ČESKÁ KREV II.

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 25.842

5.Nikdy se nevzdáme! - f4 c5

Aktivita Švédů potom až do konce června stoupala, jako by chtěli odčinit předchozí debakl. Zejména se zaměřili na kopání příkopů a vybudování palebných postavení  dělostřeleckých baterií proti Špilberku a svatotomášské baště.

De Souches si byl vědom důležitosti úseku u sv. Tomáše a rozhodl se činnost Švédů narušit: „V pátek (30. června 1645) ráno Brněnští učinili výpad na dvou místech proti příkopům švédským u sv. Tomáše. Výpad se nezdařil vinou zvědavých žen, které proti přísnému zákazu Souchovu vyběhly na střechy podívat se a tím upozornily nepřítele. Pěchota, která vypadla směrem ke hřbitovu u cesty do Komína vypudila Švédy z příkopův a několik jich pobila, však jízdě, která vypadla směrem proti Hrázi, zle se vedlo. Tam švédský pluk „Altblau“ z Livonie rychle obsadil příkopy i reduty a odrazil jízdu, kterou vedl hrabě z Bubna. Tomu byl kůň zastřelen. 5 vojáků zabito a 8 těžce raněno, pročež Souches rozkázal, by se vrátili do města…“ (Šujan)

Reklama

Švédové tedy svá postavení udrželi a usilovně pokračovali v dalším  budování. Jakmile byly palposty hotovy, zahájili Švédové dělostřeleckou palbu zejména na dřevěnou baštu Špilberku. Současně směrem pod ni začali kopat podkop. 

Třetího červencového dne pak Švédové po dlouhém ostřelování v podkopu odpálili nálož a zahájili útok. Výbuch byl tak silný, že trámy z bašty i výdřeva z podkopu padaly až na Starém Brně. Exploze baštu silně pobořila, po jejích sutinách začali Švédové šplhat nahoru. Obránci mezi ně zahájili palbu z kartounů (dělo velké ráže s krátkou hlavní) a mnoho jich pobili.

Tehdy se proti pěchotě na větší vzdálenost používaly plné lité koule. Zkušený dělostřelec dokázal od oka dělo zaměřit tak, aby se koule každých zhruba 300 m dvakrát až třikrát odrazila od země jako míč. Jinak letěla vzduchem ve výši mužské postavy a jakmile zasáhla sevřené řady pochodující jednotky, rozrazila vojáky jako kuželky a zanechala za sebou změť urvaných údů a roztrhaných těl.

Pokud se útočící pěchota dostala blíž, místo plných koulí dělostřelci začali nabíjet výbušné granáty. Používaly se přece jen v menší míře, neboť byly drahé a bylo obtížné správně nastavit délku doutnáku, aby vybuchly v blízkosti cíle. Na krátkou vzdálenost se pak staly hlavním druhem projektilů kartáče. Jednalo se o plechové nebo lepenkové válcové pouzdro naplněné sekaným olovem, drobnými kuličkami apod. Účinek byl strašný, sevřené řady pěchoty byly touto obří brokovnicí často doslova smeteny.

Při tomto útoku nastal klíčový okamžik ve chvíli, kdy byl zabit švédský důstojník vedoucí zteč. V tom momentě se švédský útok zhroutil. Obránci pak z hradeb Špilberku Švédům vytrubovali a bubnovali výsměšnou píseň „Allemals, allemals geht es so zu…“ (Pokaždé, pokaždé to tak dopadne…)

Tento neúspěch na dlouho Švédy od dalších útoků odradil. Až do poloviny července pouze ostřelovali Špilberk a zejména pokračovali v kopání podkopů. Rozpoutalo se další kolo války v podzemí. Brněnští zákopníci se znovu střetli v tunelech se švédskými minéry zejména v blízkosti tvrze svatého Tomáše. Švédi tentokrát uprchli a zanechali v tunelech nářadí, střelný prach, jídlo i zákopnické pláště a kabátce.

Torstensson v té době trpěl dalšími záchvaty artritidy, takže byl upoután na lůžko a nemohl se bezprostředně ujmout velení. Jeho zástupce generál Mortaigne přes všechnu snahu nedosáhl žádného úspěchu. Proto 17. července žádal o osobní rozmluvu s Raduitem de Souches. Ten  místo sebe poslal hraběte z Vrbna. Oba důstojníci se sešli před hradbami u sv. Tomáše. Početná skupina obyvatel města, včetně předních měšťanů i s Raduitem de Souches byla ukrytá za branou a rozmluvě naslouchala.

Reklama

Generál Mortaigne se snažil vší svojí výmluvností přesvědčit obležené, aby se vzdali. Argumentoval také utrpením strádajících Brňanů. Hrabě z Vrbna zcela neohroženě odpověděl, že jediný způsob jak mohou Švédové město získat, je vylézt ze svých liščích nor a zaútočit jako praví kavalíři. O město prý netřeba mít strach, je dobře zásobeno chlebem a vínem. Když Mortaigne neuspěl s lichotkami, přešel k výhrůžkám. Oznámil hraběti z Vrbna, že brzy přijde posila až 12 000 mužů ze Sedmihradska a potom bude s Brnem amen. Hrabě z Vrbna rázně odvětil, že v takovém případě budou obránci bojovat se svým velitelem do poslední kapky krve. Rozzuřený Mortaigne odcházeje vyhrožoval hraběti, že až město dobude, neušetří ani plod v těle matky.

Celá epizoda naznačuje jaké malomyslnosti začali Švédové propadat. Obráncům, kteří celý rozhovor vyslechli, naopak značně stouplo sebevědomí. V jedné věci však Mortaigne nelhal. Již po dvou dnech oslavné salvy ze švédských děl ohlásily, že skutečně přitáhlo sedmihradské vojsko Jiřího I. Rákocziho. Čítalo na 10 000 mužů. Tato posila bývá často podceňována, ale faktem je, že spolu s uherskými hajduky přibylo k Brnu přes padesát děl, z toho nejméně 12 těžkých.

Mezi nimi dva kusy zasloužily zcela mimořádnou pozornost. Většímu  devětatřicetilibernímu dělu se přezdívalo Kočka, menší Myš mělo ráži 36 liber. Ráže děl se tehdy určovala podle hmotnosti dělových koulí v librách (jedna libra je asi půl kila). Tříliberní dělo mělo dostřel asi 250 metrů, devítiliberní přes 350 m, dvanáctiliberní až půl kilometru a čtyřiadvacetiliberní 800 metrů. Tyto údaje odpovídají výstřelu s hlavní ve vodorovné poloze pro palbu plnou koulí odrazem od země. Maximální dostřel po balistické křivce byl samozřejmě větší, kupříkladu dvanáctiliberní dělo metalo šestikilové koule do vzdálenosti dvou kilometrů. Pro srovnání - abychom pochopili, jaké musely být Kočka s Myší bestie – zmíněné dvanáctiliberní dělo vážilo dvě tuny, dlouhé bylo asi tři metry a tahalo je osm párů koní. Čtyřiadvacetiliberní kartouny už potřebovaly dvanáct párů koní a nejtěžší děla se již zpravidla nepřepravovala na lafetách, nýbrž jejich hlavně se vezly odděleně na zvláštních vozech a na lafety byly usazeny pomocí kladek až těsně před bojovým nasazením.

Obrovská rákocziovská děla Švédové postavili na hráz jezuitského rybníka v prostoru dnešního Cejlu a ihned je začali připravovat k palbě.

Uhři se okamžitě zapojili do bojů. Ještě téhož dne večer, tedy 19. 7., zahájila jejich děla palbu na město a rákocziovská pěchota spolu se Švédy zaútočila na baštu poblíž kryté cesty. Zteč byla však odražena, stejně jako útoky na Špilberk, k nimž došlo během několika následujících dní. Zato těžká děla útočníků začala skutečně nebezpečně škodit. Mnoho domů bylo těžce poškozeno a vzplanuly požáry.

Reklama

Obránci trpěli nedostatkem prachu, takže odpovídali pouze sporadicky. Přesto málem zaznamenali 25. 7. značný úspěch. Když generál Mortaigne jel na svém koni obhlédnout švédské pozice u Špilberku, vypálili odtud na něj z lehkého děla a koule dopadla těsně vedle jeho koně. Rozzuřený Mortaigne potom nechal celé odpoledne intenzívně ostřelovat město. Palba pokračovala i v následujících dnech. Těžká děla působila značné škody, jak na opevnění Špilberku tak i ve městě, kde byla silně postižena radnice a jezuitský kostel  klášterem.

Z města se podařilo uprchnout jednomu ze zajatých Švédů, který pak Mortaignovi hlásil, že nedostatek střelného prachu v Brně už začíná být kritický. Pod dojmem této informace a silného ostřelování poslal Mortaigne 28. července brněnským další výzvu ke kapitulaci. Raduit de Souches ji rázně odmítl a aby ukázal odhodlání obránců, naplánoval další výpad.

Při jeho přípravě nevynechal jediný detail. Dvěma vojákům stojícím na stráži u brány nařídil předstírat, že jsou opilí. Tím zabavil nepřátelské hlídky a tak kolem druhé hodiny 30.7. začala samotná akce. Nejprve obránci vhodili do švédského zákopu několik prázdných sudů, přičemž v každém štěrchalo několik kamenů. Způsobilo to takový hluk, že vyděšení Švédové ve zmatku zákop opustili. Ihned do něj vtrhli obránci, sudy rozbili, dřevo z nich smíchali se  slámou a smolou a směs použili k zapálení výdřevy švédských staveb.

Potom útočníci vedení samotným velitelem města postupovali až k několika švédským malým dřevěným pevnůstkám, tzv. redutám. Prorazili do nich otvory, jimiž potom dovnitř vhazovali ruční granáty. To byl nový vynález třicetileté války, šlo o malé duté železné či skleněné koule opatřené doutnákem a vyplněné střelným prachem. Šlo o zbraň účinnou, její použití však vyžadovalo sílu a chladnokrevnost.

Výbuchy ručních granátů vyhnaly Švédy z redut, které pak de Souches nařídil také spálit, oheň se rychle švédskými zákopy šířil, ale další postup obránců již zastavil tuhý švédský odpor. Obránci se pak vítězně vrátili za hradby, přičemž ztratili pouze šest mužů, z nichž jeden byl de Souchesův osobní sluha. Samotnému veliteli města bylo zblízka vystřeleno do obličeje, střela mu protrhla límec, shodila klobouk a zášleh plamene mu sežehl vlasy.

Hned nazítří musel Raduit de Souches čelit dalšímu problému. V přímém ohrožení se opět ocitla krytá cesta. Švédi totiž pozvolna dokončovali vysokou dřevěnou věž v blízkosti Špilberku, podkop pod shořelou baštu Špilberku a další podkop směřující přímo do kryté cesty. Dřevěná věž velitele trápila nejméně. Byla přímo v palebném sektoru jednoho pětiliberního a jednoho šestnáctiliberního děla. Švédové o nich dosud neměli tušení, protože de Souches vydal rozkaz, aby je klidně nechali stavět. Nyní však konečně nařídil zahájit palbu, věž byla během hodiny zcela rozstřílena a minérům se též podařilo vyhodit do povětří oba nebezpečné švédské podkopy.

Zklamání Švédů muselo být velké, neboť ještě večer téhož dne, tedy  1.8., vyrazil opět k brněnským hradbám vyjednavač, byl však zase odmítnut. 

(pokračování příště ...)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více