HMS Vanguard

Autor: Tomáš Hasoň / cyki 🕔︎︎ 👁︎ 22.651

Úvod

Poté, co Japonsko nepodepsalo smlouvu z druhé londýnské konference, Německo si vymohlo 35% kvótu britského výtlaku. Velká Británie si uvědomila, že jí již nebudou stačit jednotky typu King George V. Budou potřeba další bitevní lodě, a tak bylo rozhodnuto o projektu bitevních lodí třídy Lion. Předpokládalo se, že bude postaveno 5 lodí o výtlaku 45 000 BRT s výzbrojí 9 děl ráže 406 mm. Admiralita schválila plány 15. prosince 1938 a 1. června 1939 byl položen základ k lodi v loděnici Cammel Laure v Birkendheadu. Loď se měla jmenovat Temeraire. V červenci byl položen základ k lodi Lion v loděnici W.G. Armstrong v Newcastlu. Obojí stavba měla být dokončena v roce 1942. Stavba dalších tří lodí se odložila v důsledku vypuknutí 2. sv. války. V prosinci 1939 se začal komplikovat vývoj těžkého 406 mm děla, které mělo být umístěno po třech ve třech dělových věžích. Vývoj již neměl probíhat měsíce, jak se předpokládalo, ale roky. Royal Navy tedy navrhla, aby lodě byly osazeny třemi dvoudělovými věžemi demontovanými z lehkých křižníků Glorius. Ráže těchto děl typu Mk I. by byla 381 mm a shodovala se s děly, jaké byly použity na Hoodu, Repulse, Renownu, Queen Elizabeth a Royal Sovereign. Předpokládalo se, že po dokončení vývoje 406 mm děla budou lodě přezbrojeny na tuto ráži.

Po přezkoumání návrhu se však ukázalo, že přestavbou na 381 mm děla by se ušetřilo jen půl roku. Když se sir Stanley Goodall zeptal, zda je lepší mít loď s 406 mm děly v roce 1944 nebo loď s děly 381 mm o půl roku dříve, bylo rozhodnuto. V dubnu 1940 byly práce na obou lodích zastaveny z důvodu ušetření pracovních sil na stavbu torpédoborců a fregat pro ochranu konvojů. Od roku 1941 mohla Velká Británie poslat své lodě k opravám do USA, a uvolnila se tedy pracovní síla pro obnovení stavby. Bylo ale rozhodnuto postavit loď podle zcela nových plánů. Loď již byla konstruovaná pro děla ráže 381 mm, která již čekala ve skladech. Byl tedy schválen projekt 15D, který počítal se dvěma dvoudělovými věžemi na přídi i na zádi. Palebná síla měla být tudíž stejná jako u Hooda. 14. března 1941 byl podepsán kontrakt na stavbu lodi s John Brown & Co. v Clydebanku. 2. října 1941 byl položen kýl k lodi.

Projekt HMS Vanguard

Konstrukce

Reklama

Konstrukce vycházela z lodí typu King George V. a Lion. Bylo však přihlédnuto ke zkušenostem po potopení Hooda a Britského svazu Z. HMS Vanguard obdržel velké nádrže na zásoby paliva a systém, který umožňoval doplňování paliva na moři. Trup byl rozdělen na 26 vodotěsných přepážek. Celá loď byla rozdělena na 6 oddělení s centrálou, která zajišťovala bezproblémový chod oddělení. Činnost těchto oddělení koordinovalo hlavní centrum. Sytém pancéřování vycházel z King George V., ale byl dokonalejší. Boční pancéřový pás byl dlouhý 140 m. Jeho tloušťka v okolí muničních komor byla 356 mm a klesala k hodnotě 343 mm. Hlavní pancéřová paluba měla tloušťku 150 mm v oblasti muničních komor a klesala na hodnotu 125 mm. Navíc HMS Vanguard chránil protistřepinový pancíř o síle 51-64 mm. Nejvíce byly pancéřovány barbety. Jejich pancíř dosahoval až 330 mm. Věže měly pancéřování silné 330 mm v čele a na bocích 279 mm. Poté, co zásah granátu poblíž můstku Prince of Wales zabil téměř celé osazenstvo můstku, bylo přikročeno k výraznému zvýšení pancéřování velitelských stanovišť. Pancéřování se skládalo z různých příček a protistřepinové obšívky, která měla tloušťku až 51 mm. Celková váha pancéřování velitelských stanovišť činila 3 000 tun. Pancéřování celé lodi vážilo 15 000 tun. Protitorpédová obšívka vycházela z King George V. Po potopení Prince of Wales u Kuantanu se ukázalo, že tato ochrana není dostatečná. Ukázalo se, že výška této ochrany, která dosahovala jen k nejnižší palubě, není dostačující. Záchytné prostory byly také nedostatečné. Rozestavěnost ale neumožňovala rozsáhlé změny, a tak byla protitorpédová ochrana pouze vylepšena. Pancéřování bylo zvýšeno až ke střední palubě. Vznikly tři prostory protitorpédové ochrany, vnější zůstával prázdný, aby měl tlak způsobený výbuchem kam unikat. Střední se plnil palivem a po jeho spotřebování vodou, vnitřní byl opět prázdný, aby se zabránilo případnému úniku paliva nebo vody. Šířka systému činila 4,75 m, ale u přídě a u zádi klesala.

Pohon

Pohon HMS Vanguardu byl stejný jako u King George V. HMS Vanguard měl čtyři lodní šrouby, které měly zpočátku tři listy, později byly vyměněny za pětilisté. Pohon zajišťovalo osm bubnových kotlů Admirality 3 pohánějících čtyři Parsonsovy parní turbíny, které přes jednostupňové převodovky otáčely lodními šrouby. Aby byla dosažena požadovaná  rychlost 30 uzlů, muselo být dosaženo 250 otáček za minutu. Toho se dosáhlo při výkonu 32 500 k. Při zkouškách pak HMS Vanguard dosáhl při 257,6 otáčkách za minutu rychlosti 31,57 uzlů. Zásobování elektrickou energií zabezpečovaly čtyři turbogenerátory s výkonem 480 kW a čtyři dieselgenerátory s výkonem 450 kW. K dalšímu vybavení patřily i čtyři desolinátory. Tři z nich měly výkon 100 tun sladké vody za 24 hodin. Čtvrtý se používal jen při pobytu v přístavech, měl výkon 200 tun sladké vody. Nádrže na sladkou vodu mohly pojmout až 590 tun vody. K profukování hlavní byly na lodi instalovány tři kompresory o výkonu 95 koní a dva o výkonu 26 koní. Otáčení věží bylo zajištěno hydraulikou. Na lodi se tedy nacházela čtyři turbočerpadla.

Výzbroj

Hlavní výzbroj zajišťovala děla Mk I s ráží 381 mm umístěná vždy po dvou v jedné dělové věži. Dělové věže byly umístěny po dvou na přídi a po dvou na zádi. Hmotnost boční salvy činila 7 000 kg (Jamato měl 13 140 kg, Iowa 11 016 kg).

Střední dělostřelectvo bylo stejné jako u King George V. Tvořilo ji 16 univerzálních děl ráže 133 mm. Ta byla umístěna po dvou v osmi dělových věžích typu Mk III. Kadence činila 7 - 8 ran za minutu. Tato děla mohla být použita jak proti vzdušným, tak i námořním cílům.

Proti letadlům byl HMS Vanguard vyzbrojen lehkými protiletadlovými automatickými kanóny Bofors ráže 40 mm zaměřovanými radarem. Pro HMS Vanguard vznikl šestihlavňový komplet RP-50 Nk IV. Ten spolu s radarovým zaměřovačem CRBF tvořil protiletadlový zbraňový systém. Na lodi se nacházelo celkem deset stanovišť. 73 hlavní doplňovalo 11 jednohlavňových kanónů Bofors Mk VIIc a jeden dvouhlavňový komplet STAAG. Tento komplet v sobě integroval vlastní zbraň, střelecký radar 262 a počítač.

O zaměřování se starala dělostřelecká centrála, která byla posílena analogovými počítači. K zaměřování se používaly 9,15 m dálkoměry. Ty doplňoval střelecký radiolokátor 274. Data ze zaměřovačů byla vedena do bojového řídícího střediska umístěného v nitru lodi pod čarou ponoru. Zde se koncentrovaly obrazovky všech radarů a přístrojů k vedení palby. Nacházelo se zde i středisko protiletadlové palby.

Protože Británie nebyla schopna vyvinout dobrý stabilizovaný zaměřovací systém, požádala Royal Navy o pomoc USA. Na HMS Vanguardu byly použity čtyři ústřední zaměřovače Mk 37 lišící se od těch amerických jen radarovým vybavením typu 275. Na HMS Vanguardu byl umístěn i univerzální radar 960, naváděcí radar 293 a radar pro nízkoletící a hladinové cíle 277.

Toto velké množství radarů umístěných na HMS Vanguardu ale způsobovalo, že se mnohé přístroje navzájem rušily.

Reklama

Na první pohled bylo možno HMS Vanguard rozpoznat podle přídě vysoké 11,2 m (King George V. měl výšku přídě jen 8,45m), to ale znamenalo, že loď nemohla střílet nízkým úhlem přímo dopředu. Příď však byla za každého počasí suchá. K tomu napomáhal i trojitý vlnolam. HMS Vanguard byl i dokonale stabilní lodí. Perioda bočního kyvu činila jen 14,3 sec, což bylo velmi dobré pro palubní dělostřelectvo (Iowa měla kyv téměř dvojnásobný). Rozdíl stability se projevil při poválečném cvičení v Atlantiku spolu s americkou lodí Iowa. Při jedné bouři se Iowa nakláněla až v úhlu 26° a HMS Vanguard pouze do úhlu 13°. Při rychlosti 30 uzlů byl schopen opsat kruh o průměru 1 000 metrů za méně než 5 minut, z oblouku se klopil ven jen o 4°.

Historie HMS Vanguard

HMS Vanguard byl spuštěn na vodu 30. listopadu 1944. Loď pokřtila korunní princezna Alžběta. Po skončení války se dokončovací práce na HMS Vanguardu zpomalovaly. Loď byla převzata 25. dubna 1946.

Poté, co HMS Vanguard absolvoval cvičné plavby, byl opět přemístěn do loděnice. Zde byly upraveny ubytovací prostory HMS Vanguardu, neboť bylo rozhodnuto, že loď poslouží při plavbě královské rodiny do Jižní Afriky (královská jachta Victoria and Albert byla ve stavu, ve kterém již nemohla dále sloužit). Byl také demontován systém STAAG z dělové věže B, kde byla umístěna přehlídková tribuna královské rodiny.

1. února 1947 vyrazil HMS Vanguard k plavbě k Jižní Africe. Poté, co loď vyplula z kanálu La Manche, připojila se k ní letadlová loď, dva křižníky a torpédoborec. 10. února celý svaz překročil rovník. Do Kapského Města dorazil HMS Vanguard 17. února 1947. Poté HMS Vanguard navštívil ještě několik přístavů, než zamířil zpátky do Velké Británie, kam dorazil v květnu. Po návratu se stal vlajkovou lodí Home Fleet. Počátkem roku 1948 byl umístěn do loděnic k potřebným úpravám, protože měl opět sehrát úlohu královské jachty. Byla naplánovaná návštěva královské rodiny v Austrálii a na Novém Zélandu. Na HMS Vanguardu bylo umístěno i speciální tažné zařízení, aby mohl proplout Panamským průplavem. Plavba se ale neuskutečnila, protože král Jiří VI. onemocněl. Místo plavby tedy vyrazil na „přezimování" do Středozemního moře. 7. března 1950 posloužil HMS Vanguard jako trajekt, když převezl z Francie do Doveru francouzského prezidenta ke státní návštěvě. 8. května 1951 se v Doveru setkal s dánskou královskou jachtou Dannebrog s dánským králem a královnou na palubě. V létě 1951 se opět přemístil do loděnic k běžným opravám, při kterých byly zmenšeny palivové nádrže. Na začátku roku 1952 se HMS Vanguard opět připravoval na roli královské jachty, byla naplánovaná další královská cesta. 6. února 1952 ale král Jiří VI. zemřel a cesta byla zrušena. V létě 1952 se HMS Vanguard zúčastnil cvičení NATO ve Středomoří. V roce 1953 se zúčastnil cvičení „Mariner", během kterého operoval spolu s bitevní lodí Iowa. Při slavnostní korunovaci britské královny Alžběty II. nemohl HMS Vanguard chybět. 15. června 1953 bylo zakotveno na vodách Spitheadu 325 lodí - HMS Vanguard mezi nimi. 22 zemí vyslalo do Británie své lodě. HMS Vanguard jako vlajková loď velitele Home Fleet byla v čelní pozici lodí seřazených do písmene F. Poté, co nová královna vykonala přehlídku loďstva na jachtě Surprise, vystoupila na palubu HMS Vanguardu a povečeřela zde. Během prvního půlroku 1954 vykonal HMS Vanguard spoustu čestných návštěv. 13. září 1954 byla na zádi HMS Vanguardu naposledy vztyčena vlajka Royal Navy. Ještě téhož dne byl HMS Vanguard vyřazen z aktivní služby. Po úpravách HMS Vanguard od 5. března 1956 kotvil v Portsmouthu jako loď zařazená k rezervnímu loďstvu. Z HMS Vanguardu byly postupně demontovány všechny protiletadlové kanóny, radary a jejich příslušenství. Až do 1. listopadu 1959 byl HMS Vanguard k dispozici veliteli Rezervního loďstva, poté nebyl schopen sloužit ani jemu. V roce 1959 byla loď prodána za 500 000 liber do šrotu firmě British Iron & Steel Corporation. 4. srpna 1960 přišly tisíce lidí vyprovodit poslední bitevní loď jejího veličenstva na její poslední cestu. Málem se však stala tragédie, když HMS Vanguard nečekaně změnil směr a remorkéry jej nebyly dlouhou dobu schopny zastavit. Nakonec se to však podařilo a HMS Vanguard skončil jen pár metrů od mola, na kterém stály stovky lidí. Nyní však hrozilo, že HMS Vanguard zablokuje přístav na 12 hodin, protože začínal odliv. Nakonec se však 7 remorkérům podařilo loď vyvléci z mělčiny, na kterou najela, a dovléci ji do Faslane.

Sešrotováním HMS Vanguardu skončila éra bitevních lodí. Ta byla sice uměle prodlužována v podobě nákladné konzervace a následné reaktivace amerických bitevních lodí třídy Iowa. USA na to ale měly peníze - na rozdíl od válkou vyčerpané Británie. Těžká děla HMS Vanguardu tak chyběla při invazi na Falklandech, aby podpořila palbou britskou námořní pěchotu, která se zde 21. května 1982 vylodila.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více