IAI Kfir

Typ

Víceúčelový taktický bojový letoun

Kfir C1

Vývoj

Základem pro nový letoun se stal typ Nesher, izraelská kopie Mirage 5. Na jeho výrobu se pohlíželo jako na nouzové řešení, a tak koncem šedesátých let minulého století začal vývoj Kfiru. Původní pohonná jednotka Nesheru, SNECMA Atar 9C, byla nahrazena americkým General Electric J79-GE-17 (J79-J1E) užívaným také na izraelských Phantomech. Nový motor měl o 8% vyšší výkon, což vedlo ke zvýšení dostupu a rychlosti nového letounu. Zároveň však byl objemnější než jeho francouzský předchůdce. To si vyžádalo rozšíření zadní části trupu a její zkrácení o 640 mm. Kvůli vyššímu výkonu motoru došlo ke zvětšení nasávacích otvorů, zároveň byl zesílen i podvozek. Letoun obdržel navigační a zbraňový počítač Rafael Mahat a radiolokátor Elta EL/M-2001, další avionické systémy byly převážně izraelské výroby. Nový letoun získal označení Kfir C1.

První prototyp (č. 788) se na svůj premiérový let vydal 4. června 1973. Druhý prototyp s číslem 712 prvně odstartoval 7. srpna 1974 a pak následovaly jeho statické zkoušky.

V roce 1974 byl zahájen vývoj modernizovaného Kfiru C2. Hlavní odlišnosti od předchozí verze spočívaly v montáži předkřídel na polokruhovité nasávací otvory, příď trupu byla doplněna pevnými vířiči. Náběžná hrana křídla získala „psí“ zub. Výroba cvičně – bojové verze TC2 byla zahájena v roce 1980. Na rozdíl od jednomísté verze má prodlouženou a skloněnou příď pro lepší výhled z kokpitu.

V roce 1983 vznikla poslední jednosedadlová modifikace, jež nese označení Kfir C7. Na tuto verzi bylo postupně modernizováno celkem 125 starších Kfirů C2. Výkon motoru se zvýšil o 4,5 kN. Další změny spočívaly v možnosti nést „chytrou“ munici, navíc byly přidány 2 závěsníky a modernizovaný kokpit obdržel ovládací systém HOTAS (Hands On Throttel And Stick). Maximální vzletová hmotnost se zvýšila o 1 540 kg. Letoun dále získal radiolokační výstražný přijímač a nástavec na tankování paliva za letu.

Produkce Kfirů byla ukončena v roce 1986. Celkem bylo vyrobeno 212 strojů (27 verze C1 a 185 C2/TC2).

Kfir C2

Popis

Jednomístný víceúčelový bojový letoun Kfir C7 je samonosný dolnoplošník s křídlem koncepce delta. Po obou stranách přídě se nachází pevné vířiče. Šípovité předkřídlo je umístěno nad kořenem křídla. Náběžná hrana křídla je opatřena „psím“ zubem zlepšujícím jeho obtékání v kritických režimech letu. Dvoumístné letouny Kfir TC7 mají prodlouženou a trochu sklopenou příď pro zlepšení výhledu z kabiny. Letoun disponuje čtyřmi vnitřními palivovými nádržemi pro celkem 3 243 litrů paliva. Kfir C7 je izraelským letectvem využíván především jako stíhací bombardér.
Oproti verzi C2 disponuje C7 systémem řízení HOTAS, zbraňovým a navigačním systémem WDNS-341, průhledovým displejem firmy El-Op, inerciálním navigačním zařízením společnosti Taman a radiolokačním výstražným přijímačem. Impulsní dopplerovský radiolokátor je typu Elta EL/M-2001B.

Pohonnou jednotku tvoří proudový motor J79-J1E, který má tah 52,89 kN bez a 79,45 kN s přídavným spalováním. Jedná se o modifikovanou verzi amerického motoru General Electric J79-GE-17 vyráběného v licenci izraelskou společností Bedek, jež je součástí koncernu IAI.

Výzbroj letounu tvoří dva vestavěné kanony DEFA 552 ráže 30 mm, které jsou umístěny pod nasávacími otvory letounu. Každý kanon má k dispozici 150 nábojů. Podvěšená výzbroj je nesena na pěti podtrupových a čtyřech podkřídlových závěsnících. Pro stíhací mise lze užít infračerveně naváděné rakety AIM-9 Sidewinder nebo izraelské typy Shafrir a Python-3/4. Protizemní výzbroj sestává ze střel AGM-65 Maverick, protiradiolokačních AGM-45 Shrike, neřízených raket nesených v raketnicích LAU-3A/10A/32A, „železných“ pum Mk.82/83/84 nebo M117/118, kontejnerových pum CBU-52/58 a TAL-1/2. Dále lze podvěsit dvě palivové nádrže nebo rušící kontejner Elta EL/L-8202.

 Kfir C2

Nasazení

První Kfiry C1 obdržela v roce 1975 101. tajeset, která doposud létala na francouzských strojích Mirage III. Piloti z přezbrojení na nový typ letounu moc nadšeni nebyli, protože kromě stíhacích úkolů teď museli navíc plnit i úkoly spojené s bombardováním, potlačováním PVO protivníka a přímou podporou pozemních jednotek. K prvnímu bojovému nasazení nových Kfirů došlo 9. listopadu 1977, kdy se cílem čtyř letounů 113. tajeset stala výcviková základna teroristů u Tel Aziah v Libanonu.

Bojovou premiéru si Kfiry C2 odbyly rovněž nad Libanonem, a to v rámci protiteroristické operace Litani (15. - 21. března 1978). Kfiry se i nadále účastnily dalších operací proti palestinským teroristickým bojůvkám. 27. června 1979 zaútočil roj Kfirů C2 ze 101. tajeset na postavení Palestinců v jižním Libanonu mezi jezerem Karun a přístavem Sidon. Jejich stíhací doprovod tvořila šestice strojů F-15A Eagle. Na scéně se však objevilo i osm syrských MiGů-21. Čtyři z nich nakonec skončily v plamenech zásluhou pilotů „ef-patnáctek“. Pátý MiG-21 si ve spolupráci se strojem F-15 na své konto připsal i jeden z Kfirů C2, a to za použití rakety Shafrir. Jeho úspěšným pilotem byl Shai Eshel. Jednalo se o první a zároveň i poslední sestřel pro tento typ.

Kfir C7

Další konflikt na Blízkém východě se rozhořel v červnu 1982. Operace Mír pro Galileu se aktivně zúčastnili i piloti Kfirů. Tyto stroje byly tehdy zařazeny do výzbroje 101. tajeset (základna Hatzor), 111(?). tajeset (Uvda) a 113. tajeset (Hatzor).
9. června 1982 ve 13.30 hod. směřovala vlna 24 izraelských letounů nad údolí Bika´a, aby zde provedla synchronizovaný útok na postavení devatenácti syrských protiletadlových baterií systémů 2K12 Kub a S-75 Volchov. Dříve než syrští stíhači stačili zareagovat, byla již značná část raketových systémů zničena a izraelští piloti se blížili ke svým domovským základnám. Za deset minut se nad údolím objevilo asi čtyřicet dalších letounů (F-4E, F-16 a Kfiry) s Davidovou hvězdou vyzbrojených raketami AGM-45 Shrike, „železnými“ a kontejnerovými pumami. Vzdušné krytí zajišťovaly F-15A Eagle hlídkující nad přístavním městem Tyre. Druhá útočná vlna dokončila práci svých kolegů, došlo však ke konfrontaci se syrskými MiGy, většina z nich byla ovšem sestřelena. 11. června zaútočila dvojice Kfirů na postavení syrského dělostřelectva, tohoto dne skončila i operace Mír pro Galileu. Ke vzájemným potyčkám však docházelo i nadále. 20. listopadu 1983 byl jeden Kfir C2 sestřelen jižně od Bejrútu, jeho pilot se úspěšně katapultoval a po mnoha peripetiích se nakonec vrátil zpět domů. Konflikt v Libanonu nakonec skončil stažením izraelských jednotek v červnu 1985.
Roku 1995 se Kfiry rovněž zúčastnily protiteroristické operace Accountability. V roce 1996 tyto letouny operovaly u následujících jednotek:

Kfiry používané v USA v roli „agresorů“ nesly označení F-21 Lion (Exotic Planes Website)

Druhým uživatelem dvanácti letounů Kfir C2/TC2 se stal Ekvádor, který je zařadil do výzbroje Escuadrón de Caza 2113 dislokované na základně Taura.

Roku 1985 bylo US Navy pronajato 12 modifikovaných Kfirů C1, které získaly označení F-21A Lion. Tyto stroje užívala squadrona VF-43 dislokovaná na základně Oceana. Kfiry zde plnily úlohu „agresorů“, letounů simulujících taktiku sovětského letectva. Letouny obdržely čísla 163298 - 163309. Na počátku roku 1988 je nahradily stroje F-16N. V březnu téhož roku se tyto Kfiry vrátily zpět do Izraele. Od srpna roku 1987 sloužilo 13 strojů opět pod označením F-21A Lion u letectva americké námořní pěchoty, konkrétně u jednotky VMFT-401 na základně Yuma v Arizoně, která plnila identickou roli jako VF-43. Jejich služba trvala do září roku 1989, kdy je v jejich úloze vystřídaly F-5 Tiger II.

Kolumbie koupila roku 1988 stroje Kfir používané již izraelským letectvem, jednalo se 12 Kfirů C2 a jeden TC7. Letouny operují u Escuadrón de Combate 213 na základně v Palanqueru.

Posledním uživatelem je Srí Lanka, která vlastní minimálně pět Kfirů C2 a jeden Kfir TC2. V roce 2000 byly dodány nejméně čtyři další letouny tohoto typu. Zdejší Kfiry se dostaly do výzbroje 10. stíhací letky, jenž má základnu na letišti Katunayake. Tyto stroje jsou intenzivně užívány v boji proti tamilským povstalcům.

Uživatelé

Ekvádor, Izrael, Kolumbie, Srí Lanka, USA

Kfir TC2

Technicko-taktická data