Kfir C1
Základem pro nový letoun se stal typ Nesher, izraelská kopie Mirage 5. Na jeho výrobu se pohlíželo jako na nouzové řešení, a tak koncem šedesátých let minulého století začal vývoj Kfiru. Původní pohonná jednotka Nesheru, SNECMA Atar 9C, byla nahrazena americkým General Electric J79-GE-17 (J79-J1E) užívaným také na izraelských Phantomech. Nový motor měl o 8% vyšší výkon, což vedlo ke zvýšení dostupu a rychlosti nového letounu. Zároveň však byl objemnější než jeho francouzský předchůdce. To si vyžádalo rozšíření zadní části trupu a její zkrácení o 640 mm. Kvůli vyššímu výkonu motoru došlo ke zvětšení nasávacích otvorů, zároveň byl zesílen i podvozek. Letoun obdržel navigační a zbraňový počítač Rafael Mahat a radiolokátor Elta EL/M-2001, další avionické systémy byly převážně izraelské výroby. Nový letoun získal označení Kfir C1.
První prototyp (č. 788) se na svůj premiérový let vydal 4. června 1973. Druhý prototyp s číslem 712 prvně odstartoval 7. srpna 1974 a pak následovaly jeho statické zkoušky.
V roce 1974 byl zahájen vývoj modernizovaného Kfiru C2. Hlavní odlišnosti od předchozí verze spočívaly v montáži předkřídel na polokruhovité nasávací otvory, příď trupu byla doplněna pevnými vířiči. Náběžná hrana křídla získala „psí“ zub. Výroba cvičně – bojové verze TC2 byla zahájena v roce 1980. Na rozdíl od jednomísté verze má prodlouženou a skloněnou příď pro lepší výhled z kokpitu.
V roce 1983 vznikla poslední jednosedadlová modifikace, jež nese označení Kfir C7. Na tuto verzi bylo postupně modernizováno celkem 125 starších Kfirů C2. Výkon motoru se zvýšil o 4,5 kN. Další změny spočívaly v možnosti nést „chytrou“ munici, navíc byly přidány 2 závěsníky a modernizovaný kokpit obdržel ovládací systém HOTAS (Hands On Throttel And Stick). Maximální vzletová hmotnost se zvýšila o 1 540 kg. Letoun dále získal radiolokační výstražný přijímač a nástavec na tankování paliva za letu.
Produkce Kfirů byla ukončena v roce 1986. Celkem bylo vyrobeno 212 strojů (27 verze C1 a 185 C2/TC2).
Kfir C2
Jednomístný víceúčelový bojový letoun Kfir C7 je samonosný dolnoplošník s křídlem koncepce delta. Po obou stranách přídě se nachází pevné vířiče. Šípovité předkřídlo je umístěno nad kořenem křídla. Náběžná hrana křídla je opatřena „psím“ zubem zlepšujícím jeho obtékání v kritických režimech letu. Dvoumístné letouny Kfir TC7 mají prodlouženou a trochu sklopenou příď pro zlepšení výhledu z kabiny. Letoun disponuje čtyřmi vnitřními palivovými nádržemi pro celkem 3 243 litrů paliva. Kfir C7 je izraelským letectvem využíván především jako stíhací bombardér.
Oproti verzi C2 disponuje C7 systémem řízení HOTAS, zbraňovým a navigačním systémem WDNS-341, průhledovým displejem firmy El-Op, inerciálním navigačním zařízením společnosti Taman a radiolokačním výstražným přijímačem. Impulsní dopplerovský radiolokátor je typu Elta EL/M-2001B.
Pohonnou jednotku tvoří proudový motor J79-J1E, který má tah 52,89 kN bez a 79,45 kN s přídavným spalováním. Jedná se o modifikovanou verzi amerického motoru General Electric J79-GE-17 vyráběného v licenci izraelskou společností Bedek, jež je součástí koncernu IAI.
Výzbroj letounu tvoří dva vestavěné kanony DEFA 552 ráže 30 mm, které jsou umístěny pod nasávacími otvory letounu. Každý kanon má k dispozici 150 nábojů. Podvěšená výzbroj je nesena na pěti podtrupových a čtyřech podkřídlových závěsnících. Pro stíhací mise lze užít infračerveně naváděné rakety AIM-9 Sidewinder nebo izraelské typy Shafrir a Python-3/4. Protizemní výzbroj sestává ze střel AGM-65 Maverick, protiradiolokačních AGM-45 Shrike, neřízených raket nesených v raketnicích LAU-3A/10A/32A, „železných“ pum Mk.82/83/84 nebo M117/118, kontejnerových pum CBU-52/58 a TAL-1/2. Dále lze podvěsit dvě palivové nádrže nebo rušící kontejner Elta EL/L-8202.
Kfir C2
První Kfiry C1 obdržela v roce 1975 101. tajeset, která doposud létala na francouzských strojích Mirage III. Piloti z přezbrojení na nový typ letounu moc nadšeni nebyli, protože kromě stíhacích úkolů teď museli navíc plnit i úkoly spojené s bombardováním, potlačováním PVO protivníka a přímou podporou pozemních jednotek. K prvnímu bojovému nasazení nových Kfirů došlo 9. listopadu 1977, kdy se cílem čtyř letounů 113. tajeset stala výcviková základna teroristů u Tel Aziah v Libanonu.
Bojovou premiéru si Kfiry C2 odbyly rovněž nad Libanonem, a to v rámci protiteroristické operace Litani (15. - 21. března 1978). Kfiry se i nadále účastnily dalších operací proti palestinským teroristickým bojůvkám. 27. června 1979 zaútočil roj Kfirů C2 ze 101. tajeset na postavení Palestinců v jižním Libanonu mezi jezerem Karun a přístavem Sidon. Jejich stíhací doprovod tvořila šestice strojů F-15A Eagle. Na scéně se však objevilo i osm syrských MiGů-21. Čtyři z nich nakonec skončily v plamenech zásluhou pilotů „ef-patnáctek“. Pátý MiG-21 si ve spolupráci se strojem F-15 na své konto připsal i jeden z Kfirů C2, a to za použití rakety Shafrir. Jeho úspěšným pilotem byl Shai Eshel. Jednalo se o první a zároveň i poslední sestřel pro tento typ.
Kfir C7
Další konflikt na Blízkém východě se rozhořel v červnu 1982. Operace Mír pro Galileu se aktivně zúčastnili i piloti Kfirů. Tyto stroje byly tehdy zařazeny do výzbroje 101. tajeset (základna Hatzor), 111(?). tajeset (Uvda) a 113. tajeset (Hatzor).
9. června 1982 ve 13.30 hod. směřovala vlna 24 izraelských letounů nad údolí Bika´a, aby zde provedla synchronizovaný útok na postavení devatenácti syrských protiletadlových baterií systémů 2K12 Kub a S-75 Volchov. Dříve než syrští stíhači stačili zareagovat, byla již značná část raketových systémů zničena a izraelští piloti se blížili ke svým domovským základnám. Za deset minut se nad údolím objevilo asi čtyřicet dalších letounů (F-4E, F-16 a Kfiry) s Davidovou hvězdou vyzbrojených raketami AGM-45 Shrike, „železnými“ a kontejnerovými pumami. Vzdušné krytí zajišťovaly F-15A Eagle hlídkující nad přístavním městem Tyre. Druhá útočná vlna dokončila práci svých kolegů, došlo však ke konfrontaci se syrskými MiGy, většina z nich byla ovšem sestřelena. 11. června zaútočila dvojice Kfirů na postavení syrského dělostřelectva, tohoto dne skončila i operace Mír pro Galileu. Ke vzájemným potyčkám však docházelo i nadále. 20. listopadu 1983 byl jeden Kfir C2 sestřelen jižně od Bejrútu, jeho pilot se úspěšně katapultoval a po mnoha peripetiích se nakonec vrátil zpět domů. Konflikt v Libanonu nakonec skončil stažením izraelských jednotek v červnu 1985.
Roku 1995 se Kfiry rovněž zúčastnily protiteroristické operace Accountability. V roce 1996 tyto letouny operovaly u následujících jednotek:
Jednotka | Typ letounu | Základna |
132. tajeset | Kfir C7 | Nevatim |
143. tajeset | Kfir C2 | Ovda |
144. tajeset | Kfir C7 | Hatzor |
149. tajeset | Kfir C7 | Hatzor |
251. tajeset | Kfir C2 | Nevatim |
Kfiry používané v USA v roli „agresorů“ nesly označení F-21 Lion (Exotic Planes Website)
Druhým uživatelem dvanácti letounů Kfir C2/TC2 se stal Ekvádor, který je zařadil do výzbroje Escuadrón de Caza 2113 dislokované na základně Taura.
Roku 1985 bylo US Navy pronajato 12 modifikovaných Kfirů C1, které získaly označení F-21A Lion. Tyto stroje užívala squadrona VF-43 dislokovaná na základně Oceana. Kfiry zde plnily úlohu „agresorů“, letounů simulujících taktiku sovětského letectva. Letouny obdržely čísla 163298 - 163309. Na počátku roku 1988 je nahradily stroje F-16N. V březnu téhož roku se tyto Kfiry vrátily zpět do Izraele. Od srpna roku 1987 sloužilo 13 strojů opět pod označením F-21A Lion u letectva americké námořní pěchoty, konkrétně u jednotky VMFT-401 na základně Yuma v Arizoně, která plnila identickou roli jako VF-43. Jejich služba trvala do září roku 1989, kdy je v jejich úloze vystřídaly F-5 Tiger II.
Kolumbie koupila roku 1988 stroje Kfir používané již izraelským letectvem, jednalo se 12 Kfirů C2 a jeden TC7. Letouny operují u Escuadrón de Combate 213 na základně v Palanqueru.
Posledním uživatelem je Srí Lanka, která vlastní minimálně pět Kfirů C2 a jeden Kfir TC2. V roce 2000 byly dodány nejméně čtyři další letouny tohoto typu. Zdejší Kfiry se dostaly do výzbroje 10. stíhací letky, jenž má základnu na letišti Katunayake. Tyto stroje jsou intenzivně užívány v boji proti tamilským povstalcům.
Ekvádor, Izrael, Kolumbie, Srí Lanka, USA
Kfir TC2
Rozměry | rozpětí křídla | 8,22 m |
rozpětí předkřídla | 3,73 m | |
délka (včetně Pittotovy trubice) | 15,65 m | |
výška | 4,25 m | |
Plocha | křídla | 34,8 m2 |
předkřídla | 1,66 m2 | |
Hmotnost prázdného letounu | 7 285 kg | |
Maximální únosnost výzbroje | 6 085 kg | |
Maximální vzletová hmotnost | 16 500 kg | |
Maximální rychlost (ve výšce 11 000 m) | 2 285 km/h | |
Maximální rychlost u hladiny moře | 1 389 km/h | |
Maximální stoupavost | 233 m/s | |
Dostup | 17 500 m | |
Maximální dolet | 3 230 km |
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více