Hra s tygrem

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 21.297

Armáda České republiky před rokem zahájila systematickou přípravu vojáků izolovaných na území protivníka.

Chvíli bylo slyšet hluk, jako když se valí lavina. Hned vzápětí se nad obzor vyhoupl tygr s obří tlamou a mohutnými drápy. Nebyl však skutečný, ale namalovaný na boku vrtulníku Mi-24. Začínala hra kočky s myší, resp. kočkovité šelmy, zastoupené strojem tygří vrtulníkové letky z Náměšti nad Oslavou, a několika vojáků roztroušených v členité krajině v okolí Kunštátu, jimž se již dva dny dařilo unikat policejním a celním pátračům.

Reklama

Dvoutýdenní kurz SERE (Survival, Evasion, Resistance, Extraction – přežití, vyhýbání se, odolávání nátlaku, vyproštění), který organizovalo oddělení záchranné a výsadkové přípravy z Vyškova, se přehoupl do závěrečné fáze. Toto zaměstnání je zaměřeno na záchranu vojáků, kteří se z nejrůznějších důvodů v důsledku bojové činnosti dostali na nepřátelském území do izolace. A to např. kvůli sestřelení vrtulníku, nastřelení konvoje anebo jen ztráty orientace.

Zatímco první týden si 18 účastníků kurzu (většina z nich má před sebou operaci ISAF v Afghánistánu) mohlo prakticky vyzkoušet veškeré dovednosti nezbytné pro takovouto situaci, druhý týden je čekalo cvičení v terénu. Byli vysazeni v okolí Kunštátu a Vírské přehrady a téměř bez prostředků se skrytě měli dostat do určených bodů. Ze vzduchu, ale i na zemi přitom po nich pátrali vojáci a k tomuto účelu předurčené jednotky Policie České republiky a Celní správy. Nešlo však jen o nějaké přežití – to představovalo pouze část výcviku: museli se vyhýbat nepříteli, odolávat na nepřátelském území a dostat se, pokud možno, zpátky do vlastní sestavy. K dispozici měli jen to, co se vešlo do kapes polního stejnokroje, a křesadlo, s jehož pomocí si mohli rozdělat oheň. Neměli spacák, chyběla jim voda a dostatečné množství potravin. Všechno tohle si museli opatřit z místních zdrojů. Příroda ale naštěstí koncem léta nabízela relativní dostatek plodů. Také počasí jim přálo. Ve sněhové vánici či průtrži mračen by se jim postupovalo mnohem hůře.

Kořeny ve Vietnamu

I když výcvik v přežití a úniku byl již v minulosti součástí vševojskové přípravy, nikdy se neprováděl v takovém rozsahu a na takové úrovni jako v současné době. Díky stále většímu zapojení českých ozbrojených sil v mezinárodních operacích v různých částech světa se stalo nezbytností sjednotit tento druh přípravy s doktrínami a standardními operačními postupy Severoatlantické aliance. „Takto koncepčně nastavená příprava se v naší armádě teprve rozjíždí. Její základy byly položeny v USA v průběhu vietnamské války. Američané tehdy ztráceli příliš mnoho vojáků, především pilotů, jejichž výcvik byl hodně drahý,“ vysvětluje náčelník skupiny záchranné přípravy kpt. M. Lang. „Na jejich záchranu se tehdy museli orientovat nejen z ekonomického hlediska, ale i z důvodu psychologické podpory nasazených vojáků. Těm bylo potřeba dát na vědomí, že pokud jdou do rizikové operace a z jakéhokoliv důvodu se ocitnou osamoceni na území protivníka, bude o ně postaráno.“

V polovině 90. let minulého století vytvořili Američané předpis zabývající se poměrně komplexně touto problematikou. Ten se navíc v pozdějších letech několikrát doplňoval. Země NATO předpis převzaly a modifikovaly na standardy Aliance. Armáda České republiky se k tomuto druhu výcviku připojila počátkem letošního roku. Původně jsme se zaměřovali pouze na výcvik pilotů sestřelených nad územím protivníka. Jelikož jsou ale naši vojáci nasazeni v Afghánistánu, kde zuří asymetrický konflikt a neexistují pravidelné bojové linie, může se na teritoriu protivníka ocitnout v izolaci prakticky kdokoliv. Většina oblastí Afghánistánu může mít nepřátelský charakter.

Reklama

Proto jsme se rozhodli připravovat plošně celou AČR. „Každý voják, až na drobné výjimky, by měl projít nějakým stupněm kurzu SERE. Ten je podle náročnosti odstupňován na úrovně A, B, C. Tedy od toho nejnižšího až po nejvyšší. Vrcholem pak je instruktorský kurz. Ty úrovně jsou dány podle rizika, které dané osobě hrozí. Jiné míře bude vystaven např. pilot vrtulníku a jiné logistik, který nebude opouštět základnu. Tomu bude stačit obecné povědomí na úrovni A,“ upozorňuje kpt. Lang. „Kurzy prováděné dle metodiky NATO jsme pro potřeby celé armády připravili počátkem letošního roku prakticky na zelené louce. Byli jsme tedy nuceni cvičit paralelně několik stupňů najednou. Počítáme ale s tím, že případní uchazeči v budoucnu postupně projdou zaměstnáními na úrovni A, B, C – a vše pak vyvrcholí instruktorským výcvikem.“

Chybí záchranná jednotka

Předsunutý letecký návodčí neustále komunikuje s osádkami dvou vrtulníků. Každou informaci, která by mohla vést k odhalení izolovaných vojáků, okamžitě předává pozemnímu personálu. Před chvílí navíc do vrtulníku nastoupil jeden z přítomných psovodů se svým svěřencem. I pro zvíře je to výcvik: musí si zvykat na hluk a mnohdy i nepříliš pohodlný let. Pes pak může být vysazen na vhodném místě k dohledání skrývajících se vojáků.

Naopak na záchraně izolovaných vojáků se podílejí tři subjekty: Prvním z nich jsou samotní vojáci, kteří se dostali do izolace. Jejich výcvik, jak již bylo řečeno, probíhá v naší armádě již několik měsíců. V nejbližší době by se mělo přistoupit k výcviku štábu, který bude řídit jejich záchranu. S největší pravděpodobností by se mělo jednat o některou složku Společného operační centra MO. A pak je zde ještě jednotka, která bezprostředně provádí záchrannou operaci. Ta tady v minulosti již několik let existovala, ale pak byla zrušena. Stačilo by však, aby pro tento úkol byla předurčena některá četa či rota výsadkového, resp. průzkumného praporu.

„Nyní se soustřeďujeme na výcvik izolované osoby, na to, jak má přežít, jak má odolat. Nejdůležitější jsou procedury, s jejichž pomocí se vojáci dostanou zpět. V minulosti naše armáda vycházela ze sovětského modelu, který předpokládal přechod sestřeleného pilota na partyzánský způsob boje. Absolventi kurzu si musí uvědomovat, že se vyvíjí nějaké úsilí pro jejich záchranu, a také k němu přispět. Měli by vědět, že je na jejich záchranu vyslán nějaký tým. Pro upoutání jeho pozornosti je nezbytné použít určité signály a znaky dle standardních operačních postupů,“ popisuje kpt. Lang. „Všechny tyhle záležitosti jsou přísně utajované. Protivník by je mohl zneužít a upoutat na sebe záchranný tým, který by pak přivedl do záhuby. Proto zachraňovaná osoba musí přesně vědět, jak má postupovat v okamžiku, kdy se k ní blíží záchranný tým. Záchranný tým ji totiž do poslední chvíle považuje za nepřátelský subjekt – a mohl by ji zastřelit.“

Problém odkrytých prostranství

Z vysílačky se dovídáme, že zásahová skupina příslušníků Celní správy právě objevila dvojici vojáků. Čeká je trest: Přicházejí i o to málo potravin, které dostali. Navíc jsou vráceni téměř na začátek své cesty. „Včera jsme měli šest odhalených, dnes již tři. Kluci nevyužívají porostů tolik, jak by mohli. Pohybují se přes odkrytá prostranství, aniž by se dostatečně maskovali. Našli jsme po nich dokonce pár stop. Při zadržení postupujeme přesně podle zákona. Jednáme s nimi jako s osobami prověřovanými. Pokud nám neukáží doklady, tak je zajistíme k ověření další totožnosti. Samozřejmě kontaktujeme také vojenské velení a domluvíme se na tom, kam máme dotyčného transportovat,“ vysvětluje instruktor Celní správy Kryštof Benda. „Celkem je nás tady 15 z různých koutů republiky. Vojáci z Vyškova nás požádali, zda bychom jim nepomohli při výcviku a nevyužili přitom kompetence, které máme. Jedná se o celní dohledovou a pátrací činnost. Právě pro takovéto záležitosti máme nejen vybavení, ale i výcvik. I pro nás je to určitý trénink. Máme možnost vyzkoušet si flexibilitu, nasazení v terénu, operační schopnosti a techniku. Získáváme nové zkušenosti.“

V terénu jsou i čtyři vojáci, kteří budou součástí poradního a výcvikového týmu. Mají na kábulském letišti učit příslušníky letectva Afghánské národní armády létat. V tomto případě je míra rizika jejich nasazení nejvyšší. Musí projít kurzem na úrovni C. Velitelství ISAF v Kábulu totiž vydalo nařízení, na základě kterého je každá země vysílající své vojáky do Afghánistánu zodpovědná za vycvičení svých příslušníků v oblasti SERE, a to dle míry rizika jejich nasazení.

Reklama

„Museli jsme na ně samozřejmě reagovat. Bez ohledu na to bychom ale chtěli, aby tímto kurzu procházeli všichni vojáci AČR. Ať již jdou do mise, či nikoliv. Záchrana osob izolovaných na nepřátelském území je něco, na co by se měli vojáci připravovat dlouhodobě. Není možné jednou absolvovat kurz a myslet si, že máme na léta vystaráno. Tyto záležitosti je nezbytné neustále opakovat a procvičovat. Proto má kurz platnost jen čtyři roky – pak je potřeba ho absolvovat znovu,“ říká kpt. Lang. „Je strašně důležité, aby každý, kdo jde do akce s vysokou mírou rizika, věděl, že se udělá maximum pro jeho záchranu. Vojáci by měli být podrobně informováni o tom, že existuje nějaká struktura, nějaký záchranný systém.“

Chybí základy

Již nyní jsou instruktoři SERE nejen u všech brigád, ale dokonce i u některých jejich útvarů. Problém je ale v tom, že ne všichni, kteří se přihlásí do kurzu, mají dostatečné znalosti v nezbytných disciplínách. Vojáci by měli mít alespoň základní povědomí z taktické a topografické přípravy a z přežití. „Bohužel se nám ukazuje, že u některých vojáků je míra připravenosti velice nízká; dokonce by se dalo říci, že je někdy téměř nulová. Přitom u každého útvaru jsou lidé, kteří mají tyto druhy výcviku na starosti. Místo toho, abychom začali na něčem stavět, musíme se věnovat úplným začátkům a suplovat práci za někoho jiného. To nás samozřejmě zdržuje a komplikuje nám to situaci,“ upozorňuje kpt. Lang. „Existují také poměrně velké rozdíly mezi vojáky od vzdušných a pozemních sil. Dopředu víme, kdo bude lepší v oblasti taktické přípravy a kdo např. v topografii.“

Náčelníka oddělení záchranné a výsadkové přípravy naopak příjemně překvapila operativnost a kreativita účastníků kurzu. První den cvičení překonali skrytě v neznámém terénu 20 km. Byli prý podstatně rychlejší, než předpokládali organizátoři.

Výcvik SERE se úmyslně nekoná ve vojenském prostoru. Je totiž prioritně zaměřen na vyhýbání se jakékoliv civilizaci. Něco podobného není nikdo schopen efektivně zorganizovat ve vojenských výcvikových prostorech. Tam totiž chybí obydlené oblasti, a není tedy čemu se vyhýbat. Není tam v dostatečné míře ani pohyb civilního obyvatelstva. Absolventi kurzu přitom musí postupovat terénem tak, aby je nikdo neviděl.

Také spolupráce s Policií České republiky a Celní správou není náhodná. „Nejde jen o to, že jak policisté, tak celníci mají při těchto zaměstnáních možnost procvičovat svoji práci, tedy vytvářet různé clony a propátrávat terén,“ upozorňuje kpt. Lang. „V civilním sektoru jsou pravomoci těchto složek mnohem širší než ty, kterými disponuje armáda. Právě to, že se tady pohybuje více ozbrojených složek, které mezi sebou spolupracují, vnímá poměrně pozitivně místní civilní obyvatelstvo. Je to tedy i určitá prezentace armády.“

Oddělení výsadkové přípravy a SAR

Organizátorem kurzu SERE je oddělení výsadkové přípravy a SAR z Vyškova. To působí při Vojenské akademii ve Vyškově od jejího vzniku v roce 1996, a to jako výcvikové centrum zabezpečující výsadkovou a záchrannou přípravu příslušníků Armády České republiky. Organizuje a provádí základní výsadkové kurzy, kurzy záchranných činností s využitím letounů a vrtulníků a kurzy bojové záchrany a přijetí podpory. Zajišťuje rovněž odbornou přípravu specialistů záchranné a výsadkové služby AČR a speciální přípravu leteckého personálu.

Účastní se vojskových zkoušek výsadkového a leteckého materiálu, rychlých lan (fastrope) používaných ke slaňování, výstroje a dalších záchranných a výsadkových prostředků. V roce 2005 se podílelo na organizaci a provedení vojskových zkoušek trenažéru Koloseum, včetně zpracování veškeré výcvikové dokumentace.

Příslušníci oddělení se začlenili také do stálého hotovostního systému leteckého pátrání a záchrany SAR řízeného odborným orgánem Generálního štábu AČR. Podíleli se tak mj. na letecké záchraně při ničivých povodních v letech 1997 a 2002.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 1/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více