1. křížová výprava

Autor: ing. Vilém Vácha 🕔︎︎ 👁︎ 67.424

spoluautor Miloslav Sviták

Proti křížovým výpravám toho už bylo napsáno tolik, že se část toho podařilo za staletí vsugerovat i jinak renomovaným historikům. Z těchto důvodů dochází někdy k dějinnému paradoxu, že zatímco si ve Střední Asii svých hrdinských předků zpravidla váží, má Evropa tendenci na své předky házet všechnu možnou špínu. Proto je toto téma velice důležité správně pochopit, a kvůli tomu se mu budeme věnovat i v tomto článku.

Reklama

1. křížová výprava se zrodila na koncilu v Clermontu (Francie) dne 27. 11. 1095, kde papež Urban II. vyzval křesťany k osvobození Svaté země od muslimů, pomoci křesťanům na východě a zabezpečení svobodné cesty křesťanským poutníkům do Jeruzaléma i celé Svaté země.

Další důvod této výzvy vznikl z tíživé geopolitické situace Evropy. Vždyť v té době byla ohrožena Evropa, a to z důvodu, že z jedné strany na Iberském poloostrově a jihu Itálie útočili či ji obsazovali Arabové. Další muslimské nebezpečí přicházelo z východu, kde byla málem zničena Byzantská říše, když ztratila přes polovinu svého území, a to své maloasijské državy, které jí sebrali muslimští Seldžukové po svém vítězství roku 1071 u Mantzikertu, a útočili dále na západ. Roku 1077 obsazují Seldžukové Jeruzalém. Do Malé Asie pronikli seldžučtí Turci z východu, přejali islám a začali nejen neslýchaně týrat a zabíjet zde usedlé křesťany, ale vyvražďovali i celé poutní výpravy. Křesťané totiž odedávna putovali do Svaté země a za byzantského panství nad Palestinou byly tyto pouti velmi četné. Problémy začaly už po roce 970, kdy se panství nad Palestinou zmocnila dynastie Fatimidů a začala křesťany utiskovat. Roku 1009 nechal jejich sultán dokonce i zbořit chrám Svatého hrobu. (Již roku 636 dobyli Jeruzalém Arabové pod Omarem II.)

Výzva papeže Urbana II. měla obrovskou odezvu a účinek papežovy řeči byl ohromný. Shromáždění začali zmíněného 27. 11. 1095 přímo v Clermontu volat "Bůh tomu chce" a hned si na znamení své účasti připínali na prsa kříž. Vznikla výprava, která se vypravila ze západní Evropy zcela v duchu výzvy papeže a později byla nazvána 1. křížovou výpravou. K výpravě se připojili jednak ti, kteří chtěli ze zbožných pohnutek vyrvat z moci mohamedánů Boží hrob - ctí oplývající mužní rytíři, upřímní šlechtici, zbožní poddaní, ale i vyslovení dobrodruhové a žel také i ti, kteří vše činili z touhy po zisku.

Předehrou k 1. křížové výpravě bylo neslavné tažení venkovských vojů, které vzniklo spontánně a nebylo mu možné zabránit. Tyto skupiny bez jakékoliv organizace a zásobování cestou z hladu loupily (v květnu 1096 i v Praze), aby si opatřily obživu. Většina této chátry zahynula již v Uhrách a Bulharsku při útocích rozhořčených místních obyvatel.

Vlastní křižácké vojsko se dalo na pochod v pěti velkých skupinách v létě 1096 a shromáždilo se v Cařihradě v počtu kolem 500 000 mužů pod vedením Gottfrieda z Bouillonu. Již v Malé Asii mělo v roce 1097 u Nikaie a Dorylaionu řadu vítězství nad muslimskými Seldžuky. Následujícího roku byla dobyta Edessa, kde křižáci založili prvé křesťanské hrabství. Díky těmto vítězstvím (a díky dalším křížovým výpravám) bylo oddáleno zničení Byzantské říše (zanikla až dne 29. 5. 1453 pod náporem muslimských Turků). Křižáci dokonce pomohli Byzanci dobýt nazpět i část ztracených maloasijských držav. Po této pomoci směřovali dále ke Svaté zemi, kterou postupně osvobozovali od muslimů.

Reklama

Hlavní křižácké vojsko se dostalo k Antiochii, kterou obléhalo od 20. 10. 1097. Když se mu ji 3. 6. 1098 podařilo po velkých ztrátách dobýt, sevřela ho ve městě vojska mosulského sultána o síle kolem tři čtvrtě milionu mužů. Křižáci čítali v té době již jen 40 000 bojeschopných. Zdálo se, že s výpravou už je konec. Proti takové přesile přeci nemohl nikdo obstát. Po úplném vyhladovění, kdy museli křižáci sníst i všechny své koně, však došlo k události, která znovu dodala sílu 1. křížové výpravě.

Touto událostí bylo zázračné nalezení Svatého kopí pod oltářem chrámu sv. Petra. Tímto kopím byl probodnut Ježíš Kristus na kříži, když umíral. Jistě si dovedete představit, jakou vzpruhou pro křižáky musel tento nález být. Svaté kopí dodalo vyčerpaným křižákům takovou sílu, že podnikli překvapivý pěší výpad a v rozhodující bitvě 28. 6. 1098 u Antiochie zcela zvítězili nad mnohonásobnou přesilou muslimů, které nejen rozprášili, ale ukořistili i všechny jejich zásoby.

Toto vítězství jim umožnilo pokračovat dál na jih, kde postupně osvobodili celou Svatou zemi z rukou muslimů. 1. křížová výprava slavnostně a radostně skončila dne 15. 7. 1099 dobytím Jeruzaléma, kdy zbytek křižáckého vojska o síle asi 20 000 mužů dobyl toto město, obsazené dvojnásobnou přesilou.

Po osvobození Svaté země začali křižáci, což je hrdý titul pro účastníka křížové výpravy, pomáhat místním křesťanům, kteří za nich prožívali kulturní, politický a národní rozkvět. Dodnes zde existuje komunita maronitských katolíků a další křesťané.

1. křížová výprava ve své době jednoznačně zachránila Evropu před muslimským nebezpečím. Její dnešní kritici si musí uvědomit, že jen díky rozhodnému postoji tehdejší církve a jen díky křížovým výpravám do Svaté země bylo oddáleno obsazení části Evropy Turky, ke kterému sice nakonec přeci jenom došlo (viz obléhání Vídně), ale až o hodně později. Mohamedův příkaz zněl jasně - šířit moc islámu mečem, a nebýt křížových výprav do Svaté země, trpěla by Evropa od Turků daleko dříve a daleko více. To jsou skutečnosti, které mnozí kritici nedokážou, nebo spíše nechtějí uznat a pochopit.

Shrňme si, co dalšího prospěšného přinesly křížové výpravy do Svaté země:

  1. Nejrozmanitější národy Evropy, i nepřátelé, se spojily, aby osvobodily Boží hrob. Celá Evropa ovládána jedinou velkou myšlenkou. V současnosti se hovoří o sjednocené Evropě, ale nutno podotknout, že právě v době konání křížových výprav byla Evropa sjednocena nejvíce.
  2. V Evropě přikázán "Mír Boží" (Treuga Dei), všeobecný zákaz válčení. Tento příkaz měl lepší výsledky než všechny odzbrojovací konference ve 20. století.
  3. Rozmach věd, zvláště zeměpisu (podnět k pozdějším zámořským objevům). Zájem o východní jazyky, literaturu, filozofii, umění, techniku, napodobeniny orientálních staveb a textilií (koberce), byzantská ornamentika.
  4. Kultury západu a východu se sblížily.
  5. Obrovský sociální význam - vznik rytířských řádů. Na východě tři velké zadržely příval Saracénů. Kázeň v těchto řádech byla přísná. V boji zápasili jako lvi, doma vzali zástěru a ošetřovali nemocné, zaklení i jiné drobné přestupky přísně stíhány, kdo se dotkl ženy, byl vyloučen z řádu a zbaven šlechtictví. Dnešní slavné elitní jednotky se jim svou morálkou a bojovým nadšením nemohou vůbec vyrovnat.
  6. V křížových výpravách se projevil hluboký středověký náboženský duch a solidarita s ostatními křesťany. Příkoří, jež se dělo jejich východním souvěrcům, působilo nutně na svědomí rytířů i prostých lidí. Sebevědomí rytíři si mimo jiné uvědomovali i to, že je věcí jejich vlastní cti nejen pomoci křesťanům, ale také vyrvat z moci mohamedánů zemi, ve které žil a působil Ježíš Kristus, a ze které tedy také i jim vzešla spása.
  7. Rolníci svou účastí na výpravách nabývali svobody, čímž se značně omezilo nevolnictví.
  8. Dalších křížových výprav se zúčastnilo i mnoho dobrodruhů, lupičů atd., a to jak světských, tak žel i duchovních, kteří hnáni vidinou snadné kořisti drancovali dobyté území. Tito lidé ovšem ve velké míře zahynuli, a tak došlo vlastně k určité očistě společnosti. Podobně tomu je i v současnosti u Cizinecké legie či dalších speciálních jednotek, kde se nachází mnoho lidí s černou minulostí.  Jsou však pod kontrolou, podrobeni disciplíně a slouží zájmům státu. Jen pro příklad: kolik bývalých zabijáků z řad SS bojovalo ve Vietnamu, místo toho, aby byli postaveni před soud a popraveni.
  9. Ve výpravách zahynula také značná část odbojné šlechty a rytířstva. Jejich statky připadly králům a královská moc značně vzrostla. Na úkor šlechty, která před výpravami prodávala část svého majetku a tak chudla, se vzmáhala města a nabývala většího významu ve veřejném životě.

Zásadně negativní hodnocení výprav je především mylné a spočívá v užívání dvojího metru. Zatímco u křesťanů se zanedbávají všechny kladné rysy a zdůrazňuje se bezohledný imperializmus, u mohamedánů se zanedbávají rozpínavost a záporné rysy a vzbuzuje se dojem, jakoby se jednalo o ukřivděné vzdělance a humanisty.

Jestliže se tedy dnes hovoří o evropanství či o evropském vlastenectví, je potřeba pro ně hledat tradice mimo jiné i v křížových výpravách.

Dovětek k 1. křížové výpravě

Vilém Vácha

V minulém textu jsme psali o 1. křížové výpravě do Svaté země. V tomto dovětku se seznámíme s málo známými skutečnostmi, které minulý článek doplňují.

Na osvobozeném území Svaté země ustanovili křižáci Jeruzalémské království (existovalo v letech 1099-1291), Tripolské hrabství (existovalo v letech 1102-1289), Antiochijské knížectví (existovalo v letech 1098-1268) a Edesské hrabství (existovalo v letech 1098-1146). Při dalších křížových výpravách bylo zřízeno království Malá Arménie (existovalo v letech 1198-1375) a království Kypr (existovalo v letech 1192-1489).

Po zániku Jeruzalémského království roku 1291 přešel titul krále Jeruzalémského na krále Kypru. Málokdo dnes ví, že po zániku Kyperského království roku 1489 přešel titul krále Jeruzalémského dalším historickým vývojem na Habsburky a následně na Habsbursko-Lotrinskou dynastii, takže poslední titulární král Jeruzaléma byl zároveň i náš poslední český král císař Karel I. (vládl v letech 1916-1918).

1. křížová výprava probudila křesťany v celé Evropě a dala mimo jiné vzniknout rytířským řádům na obranu křesťanstva. Na 1. křížovou výpravu navázalo mnoho dalších křížových výprav, ale nejvíce z těchto zkušeností čerpali křesťané na Iberském poloostrově, kde v následujících stoletích vyhnali muslimy, dokonce se uchytili i na území severní Afriky a vydatně pomohli střední Evropě v 16. - 17. století zbavit se Turků. Mezi Čechy dokonce existovala v 17. století Mariánská legie na obranu křesťanských hodnot.

Reklama

Dodnes v Africe patří Portugalsku ostrovy Azory a Madeira a Španělskému království Kanárské ostrovy, ale i území na severu Maroka nazvané Presidios, a to:

  1. město Ceuta o rozloze 18,5 km2 s 71 190 obyvateli, které je od roku 1580 španělské (už v letech 1415-1580 bylo v držení Portugalců),
  2. město Melilla o rozloze 14 km2 s 58 458 obyvateli od roku 1497 je španělské a
  3. ostrovy s 300 obyvateli,
  • Peňón de Vélez de la Gomera o rozloze 0,04 km2 od roku 1508 je španělský,
  • Alhucemac o rozloze 0,01 km2 od roku 1673 je španělský a
  • Chafarinas o rozloze 0,61 km2 od roku 1848 je španělský.

Dodnes tyto španělské državy v Africe ochraňuje Španělská legie, která vznikla v roce 1920 pod vedením plk. José Millana Astray, v mnohém navázala na křižáky a jejím samotným patronem je Kristus dobré smrti. Jen díky obětavosti španělských legionářů se mohou Evropané bezpečně koupat na plážích patřících Španělsku.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více