechů a Slováků, druzí zmínění žijící zejména v oblasti s centrem v Báčském Petrovci. Jednou z málo známých menšin na území tohoto regionu byly také ukrajinské a rusínské menšiny, které do dnešního dne tvoří silnou pospolitou komunitu. K tomuto národnostnímu „guláši“ je také nutné připočíst náboženské hledisko – církev pravoslavná, chorvatsko-katolická, srbsko-katolická, římsko- a řecko-katolická, reformisté, historické křesťanské církve a muslimové (Bosňané). Už samotný nástin pouze hrubých fakt o tomto regionu demonstruje křehkost a třaskavost tohoto regionu.

Pro lepší přehled přikládám mapu oblasti Vojvodina s letmým nárysem změn hranic.


Obrázek 1: Mapa oblasti Vojvodina (šrafovaná oblast zahrnuje oblast Bačka)

Reklama

Po obsazení Jugoslávie 18. dubna 1941 bylo Němci přistoupeno k realizaci jejich dlouhodobého plánu pro Balkán. Především šlo o přerozdělení území a vzniku nových státních celků sympatizujících s Německém – ve zkratce tak můžeme říci, že hlavním bode této agendy bylo postupné rozložení Jugoslávie (zejména Srbska) a vytvoření nových politických celků – Velkého Maďarska, Velké Albánie, Velkého Bulharska a v neposlední řadě Velkého Chorvatska, popř. Bosenského muslimského státečku (pozorný čtenář jistě postřehl, že podobné plány provázely válku v Jugoslávii – přesněji řečeno podobné řešení krize navrhovalo a navrhuje současné NATO a EU, čímž jenom potrzují velký cit Hitlera pro geopolitickou teorii). Za základní hledisko byly především brány, jako je tomu už u nacistů zvykem, především historické souvislosti a reálie dovedené ad absurdum (např. u Bulharska byl určitý rozsah území z části navrhován podle mapy z 18.-19. století, kdy Bulharsko zasahovalo částečně až do oblasti Ukrajiny a Rumunska).

Tento proces přerozdělování se také týkal srbského vojvodinského regionu, jehož součástí byla oblast Bačka. Tato oblast díky svému poměrně velkému osídlení maďarskou, popř. německou menšinou byla přidána k tzv. Velkému Maďarsku. Toto řešení tak velmi málo bralo zřetel na zejména národností otázku a vedlo k v podstatě k vytvoření velmi napjaté situace, která ještě umocnila již tak náročnou situaci vyhrocenou vznikem Jugoslávie. Tato umělá státní integrace různorodých národností, zvyků, náboženství vytvořila nepříjemnou třaskavou situaci, jejímž nejsilnějším projevem byla válka v Jugoslávii v 90. letech minulého století. Nicméně německý plán, jehož hlavním cílem bylo jednou a provždy zklidnit situaci se naprosto minul účinkem, neboť likvidací Srbska se problém rozhodně řešit nedal (podobně jako se nedá v dnešní době řešit rozkladem státu Srbska). Došlo spíše přesně k opačnému, neboť historické rány národů Jugoslávie byly ještě více prohloubeny. Problém této oblasti tak v podstatě pouze gradoval a naplno se projevil teprve až po válce.

Maďarsko, Německo a region Vojvodiny

V souladu s Hitlerovým záměrem byla oblast Bašky přidělena Maďarsku, které přistoupilo k okamžitému anektování části území. Okamžitě po příchodu Maďarů tak počíná silná maďarizace tohoto území, stejně tak jako využití vojenského potenciálu tohoto území.


Obrázek 2: Admirál Horthy a Hitler po anexi oblasti Bačka

Celková důležitost území Vojvodiny z pohledu válečné historie není na první pohled zřejmá, avšak při bližším pohledu stoupá, pokud se podíváme např. na jednotky pocházející z mužů rekrutovaných na tomto území, ať již vznikající v rámci SS či maďarské armády. Zjistíme tak, že oblast Vojvodina byla pro Německo a také pro Maďarsko velkým reservoárem lidského materiálu pro nově tvořené (či doplňované) divize. Pod křídly Waffen-SS tak byla část mužstva divize Prinz Eugen rekrutována v oblasti Pančeva, dále pak také muslimská divize Kama a naše 31. divize Bačka měly své velitelství v této oblasti, konkrétně ve městě Vrbas. SS Kampfgruppe Deak, vedená Laszló Deakem, měla také základnu a výcviková střediska v oblasti Vojvodina. A to nemluvím např. o různých pomocných oddílech Allgemeine-SS, policejních jednotek či jednotek Abwehr, které v této oblasti rekrutovaly další stovky mužů. Podobně jako Němci, tak také Maďaři v této oblasti čerpali rekruty pro své jednotky.

Historie 31. SS dobrovolnické granátnické divize

Ale vraťme se zpět k naší 31. SS divizi. Samotná divize Bačka vzniká teprve v průběhu pomalého zanikání bosensko-muslimské divize Kama, která byla formována a vycvičena na území Vojvodiny. Tato muslimská divize už byla druhým pokusem o vytvoření muslimské divize mezi „západními muslimy“, prvním samozřejmě byla „proslavenádivize Handšár , zřízená na přímý rozkaz Heinricha Himmlera, který tak v podstatě počal vyplňovat své záměry s muslimy jakožto vhodnými bojovníky proti komunismu. Společně s tím musíme také v pozadí vidět strategický plán spojenectví s arabským či muslimským (tureckým, kavkazským, palestinským, v Africe, apod.) světem, jakožto potenciálního spojence v bitvě proti Velké Británii. V neposlední řadě to byla i snaha o organické splynutí dvou rasových ideologií světa, konkrétně árijské a turanské (popř. panturkské) (pozn. více o této ideologii v mém článku).

Důležitým záměrem tohoto Himmlerova plánu bylo, aby se obě dvě divize (Kama a Handšár) staly zárodkem armády Bosny a byly tak zárukou autonomie a nezávislosti oblasti muslimské Bosny – samozřejmě pod kontrolou Německa.

Reklama


Obrázek 3: Jednotky z divize Kama převelené do nově vzniklé 31. divize

Když byla divize Kama rozpuštěna, většina německého personálu byla převelena do nově formované 31. SS divize, což byl oficiální nástupce rozpuštěné divize. Ze známých jmen SS byl také převelen SS-Untersturmführer Hans Villier, který se později stane velitelem 3. čety signálního praporu. Tento důstojník měl již zkušenosti z bojů v oblasti Ržeb jako příslušník jedné brigády kavalerie SS. Znaky původní divize Kama tedy fezy Osmanské říše, stejně tak jako insignie divize Kama byly používány až do té doby, dokud nebyl vytvořen oficiální znak a insignie jednotky Bačka. Z tohoto pohledu tak můžeme říci, že divize Kama se stala integrální součástí nové vzniklé divize Bačka.

Vojenská služba bosenských muslimů a Chorvatů z divize Kama, rekrutovaných v jednom z center Waffen-SS, konkrétně Sombor (upozorňuji pouze, že šlo o nové rekruty – se starými bojovníky byla situace jiná) v oblasti Bačka ve Vojvodině, byla automaticky převedena na službu ve 31. SS divizi. Tímto administrativním krokem tak došlo k tomu, že smlouvy týkající se divize Kama přešly na divizi Bačka. V opačném případě by zřejmě měli tito vojáci nárok na odchod ze služeb Waffen-SS. Když tedy byla jednotka Kama rozpuštěna na konci roku 1944, veškerý personál Sombor, stejně jako rekruti, byl začleněn do 80. pluku divize Bačka.

V průběhu roku 1944 stále docházelo ke zhoršování německé pozice zejména na východní frontě, kde díky politickému převlečení kabátu rumunského krále Karla, došlo k tomu, že celá jedna německá armádní skupina byla chycena v pasti. Navíc s tím německé obranné linie kolem Karpat tak byly silně narušeny, ne-li přímo nefunkční. Rusové reagovali velmi silným útokem, který posunul linii fronty během necelých 3 týdnů až k hranicím Maďarska. Tato situace tak pro Němce znamenala velkou hrozbu odříznutí jednotek na Balkáně stejně tak jako hrozbu ztráty kontroly nad touto oblastí.

Dalším obrovským problémem byla ztráta lidského potenciálu rumunské armády, která znamenala, že Německo muselo okamžitě zaplnit mezery ve své frontové linii a lidském materiálu. Díky tomuto tlaku bylo rozhodnuto tvořit jednotky z řad Volksdeutsche z Maďarska, Rumunska a Jugoslávie – vznikají tak nové divize Waffen-SS či jsou těmito muži doplňovány i regulérní jednotky Heer. Podobně Maďaři začali formovat jednotky z menšin žijících v Rumunsku a Jugoslávii. Rapidní postup však také znamenal, že plán na tvorbu muslimských a jiných jednotek byl naprosto zhacen, neboť nebyl žádný čas na jejich výcvik, stejně tak jako na „převýchovu“, která zejména u těchto jednotek byla klíčovým problémem.

V této souvislosti můžeme ve vzpomínkách jednoho z velitelů čet v ženijním praporu 31. SS divize Heinze Hummela nalézt poznámky týkající se bosenských muslimů a jejich 23. divize SS. Popisuje, jak s vojenským kolapsem Německa na frontě v Maďarsku (konec roku 1944) došlo k silným desercím. Tyto dezerce byly takového rázu, že snížily bojeschopnost divize natolik, že se velitel bojové skupiny SS-Sturmbannführer Sepp Syr (podle jiných zdrojů to byl velitel divize SS-Standartenführer Hellmut Raithel) rozhodl tuto jednotku rozpustit a dovolil jednotkám jejich návrat do Bosny.

Na rozdíl od 80. pluku byl granátnický pluk č. 79 tvořen zhruba 6 rotami. Jedním z velitelů byl také český Němec SS-Untersturmführer Alfred Berger, který se narodil v oblasti Západních Čech. Tento velitel měl již také předchozí bojové zkušenosti v 6. horské SS divizi Nord, z které byl převelen do nově vzniklé divize Handšár v Bosně. Později putoval dále do divize Kama, odkud se nakonec dostal do divize Bačka.

Konečný rozkaz o zrušení formování divize Kama na území Velkého Maďarska přišel 24. října 1944. Většina muslimských důstojníků a poddůstojníků, včetně mužstva, odešla nazpět do svých domovů v Bosně. Pouze část z nich zůstala (především Chorvaté a noví rekruti) společně s německým osazenstvem divize (důstojníci, poddůstojníci, včetně mužstva), a tito se stali základem pro nově vznikající pěchotní divizi Bačka pod velením SS-Oberführera Gustava Lombarda. Vojenský materiál a vybavení bylo převzato od divize Kama. Nicméně takovou malou zajímavostí je, že odchod bosenských muslimů probíhal velmi pomalu a byl zdržován, takže po určitou dobu vedle sebe na území oblasti Bačka existovaly dvě divize – tedy jak Kama, tak také Bačka.

Jinak pro ty, kteří nejsou plně obeznámeni s divizí Kama, tak jenom připomenu, že tato divize se účastnila také bojových akcí proti sovětským jednotkám. Zhruba v říjnu roku 1944, jako součást Kampfgruppe Syr, se bosenští muslimové a Chorvaté podíleli na udržení přechodů přes řeku Tisu na východních hranicích Jugoslávii. Tímto způsobem tak napomohli k tomu, aby se několik tisíců vojáků a příslušníků německých, maďarských menšin dostalo z kotle vytvořeného Rudou armádou.

Kratičká historie divize Bačka


Obrázek 4: Muži z 31. divize v oblasti Vojvodiny

31. SS dobrovolnická granátnická divize Bačka (31. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division “Batschka”) byla vytvořena rozkazem ze dne 24. září 1944 v oblasti Bačka, toho času anektovanou Maďarskem. Ještě jednou připomenu, že část Vojvodiny byla Hitlerem předána Maďarsku v roce 1941.

Toto vytvoření divize tak bylo jedním z posledních kroků rozlehlé kampaně vedené Himmlerem společně s Gottlobem Bergerem, která měla za cíl získat nové vojáky zejména z řad etnických Němců z oblasti Maďarska, popř. území Jugoslávie. Během roku 1942 a 1943 se jim povedlo rekrutovat přes 40 000 mužů (polovina z nich byli etničtí Němci z oblasti Bačka), kteří pak byli buď rozděleni mezi existující divize nebo z nich byli vytvořeny nové. Do konce roku 1944 tak celkový počet Volksdeutsche, kteří vstoupili do Waffen-SS činil mezi 80 000 až 100 000 mužů.

Členové maďarské menšiny na území Vojvodiny byli také rekrutováni do složek maďarské armády či Honvedu.

Samotný počet mužů divize se k měsíci prosinci roku 1944 vyšplhal až na 11 000 mužů ve zbrani. Mužstvo bylo především tvořeno etnickými Němci (Volksdeutsche) z oblasti Bačka. Důstojníci a další personál této divize byl také z části tvořen bosenskými muslimy z divize Kama. Jednotka se poprvé účastnila boje v listopadu 1944 na území Jugoslávie. Divize byla poté díky ruskému postupu k regionu Bačka a tedy naprostému odříznutí výcvikových základen převelena na území Maďarska (od listopadu 1944 k 2. maďarské armádě do Maďarska, později k 2. tankové armádě - 2. Pz.Armee), kde se zapojila se do ústupových bojů. V průběhu těchto těžkých bojů však divize utrpěla vzhledem k naprosté přesile Sovětů těžké ztráty – divize byla fakticky zničena u Balatonu. Později byla přemístěna do Štýrska, kde došlo k doplnění rekruty z řad českých Němců, Jihotyrolanů a dozbrojení. Divize byla poté převelena do oblasti Slezska (březen/duben 1945), kde opět bránila postupu Rudé armády směrem na východ Moravy a Slezska.

Velitelem této divize byl zpočátku SS- Brigadeführer Gustav Lombard zhruba od října roku 1944 do dubna roku 1945. Lombard již před tím byl velitelem divize Kama a tak je celkem logickým krokem, že se stal později i velitelem Bašky. Později jej nahradil SS-Brigadeführer August-Wilhelm Trabandt, který velel divizi od dubna 1945 do 8. května 1945, kdy se vzdal se svojí divizí Rudé armádě pronikající do Československa u města Hradec Králové (německy Königgrätz, pro ty, kteří by hledali nějaké nesrovnalosti :)).


Obrázek 5: Gustav Lombard


Obrázek 6: Wilhelm Trabandt

Velitelem štábu divize byl SS-Sturmbannführer Otto Reuter, který tuto pozici zaujímal až do 1. dubna roku 1945. Další členové štábu byli (od 1. října 1944 do 1945) SS-Obersturmführer Anton Buntgen a SS-Obertsturmführer Johannes Schnor, který byl členem štábu od 1.dubna 1945 až do konce války.

Samotná divize byla známa pod dvěma názvy – jedním z nich je název Bačka, popř. maďarsky Bácska-hadoszály (NE Böhmen und Mähren – toto je poválečná konstrukce, kterou se pokusím vysvětlit v další z kapitol), popř. jako „divize Lombard“ dle svého velitele. Zejména ze začátku své kariéry byla také nazývána „Kukuruz Division“ s odkazem na to, že osazenstvo této divize tvořili především pěstitelé kukuřice. Znovu upozorňuji, že žádný čestný název této divizi nebyl nikdy přidělen, tedy jakékoli označování vychází z názvů 31.divize, které se objevovaly v rozkazech, hlášeních, atd. Znakem divize tak byl především jelen. Není tedy správným znak uváděný po válce, kde je zobrazen český lev s načrtnutým královským jablkem jakožto znak této divize - více viz. obrázky.


Obrázek 7: Divisionální emblém Bašky


Obrázek 8: Naprosto vymyšlený znak divize Bačka

Bojová sestava divize Bačka:

SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 78
I./SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 78
II./SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 78
III./SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 78
SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 79
I./SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 79
II./SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 79
III./SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 79
SS-Freiwilligen Grenadier Regiment 80
SS-Artillerie Regiment 31
I./SS-Artillerie Regiment 31
II./SS-Artillerie Regiment 31
III./SS-Artillerie Regiment 31
IV./SS-Artillerie Regiment 31
SS-Füsilier-Bataillon 31
SS-Nachrichten-Abteilung 31
SS-Nachschub-Truppen 31
SS-Panzer-Jäger-Abteilung 31
SS-Pionier-Bataillon 31
SS-Kranken-Transport-Kompanie 31
SS-Veterinär-Kompanie 31
Feldpostamt

Vývoj situace v oblasti Vojvodiny, Maďarska, Polska a ČSR roku 1944

V říjnu roku 1944 maršál Rodion Malinovskij a jeho 2. ukrajinský front překročil řeku Tisa (německy Theiss) a postupoval do jižní oblasti Maďarska. Tento postup tak velmi dramatizoval situaci na Balkáně, kde hrozilo reálné uzavření několika německých divizí a zhruba milionu mužů.

Ve stejné době Hitler a Himmler nařídili evakuaci německé populace z Maďarska a i z regionu Bačka poté, co se Sověti tímto mohutným útokem dostali k hranicím Maďarska a také na hranice regionu Vojvodina.

Hitlerovi a Himmlerovi obavy se ukázaly správné, neboť ještě v průběhu ruského postupu v Maďarsku byla také ihned naplánována Fjodorem Tolbuchinem velícímu sovětskému 3. ukrajinskému frontu nová operace na Balkáně. Sověti pro tuto akci naplánovali klamnou operaci, jejímž záměrem bylo především odlákat německé zálohy – tento klamný úder právě mířil do oblasti Bačka. Nicméně hlavní nápor útoku spočíval v úderu na oblast Pančeva a Bělehradu. Bačka a Vojvodina tak byla v podstatě vedlejším bojištěm, které nehrálo nijak důležitou roli v plánu Sovětů.

Po útoku se fronta v oblasti Bačka především ustálila na linii kolem města Starý Becej. Do tohoto boje se také „zamíchaly“ dvě nám známé divize – byly to především bojeschopné útvary 31. SS divize a zbytky z 23. horské divize SS Kama.

Tato okolnost (nasazení divize Kama) byla zejména západními historiky velmi zpochybňována, neboť podle nich už divize dávno neexistovala, popř. nebyla již naprosto bojeschopná. Společně s tím uvádí, že neexistuje jediný důkaz o této skutečnosti. Nicméně jugoslávské archivy mluví naprosto jinak. Důkazů o tom, že se divize Kama dostala do boje v průběhu 2. sv. války je několik:

1) Telegram ze 7. října 1944 opět od velitele Waffen-SS v Maďarsku: „Jednotky divize Lombard připravené pro bojovou akci, včetně Muslimů z divize Kama (v počtu 2 600 mužů), zaujmou pozice na řece Theiss tak, aby ochraňovali region Bačka.“ Bojeschopná jednotka z 31.divize a 23. divize, která byla zřejmě vržena do boje, tak byla SS Kampfgruppe Syr a podle rozkazu měla ve svém středu i bosenské muslimy.

2) Telegram z 9. října 1944 od Befehlshaber der Waffen-SS Hungaria, velitele Waffen SS v Maďarsku, kde bylo zmíněno následující: „části nově tvořené divize SS-Oberführera Lombarda, které jsou připraveny na své vojenské poslání, společně s bosenskou divizí Kama budou vrženy do bitvy probíhající v oblasti Bačka.

12. října sovětské jednotky utočí do nitra oblasti Bačka tím, že překročí řeku Tisu (Theiss) u města Stari Becej. Tímto okamžikem se tak SS Kampfgruppe Syr dostává do bojové akce. Společně s touto bojovou skupinou se do boje dostávají i dva oddíly maďarské SS Kampfgruppe Deak v přilehlé oblasti Banat. Více o této SS Kampfgruppe Deak zde.

Části 31. divize pak pokračovaly v bojích kolem měst Srbobran nebo Szenttamas kolem kanálu Franzen v regionu Vojvodiny. Desátník z divize Brandenburg, který se narodil ve městě Kula v oblasti Vojvodina k tomu boji poznamenal: „ Nikdo ve skutečnosti nevěděl, jak daleko Sověti postoupili a jestli je možné projít městem Kula. Ve Werbass (Vrbas) se stále nacházeli muži z 23. horské divize SS Kama, nicméně i oni toho o sovětském postupu moc nevěděli. Stejně tak jako kdybychom se nacházeli na nepřátelském území, nepřítele jsme zjistili teprve tehdy, když jsme se s ním dostali do boje. Nicméně podle informací byla Kula zřejmě stále v našich rukách, neboť se tam měla nacházet maďarská jednotka (moje poznámka – zřejmě šlo o část SS Kampfgruppe Deak). Avšak i přesto byla jižní Bačka sovětským útokem naprosto odříznuta !!

18. října 1944 se Sověti rozhodli k mocnému tankovému útoku, který měl ukončit jakýkoli odpor jednotek na území Bašky. Směr postupu mířil především na město Srbobran ve Vojvodině. Maďarské pěší jednotky pod tímto mohutným útokem začaly velmi rychle ustupovat (mějme stále na paměti, že toto území bylo obsazeno Maďarskem), zatímco 16. battalion hraniční stráže (či hraničních myslivců) se přemístil do sektoru Novi Sad. Nejtěžší boje však probíhaly kolem města Sekic. 20. října Sověti dobyli Bělehrad poté, co město bylo německými jednotkami vyklizeno. 22. října maďarské a německé jednotky byly evakuovány z regionu Bašky, neboť hrozilo jednoznačně riziko uzavření v kotli.

Společně s tím docházelo k evakuaci německé a maďarské menšiny. Za veškerou evakuaci byl zodpovědný útvar tzv. Volksdeutsche Mittelstelle pod velením SS-Obergruppenführera Wernera Lorenze, který se do oblasti Bačka dostavil osobně 2. října 1944. Také příslušníci etnických maďarských menšin jako např. Csangové, kteří byli přemístěni do Bašky z regionu Bukovina v roce 1944, byli tak také okamžitě evakuováni maďarskými úřady. Hitler a Himmler se obávali, podobně jako např. v Polsku či ČSR, odplaty proti Němcům žijících v regionu Bačka, ať již od obyvatel těchto území stejně tak jako od sovětských jednotek, popř. od jugoslávských partyzánů či dalších partyzánských útvarů. V této souvislosti např. Rudolf Pencz (avšak vzhledem k autorově až přílišné osobní zainteresovanosti a zaujatosti je toto více než otázkou) uvádí, že „Titovy skupiny“ v Jugoslávii plánovaly naprostou totální anihilaci veškeré německé populace v Jugoslávii již roku 1943 na konferenci v Jajce, která se konala v Bosně.

Pencz tedy doslova uvádí v této souvislosti následující: „Oni (rozuměj Titovi muži) neplánovali nic jiného než celkové vyvraždění veškeré německé populace bez ohledu na to, zda němečtí jednotlivci byli andělé či svatí, bez ohledu na to, zda měli Kulturbund, bez ohledu na divize působící v Jugoslávii (Prinz Eugen).“ (překlad z knihy: Pencz, Rudolf. For the Homeland! The History of the 31st Waffen SS Volunteer Grenadier Division).

Nicméně faktem však zůstává, že se Německo v průběhu 2. světové války snažilo extensivně vyhubit veškeré srbské obyvatelstvo z regionu Bačka a Banat, popř. z oblasti Kosova. Jak jsem již zmínil, německá politika na Balkáně spočívala ve vytvoření nových státních celků – Velkého Maďarska s oblastí srbské Vojvodiny a Velké Albánie s oblastí Kosova (Pozn.: tedy naprosto identický záměr, o který se snaží dnešní NATO). V této oblasti tak docházelo k tomu, že Němci podporovali albánský plán na vyvraždění srbské populace Kosova a vytvoření čistě albánského území. Společně s tím také Německo vytvořilo Velké Chorvatsko a použilo bosenských muslimů a Chorvatů jako vhodný mocenský materiál a nástroj ke své politice. Z tohoto důvodu se v posledních letech války Hitler a Himmler velmi obávali možných zpětných revanší ze strany Srbů a zejména Titových partyzánů.

Po evakuci tak byl následně region Bačka okupován Rusy – do konce měsíce byla všechna hlavní města regionu pod sovětskou kontrolou (Sombor, Apatin, Kula a Novi Sad).

31. divize tak ustupuje především přes oblast Dunajského Švábska. Na území Maďarska je doplněna navíc zhruba o další 1 000 mužů. Jednalo se především o fanatické zastánce nacistické myšlenky z uskupení Šípových křížů (v angličtině Arrow cross), což je jedna z několika skupin maďarských fašistů, popř. nacistů. V měsící listopadu se dostává do těžkých bojů kolem města Fünfkirchenu (Pécs) a nakonec je prakticky rozbita u Balatonu. Po této dezintegraci (koncem roku 1944) byla 31. divize stažena z fronty pro doplnění a odpočinek do dolního Štýrska v okolí dnešního Mariboru. Došlo zde také k přezbrojení divize a v podstatě ke znovuformování. Během ledna 1945 tak dostala divize nové vybavení a výzbroj a přísun nových vojáků z Říše (oblast jižního Tyrolska a také doplnění českými Němci, což je důležité pro konec divize!!) – důležitý údaj, protože divize tak v podstatě přestává být jednotkou složenou čistě z Volksdeutsche a Bosňanů. Společně s tím tato divize je konvertována na nový model divize platný od roku 1945, tedy tzv. Division 1945. Zhruba kolem 17. února dostala 31. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division rozkaz přesunout se do Slezska do oblasti města Jauer (opět podotýkám po NECELÉM měsíci výcviku !!!).

Poté se jednotka účastní bojů v březnu/dubnu 1945 především v okolí města Streigau (pod velením XVII. Armeekorpsu 17. Armee). Boje byly spíše poziční, neboť tato fronta byla pro SSSR podružná a hlavní úder Rudé armády (po proražení německé fronty) vedl jednoznačně na Berlín.

V dubnu se divize přesunula podél slezské fronty na polském úbočí severočeských hor směrem dále na východ ke městu Strehlen. Boje v této oblasti se vyznačovaly opět především pozičním charakterem, tzn. poměrně malé územní zisky. Naštěstí pro divizi ruská obrana v této části fronty byla velmi slabá a divize dosahuje nepodstatných vítězství a územních zisků. Nicméně v této době začíná již první silná dezintegrace jednotky díky dezercím a nepokojům – vyskytují se již téměř denní popravy dezertérů a vojáků, kteří projevili „slabost před nepřítelem“.

Zajímavostí z tohoto období, tedy roku 1945, je téměř neznámá poslední větší ofenzíva nacistických vojsk ve 2. světové válce - pokus o prolomení obklíčení města Breslau (Vratislav). 31. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division se zúčastnila v noci z 5. na 6. května úderu na překvapené Rusy ve směru od města Zobten na Breslau. Některé jednotky se dostaly ráno 6. května až na dálnici poblíž Breslau, ale celá fanatická akce neměla již žádný smysl, neboť přibližně ve stejném čase „Festung Breslau“ kapitulovala.

Po odvolání akce se tak zbytky divize snažily dostat na území ČSR. Jednotka byla také doplňována např. 6 stíhači tanků Hetzer pro svojí SS-Panzer-Jäger-Abteilung 31 a doplňky od 36.SS náhradního a výcvikového praporu.

Postupem na západ se pak snažily dostat do amerického zajetí. Tímto aktem zoufalství se také snažily vyhnout spravedlivé odplatě Slovanů před válečnými zločiny, kterých se část divize dopustila na jugoslávském území (především tak muslimové a Volksdeutsche) a zároveň divize očekávala od USA lepší zacházení. Nicméně konec této divize je velmi, velmi mlhavý. Většina zdrojů se rozchází – již zmíněný Pencz (který je však naprosto zaslepen rodinou historií) uvádí, že poté, co bylo podepsáno příměří, se jednotka, podle vojenských dohod, zbavila všech těžkých zbraní a ponechala si maximálně osobní zbraně a pochodovala směrem k americkým liniím přes české území. Nicméně od samotného vstupu na české území se stala útokem českých partyzánů, kteří prý (!!) během několika dnů povraždili přes 4 000 příslušníků této divize.

České zdroje naopak uvádí, že velká část této jednotky naprosto nerespektovala odzbrojení a po českém území se pohybovala po zuby ozbrojená a integrovaná. V květnu 1945 rota stíhačů tanků (SS-Panzer-Jäger-Abteilung 31) se 78. SS granátnickým plukem tvořily krycí voj ustupujících jednotek přes Náchod na H. Králové. V bojích s Rudou armádou u Bělovse a s povstalci v Náchodě a České Skalici divize ztratila na Náchodsku 7 vozidel Hetzer a na 150 padlých vojáků a dokonce žen - tzv. SS-frau. Z exhumací hrobů v posledních letech se jednalo vesměs o Volksdeutsche maďarského či srbského původu.

Nicméně i podle českých zdrojů byla tato jednotka také cílem partyzánů, neboť se na našem území dopustila několika válečných zločinů (uvádím např. Běloves u Náchoda). Společně s tím se také tato jednotka, jak sem již zmínil, pravděpodobně účastnila bojů u Náchoda. Buď jak buď většina jednotky se později vzdala Sovětům.

Podotýkám, že ani české svědomí není čisté, neboť ty části, které se odzbrojily a vzdaly byli okamžitě postříleny „gardisty“. Ovšem na obranu je také nutné poznamenat, že část mužstva tvořili čeští Němci a zde šlo jednoznačně o vlastizrádce, tudíž tyto popravy je možno ospravedlnit. Na druhou stranu však nelze ospravedlnit vraždy i dalších jednotek Waffen-SS jako estonské či lotyšské divize SS, SS Reich, SS Wiking, SS Totenkopf, atd.

Pro naše pojednání je však důležité, že německé zdroje potvrzují tezi, že se jednotka snažila probojovat (!!) do amerického zajetí. Stejně jako české zdroje uvádí, že jednotka přestala jako celek existovat po bojích s partyzány a Rudou armádou u města Hradec Králové (tedy opět KönigGrätz).

Proč vlastně došlo k tak významnému zmatení pojmů a předělání této divize na divizi „Čechy a Morava“??

 

Závěrem bych rád nabídl naprosto svůj vlastní názor, který není absolutně podložen jakýmikoli zdroji (tedy tato teorie nikdy nebyla vyřčena, nicméně fakta jsou podložena). Problém je, jak jsem již nastínil v jedné z předchozích kapitol, že současná „komerční“ literatura o SS se zabývá v podstatě pouze přepisováním knih z jiných knih a opravdu seriózní výzkum je veden pouze několika jedinci, jejichž knihy jsou těžko dostupné či přímo nedostupné.

Ale zpět k divizi – dle mého názoru došlo ke zmatení pojmu zejména v důsledku působení této divize na území ČSR. V roce 1945 bylo na území protektorátu vytvořeno vojenské velitelství SS, které se nazývalo SS Böhmen und Mähren (podobně jako v jiných zemích např. SS Hungaria). Pod toto velitelství spadala část jednotek SS, které se pohybovaly na území ČSR či kolem hranic (tedy i na polském území), nicméně ne všechny. Zde také spadala i naše 31. divize, která se v této době (1945) aktivně účastnila bojů ve Slezsku či se dále přemisťovala směrem k Hradci Králové. Společně s tím pod toto velitelství spadaly i další jednotky SS, které byly zejména vytvořeny z osazenstva cvičišť SS roztroušených po celé ČSR (jako Benešov, atd.). Podle jednoho zdroje dokonce spadal i pod toto velitelství zbytek divize Wallenstein.

Nicméně jak již je v historické vědě klasické, realita je velmi často zamlžena laiky a tradovanými mýty a dogmaty. Podle mého názoru i zde v této oblasti došlo přesně ke stejnému, co se stalo německým jednotkám v Africe. Dnes je všichni označují jako DAK (Deutsches Afrika Korps), popř. AK, i když je to absolutní nesmysl. Situace zde byla naprosto stejná – vzniklo velitelství nazvané DAK, pod které spadala např. 15. lehká pancéřová divize a další pluky či prapory. Díky tomu tak automaticky byly všechny tyto jednotky pojmenovány DAK či AK – tedy podle velitelství. Později se vznikem Panzerarmee Afrika naprosto nelogicky byly i jednotky, které podléhaly tomuto velitelství, ale nepodléhaly DAK, také nazývány DAK (tedy veškeré německé jednotky v Africe), i když s DAK neměli nic společného. Touto logikou tedy podle mého názoru došlo k nazývání 31. divize Čechy a Morava.

Druhou možností, proč je jednotka nazývána Čechy a Morava, je to, že ve Štýrsku byla tato divize doplněna z části dobrovolníky z řad českých Němců, kteří posílilli a doplnili stavy již tehdy značně prořídlé divize. Tudíž mohlo velmi zajímavou fabulací dojít ke vzniku nové divize s již zmíněným nelogickým znakem českých zemí, stejně jako místo vzniku do ČSR. V podstatě mohlo dojít k tomuto – velká část jednotek Waffen-SS, pokud byla složena z řad dobrovolníků, nesla název či neoficiální označení dle země svého původu proto existuje např. divize Hungaria, Wallonien, atd. Z tohoto důvodu mohlo díky přítomnosti českých Němců dojít k nazývání Čechy a Morava, nicméně je velmi nepravděpodobné, že by to byl oficiální titul jednotky, stejně tak je nepravděpodobné, že by byla takto nazývána samotnými Němci. Opět se tedy jedná spíše o poválečné dovozování. Dle mého názoru je i dost možné, že v tomto dovozování „má prsty“ i „oficiální“ propaganda Sudetoněmeckého landsmanschaftu, která se snaží dokázat svůj boj za věc Německa, stejně tak jako se snaží o oficiální návaznost poválečné ČSR na protektorát (ne tedy na návaznost republiky z roku 1918-1938). Tím, že by divize Böhmen und Mähren existovala, byl by to pouze další důkaz boje Čechů v rámci Německa, což by samozřejmě podporovalo teze českých Němců o kontinuálním vývoji ČSR včetně všech následujících dopadů.

Určitě přivítám jakékoli jiné informace či teorie, jak mohlo k této nelogičnosti dojít. Názory můžete uvádět ve foru věnovanému mým článkům. Děkuji.

Zdroje:
Haupt, Werner. Deutsche Spezial-divisonen
Osprey. Divize Waffen-SS (poslední sešítek tedy č.3)
Pencz, Rudolf. For the Homeland! The History of the 31st Waffen SS Volunteer Grenadier Division. West Midlands, UK: Helion & Co., 2003. (vydána i v Čechách ale pod naprosto jiným názvem)
Bender, Roger James and Hugh Page Taylor. Uniforms, Organization and History of the Waffen-SS. Mountain View, CA: Bender Publishing, 1969.
Gervasi, Sean. “Why is NATO in Yugoslavia?” dokument představený na konferenci: Conference on the Enlargement of NATO in Eastern Europe and the Mediterranean. Prague v České republice 13-14. leden, 1996.
Kumm, Otto. 7. SS-Gebirgs-Division “Prinz Eugen”. Osnabruck, Germany: Munin-Verlag, 1983.
Michaelis, Rolf. Die Waffen-SS: Fotografien und Documente. Erlangen, Germany: Michaelis-Verlag, 1997.
Určité části jsou překladem článku uveřejněného na http://www.serbianna.com – „Vojvodina and Batschka

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více