Operace NORDWIND - 2.díl

Autor: Luboš Pavel / mindphaser 🕔︎︎ 👁︎ 24.875

Útok jihovýchodně od Bitche

Oblast mezi postupem dvou německých skupin, první útočící směrem k řece Sarre a druhé směrem na jih v oblasti Bitche, byla poslední den roku držena 100. pěší divizí, rozmístěnou na obranné linii mezi městy Rimling a Bitche. Počáteční německý tvrdý úder změnil tvar její obranné linie na obou jejích koncích. V případě úspěchu německého plánu měla být 100. divize odříznuta. Jak se situace vyvíjela, 397. pěší pluk na levém křídle byl schopen tvrdě odolávat útočícím německým jednotkám a udržet Rimling proti útoku první útočné skupiny nepřítele. Pravá část linie byla obnažena poté, co byla 117. průzkumná rota bojové skupiny Hudelson doslova převálcována a musela se stáhnout zpět na linii Lemberg - Mouterhouse. 339. pěší pluk se poté musel stáhnout z kopců jižně od Bitche, výsledkem čehož bylo ohnutí západního křídla linie 100. divize k jihu, aby se zabránilo hrozbě nepřátelského útoku od východu.

Poté, co bylo tímto přesunem značně roztaženo prvé křídlo, byl 3. prapor 255. pěšího pluku přesunut do první linie, aby posílil obranné pozice. Na konci 1. ledna vystřídal 141. pěší pluk 36. pěší divize 399. pluk a 3. prapor 255. pěšího pluku, čímž převzal odpovědnost za jižní konec křídla a zaujal pozice na linii Sarreinsberg - Goetzenbruck - Lemberg. 100. pěší divize byla německými útoky na pravém křídle donucena jižně od Sarreinsberg vytvořit prakticky „druhou frontu", představující původní obrannou linii, nyní protaženou od Rimlingu až do okolí Bitche.

Reklama


Zničený Jagdtiger sch.Pz.Jg.Abt.653, který 5. ledna 1945 podporoval útok lidových granátníků
na pozice 397. pěšího pluku v oblasti Rimlingu. Jeho osudem se mu stal americký stíhač
tanků M-36 náležející k 776.praporu stíhačů tanků

Nepřítelem neustále vyvíjený tlak představovaný nespočetnými pokusy zjistit slabé místo v „nové" obranné linii 100. pěší divize pokračoval až do 5. ledna. Přesto se odhodlaně bránícím americkým pěšákům dříve posíleným o další jednotky podařilo obranné linie udržet. Po zbytek období však nepřítel prokázal jen malou snahu pokračovat v útoku, zato však velmi agresivně reagoval na pokusy amerických jednotek útočících na výběžek u Bitche.

Frontovou linii v délce asi 16 km v oblasti Nízkých Vosgés na levém křídle VI. sboru hájila skupina různých jednotek známá jako bojová skupina Hudelson. Nejdůležitějšími z těchto jednotek bylo bojové velitelství „R" (Combat Command R) 14. tankové divize s méně než jedním tankovým praporem, rota „B" 645. praporu stíhačů tanků, rota „B" 3. chemického minometného praporu (3rd Chemical Mortar Battalion) a 117. jízdní průzkumná skvadrona (117th Cavalry Reconnaissance Squadron). Bojová skupina Hudelson byla rozmístěna na linii vybudované mezi oblastí jižně od Bitche a dále na východ přes Eguelshardt a Neunhoffen. V levé (resp. západní) části její fronty měla své pozice vybudovány 117. obrněná průzkumná rota (v jejím středu 94. jízdní rota (94th Cavalry Squadron)) a pravou (východní) část linie hájil 62. prapor obrněné pěchoty (62nd Armored Infantry Battalion).

Se začátkem Nového roku zahájila německá 256. a 361. Volksgrenadier-Division , tvořící dva útočné hroty, bez předchozí minometné a dělostřelecké přípravy postup směrem na jihovýchod z oblasti severně od Bitche. Západní skupina tvořila hlavní směr útoku, ale přestože vyvíjela souvislý silný tlak na americké linie, výraznější úspěch v infiltraci do amerických linií se podařil skupině východní. I když byl terén v této oblasti poměrně hornatý, a tudíž vhodný k obraně, linie bojové skupiny Hudelson, která zde byla rozmístěna, byla „slabá jako papír". Uprostřed linie rozmístěná 94. obrněná průzkumná rota byla napadena krátce po půlnoci, ale německým vojákům se její odpor podařilo zlomit až v 05:30. Jednotky průzkumné roty se poté pokusily vytvořit obranou linii podél silnice vedoucí z Mouterhouse do Baerenthalu. Nicméně časně z rána Američané zjistili, že silnice Mouterhouse - Baerenthal byla již nepřítelem odříznuta. Americké linie se zhroutily. Nepřítel byl všude. Roztroušené malé jednotky Američanů se pokoušely probít z obklíčení.

Na východě 62. prapor obrněné pěchoty ustoupil k silnici Bannstein - Philippsbourg, aby zabránil hrozbě obklíčení. Nepřítel stále tlačil na linie a německé tanky byly spatřeny, jak se od severozápadu blíží k Bannsteinu. Halftracky 19. obrněného pěšího praporu, ke kterým se připojily vozy 117. a 94. obrněné roty, zahájily přesun na jihovýchod směrem na Philippsbourg. V té době se další části 62. praporu obrněné pěchoty stáhly ze svých původních pozic, „proděravěných" německými průniky, do Bannsteinu, kde vybudovaly obranný perimetr, který držely až do 11:30 následujícího dne. Poté byli obránci nuceni ustoupit na jihovýchod do Baerenthal. V této době se nepříteli podařilo získat částečnou kontrolu nad hlavní silnicí spojující Philippsbourg a Bannstein a začal tak ohrožovat jak Philippsbourg, tak i Baerenthal.

Na levém křídle bojové skupiny Hudelson byla většina 117. obrněné průzkumné roty prakticky obklíčena u městečka Mouterhouse. Situace se zde pro velení bojové skupiny a velitele sborů stala nepřehlednou, když spojení s průzkumnými jednotkami bylo udržováno jen s největšími obtížemi. Německým Volksgrenadierům se v prvních okamžicích ofenzívy podařilo doslova převálcovat jejich čelní pozice severně od Mouterhouse a ústup z druhé obranné linie byl v důsledku silného tlaku nepřítele proveden ještě během 1. ledna. Velitelský štáb, který měl původně stanoviště v Mouterhouse, byl přesunut do Wingenu a na sklonku dne se 117. obrněná stáhla na konečnou obrannou linii, která byla udržena. Ráno 2. ledna sem dorazila posila v podobě 179. pěšího pluku, jenž se rozmístil na stále držené linii.

Více na východ nasadila bojová skupina větší část svých rezerv, aby zmenšila tlak vyvíjený nepřítelem na své pravé křídlo. 62. prapor obrněné pěchoty vybudoval obranné pozice bránící přístupu k Philippsbourgu a držel je do doby, než dorazil 275. pěší pluk 70. divize a převzal jeho pozice. Po útoku nepřítele poblíž Bannsteinu, který nakonec prolomil obrannou linii v této oblasti, 19. obrněný pěší prapor a 25. tankový prapor se svými lehkými tanky po rozkazu z velitelství bojové skupiny vybudovaly obranný perimetr okolo Baerenthalu. Velitelský štáb bojové skupiny se za soumraku stáhl směrem na jihovýchod k Reipertswiller. Nepřátelské jednotky se valily stále kupředu. Během pozdního odpoledne byla asi 3,5 km západně od Baerenthalu spatřena skupina asi 500 německých vojáků. Na sklonku dne byly zahájeny další kroky vedoucí k udržení a posílení obranných pozic v této oblasti. Jeden prapor 313. pěšího pluku 79. divize se přesunul na sever od Reipertswilleru, aby zadržel postup německých jednotek v této oblasti, a prapor 275. pěšího pluku, který byl přidělen 45. divizi, se rozmístil na pozicích jihovýchodně od Baerenthalu, aby zablokoval průchod touto oblastí.

Ještě více na východ se počáteční útok druhé útočící skupiny setkal s odporem vojáků 45. pěší divize, kteří společně s vojáky bojové skupiny Hudelson hájili obranné pozice severně od Neunhoffenu. Další německé pokusy o infiltraci amerických pozic mezi Philippsbourg a Obersteinbachem byly odraženy s těžkými ztrátami na straně útočníka. Tyto akce pomáhaly k vytvoření toho, co se stalo známým jako „nepřátelský výběžek u Bitche".

Reklama

Během prvních dnů nového roku byla 45. pěší divize velmi vytížena reorganizací svých jednotek a rovněž řady jednotek, které byly nedávno přesunuty do oblasti Nízkých Vosgés k zastavení nepřátelského útoku. K minimalizaci následků případného celkového kolapsu Nízkých Vosgés vybudovalo bojové velitelství „B" 14. tankové divize řadu pozorovacích stanovišť kombinovaných se silničními zátarasy v zalesněných horských průsmycích na linii Neuwiller - Ingwiller - Rothbach - Zinswiller - Niederbronn, což pokrývalo celý východní cíp masívu Nízkých Vosgés.


Tanky typu Sherman roty "A", 23.tankového praporu 12.tankové divize, které počátkem
ledna 1945 poskytovaly palebnou podporu jednotkám bojujícím v oblasti Gabsheimu.

2. ledna se 179. pěší pluk pomocí automobilů přesunul na levé křídlo sboru a zbudoval si obrannou linii 3,5 km severně od Wingenu. V této oblasti se podařilo nepříteli vybudovat zátarasy na silnici spojující Meisenthal a Wimmenau a izolovat tak dva prapory 179. pluku. Několik kilometrů dále na východ zahájily dvě roty nepřítele útok od severu vedený souběžně s dvěma silnicemi vedoucími k Reipertswilleru. Tento útok se podařilo zastavit příslušníkům náležejícím k 313. pluku. Na konci dne posílil americké pozice mezi Wildenguthem a Reipertswillerem svým příchodem prapor 314. pěšího pluku. Na východním rameni výběžku držel 2. ledna 275. pěší pluk průchody oblastmi Baerenthal - Zinswiller a Bannstein - Niederbronn. Dva nepřátelské útoky o síle 200 - 300 mužů podporovaných tanky, směřující k silnici jižně od Baerenthalu, byly odraženy. V severním průsmyku se nepřítel projevoval méně agresivně, čímž umožnil jednotkám 275. pluku vybudovat si pozice na silnici severozápadně od Philippsbourgu. Sarreinsberg na západě, Relpertswiller uprostřed a Baerenthal - Philippsbourg na východním rameni výběžku se 2. ledna staly ústředními body bojů celého dne. Identifikace nepřátelských vojáků náležejících k 6. horské divizi SS signalizovala, že nepřítel nasadil značnou část svých sil v oblasti Nízkých Vosgés. Okamžité nasazení záloh 7. armády zhatilo zdánlivou snadnost postupu nepřítele. Tvar výběžku u Bitche byl stanoven a jeho hranice byly posíleny.

3. ledna nepřítel provedl odhodlaný pokus rozšířit výběžek u Bitche. Protiútok na levém křídle vedený 179. plukem narazil na postupujícího nepřítele. Následoval tvrdý boj s německými vojáky, kteří byli identifikováni jako příslušníci 21. tankové divize, který nepřinesl žádné úspěchy ani jedné straně. Na špici výběžku zaútočily ze severu, severozápadu a západu na Reipertswiller jednotky 361. Volksgrenadier divize a jen malým jednotkám se podařilo projít americkými liniemi jižně od města. Celkově byl však tento útok neúspěšný. Na východním rameni výběžku se 476. pluku pancéřových granátníků podařilo prorazit liniemi 275. pluku a dosáhnout Philippsbourgu.

Neustávající výpady nepřítele proti linii výběžku dopadly na příslušníky 180. a 276. pěšího pluku rozmístěné v této oblasti. 179. pluku se podařilo na levém křídle udržet svoje pozice severně od Sarreinsbergu. Do oblasti na jih odtud se přesunul 276. pěší pluk, aby zabezpečil frontovou linii a vyčistil městečko Wingen od přibližně 200 Němců, jimž se v noci z 3. na 4. ledna podařilo projít americkými pozicemi. 276. pluk sváděl boje v okolí Wingenu až do 21:30 hod 4. ledna.

180. pěší pluk se na východě stáhl ze svých pozic v oblasti Maginotovy linie a přesunul se do oblasti Reipertswilleru, aby vyčistil oblast západně a jihozápadně od města od německých vojáků, kterým se podařilo infiltrovat americkými obrannými liniemi. Asi 1,5 km jižně od Reipertswiller se podařilo vybudovat obrannou linii, přestože pluk zde narazil na houževnatý odpor nepřítele. Krátce po tomto útoku - a pravděpodobně právě proto - byl zvětšen tlak v této oblasti a 313. pěší pluk byl poté schopen se spojit s americkými jednotkami odříznutými v Wildenguthu.

Na východním křídle výběžku se 4. ledna podařilo 275. pěšímu pluku obnovit pozice a rovněž komunikace, které byly rozrušeny během bojů předchozích dní. Philippsbourg se podařilo zabezpečit, ale pokus protáhnout linii na severozápad byl zastaven na okraji města. Na jihovýchodním konci diagonálně probíhající linie 275. pěšího pluku v okolí Baerenthalu byly sváděny prudké boje, které však ani jedné straně nepřinesly výraznější úspěchy.

Výběžek u Bitche vytvořen

Reklama

5. ledna pokračoval 179. pěší pluk v neustálém vyvíjení tlaku na německé jednotky v oblasti Meisenthal - Sarreinsberg budováním silničních zátarasů a odrážením pokusů nepřítele o infiltraci své linie. Následující den se podařilo 179. pluku vyčistit silnici až do oblasti asi 1,5 km jižně od Meisenthalu, když svůj útok sesynchronizoval s akcemi 180. a 313. pěšího pluku. 5. ledna zahájil 180. pluk útok směrem na sever na frontě široké asi 1,6 km, přičemž narazil na houževnatý odpor nepřítele, a to zejména na pravém křídle v okolí Wildenguthu. Nejtvrdší boje toho dne se odehrály na špici výběžku v okolí Reipertswilleru. Příštího dne 180. pěší pluk navíc převzal další odpovědnost v Wildenguthské oblasti, a to tím, že uvolnil část jednotek 313. pluku, aby se zabývaly rozrušenou linií na pravém křídle. V době, kdy byl řešen problém pravého křídla, zbývající jednotky všech tří pluků pokračovaly v dalším postupu vpřed a tlaku na nepřítele severně od Reipertswilleru.

Na jihovýchodě měl 276. pluk velké problémy s vyčištěním Wingenu, které mu způsoboval značný počet amerických zajatých vojáků ve městě, což vylučovalo použití dělostřelectva. 6. ledna se konečně podařilo zlomit houževnatý odpor německých obránců a město vyčistit. Tato akce znamenala likvidaci nejhlubšího německého průniku v Nízkých Vosgésách.


Obvaziště jednoho z pluků 70. pěší divize v lesích západně od města Winden. Kráter
je využit jako kryt pro raněné před jejich evakuací do zázemí

Dále na východ 2. prapor 276. pluku podpořil koordinovaný útok 179., 180. a 313. pluku, jehož cílem bylo zacelit frontu jihovýchodně od Reipertswilleru. 6. ledna tento prapor vyčistil město Lichtenberg od protivníkových jednotek, kterým se předchozího dne podařilo infiltrovat americké pozice. Následujícího dne pokračoval 2. prapor 276. pluku, ve spolupráci s jednotkami 313. a 274. pluku, v útoku na zalesněnou výšinu severovýchodně od Lichtenbergu. Podařilo se mu obklíčit a zlikvidovat zbytky nepřátelského praporu. Všechny postupy uskutečněné 7. ledna byly zoufale pomalé a posunout frontovou linii vpřed o pouhých 1,5 km se podařilo na sever od silnice Wildenguth - Reipertswiller. Nakonec bylo zřejmé, že nepřátelské jednotky přešly do obrany a jejich útočná síla se vyčerpala.

Na východním křídle výběžku se 275. pěší pluk doplněný o 1. prapor 274. pluku zapojil do obrany linie roztažené od jihozápadu k severovýchodu v okolí Dambachu. Nepřítel zahájil 5. ledna postup směrem na Philippsbourg, ale byl zastaven po nasazení letectva. Následující den se podařilo odrazit tři nepřátelské výpady na Philippsbourg. První se rozpadl již v samém počátku po nasazení dělostřelectva, druhý byl rozrušen a odražen provedením protiútoku, zatímco třetí útok se podařilo odrazit až po několikahodinovém nelítostném boji. Síla těchto útoků se pohybovala od dvou do tří rot. 7. ledna byla nepřátelská aktivita v tomto sektoru zanedbatelná.

Předtím, než nepřítel zahájil svoji lednovou ofenzívu v Alsasku, byl VI. sbor upozorněn na hrozící útok a obdržel instrukce, aby zajistil obranné pozice a provedl další protiopatření. Tato připravenost poté umožnila potřebnou rychlost při procesu reorganizace jednotek vedoucí k zadržení nepřítele v oblasti Bitche. Jednotky VI. sboru dokázaly v řadě nelítostných bojů vyčerpat nepřítele a zastavit jeho postup. Podle poznatků získaných vrchním velitelem německých jednotek, který byl u svých jednotek přítomen 6. a 7. ledna, měl obtížný terén a život pod širým nebem zhoubný vliv na psychiku mužů, kteří byli nuceni bojovat bez odpočinku. To jsou všechno zjevné aspekty, které měly značný vliv na snížení bojové síly německých jednotek.

Na druhou stranu po překonání prvotního šoku byl VI. sbor schopen zahájit odhodlaný a silný odpor. Obratně manévrující jednotky roztroušené na linii amerického sboru značně ohrožovaly německé zásobovací uzly. Jeden nepřátelský komentář vztahující se k situaci ve výběžku u Bitche zahrnoval požadavek dalších jednotek, pakliže má být obnoven další postup a rozšíření výběžku. Nicméně ten samý terén, který bránil rozšíření německého průlomu, nyní sloužil k obraně hranic výběžku, který zůstával i nadále hrozbou pro jednotky 7. armády v Alsasku.

Úder proti výběžku u Bitche

Tažení v Nízkých Vosgésách bylo rozsáhlou bitvou o kontrolu silnic a průsmyků. Většina bojů se v podstatě odehrála v následujícíh třech klíčových oblastech: oblast Sarreinsberg - Althorn na západním křídle výběžku, v okolí Reipertswilleru na vrcholu výběžku a v oblasti Philippsbourg - Baerenthal na východní straně výběžku.

Tlak 179. pěšího pluku na západní stranu výběžku přinesl během prvních několika dní jen malé územní zisky. Částem 179. pluku se společně s 19. praporem obrněné pěchoty podařilo zlikvidovat roztroušené ostrůvky odporu v sarreinsbergské oblasti a vyčistit důležitou silnici spojující Sarreinsberg a Wingen. Odstranění těchto hlavních překážek bylo provedeno útokem na Althorn ze severu a západu, který byl proveden 10. ledna. Američané do města vstoupili tentýž den, a to i navzdory silné nepřátelské dělostřelecké a minometné palbě. Následujícího dne byl Althorn zcela vyčištěn a podařilo se obsadit výšinu na jih od města. 12. ledna vyrazily tři prapory 179. pěšího pluku roztažené do široké linie k dalšímu útoku. Jednotky zaútočily z linie roztažené od silnice severozápadně od Wildenguthu k pozicím několik stovek metrů severně od Althornu. Po třech dnech bezvýsledného boje s houževnatým nepřítelem v členitém terénu byl útok zastaven. Období od 15. do 20. ledna proběhlo ve znamení pouze energických výpadů a celkového posilování pozic východně od Althornu. 17. ledna byly jednotky 179. pěšího pluku, stále rozmístěné na křídle XV. sboru, konečně vystřídány 36. divizí. Tyto jednotky byly poté staženy do zálohy, aby si zacelily šrámy získané při plnění tohoto úkolu.

8. ledna byly 180. a 313. pěší pluk nasazeny do tvrdého a bezvýsledného boje na cípu výběžku. Tyto pluky hájily linii severně od předměstí Reipertswilleru - 180. pluk na levé a 313. pluk na pravé části obranné linie. Situace v této oblasti byla statickou až do 10. ledna, kdy se vlevo rozmístěnému 180. pluku podařilo obsadit výšinu na sever od Saegmuhlu, zatímco pravé křídlo postoupilo na výšinu asi 1,5 km severně od Reipertswilleru.

11. ledna čtyři prapory náležející k 6. horské divizi SS zatlačily 180. pěší pluk zpět k silnici Wildenguth - Siegmuhl. 313. pěší pluk se rovněž vzdal dobytého území. 2. prapor 157. pěšího pluku se přesunul na střed linie, aby podpořil protiútok. Protiútokem trvajícím celý další den se podařilo částečně obnovit původní podobu fronty, nicméně územní zisky zaznamenané oběma stranami se daly počítat na stovky metrů. Rozeklaný terén brzdil útok a předem znemožňoval šance na výraznější územní zisky.

Němci úspěšně čelili útoku 180. pěšího pluku po několik dní. 1. prapor 314. pluku, který se rychle přesunul do této oblasti, vystřídal na pozicích 2. prapor 157. pěšího pluku. 14. ledna 1. prapor 315. pěšího pluku vystřídal 313. pluk na pozicích vpravo od 180. pěšího. Období od 15. do 20. ledna bylo ve znamení nízké bojové aktivity na obou stranách fronty, která se soustředila jen na průzkumné hlídky, případně na lehčí „oťukávání" protivníka.

Snaha o získání kontroly nad východní částí výběžku brzy naznačila, že půjde o tvrdý a draze zaplacený postup. 8. ledna nebyly patrné výraznější změny v rozestavění německých jednotek na čelních pozicích, avšak poměrně intenzivní pohyb v jejich týlu dokazoval příchod a soustřeďování dalších jednotek. Východní stranu výběžku kontrolovaly tři pluky, 274., 275. a 276. pěší, náležející k bojové skupině Herren. Tyto pluky, součást 70. pěší divize, byly během prvních lednových dnů postupně přesunuty na linii u Philippsbourgu z pozic na západním břehu Rýna, kde byly společně s jednotkami bojové skupiny Linden rozmístěny. Když byly během prvních hodin německé ofenzívy pluky na levém křídle 79. divize přiděleny k 45. divizi čelící hlavnímu německému náporu, byly tři pěší pluky bojové skupiny Herren převedeny jako náhrada k 79. divizi a rozmístěny na pozice na vrcholku výběžku, čímž obrana břehu Rýna zůstala na bedrech bojové skupiny Linden. 8. ledna dokončil 276. pěší pluk přidělený úkol spočívající v zabezpečení linie mezi Lichtenbergem a Obemuhlthalem a likvidaci nepřítele, kterému se podařilo infiltrovat do jeho zadních pozic. 274. a 275. pluk držely linie dále na severovýchod na obou stranách Philippsbourgu.

Přes znepokojující zlé předtuchy zůstával tento sektor kontrolovaný řadou pěších pluků pod kontrolou 45. pěší divize neaktivní. 13. ledna byly v souladu s operačními instrukcemi 6. skupiny armád zahájeny přípravy, jejichž cílem bylo vystřídání jednotek bojové skupiny Herren 103. pěší divizí. Následujícího dne 157. pěší pluk, jenž vystřídal 276. pluk na pozicích mezi Lichtenbergem a Obermuhlthalem, zahájil pomalý postup přes hustě zalesněné hřebeny, aby obsadil výšinu tyčící se nad silnicí spojující Reipertswiller a Obermuhlthal. Více vpravo vystřídal 36. bojový ženijní pluk (36th Combat Engineer Regiment) na pozicích v oblasti Obermuhlthalu 275. pěší pluk.

Zatímco 103. pěší divize postupně přebírala kontrolu nad oblastí východně od Baerenthalu bez vážnějších střetů, 157. pěší pluk byl od 14. do 21. ledna zatažen do osmidenních tvrdých bojů v marné snaze vyčistit od nepřítele hustě zalesněnou, členitou a sněhem pokrytou oblast nacházející se pod údolím Mouterhouse - Baerenthal. Úkolem celé 45. pěší divize bylo zaútočit severním směrem a obsadit hřeben tyčící se nad tímto údolím. 180. pěší pluk měl držet pozice uprostřed, 157. společně s 36. ženijním vpravo od něho měl vést útok na pravém křídle divize.

Ráno 14. ledna vyrazil 157. pěší pluk k postupu z pozic na silnici Reipertswiller - Obermuhlthal, ale okamžitě byl přišpendlen palbou německých děl, Nebelwerferů a minometů vedenou převážně z Mouterhousebaerenthalského údolí. 276. pluk střídaný 157. pěším pravděpodobně prozradil své pozice a způsob svého vystřídání odesláním nekódované zprávy vysílačkou. Pouze jeden prapor 157. pluku byl schopen postoupit o necelých 2 000 metrů, což však byla pouze poloviční vzdálenost stanovená pro cíl postupu, přičemž se mu podařilo obsadit dva vyšší kopce v oblasti. Ale ani 180. pěší pluk nalevo od něho, ani 1. prapor 157. pluku napravo nedokázaly postoupit vůbec. Stejně tak rychle, jak se mu podařilo obsadit tyto kopce, byl 3. prapor frontálně napaden a ocitl se v ohrožení obklíčení jednotkami II. praporu 6. horské divize SS. Prapor nebyl schopen již dále postoupit ze svých pozic - stejně jako další jednotky 45. divize.

Zbytek 157. pěšího zahájil boj s cílem posílit ohrožené pozice 3. praporu a následně ho odtamtud vyprostit. 15. ledna se podařilo 1 a 2. praporu postoupit po stranách 3. praporu, ale pouze dvěma rotám, „C" a „G", se podařilo navázat s 3. praporem kontakt. Brzy však ztratily kontakt se zbytkem svých praporů a nyní se staly součástí izolovaných jednotek. Po následujících pět dnů, od 15. do 20. ledna, se pokoušel zbytek 157. pluku neúspěšně navázat kontakt s obklíčenými pěti rotami. Každý útok nebo snaha dopravit izolovaným jednotkám zásoby byly odraženy německými horskými jednotkami, které je obklíčily, přisunuly těžké zbraně a podél cest do týlu vybudovaly dobře kamuflované silné opěrné body. Pokus o zásobování izolovaných jednotek ze vzduchu byl znemožněn z důvodu silné oblačnosti a sněžení. 20. ledna po pátém neúspěšném pokusu 157. pluku prorazit byl vydán rozkaz k ústupu a obklíčeným jednotkám rozkaz prorazit z obklíčení.

V 15.30 hod 20. ledna zadní jednotky zahájily palbu z pušek a automatických zbraní do vzduchu, aby zmátly Němce a ve vysílačce se ozvala zpráva od pěti obklíčených rot: „Vyrážíme. Poskytněte nám podporu vším, čím můžete." Střelba trvala tři minuty. Vzduchem proletěly kouřové granáty, které měly krýt průlom. O hodinu později však přišla od obklíčených jednotek zpráva, že se nepodařilo nepřátelské obklíčení prolomit. Pouze dvěma mužům z pěti rot se podařilo uniknout. Z původních 750 mužů, kteří byli obklíčeni, zůstalo pouze 125 nezraněno, ti však setrvali se svými zraněnými a mrtvými kamarády. Téže noci však byli nuceni se vzdát nepříteli. Následujícího dne byl 157. pěší pluk stažen z linie.

Během této fáze operací byl tvar výběžku u Bitche jasně vymezen, neboť všechny nepřátelské průniky byly do značné míry eliminovány a iniciativa v tomto sektoru byla převzata Američany. Avšak podstatná část úporně bráněné německé obrany zůstávala neporušena navzdory silným útokům jednotek VI. sboru. Výběžek, který byl v německých rukou, přestože jeho hranice byly kontrolovány poměrně značnými silami Američanů, představoval i nadále nebezpečí pro celistvost obrany 7. armády. 12. ledna pocítil velitel VI. sboru, že americké pozice východně od Vosgés by byly lépe zabezpečeny, kdyby je držely zkušené jednotky, a tak byla 103. pěší divize vybrána, aby převzala pozice pěších pluků 70. divize (bojová skupina Herren). Generál Patch s tím souhlasil a přeskupení jednotek bylo provedeno.

(Pokračování)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více