Řád hvězdy Karadjordevičů (1904)

Řád Hvězdy Karadjordjevičů
Orden Karadordeve zvijezde (1904 - 1941)
Orden des Sterns von Karadorde (1904 - 1941)
Řád byl založen, po palácovém převratu a odstranění vlády krále Alexandra Obrenoviče, l. ledna 1904 srbským králem Petrem I. (Petar I. - 1903 - 1918). Řádová dekorace měla nahradit zrušený řád Takovský. Řádová dekorace se členila do čtyř stupňů a byla určená k ocenění především bojovníků za srbskou svobodu a nezávislost.
Řád byl založen ke stému výročí povstání vedené tehdy Kara-Djordjem (Jiřím Černým). Řád měl nahradit ve své vážnosti jednak řád Takovský, ale také řád Miloše Velikého.
Řád se mohl udělit občanům Srbského království za prokázané zásluhy o královský dům či vojenské a válečné zásluhy. Od roku 1906 byl udělován i cizincům, kteří měli prokazatelné zásluhy o Srbské království, ale také příslušníkům diplomatického sboru.
Nařízením krále ze dne 1. ledna 1904 se řád rozdělil na čtyři stupně:
1. stupeň (velkokříž)
2. stupeň (velkodůstojník)
3. stupeň (komander)
4. stupeň (rytíř)
1. řád I. stupně se nosil na velkostuze, předepsané šíře 105 mm. Řádový klenot o rozměru 73 mm x 48 mm, ale jsou známé i poněkud větší kříže o rozměru 79 mm x 50 mm .Vlastní řádový stupeň byl doplněn velkohvězdou o rozměru cca 85 - 92 mm .
2. řád II. stupně se nosil jako klasický velkodůstojník, klenot na náhrdelní stuze doplněný poněkud menší řádovou hvězdou. Rozměr vlastního kříže je uváděn 52-54 mm a hvězdy 85 - 86 mm. Šířka stuhy 40 - 45 mm .
3. řád III. stupně (komander) se nosil na náhrdelní dekoraci, která měla stejný rozměr jako kříž II. stupně ( 52 -54 mm ). Šířka stuhy 40 mm .
4. řád IV. st. se nosil na trojúhelníkové stuze na prsou. Rozměr kříže kolísal od 55 mm x 37 mm až do 65 mm x 63 mm .
V královském nařízení a statutu řádu se upřesňuji počty jednotlivých řádových stupňů:
1. třída - 10
2. třída - 40
3. třída - 150
4. třída - 300
V těchto počtech nejsou zahrnuti cizí státní příslušníci
Řád byl vyhotoven ze stříbra vysoké ryzosti 925/1000 a pozlacen.
Do roku 1914 byl dvorním dodavatelem a výrobcem řádu GAS ( G. A. Scheid ). Po roce 1914 a v době poválečné známe další výrobce a to firmy:
Arthus Bertrand Paříž
Bratři Huguenin Švýcarsko
Firma Sorlini Varaždín (vyráběl především IV. řádový stupeň)
Nositelem řádu I. třídy byl i čs. prezident Dr. Beneš, jeho osobní řád si můžeme prohlédnout ve Vojenském muzeu v Praze .
Literatura :
Lobkowicz, František: Encyklopedie řádů a vyznamenání
Car, Pavel; Muhič, Tomislav: Serbische und Jugoslawische Orden und Ehrenzeichen von 1859 bis 1941
Car, Pavel; Muhič, Tomislav: Katalog vyznamenání a odznaků Srbska a Jugoslávie 1858 - 1941
Prister, Boris: Odlikovanja, Zagreb 1984
Piletič, Mila: Odlikovanja Jugoslovenskich naroda, Beograd 1987

část č. 1

Řád Hvězdy Karadjodjevičů s meči
Orden Karadordeve zvijezde s mačevima
Orden des Sterns von Karadorde mit Schwertern
Tento řád se po svém založení stává nejvyšším řádem královského Srbska. Historii Srbského boje za svobodu a nezávislost však spojovali Srbové především s řádem Takovským, který byl udělován za vojenské zásluhy a statečnost s meči a ve společnosti byl každý nositel tohoto řádu ctěn a vážen.
Již první balkánská válka v roce 1912 ukázala na potřebu udělovat vojákům řád Za statečnost s meči. Srbské království v této době mělo řád Bílého orla, ale u tohoto řádu jsou meče zřízeny dokonce až v roce 1915.
Meče k tomuto řádu jsou zřízeny v 20. října 1912 a za vojenskou statečnost a zásluhy je tento řád nadále udělován s meči. Struktura řádu se nemění, stuha ano, řád je udělován na červené válečné stuze (vzor řádu Takovského).
Řád se opět člení do čtyř stupňů:
1. stupeň s meči
2. stupeň s meči
3. stupeň s meči
4. stupeň s meči
Řád s meči byl udílen od svého nejnižšího stupně, vzácně a vždy za projevenou statečnost před nepřítelem. Faleristy je přirovnávám svým významem i statutem k slavnému ruskému řádu Sv. Jiří.
K prvnímu udílení došlo až v době 2. balkánské války (proti Turecku), kdy řád IV. třídy s meči obdržel vrchní velitel srbské armády, princ Alexandr, dále vojvoda Radomír Putnik a dále generálové M. Živkovič, S. Stěpanovič, B. Jankovič kníže Arsen Karadjorděvič a dále plukovníci Terzič, Nedič a Živanovič.
Královským nařízením ze dne 1. srpna 1913 vojvoda Radomír Putnik jako náčelník generálního štábu obdržel tento řád s meči I. třídy.
Nařízením z 22. listopadu 1913 bylo stanoveno komu lze řád udělit v návaznosti na hodnost a služební zařazení důstojníka (dle statutu řádu Sv. Jiří).
l. řádový stupeň s meči byl určen pro vrchního velitele, náčelníka štábu srbské armády a to jen za vítězné ukončení války.
2. řádový stupeň s meči byl určen pro velitele armád, náčelníky štábu armády za vítězství ve velké bitvě.
3.- 4. řádový stupeň bylo možno udělit důstojníkům jednotkám za mimořádnou statečnost a válečné zásluhy.
Vejvoda Putnik obdržel II. stupeň řádu s meči rozkazem ze dne 4. prosince 1914.
V roce 1915 se podmínky pro udělení především nižšího řádového stupně zmírnili, ale nikdy nedošlo k inflačnímu udělování jak známe např. z francouzské faleristiky.
O významu řádu svědčí např. udělení ze dne 31. května 1915 kdy velitel 1. armády Ž. Mišič a velitel 2. armády S. Stěpanovič obdržel řád Karadjordje II. třídy s meči za porážku RU armády.
Další známé udělení řádu I. třídy s meči je až z 8. října 1918, kdy tento řád obdrželi vojvodové Ž. Mišič a S. Stěpanovič.
Literatura je uvedena v úvodní části článku .
Část č. 2