Výsadkářská hymna

„Jsou všichni šťastní ?“ zařval seržant a zvedl hlavu.
Náš hrdina slabě odpověděl : „Ano !“ – a pak ho postavili. Vyskočil přímo do poryvu větru a otvírací lano jeho padáku nebylo zaháknuto. A už si nikdy nezaskáče ( sborový refrén ).

Počítal dlouho, počítal nahlas a čekal na náraz, cítil vítr, Cítil mraky, cítil hrozný pád. Zaškubal šňůrou, padák se uvolnil a omotal se mu kolem nohou. A už si nikdy nezaskáče ( sborový refrén ).

Nosné popruhy padáku se mu omotaly kolem krku, spojovací články rozervaly kupoli, lana se zapletla a zauzlovala kolem jeho bezmasých kostí. Vrchlík padáku se změnil v jeho rubáš, jak hoch svištěl k zemi. A už si nikdy nezaskáče ( sborový refrén ).

Dny, kdy žil a miloval a smál se, proletěly jeho myslí, vzpomněl na dívku doma, kterou tam nechal, pomyslel na lapiduchy a rád by věděl, co asi najdou. A už si nikdy nezaskáče ( sborový refrén ).

Sanitka byla na místě, džípy přijely na plný plyn, lapiduši vyskákali a radostně se smáli, už tomu bylo víc než týden, co poslední padák selhal. A už si nikdy nezaskáče ( sborový refrén ).

Narazil na zemi, zaznělo to „  plesk “ a jeho krev vytryskla do výše a kamarádi pak říkali : „ Byl to fantastický způsob, jak umřít .“ Ležel tu a válel se v kaluži své ztuhlé krve. A už si nikdy nezaskáče ( sborový refrén ).

Byla krev na nosných popruzích, vystříklý mozek na hedvábí Padáku, vnitřnosti visely z jeho skokanských bot, zvedli ho, stále v jeho padáku, a vylili ho z bot. A už si nikdy nezaskáče ( sborový refrén ).

Refrén :
Samá krev, samá krev, jak fantastický způsob smrti.
Samá krev, samá krev, jak fantastický způsob smrti.
Samá krev, samá krev, jak fantastický způsob smrti.
A už si nikdy nezaskáče.