Základna RAF Fairford

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 33.775

Letecká základna RAF Fairford je jedním z nejznámějších letišť ve Velké Británii. Za svou slávu vděčí nejen jedné z největších leteckých událostí na světě - Royal International Air Tattoo - RIAT, ale i tomu, že se k této základně obracela pozornost během první i druhé války v Zálivu, války v Kosovu a mnoha dalších bojových operací, kdy americké letouny používaly tuto základnu jako předsunuté letiště.

Fairford se nachází nedaleko města Swindon na jihozápadě Velké Británie, viz mapa.

Reklama


Zdroj: maps.google.com

Historie základny, která i v dnešních dnech slouží bojovým operacím, se započala již v roce 1943, kdy byla zahájena stavba 2 000 yardů dlouhé dráhy, hangárů a stojánek. 18. ledna 1944 byla základna oficiálně uvedena do provozu. Měla sloužit výsadkovým jednotkám Velké Británie a USA před invazí do Normandie a během ní. Dráha je orientovaná ve směru východ - západ, tedy 27 / 09.


Zdroj: maps.google.com

18. března 1944 přilétlo 50 letadel Stirling a 100 kluzáků Horsa od 620. perutě RAF a okamžitě započaly s misemi SOE (Special Operation Executive). O týden později dorazilo dalších 50 Stirlingů Mk IV a 25 kluzáků Horsa. Cvičení výsadku do Normandie se neobešlo bez havárií a ztrát na životech, jeden z kluzáků Horsa narazil 29. dubna 1944 do kontrolní veže letiště. 22. května 1944 se konalo cvičení Turnaround, poslední z nácviků výsadku do Normandie. 2. června byla základna uzavřena a zabezpečena v očekávání zahájení výsadku do okupované Francie.

5. června v rámci operace Tonga odstartovalo ze základny ve Fairfordu 45 Stirlingů s 900 výsadkáři z 6. výsadkové divize Velké Británie. Jejich cílem bylo zabezpečit mosty přes řeku Ornu ve Francii. 6. června 1944 následovalo dalších 25 Stirlingů, v rámci operace Mallard přepravily do Francie posily z 6. výsadkové divize. V průběhu června následovaly i další zásobovací mise nad Francií. Ztráty rostly, jak 27. června havaroval při pojíždení P-47D Thunderbolt trupového čísla 42-75863, 22. července se z mise nad Evropou nevrátily dva Stirlingy, LJ 882 a LJ684. Základnou prošly i příslušníci zvláštních jednotek SAS na své cestě do Francie, v srpnu 1944 se základna plně vrátila k operacím SOE a SAS. 6. září při startu havaroval Stirling EF296 kvůli prasklé pneumatice.

16. září 1944 přelétly 190. a 620. peruť RAF 32 kluzáků Horsa do Říma v rámci operace Molton s cílem evakuovat zraněné. Současně s tím se ale pozornost velitelů spojeneckých vojsk zaměřila do Nizozemí, kde se měla odehrát operace Market Garden - obsazení mostů pomocí výsadkářů a rychlý postup pozemních jednotek přes tyto mosty s cílem vytvoření předmostí na druhém břehu Rýna, obejití Siegfriedovy linie a rychlého postupu do průmyslových oblastí Německa. 12 Stirlingů odstartovalo z Fairfordu s jednotkou Pathfinders 21st Landing Company, která měla označit seskokové zóny. Operace nebyla tak úspěšná, jak plánovači očekávali, přesto se fronta vzdalovala od Fairfordu a tak se 14. října 1944 přesunula 190. peruť RAF na svou novou základnu RAF Great Dunmow, o dva dny následována i 620. perutí RAF. Fairford osiřel a stal se satelitním letištěm základny RAF Keevil. 12. prosince 1944 se na základně "zastavilo" 97 letounů C-47 z 50th Troop Carrier Wing, když jejich cvičení bylo zrušeno. Jednotky se přesouvaly přes Fairford i nadále, válka v Evropě, ta druhá světová, skončila, ale blížila se další, Studená válka.

Na dva roky od září 1946 do září 1948 se ve Fairfordu zapsala 47. peruť RAF s letouny Halifax Mk VII. Peruť cvičila výsadkové operace, než se v roce 1948 přesunula na základnu RAF Dishforth. Ješte v dubnu 1947 dostala základna i nové obyvatele, jednotky 283. Wing RAF s 113. perutí RAF, 21. srpna 1947 následovala 297. peruť RAF s letouny Halifax.

7. srpna 1948 schválila britská vláda žádost vlády Spojených států amerických o poskytnutí letišt na svém území k rozmístění strategických bombardérů.

Reklama

V srpnu 1948 byla provedena redukce počtu strojů v perutích, 113. peruť RAF byla rozpuštěna 15. září 1948, 47. peruť RAF byla přesunuta na základnu RAF Dishforth. 1. října byla zrušena i 295. peruť RAF a včleněna do 297. perutě RAF, která 1. listopadu 1948 opustila Fairford a přemístila se také na základnu RAF Dishforth. V prosinci 1948 byla základna jako bojová uzavřena, až do léta 1950 byla používána pouze jednotkou 204 Advanced Flying School ze základny RAF Brize Norton, která cvičila na strojích Mosquito.

7. července 1950 byla na základně RAF Fairford vytvořena 7507th Air Base Squadron USAF, 29. července 1950 dorazil 817th Engineering Aviation Battalion a započaly práce na rozšíření základny pro americké těžké bombardéry. První americké bombardéry zde přistály 30. prosince 1950 - devět bombardérů Boeing B-50 Superfortress z 93rd Bomb Wing ze základny RAF Marham, zatímco letový provoz byl řízen z letounu C-47! 4. ledna 1951 se superpevnosti vrátili zpět na svou domovskou základnu. 1. července 1951 byla základna zcela předána USAF, 16. října 1952 následoval přesun pod Strategic Air Command, a 7. února 1953 přilétlo na základnu první stále osazenstvo. Hned tato první mise ale málem přinesla tragédii.


Convair B-36D-5-CF (S/N 49-2652) z 7th Bomb Group (Heavy), Carswell AFB, Texas
U.S. Air Force photo

Z americké základny Carswell AFB v Texasu odstartovalo 2. února 1953 celkem 18 strojů Convair B-36H Peacemaker, aby přes Kanadu pod názvem "Operace Styleshow" přeletěly do Fairfordu. Ve skupině bylo po šesti strojích z 9th Bomb Squadron, 436th Bomb Squadron a 492nd Bomb Squadron, bombardovacích perutí 7th Bombardment Wingu. Po zastávce v Goose Bay na Labradoru se jeden letoun musel vrátit zpět do Carswellu, zatímco zbývajících 17 letadel pokračovalo do Fairfordu. Když se ale 7. února přiblížily k základně, počasí bylo velmi špatné a přistání nebylo snadné. Letoun trupového čísla 51-5719 z 492nd Bomb Squadron pilotovaný Lieutenant Colonelem Hermanem Gerickem měl problémy s přiblížením k letišti a když ani druhý pokus nevyšel, a na palubě letadla pravděpodobně (zdroje se v tomto rozcházejí) vypukl požár, dal kapitán pokyn k opuštění letadla. Všech 13 členů posádky (i zde se zdroje liší a uvádějí mezi 13 a 15 členy, ale vzhledem k tomu, že stroj má 15 členů posádky a 2 prokazatelně stroj opustili během mezipřistání, přikláním se k číslu 13) stroj bezpečně opustilo a na padácích se dostalo na zem, až na jeden zlomený kotník bez zranění. Letadlo to ale jestě nehodlalo vzdát, a navzdory očekávání přeletělo dalších 30 mil, než havarovalo naštěstí do neobydlené oblasti.

Přílet Peacemakerů tedy vyvolal mezi některými obyvateli Velké Británie pozdvižení, základna ale byla v provozu a připravena čelit výzvám Studené války. 7. dubna 1953 na základnu zavítaly dva letouny Boeing B-47 Stratojet, které měly otestovat možnosti této základny. 2. června 1953 pak přilétla první velká skupina celkem 45 letounů B-47 z 306th Bomb Wing. Skupina přilétla přímo z USA, Atlantik překonala za méně než šest hodin. Jěště kratší přelet předvedl letoun B-47 z 305th Bomb Wing, který z Maine přeletěl do Fairfordu za 4 hodiny 45 minut. 4. září se obměnilo osazenstvo Fairfordu, 306th Bomb Wing se vrátil domů na Floridu a místo něj přilétl z Floridy 305th Bomb Wing. V listopadu 1953 se pak ve Fairfordu objevily první v Evropě nasazené Stratojety verze B-47E. Studená válka byla v plném proudu, a tak se základna ve Fairfordu stala jednou z hlavních základen pro start tajných operací nad území komunisty ovládané střední a východní Evropy a Sovětského svazu. 8. května 1954 odstartovaly tři RB-47E na tajnou misi nad Sovětským svazem. 20. července 1954 při startu havaroval letoun B-47E trupového čísla 51-1738 a 6. srpna 1954 havaroval hned po startu další B-47E trupového čísla 51-2382, všichni čtyři členové posádky při nehodě zemřeli. V prosinci 1954 letoun B-47 z Fairfordu absolvoval misi celkem 47 hodin 35 minut a 21 tisíc mil dlouhou, s cílem otestovat schopnosti letadla.


Boeing B-47E-50-LM (S/N 52-3363) v letu.
U.S. Air Force photo

Reklama

Boeing B-52 Stratofortress. Projekt s kódovým názvem Alarm Bell zahrnoval i použití cvičné střelnice MN-8 na základně RAF Brize Norton. Od 16. července 1960 se B-52 mohly začít objevovat na evropských základnách, ale do Fairfordu zavítaly až v roce 1962 a nezůstaly dlouho. Po uklidnění kubánské krize došlo k redukci počtu strategických bombardérů rozmístěných ve Fairfordu a 6. listopadu 1963 bylo oznámeno, že Fairford bude navrácen RAF k 1. červenci 1964. Bylo rozhodnuto, že RAF bude moci základnu používat, až ji jednotky USAF opustí a 26. července 1964 převzala RAF kontrolu nad základnou Fairford.

Základnou postupně prošlo mnoho letounů a vojáků, protože jednotky se na základně ve Fairfordu střídaly po třech měsících. Nehody si i dále vybíraly svou daň - 1. května 1955 havaroval letoun B-47E trupového čísla 52-0386. Na konci padesátých let bylo na základně 800 osob, letouny se střídaly a základna měla kolem 30 poplachů a pohotovostí měsíčně.

22. června 1960 přišel rozkaz, aby se personál seznámil s obsluhou letadel

1. března 1965 byla ve Fairfordu vytvořena známa akrobatická skupina Red Arrows, jako protiklad k svižným cvičným strojům pak 1. listopadu 1965 vznikla 53. peruť RAF s těžkými dopravními letouny Belfast. Red Arrows opustily základnu v září 1966, aby uvolnili místo pro další Belfasty a VC-10. V květnu 1967 se perutě přesunuly do RAF Brize Norton a Fairford opět osiřel. Již 3. července 1967 byl ale určen pro další cíl, který ho nesmazatelně zapsal do historie letectví - stal se testovací základnou letounu Concorde. 25. února 1968 byla ve Fairfordu znovu zformována 47. peruť RAF a vybavena novými letouny C-130 - peruť získala devatenáctý až čtyřicátý třetí stroj dodaný do Velké Británie. První C-130ky dorazily do Fairfordu 26. března 1968, pod označením XV219, XV221 a XV222, v červnu jich již bylo na základně 15 a v říjnu 21. 24. března 1969 havaroval stroj C-130 XV180, v jeho troskách zahynulo všech šest členů posádky.


MC-130 Talon II předvádí doplňování paliva za letu vrtulníku HH-53 Pavelow během RIATu ve Fairfordu.
USAF Photograph by MSgt John E. Lasky

9. dubna 1969 v 14:50 přistál poprvé na základně ve Fairfordu Concord 002, G-BSST, který přelétl ze základny Filton. V říjnu se pak C-130ky účastnily rychlého posílení britských jednotek v Severním Irsku během tamních nepokojů. 5. března 1970 byl Fairford dokonce tak vytížen, že na jeho ploše nestálo jediné letadlo C-130. V září 1970 se stroje z Fairfordu účastnily operace Shoveller - pomoc Jordánsku během občanské války.

1. února 1971 došlo k sjednocení jednotek s C-130, a tak se 30. peruť RAF a 47. peruť RAF přesunuly na základnu RAF Lyneham, Fairford se opět stává záložním letištěm RAF Brize Norton. 17. prosince 1971 přistává Concorde 01, první předprodukční letoun tohoto typu. 6. února 1972 se ve Fairfordu sešly najednou všechny tři doposud vyrobené Concordy, odsud také 2. června 1972 odletěl Concorde 002 na svou celosvětovou prodejní tour dlouhou 45 tisíc mil. Po svém návratu byl 28. března 1973 poškozen, když s ním při přetahu narazili do hangáru. 26. července 1973 dostala základna nového hosta, zavítal sem Vulcan XM600 ze základny RAF Waddington, kde probíhala údržba letištní plochy. Vulcany z této základny zůstaly ve Fairfordu do listopadu 1973. 13. února 1974 zde po svém prvním letu z Filtonu přistál i Concorde 202 G-BBDG, o rok pozdějí, 27. února 1975 zde přistál po prvním letu Concorde 204 G-BOAC. 12. března 1975 bylo na základnu dovezeno na sto tun ledu, aby se otestovalo chování Concordu na namrzlé dráze. 19. června 1975 započaly British Airways s výcvikem posádek pro Concordy. 5. listopadu 1975 přistál poprvé Concorde 206 G-BOAA, ale již 16. ledna 1976 v souvislosti s ukončením výroby Concordů vláda vyhlásila, že testovací středisko ve Fairfordu končí. 4. března 1976 odlétá Concorde 002 do Yeowiltonu s celkem 836 nalétanými hodinami po 438 absolvovaných letech. 18. května 1976 poprvé přilétá Concorde 208 G-BOAB, uzavření testovacího centra bylo přesunuto až na leden 1977 a 25. srpna tak přistává další nový Concorde 210 G-BOAD.

V červenci 1978 oznámilo britské ministerstvo obrany, že se Fairford stane základnou pro 15 amerických vzdušných tankerů, 7. září 1978 dorazily na základnu první dva tankery KC-135 v rámci cvičení Autumn Forge a o týden později přilétlo dalších 5 tankerů KC-135, letouny zůstaly na základně dva týdny. 11. listopadu 1978 byla na základně reaktivována 11th Strategic Group USAF a další pomocné jednotky, 13. září 1979 se pak objevily první dva stroje KC-135, den na to přilétly další tři tankery a 20. září 1979 byla základna převedena pod 3rd Air Force.


KC-135 před údržbou na stojánce ve Fairfordu.
Všimněte si otvoru v přední části trupu, který vznikl po zásahu bleskem stroje při přistání

USAF Photo by SrA Meghan Geis

10. června 1980 přistály první tři B-52D ze 7th Bomb Wing. 25. března 1981 se díky zaseklému systému nepodařilo odstartovat letounu F-111E ze základny RAF Upper Heyford, posádka přerušila start a navzdory snaze zastavit letoun tento skončil po 40 metrech na konci dráhy v poli, vážne poničen. Přesto se podařilo stroj vyzdvihnout a na palubě C-5 z 436th MAW byl 11. června 1981 odeslán na opravu do Spojených států. V průběhu roku 1981 se dostala 11th Strategic Group na plnou kapacitu se svými 15 stroji KC-135.

20. května 1983 zavítal na základnu skutečně "velký pták", Boeing 747 s raketoplánem Space Shuttle, na své cestě na aerosalon v Paříži. 24. května 1985 zde bylo rozmístěno sedm B-52G z 2nd Bomb Wing, 6. září přilétlo dalších 7 strojů z 42nd Bomb Wing. Duben 1986 zastihl základnu v přípravách na operaci El Dorado Canyon - útok proti Libyii. 11. dubna dorazily na základnu první z devíti KC-10 a další KC-135ky, 14. dubna 1986 pak z Fairfordu a Mildenhallu odstratovalo celkem 28 strojů KC-10 a KC-135 v rámci operace El Dorado Canyon, která proběhla úspěšně navzdory ztrátě jednoho letounu a technickým poruchám na některých dalších. V této době už jsou dny otevřených dvěří na základně pravidelným zvykem, a 16. července 1987 se koná i první RIAT. Během roku 1989 se díky problémům s rozpočtem začalo uvažovat o uzavření některých amerických základen na britském území. 12. listopadu 1989 Margaret Thatcherová odmítla rozmístění amerických bombardérů s jadernou municí na území Velké Británie. 25. června 1990 tak naposledy vzlétl tanker 11th Strategic Group na svou misi a 27. června 1990 opustily americké tankery Fairford, 7. srpna následovalo rozpuštění 11th Strategic Group. 1. ledna 1991 byly oficiálně ukončeny lety na letišti Fairford, ale ne na dlouho.

Irácký diktátor Saddám Husajn obsadil Kuvajt a celosvětově se formovala koalice, která měla, pokud by se nepodřídil výzvám OSN, zajistit jeho stažení z Kuvajtu silou. V čele této koalice byly Spojené státy americké a Velká Británie. 31. ledna 1991 bylo britskou vládou schváleno rozmístění bombardéru B-52 na britském území v rámci operace Desert Storm. 5. února 1991 do Fairfordu dorazilo prvních pět B-52G z 379th Bomb Wing a 416th Bomb Wing, den nato dorazily další tři stroje. 9. února 1991 stroje lětěly první misy v rámci operace Desert Storm, a do 7. března 1991 odlétaly celkem 60 misí. Válka byla rychle u konce a tak 9. března 1991 odlétly poslední B-52 zpět do USA. Přesto byly B-52 pravidelným hostem na základně Fairfordu i nadále, 19. června 1992 přistály na základně první B-52H z jednotky 416th Bomb Wing, pobyly zde deset dní. 16. června 1993 přistály na základně i první tři bombardéry B-1B Lancer, dva z jednotky 28th Bomb Wing a jeden z jednotky 319th Bomb Wing.


B-1B Lancer pojíží ve Fairfordu
U.S. Air Force photo

RIAT si kromě rekordní návštěvnosti a počtu vystavených letadel připsal i havárii dvou Mig-29, které se zde srazily během letecké ukázky 24. července 1993.

15. března 1995 základnu přelétly tři špionážní letouny U-2 ze základny RAF Alconbury, 29. srpna 1995 havaroval U-2 při startu. 28. prosince 1995 začal přesun letounů U-2 do Francie, poslední dva stroje odlétly 4. ledna 1996.


U-2 "Dragon Lady" (Courtesy photo)
U.S. Air Force photo

11. října 1998 ve Fairfordu přistálo šest B-52H ze 2nd Bomb Wing a 4 dopravní letouny C-17, cílem bylo připravit se na ofenzívní akce proti Srbsku kvůli válce v Kosovu. Stroje ale nakonec opustily základnu 5. listopadu 1998 bez účasti na ofenzivní akci. V roce 1999 se opět koncentrovaly letouny USAF ve Fairfordu, tentokrát kvůli operaci Allied Force. 1. dubna 1999 zde přistálo pět B-1B Lancerů z 28th Bomb Wing, den poté i pět tankerů KC-135 z 366th Air Refuelling Wing. 25. června 1999 se poslední letouny vrátily zpět na domovské základny.

30. května 2000 bylo lětiště uzavřeno a započaly stavební úpravy na drahách a stojánkách. 15. června 2001 byla první fáze hotova a letiště bylo opět otevřeno. V prosinci 2001 byla dokončena i druhá fáze úprav a z Fairfordu se stala základna schopná plné podpory strategických bombardérů, kterou vyžadovala např. operace Enduring Freedom. 21. května 2002 se skončila i třetí, poslední fáze uprav a základna byla vyhlášena za plně schopnou operačního provozu. V březnu 2003 zde byla zformována 457th Air Expeditionary Group, aby zajistila podporu letounům B-52 v jejich nasazení v rámci operace Iraqi Freedom. 3. března 2003 začaly přilétat první z B-52 z americké základny AFB Minot v Severní Dakotě. 4. března již bylo všech 14 strojů ve Fairfordu a započaly přípravy na ofenzivu. 14. března se 8 B-52 z Fairfordu zúčastnilo prvního úderu na Irák v rámci operace Shock and Awe. Nasazení trvalo do dubna 2003, 24. dubna 2003 odlétla poslední B-52 zpět do USA. 10. prosince 2004 byly otevřeny nové hangáry, schopné pojmout i letouny B-2, dva tyto stroje spolu s dvojicí B-1B navštívily základnu 23. března 2006.


F-15 ze základny v Lakenheathu při nízkém průletu nad drahou ve Fairfordu
U.S. Air Force photo

Jak vidíte, je historie základny ve Fairfordu historií amerického strategického letectva, Studené války i těch válek aktuálních, jednotky se Fairfordem přelévaly sem a tam, letadla přistávala a opět vzlétala, občas i havarovala a několik z těch mnoha letců, co prošlo základnou RAF Fairford zde položilo své životy ve službě vlasti. Snad vám tento článek přiblížil ruch na základně ve Fairfordu, odlišný od toho, který zažívá každý rok v rámci akce RIAT :) A aby toho nebylo málo, svou více jak 3 km dlouhou dráhou je tato základna jedinou základnou ve Velké Británii, kam by v případě problému nad severní polokoulí naší planety mohl dosednout americký raketoplán Space Shuttle. To už bychom ale Fairfordu museli skutečně VELMI závidět, nemyslíte?

Zdroje:
http://www.globalsecurity.org/wmd/facility/fairford.htm
http://www.fairfordbase.org.uk/
http://en.wikipedia.org/wiki/RAF_Fairford
http://archive.thisiswiltshire.co.uk/2003/2/6/165245.html
http://www.cowtown.net/proweb/lacock3.htm
http://www.cowtown.net/proweb/lacock1.htm
http://www.af.mil

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více