Main Menu
User Menu

Beaufightery a operace Crusader - 1. část

Autor : 🕔05.09.2019 📕2.166
Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 81.134,- Kč
♡ Chci přispět

Operační aktivity beaufighterů mimo mateřské ostrovy stojí tak trochu stranou zájmu leteckých historiků i širší čtenářské veřejnosti. Že to není zcela opodstatněné, ukazuje např. nasazení 272. perutě RAF během operace Crusader (Křižák) na severoafrickém pouštním válčišti v listopadu a prosinci 1941. Dvoumotorové těžké stíhačky Bristol Beaufighter Mk.IC a jejich osádky tehdy svými výkony zastínily nejednu peruť hurricanů či tomahawků letectva Západní pouště (Western Desert Air Force).

Beaufightery v zámoří

Úvodními beaufightery přesunutými do Středomoří se stalo 13 strojů Mk.IC na Maltě umístěného odřadu 252. perutě RAF. Peruť se stala první jednotkou RAF náležící k Velitelství pobřežního letectva (Coastal Command, CC) a vyzbrojenou tímto moderním typem. Vznikla na letišti Bircham Newton 21. listopadu 1940. O 10 dnů později se přesunula do Chivenoru, kde byla z Blenheimů Mk.IF a Mk.IVF přezbrojena na Beaufightery Mk.IF. Od prosince stál v čele perutě S/L Robert G. Yaxley, MC. Za bojeschopnou ji velení prohlásilo na konci března 1941. Skóre otevřela 16. dubna, kdy F/L Bill Riley během hlídky z Aldergrovu sestřelil nad oceánem 65 km od pobřeží Skotska německý dálkový hlídkový bombardér Focke-Wulf Fw 200C Condor W. Nr. 0039 Oblt. Richtera z I./KG 40. Od téhož měsíce 252. peruť používala speciální verzi určenou pro službu v řadách pobřežního letectva, Beaufighter Mk.IC. Od Mk.IF (jež 252. peruť provozovala s přidanou 227l trupovou nádrží a pochopitelně bez radarů) se Mk.IC odlišovala nahrazením křídelních kulometů dalšími palivovými nádržemi, takže stroj nyní unesl 2837 l pohonných hmot, což mu dávalo maximální dolet pozoruhodných 2400 km. Výzbroj byla ovšem redukována na čtyři trupové 20mm kanony.

Ze strategicky důležité Malty působil odřad beaufighterů 252. perutě pod velením S/L R. G. Yaxleyho od začátku května 1941. Těžké stíhačky poskytovaly dálkovou stíhací ochranu spojeneckým lodím plujícím nebezpečnými vodami Středozemního moře buď přímo na Maltu, nebo do Egypta. Eskortovaly lehké bombardéry Blenheim a zapojily se také do ofenzivních výpadů proti nepřátelským letištím na Sicílii.


Těžká stíhačka Beaufighter Mk.IC na pouštním letišti

První úspěchy beaufighterů během služby mimo mateřské ostrovy vybojovaly právě osádky tohoto odřadu. Sedmého května, když trojice beaufighterů doprovázela pět Blenheimů Mk.IV 21. perutě během náletu proti lodím u Lampedusy, S/L Yaxley, Sub/Lt L. F. Fraser (do perutě zařazený pilot britského námořního letectva FAA) a F/L W. Riley sestřelili italský transportní letoun, v hlášeních uváděný jako „Caproni Ca. 310“ nebo „Savoia S.81“. O dva dny později vybojoval pro odřad P/O J. C. Davidson zničením průzkumného Junkersu Ju 88A Lt. E. Gesslera ze 2.(F)/123 první středomořský sestřel potvrzený také nepřátelskými dokumenty.

Do období operací z Malty rovněž spadá úvodní pokus omezit aktivitu nepřátelských vzdušných sil pomocí útoku na nepřátelská letiště (tedy prostřednictvím činnosti, která bude tvořit denní chleba beaufighterů právě během operace Crusader). Desátého května 10 těžkých stíhaček odřadu 252. perutě podniklo hloubkový výpad proti sicilským leteckým základnám Catania a Comiso. Úspěch přepadu potvrzují nepřátelské písemnosti: v Catanii byly dle Italů poškozeny čtyři letouny Regia Aeronautica včetně stíhačky MC.200 a v Comisu beaufightery zničily dva německé transportní Junkersy Ju 52/3m, těžce poškodily dvě stíhačky CR.42 a lehčeji dva další italské stroje (jednu MC.200 a jednu S.81) a německý Messerschmitt Bf 110.


Beaufighter Mk.IF sériového čísla R2198 a kódu „PN-B“ převzala jako první stroj tohoto typu 252. peruť 27. prosince 1940

Dne 16. května beaufightery prokázaly svou flexibilitu dálkovým letem devíti strojů maltského odřadu 252. perutě přes půlku Středomoří na ostrov Kréta. Odtud, z letiště v Maleme, za prvního světla následujícího dne beaufightery udeřily proti soustředění německých letadel, připravovaných na jihořeckých letištích ke vzdušnému výsadku na Krétě. Podle německých dokumentů beaufightery v Hassani zničily jednu Ju 52/3m a čtyři poškodily, v Argosu zničily tři a poškodily 11 Bf 110 od I./ZG 26 a II./ZG 26. Britové za úspěch zaplatili ztrátou flakem sestřeleného Beaufighteru T3228 F/O P. S. Hirsta (osádka padla). Po doplnění pohonných hmot na krétském Heraklionu se osm zbývajících těžkých stíhaček vrátilo zpět na Maltu.

O několik dnů později opustil zbytek odřadu Maltu. Čtyři letouny pod vedením S/L Yaxleyho eskortovaly 21. května hurricany 213. a 229. perutě během dálkového přeletu z Malty (kam dorazily po startu z letadlových lodí Royal Navy v rámci zásobovací operace) do egyptského Mersa Matruhu. Zbývající čtyři beaufightery téhož dne zahájily návrat do Británie přeletem zpět na Gibraltar.

Čtveřice strojů odřadu 252. perutě zůstala po zajištění přeletu hurricanů v Egyptě. Tyto stroje se staly prvními v severní Africe umístěnými beaufightery. Navzdory malému počtu opět zasáhly do bojů. Dne 23. května dva z nich zaútočily na nepřítelem ovládnuté krétské letiště Maleme (Němci mezitím zahájili operaci Merkur, výsadkovou operaci na tomto ostrově). Piloti S/L Yaxley a Sub/Lt Fraser nárokovali na zemi zničení čtyř Junkersů Ju 52/3m.

Vzhledem ke kritické situaci a naléhavé potřebě dálkových stíhaček během akcí ve východním Středomoří (kvůli zuřící bitvě o Krétu) padlo rozhodnutí přemístit do Egypta kompletní jednotku beaufighterů 272. perutě RAF, pozdějšího hrdinu akcí operace Crusader.

Dvoustá sedmdesátá druhá peruť

Stala se druhou (po 252. peruti RAF) jednotkou letectva pobřežního velitelství vyzbrojenou tehdy novými Beaufightery Mk.IC. Peruť vznikla 19. listopadu 1940 v Aldergrovu z letky 236. perutě, patřící do CC. O pět dnů později zahájila s Blenheimy Mk.IVF operační akce. Do dubna 1941 se zabývala doprovodem konvojů plujících vodami Irského moře. V dubnu krátce působila ze Sumburghu na Shetlandských ostrovech. Ale ještě téhož měsíce se přemístila na jih Británie, na letiště Chivenor, kde proběhlo přezbrojení na Beaufightery Mk.IC. V květnu se přesunula do Egypta.

Úvodních šest beaufighterů opustilo Anglii 24. května a 28. května první z nich dosáhl Egypta. Hned následujícího dne velitel perutě S/L A. W. Fletcher vykonal z letiště Abu Sueir úvodní bojový let 272. perutě na novém působišti. Stroje perutě se okamžitě zapojily (společně se „sirotky“ z odřadu 252. perutě) do ochrany lodí evakuujících spojenecké vojáky po prohrané bitvě o Krétu.


Beaufighter Mk.IC sériového čísla T3317 a označení „?“ byl osobním strojem velitele 272. perutě RAF S/L A. W. Fletchera. V této podobě se letoun vyskytoval během června 1941 na letišti v palestinské Lyddě

Peruť byla v Abu Sueiru kompletní k 1. červnu 1941. Vedle ochrany konvojů a doprovodu bombardérů během protilodních operací se beaufightery 272. perutě čas od času podílely také na samostatných ofenzivních akcích. Úvodní z nich se stal 3. června úder vedený S/L Fletcherem proti zásobníkům pohonných hmot společnosti Royal Dutch Schell v syrském Bejrútu. Z palestinského letiště Lydda k němu vzlétly společně s jedním marylandem 39. perutě RAF dva z Egypta čerstvě přemístěné beaufightery 272. perutě a dva stroje odřadu 252. perutě. Akce souvisela s přítomností německých letadel na letištích vichystické Sýrie (podporovaly odtud neúspěšné protibritské povstání v Iráku).

Od 14. června sídlila 272. peruť v egyptském Idku (odřady operovaly z palestinské Lyddy a záhy také z Kypru). Její pozemní personál pečoval také o Beaufightery Mk.IC 252. perutě. Zbytek 252. perutě mezitím pokračoval ve výcviku a hlídkové službě z britských ostrovů (přesněji ze severoirského Ulsteru). Britská část jednotky zanikla 15. června 1941 a egyptský odřad se nyní stal perutí. Dvoustá padesátá druhá peruť však v Idku nadále postrádala vlastní pozemní personál a působila ve spolupráci s 272. perutí, pod kterou spadala až do opětovného osamostatnění 14. listopadu 1941. Do podpory operace Crusader sice přímo nezasáhla, ale během ofenzivy aktivně poskytovala na pouštním bojišti působící 272. peruti náhradní letouny. V prosinci prováděla hlídkové lety podél severoafrického pobřeží a dva stroje také detašovala na Maltu.


Beaufighter Mk.IC 272. perutě RAF, detašovaný roku 1941 na Maltu

Obě jednotky v Egyptě trpěly během léta a podzimu nedostatkem bojeschopných letadel. Síly 272. perutěIdku ještě oslabilo 19. července přemístění odřadu osmi strojů vedených S/L Fletcherem (na operaci se podílel také velitel 252. perutě S/L Yaxley) na Maltu. K těmto letounům se přímo na ostrově připojilo osm nových strojů, přelétnutých přes Gibraltar z Anglie.

Právě maltský odřad otevřel bojové skóre 272. perutě, když F/Lt Campbell 24. července zaznamenal během ochrany konvoje sestřely dvou stuk (italské Junkersy Ju 87 ve skutečnosti z boje vyšly beze ztrát). Na začátku srpna se odřad vrátil do Egypta. Na Maltě se detašované Beaufightery 272. perutě objevily nakrátko opět 24. září. Přelet absolvovalo pod Fletcherovým velením 13 strojů. Během přesunu na sebe upozornila trojice belgických příslušníků perutě: F/O C. L. Roman, Sgt. O. G. Lejeune a Sgt. Demoulin. Nad zátokou Bomba společně zaútočili na transportní Ju 52/3m a nárokovali její sestřelení.


Osádky beaufighterů 272. perutě nárokovaly sestřelení řady německých transportních Junkersů Ju 52/3m (zde stroj 11./KG.zbV 1 nad Středozemním mořem)

Před zahájením operace Crusader byla 272. peruť soustředěna v Egyptě, kde působila v rámci 201. skupiny RAF. Původního velitele S/L Fletchera mezitím v říjnu vystřídal zkušený S/L Yaxley (novým velitelem 252. perutě se naopak stal v prosinci S/L A. G. Wincott).


Velitel 272. perutě W/C R. G. Yaxley

Zajímavý prvek tvořila přítomnost belgických letců v řadách 272. perutě (za celou válku u ní sloužilo na 16 Belgičanů). Charles Roman, Olivier Lejeune i René Demoulin z nich náleželi mezi nejpozoruhodnější. Na jaře 1940 patřili do stavu belgického vojenského letectva Aéronautique Militaire. Po porážce vlasti uprchli přes Francii v červnu 1940 do Británie. V řadách RAF se zapojili do letecké bitvy o Británii v rámci 235. perutě (Demoulin a Lejeune) a 236. perutě (Roman), patřících do Velitelství pobřežního letectva. A poté, společně s dalšími Belgičany, nastoupili k nové 272. peruti. Všichni tři zemřeli leteckou smrtí: S/L Demoulin zahynul coby příslušník 272. perutě 6. dubna 1944 za řízením Beaufighteru Mk.X LZ488 při akci ze sardinského letiště Alghero. Roman válku přežil; o život přišel 25. listopadu 1954 při nehodě Meteoru NF.11 belgického letectva. Také Lejeune válku přečkal, ale zahynul jako cestující během havárie belgického Douglasu C-47 10. dubna 1947.


Jeden z belgických pilotů 272. perutě, Olivier Lejeune

V polovině prosince 1941 byla do 272. perutě zařazena skupina dalších belgických pilotů, mj. P/O C. T. H. Delcour, P/O R. E. C. Deppe, Sgt. Yves Tedesco (padl 14. června 1942 během boje s Bf 109F Gruppe I./JG 27) a P/O R. H. L. Corbisier (o život přišel během akce 15. června 1942).

Operace Crusader

Operaci Crusader zahájila na severoafrickém bojišti vojska 8. armády 18. listopadu 1941. Záměrem bylo osvobodit Tobruk, po téměř osm měsíců izolovaný v nepřátelském týlu. Britové pro ofenzivu shromáždili pod velením vrchního velitele na Středním a Blízkém východě gen. C. Auchinlecka (v čele 8. armády stál genpor. Alan Cunningham) na egyptské frontě značné síly. Proti nim stála německo-italská vojska Panzergruppe Africa charizmatického gen. Erwina Rommela. Vzdušná podpora ofenzivy ležela na bedrech 16 perutí WDAF (Western Desert Air Force) Air Vice-Marshala Arthura Coninghama.

RAF mohlo v severní Africe počítat se zhruba 650 letadly, z nichž bylo bojeschopných 550. Spojenecké vzdušné síly tak nad nepřítelem, majícím jen 342 bojeschopných strojů, disponovaly početní převahou. Kvalitativní převaha však nadále zůstávala na straně protivníka, jehož stíhací složka se opírala o vynikající německé Messerschmitty Bf 109F a italské Macchi C.202. Spojenečtí stíhači, létající s méně hodnotnými Tomahawky Mk.IIB a Hurricany Mk.I a Mk.II, plnili během bitvy své úkoly pouze za cenu velmi těžkých ztrát. WDAF obecně kvalitou zaostávalo také za výzbrojí RAF na mateřských ostrovech. Jednu z mála výjimek představovaly právě velmi hodnotné beaufightery 272. perutě. Velení s perutí počítalo především pro dálkové útoky proti nepřátelským letištím a silniční dopravě.

Prvního listopadu obdržel předsunutý odřad 272. perutě, čítající 12 Beaufighterů Mk.IC, 15 osádek a zpravodajského a šifrovacího důstojníka, rozkaz přesunout se z týlového letiště Idku na polní pouštní základnu LG 10Gerawlu, zhruba 20 km jihovýchodně od Mersa Matruhu.

Úvodní bitevní akci na pouštním válčišti provedly beaufightery 15. listopadu 1941. Čtyři těžké stíhačky zaútočily v přízemním letu na motorová vozidla pohybující se po pobřežní silnici Via Balbia v oblasti Barce–Giorani–Berka. Piloti nárokovali zničení 20 vozidel různých typů.

První útok na leteckou základnu v poušti následoval hned dalšího dne, 16. listopadu. Trojice beaufighterů (stroj individuálního označení „R“ ovládal F/O Morris, „OP/O Hammond a „NSgt. Ross) vzlétla k přepadu letiště v Tmimi a silnice severně od této nepřátelské letecké základny. V Tmimi piloti na zemi nárokovali zničení dvou německých Junkersů Ju 87 a mobilní radiostanice. Poté postřelovali vozidla v oblasti Giovanni Berta – Barce v Džebel Achdaru. Letci po akci ohlásili poškození 30 vozidel. Během zteče, probíhající jen pár metrů nad terénem, zavadil P/O Hammond křídlem svého dvoumotoráku o telegrafní tyč. Urazil 75 cm koncového oblouku, nicméně kritickou situaci bravurně zvládl. Přistál na mateřské základně jako první, v 15.10 hod. Mechanici v křídle nalezli zaklesnutý kus telegrafního drátu a střepy porcelánové izolace. Oba zbývající stroje na letišti dosedly o 20 minut později.

Dne 16. listopadu se 272. peruť věnovala také hlídkové službě nad mořem mezi Dernou a Krétou, kde se nacházela Britům známá trasa německých zásobovacích letadel. Čtveřice Baefighterů (HF/O A. A. Saltera, „KP/O H. H. Crawforda, „BP/O J. Waterse a „E“ Belgičana Sgt. R. J. G. Demoulina) nad mořem zaútočila na osamělou stuku. Piloti nárokovali její poškození. Dne 17. listopadu trojice beaufighterů útočila na motorová vozidla na pobřežních komunikacích. Další tři těžké stíhačky přepadly letiště Gadd el Ahmar a měly zde poškodit dva italské bombardéry S.79 Sparviero.

Následujícího dne začala operace Crusader útokem britských tanků z XXX. sboru směrem na Gabr Saleh. Zahájení ofenzivy nepřítele zcela zaskočilo. Jeho vzdušné síly zůstaly ochromeny zaplavením letišť během nočních bouří. Vzduch ovládly spojenecké letouny.


Stroj 252. nebo 272. perutě RAF prolétá nízko nad pouštním terénem

Dvoustá sedmdesátá druhá peruť vyslala v poledne dvě formace beaufighterů k útokům na nepřátelská týlová letiště. Letka šesti těžkých stíhaček udeřila ve 14.15 hod. na leteckou základnu v Tmimi. Beaufighetry se nad letiště přihnaly, právě když zde startovalo pět Junkersů Ju 52/3m. Spojenci všechny nárokovali jako sestřelené. O úspěch se podělili: P/O J. Watters, P/O W. G. Snow, F/O A. A. Salter, P/O K. B. Orr, Belgičan Sgt. R. J. G. Demoulin a F/O M. L. P. Bartlett. F/O Salter přidal ještě nárok na sestřel Hs 126. Poté beaufightery ještě ostřelovaly nepřátelské letouny na stáních. Piloti Bartlett, Snow a Demoulin během této činnosti nárokovali zničení čtyř S.79 (italské dokumenty potvrzují poškození dvou sparvierů). Bartlett si (pravděpodobně během návratu) připsal také hornoplošník Fi 156 Storch. Pokoušela se ho neúspěšně pronásledovat stíhačka identifikovaná jako „Bf 109F“. Při zpáteční cestě beaufightery ještě ostřelovaly nepřátelský personál na letišti Gadd el Ahmar.

Ve stejnou dobu tři beaufightery, ovládané Sgt. J. S. Rossem, P/O N. K. Leem a P/O H. H. Crawfordem, směřovaly k Barce. Kousek od letiště narazily ve vzduchu na dvě letící Ju 52/3m a v plamenech je poslaly (alespoň dle spojeneckých pilotů) k zemi. Východně od Barky beaufightery rovněž ostřelovaly nepřátelská vozidla. Poté prolétly nad letištěm a ostřelovaly místní stanové městečko. I tato akce se pro 272. peruť obešla beze ztrát.

Akce 18. listopadu skončily pro beaufightery a jejich osádky skutečným triumfem. Dvoustá sedmdesátá druhá peruť se počtem zničených nepřátelských letadel stala nejúspěšnější stíhací jednotkou WDAF toho dne. Jak to ovšem bývá při zpětném dohledávání podobných úspěchů poměrně časté, o vyřazených letounech Luftwaffe se v německých archivech žádné zmínky nalézt nepodařilo. Skutečný výsledek se tak po konfrontaci s dostupnými nepřátelskými dokumenty scvrkl na dvě S.79 blíže nespecifikované jednotky RAF.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 3/2015 vydavatelství Naše Vojsko.

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔05.09.2019 📕2.166