Operace Rheinübung a potopení Bismarcku (3)

Autor: Tomáš Hasoň / cyki 🕔︎︎ 👁︎ 31.690

Potopení Hoodu

V 5:55 vypálil Hood první salvy. Na Hoodu zazněl gong oznamující začátek boje. Na chvíli bylo ticho, potom se ozvala ohlušující rána a čtyři střely, každá vážící tunu, vylétla z Hoodu rychlostí 2 575 km/hod (715 m/s).V tu chvíli si Němci uvědomili, že to nejsou děla křižníku, ale bitevní lodi. Když první dělostřelecký důstojník korvetní kapitán Adalbert Schneider uviděl záblesk těžkých děl, vykřikl: „HOOD! To je přece Hood!“ V tu chvíli se ozval i Prince of Wales. Němci si mysleli, že druhá bitevní loď je King George V. a ne Prince of Wales, o kterém ani nevěděli, že již byl zařazen do služby! Granáty létaly sem a tam. Výstřely z Hoodu padaly blízko Prinz Eugena, avšak nezpůsobily žádné škody. Střely z Prince of Wales dopadaly 1 000 metrů před Bismarck, střely z Bismarcku a Prinz Eugena dopadaly nebezpečně blízko Hoodu. Vše teď hrálo proti Britům, jejich původní převaha těžkých děl 18:8 byla zredukována na 10:8 a později na 9:8, protože jedno dělo Prince of Wales mělo po první salvě poruchu. Boj pokračoval a Hood byl zasažen na střední palubě, kde se vzňal plamenem, a bylo zasaženo skladiště protiletecké munice. Pak byl Hood znovu zasažen další střelou a bylo zabito mnoho členů posádky, kteří byli schováni v hangáru. Holland se rozhodl pro malý obrat směrem doleva, aby polovina jeho palebné síly nezůstávala mimo akci. Rozkaz byl proveden a obě lodi se začaly otáčet. Když Schneider na Bismarcku viděl na palubě Hoodu oheň, nařídil další salvu. Popáté během 4 minut byl Hood obsypán sloupy vody po granátech. Jeden však sloup vody nezpůsobil. Zasáhl loď (v 6:01) kolmo přesně mezi středem a zádí, pronikl tence pancéřovanou palubou do skladu 102 mm střeliva, zde způsobil výbuch, který se přenesl do zadního skladiště 381 mm střeliva, kde opět způsobil výbuch. Před očima všech zúčastněných stran vyšlehl z Hoodu obrovský sloup ohně. Podle slov jednoho z námořníků na Norfolku byl čtyřikrát větší než hlavní stěžeň. Z ohně stoupal mohutný mrak hřibovitého kouře. Exploze ale byla nehlučná. Když se kouř rozptýlil, byl vidět trup Hoodu rozlomený vedví, příď a záď trčely k nebi. Když Hood klesl ke dnu (v 6:03), pohřbil admirála Hollanda, kapitána Ralpha Kerra, 90 důstojníků a 1 400 mužů posádky. Přežili pouze tři: kadet Dundas, námořník první třídy Tilburn a spojař Briggs.

Prince of Wales musel provést prudký obrat doprava, aby se vyhnul vraku. Nyní obě německé lodi přenesly palbu na Prince of Wales. Prince of Wales dosáhl úspěchu. Šestá salva zarámovala Bismarck, pak ale dopadla salva z Bismarcku a nastal chaos. Na můstku byli všichni zabiti kromě kapitána Leache a spojovacího poddůstojníka. Prince of Wales teď byl na dosah torpéd z Prinz Eugena, ale těsně před vypálením se Prince of Wales otočil a plul pryč. Není divu, vždyť během 12 minut dostal zásah čtyřmi granáty z Bismarcku a třemi z Prinz Eugena. Jeden granát 380 mm a dva 203 mm granáty zasáhly loď pod vodoryskou a do lodi se dostalo 400 tuny vody. Další 203 mm granát pronikl do přípravny střeliva, kde však nezpůsobil žádné škody. Při 9. a 13. salvě byl Bismarck zarámován, ale u nově nainstalovaných děl se objevovaly poruchy. Kapitán Leach si uvědomil, že bude-li pokračovat v boji, připraví britské impérium o další cennou jednotku námořnictva. Jeho vrchní velitel admirál Tovey se nacházel se svým svazem jen 300 mil na jihovýchod odtud, proto se rozhodl položit kouřovou clonu a z boje utéct, připojit se ke křižníkům a spolu se silami admirála Toveye ho potom napadnout. Proto po vypálení 18. salvy vytvořil Prince of Wales kouřovou clonu a odplul na jihovýchod. Bylo 6:09 hodin. Admirál Wake-Walker poslal zprávu o potopení Hoodu spolu se souřadnicemi. Málokdo v Británii mohl uvěřit, že byl Hood zničen. Když se muži na Bismarcku a Prinz Eugenu dozvěděli, že potopená nepřátelská loď byl slavný Hood, propukli v nadšený jásot. Lütjens dal okamžitě zjistit škody. Z Prinz Eugena nebyly hlášeny žádné, Bismarck dostal 3 zásahy:

  1. první granát smetl do moře kapitánův člun a poškodil katapult letadla,
  2. druhý granát zasáhl střed lodi, pronikl do lodi, rozbil dynamo, vyřadil z činnosti kotelnu číslo 2 a dva kotle a způsobil částečné zaplavení této sekce,
  3. třetí granát napáchal největší škody - zasáhl levobok Bismarcku na přídi, kde byly umístěny palivové nádrže, prorazil druhou naftovou nádrž, kam vnikla voda, a poškodil sací ventily, čímž přišel Bismarck o velké množství pohonných hmot.
Reklama

Teď byla zřejmá ona chyba, a to že Bismarck nedoplnil palivo v Norsku. Částečné zaplavení přídě způsobilo náklon lodi o 2 - 3 stupně dopředu a 9 stupňů doleva, takže se pravý lodní šroub ocitl nad vodou. Proto bylo nařízeno zaplavit příslušné části zádi, aby se náklon vyrovnal. Rychlost byla omezena na 28 uzlů. Lütjens měl na výběr tři možnosti:

  1. mohl se vrátit severní cestou do Norska nebo Německa,
  2. pokračovat v plavbě do Atlantiku, tam si doplnit palivo a pokračovat v úkolu,
  3. plout do některého z francouzských přístavů, tam provést opravy a potom pokračovat v napadání britských konvojů.

Na britské straně se rozjela rozsáhlá akce s cílem zničit Bismarck a Prinz Eugena. Z Halifaxu v Novém Skotsku vyplula stará bitevní loď Revenge, od východního pobřeží New Founlandu plula bitevní loď Ramillies, od Azorských ostrovů těžké křižníky London a Edinburg, od Clyde bitevní loď Rodney s torpédoborci. Všichni měli za úkol zničit Bismarck a pomstít Hood. Jen 360 mil na jihovýchod od Bismarcku byla flotila admirála Toveye s bitevními loďmi King George V. a Repulse, letadlovou lodí Victorious a křižníky.

V průběhu dopoledne snížil Bismarck rychlost na 26, potom jen na 24 uzlů, aby umožnil opravy na přídi. Viditelnost se zhoršila, Bismarck zmizel v mlze a Suffolk ztratil radarový kontakt. Wake-Walker měl najednou dojem, že Bismarck změnil kurz nalevo napříč trasy Norfolku. Nařídil kapitánovi Philipsovi, aby otočil doleva o 360 stupňů, a teprve potom pokračoval původním směrem. O 40 minut později, když se mlha rozplynula, byl Bismarck jen 8 mil vpředu. Změnil skutečně kurz o 30 stupňů doleva, kdyby Wake-Walker nenařídil opsat kruh, ocitl by se Norfolk jen míli nebo dvě od Bismarcku a Prinz Eugena, kteří by jistě nepropásli šanci potopit britský křižník. Viditelnost byla po celý den proměnlivá, někdy byl Bismarck v dohledu, jindy se ztratil, ale Suffolk opět obnovil radarový kontakt. Lütjens se rozhodl, že vyšle Prinz Eugena k samostatné korzárské činnosti a sám popluje do St. Nazaire. Mezi 18. a 19. hodinou Bismarck prudce změnil kurz vstříc britským lodím a vypálil několik ran. Mezitím Prinz Eugen nepozorovaně unikl na jihovýchod. Krátce po 3. hodině ráno ztratil Suffolk radarový kontakt s Bismarckem, tentokrát jej však nedokázal obnovit. Bismarck po 32 hodinách sledování unikl. Stalo se tak, když se Suffolk od Bismarcku vzdaloval (lodi se dostaly do vod, ve kterých byly hlášeny německé ponorky, a proto musely plout „klikatým“ kurzem). Bismarck opsal velký kruh a poté zamířil do Biskajského zálivu. Tovey musel jednat velmi rychle a rozdělit své síly tak, aby pokryl všechny možnosti úniku Bismarcku. Skupina Wake-Walkera změnila kurz na západ, Suffolk s Norfolkem se rozdělily. Prince of Wales odplul ke skupině admirála Toveye. Sám admirál Tovey změnil kurz na jihozápad, aby kryl západní křídlo. Druhá křižníková eskadra spolu s letadlovou lodí Victorious stála v cestě možnému úniku na sever. Zhruba v tuto dobu byl přinucen Tovey odeslat na New Founland bitevní křižník Repulse k doplnění paliva. Do oblasti honu na Bismarck se blížila i bitevní loď Rodney s torpédoborci. V době, kdy Suffolk ztratil radarový kontakt, byla bitevní loď Ramillies asi 400 mil jižně od jeho poslední známé polohy. Kapitán Read tedy změnil kurz tak, aby byl v co nejlepším postavení, kdyby Bismarck zamířil na jih do Atlantiku. V této době, kdy byli Britové zoufalí, protože nevěděli, kde je Bismarck, odvysílal Lütjens rozsáhlou zprávu určenou generáladmirálovi Saalwächterovi, veliteli námořní skupiny Západ sídlící v Paříži, o průběhu boje v Dánském průlivu a o účinnost britského radaru. Zprávu zachytili i Britové, ale jen na Britských ostrovech a, bohužel pro ně, ne v Gibraltaru nebo Islandu. To znamenalo, že výsledné čáry na mapách byly téměř rovnoběžné a protínaly se jen ve dvou místech: jedno ohnisko bylo jižně od poslední známé pozice, větší ohnisko bylo na sever. Tovey a jeho štáb předpokládali, že severní průsečík (57 sš, 33 zd) je správný, a tudíž že Bismarck míří na sever. Tovey opět přeskupil loďstvo tak, aby zablokoval všechny přístupy do Severního moře. Suffolk zamířil zpět k Islandu, Prince of Wales k Dánskému průlivu, 2. křižníková eskadra a Victorious měly zajistit prostor mezi Islandem a Faerskými ostrovy, k severu zamířil i King George V.

Navigační důstojník na King George V. znovu zanesl souřadnice do map, provedl výpočty a zjistil, že ty první byly špatné a že Bismarck je na jihu a ne na severu, kam se žene celá flotila. Po sedmi hodinách (v 18:10) plavby špatným směrem otočilo loďstvo směr opět k jihu. Tovey musel poslat na doplnění paliva další lodě. Suffolk, 2. křižníková eskadra viceadmirála Curtise odpluly na Island, a protože letadlová loď Victorious nemohla zůstat bez doprovodu, plula s nimi. Několik hodin před nimi zamířil do přístavu i Prince of Wales. Tovey tedy přišel o jednu bitevní loď, jednu letadlovou loď a pět křižníků. Tovey nutně potřeboval lodě, které by chránily těžké lodě před nepřátelskými ponorkami, proto byla odvelena 4. flotila torpédoborců, která doprovázela konvoj WS8B pod velením kapitána Philipa Viana. Tvořily ji lodě Cossack, Maori, Zulu, Sikhu a polský Piorun. Torpédoborce ve dvě hodiny ráno opustily konvoj a zamířily k Bismarcku. Lütjens obdržel depeši, v níž ho informovali, že ho ochrání letectvo, jakmile se dostane do jejich doletu, že se 300 mil západně od Brestu formuje linie ponorek a že mu budou naproti vyslány torpédoborce. Zároveň mu velkoadmirál Raeder poblahopřál k narozeninám, které měl Lütjens 26. května.

Nyní mohla Bismarck nejlépe napadnout letadla z Ark Royalu, plující se svazem H z Gibraltaru. Dopoledne byl Bismarck nalezen catalinou, která byla vyslána ze Severního Irska. O půl hodiny později jej nalezlo průzkumné letadlo z Ark Royalu, ale chybně jej určilo jako křižník! Proto byla vyslána další letadla, která měla určit, zda jde o Bismarck nebo ne. Tovey věděl, že pokud by Bismarck plul rychlostí jen 20 uzlů, tak ráno 27. května bude pod ochranou strojů Luftwaffe startujících z francouzských letišť. Musel tedy rychlost Bismarcku zpomalit na 15 uzlů a ještě do večera se s ním utkat. To šlo provést jen dvěma způsoby - Vianovými torpédoborci a letouny z Ark Royalu. V obou případech šlo o útok torpédy. V 14:30 odstartovaly z Ark Royalu letouny k útoku na Bismarck, ale v 13:30 odplul lehký křižník Sheffield směrem k Bismarcku, aby s ním navázal optický kontakt. To však nevěděli piloti letadel, kterým bylo řečeno, že poblíž Bismarcku není žádná britská loď. Proto když se piloti dostali do oblasti, kde se měl nacházet Bismarck, zaútočili na první cíl, který spatřili - Sheffield. Naštěstí ani jedno torpédo nezasáhlo cíl a byla objevena vada, kterou měly magnetické detonátory torpéd, a k příštímu útoku byly vyměněny za kontaktní. Krátce před 18. hodinou navázal Sheffield kontakt s Bismarckem. V 19:19 hodin začaly letouny z Ark Royalu startovat k druhému útoku na Bismarck. Letadla se dostala nad Bismarck a ten se začal zuřivě bránit. Kličkoval, aby uhnul blížícím se torpédům, ale neunikl. Když byla kormidla v krajní poloze, byl Bismarck zasažen na zádi. Začal opisovat velký kruh směrem doleva. Byl dán rozkaz, aby se loď vrátila na původní kurz, ale přišla odpověď, že kormidla nereagují. Bismarck teď plul na severozápad přímo do náruče hlavních britských sil. V 21 hodin večer se vrátila letadla z útoku na Bismarck. Z výslechu pilotů letadel vyšlo najevo, že Bismarck zasáhla dvě torpéda, jedno přímo ve středu lodi a druhé zprava zasáhlo záď. Poškodilo tedy kormidla nebo lodní šrouby. Hned po útoku byly ke kormidlům spuštěni potápěči, aby zjistili rozsah škod. Vrátili se s neradostnou zprávou, že je zkřížen ovládací mechanismus kormidel. Lütjens okamžitě přislíbil Železný kříž tomu, kdo opraví poškozené ovládání lodi. Nikdo to však nedokázal. Teď přišly na řadu Vianovy torpédoborce, které měly Bismarck sledovat. V 22:37 hlásila hlídka na Piorunu kontakt s Bismarckem, který okamžitě spustil palbu, ale torpédoborec nezasáhl. Teď se torpédoborce rozmístily ve čtverci kolem zraněného Bismarcku, vlajkový Cossack plul vzadu za Bismarckem. Torpédoborce v noci zaútočily a některá torpéda Bismarck zřejmě zasáhla. Jen náhodou nebyl žádný z torpédoborců potopen, i když Němci měli velmi dobrou mušku. Polský Piorun se musel otočit a odplout do přístavu, protože mu docházelo palivo. Lütjens si dal na můstek zavolat korvetního kapitána Schneidera a předal mu Rytířský kříž, který mu byl udělen Hitlerem za potopení Hoodu. Lütjens už věděl, jaký osud je mu připraven, a tak se pokusil zachránit deník lodi. Na lodi se nacházeli důstojníci Luftwaffe a letadla Arado, kterými měl být lodní deník dopraven do Francie. Při pokusu o start se však ukázalo, že je poškozen startovací mechanismus, a letadla tedy nemohla odstartovat. V 7:10 vyslal Bismarck depeši, ať připluje ponorka zachránit lodní deník. Ponorka se však neobjevila. V 8:43 měl King George V. a Rodney Bismarck na dohled. Lütjens věděl, že je konec, a tak nechal otevřít sklady potraviny, aby si každý mohl vzít, co se mu zalíbí.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více