Boje o Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, díl 4.

Autor : 🕔07.03.2013 📕4.345

Příběh mořských včel

Dne 1. 9. 1942 začaly vyloďovací čluny z útrob dopravní lodi Betelgeuse, která právě připlula ze základny Noumeé na Nové Kaledonii na příkaz viceadmirála Ghormleyho, velitele jihotichomořské oblasti, převážet na břehy ostrova Guadalcanal na 390 mužů z 6. praporu mořských včel a s nimi ženijní materiál, dva buldozery a šest 127mm pobřežních děl. Mnoho námořních pěšáků, kteří pomáhali s vyloděním anebo jen tak přihlíželi v přístavišti, pozorovalo se zájmem, jak z člunů vystupují vojáci, kteří nebyli zrovna mladí a mnozí již s vlasy prokvétající šedinami a vyzařující sebejistotu zkušených mužů…


Znak mořských včel

Již na podzim roku 1940 si začalo mnoho prozíravějších amerických důstojníků uvědomovat, že válka s císařským Japonskem klepe na dveře, a proto začali  posilovat své předsunuté pozice v Tichomoří zejména výstavbou opevnění, skladů pohonných hmot, ubytovacích prostor a zejména letišť. Na tyto stavební a technické práce byli najati civilisté, zaměstnanci stavebních společností na základě uzavřených smluv s vojenskými úřady. Po japonském útoku a vítězném tažení prvních měsíců války se ocitly na ohrožených ostrovech v ohni nejen posádky námořních pěšáků, ale i tito civilové. Vzhledem k tomu, že postrádali vojenský výcvik a neuměli ovládat zbraně, nemohli bojovým jednotkám nijak pomoci. A v případě, že by se dostali do zajetí, postrádali i ochranu, kterou vojákům poskytuje v rámci mezinárodních dohod uniforma. Proto se ministerstvo vojenského námořnictva rozhodlo vytvořit, po předchozích zkušenostech, námořní ženijní prapory (Construction Battalions), jejichž příslušníci by byli nejen zkušenými technicko-ženijními odborníky, nýbrž i vycvičenými vojáky v uniformě. Příslušný výnos ministerstva vyšel 28. 12. 1941 a v zápětí začala náborová akce. Ohlasy překonaly veškerá očekávání. Několik tisíc mužů se zkušeností z více než šedesáti rozličných profesí se dobrovolně hlásilo do boje. Věkový průměr přijatých mužů se pohyboval kolem 31 let. Tito občané tedy vzhledem ke svému věku mohli klidně zůstat doma u svých rodin v bezpečí,  a díky své kvalifikaci v pohodě pracovat za slušné mzdy ve válečném průmyslu. Proto je potřeba ocenit jejich rozhodnutí dobrovolně nasadit životy v boji proti nepříteli, kterýžto v nedozírných vodách Tichého oceánu zákeřně rozpoutat válečné peklo.


Stavba mostu na Guadalcanalu

Po přijímači ve výcvikových střediscích absolvovali dobrovolníci náročný výcvik se zvláštním zaměřením na obojživelné vyloďovací operace. Po ukončení výcviku následovalo zformování do praporů, přemístění na předsunuté základny a následně vyslání do oblastí válečných operací. Důstojnický sbor tvořili jednak příslušníci námořního ženijního sboru, ale velmi často byla udělena důstojnická hodnost schopným mužům z řad dobrovolníků. Vysoký počet dobrovolníků také dostal poddůstojnické hodnosti. Jednotlivé prapory pak byly organizovány způsobem, aby každý mohl operovat jako samostatná jednotka, a to včetně výstroje a lehké i těžké techniky, a provádět veškeré ženijní práce.

Název mořské včely vznikl z anglických počátečník písmen v názvu jednotek, tedy construction battalions tedy „“ a „“ což současně znamená „sea bee“ tedy v češtině mořská včela. Je to mimochodem název velmi přiléhavý a jejich znakem se stala letící včela s námořnickou čapkou, nesoucí samopal, francouzský klíč a kladivo.


Rozšiřování Hendersonova letiště

První jednotka mořských včel, která se ocitla v ostré bojové akci proti nepříteli, byla výše zmiňovaná část 6. praporu v počtu 390 mužů, která měla nezanedbatelný podíl na skutečnosti, že se Američané na ostrově nejen udrželi , ale nakonec nepřítele donutily k ústupu. V podstatě okamžitě po vylodění mužů i materiálu převzala jednotka od ženistů námořní pěchoty starost o udržování a rozšiřování Hendersonova letiště a mnoho dalších úkolů, jako například budování cest, elektrických zařízení, nádrží a skladů pohonných hmot, stavby krytů a ubytovacích baráků, zkrátka vše, co bylo třeba. Navíc ještě opravovala stroje, budovala vyloďovací zařízení a podílela se na vykládce a nakládce dopravních plavidel. Rozhodujícím úkolem ovšem byla starost o letiště, které muselo být stále provozuschopné, aby z něj mohly operovat bombardovací i stíhací letouny, jejichž bojová činnost byla nezbytná pro odražení neustávajícího nepřátelského náporu. Přitom podmínky panující na ostrově byly nesmírně obtížné. Terén, neustále rozbahněný četnými tropickými lijáky, poskytoval nejhorší možný podklad pro vzletové dráhy a musel být neustále zpevňován štěrkem, drcenými korály a kmeny kokosových palem. Teprve na tyto vrstvy přišly kovové drátěnky. Přestože muži byli denně promoklí s trouchnivějící výstrojí, v dusném vedru obklopení moskyty a sužováni malárií, dokázali nejen vylepšit hlavní ranvej, ale vybudovat i další dvě kratší pro stíhače. Práce bývala přerušována jen tehdy, když padaly japonské bomby nebo dělostřelecké granáty. Mořské včely si již po pár dnech pobytu na ostrově získaly zasloužený respekt a obdiv, které je posléze provázely po tichomořském válčišti až do konce války.


Typické pracovní podmínky mořských včel v tropickém lijáku

A na závěr mně dovolte citovat úryvek z vyjádření velitele mořských včel na Guadalcanalu, fregatního kapitána J. P. Blundona:

Zjistili jsme, že skupina sta příslušníků 6. praporu mořských včel může napravit škody způsobené na ranveji zásahem půltunové pumy za čtyřicet minut, včetně nahrazení kovové drátěnky, takže čtyřicet minut poté, co puma explodovala, nepoznáte, že byla dráha zasažena. Přestože rychlost oprav byla velká, potřebovali jsme ji ještě zvýšit. Například 13. a 14. 10. zasáhly hlavní dráhu letiště 53 pumy a granáty. Během jedné hodiny jsme dokázali zahladit třináct kráterů po pumách, zatímco nad hlavou nám kroužily naše letouny čekající na přistání. Během této doby jsme nedostali žádný proviant, protože všichni kuchaři byli zaměstnáni pokládáním drátěnek. Protože jsme neměli dostatek lopat, část mužů nabírala a přinášela zeminu do kráterů v přilbách. V období od 1. 9. do 18. 11. 1942 jsme zaznamenali na 140 nepřátelských náletů, při kterých byla dráha neustále likvidována, a k tomu si připočítejte ještě dělostřelecká ostřelování!!! Zdaleka nejhorší okamžiky jsme zažívali, když puma nebo granát neexplodovaly. Stejně prorazily drátěnku a musely být vytaženy. Při pohledu na muže, kteří potlačili strach a ponořili se za nevybuchlou pumou, aby letouny mohly bezpečně přistávat, se vám sevřelo hrdlo a pochopili jste, proč musíme válku vyhrát. Vrcholem nebezpečí byla práce na zasypávání kráterů po nevybuchlých dělostřeleckých granátech. Každý má pocit že dvě pumy nemohou spadnout přesně na jedno stejné místo, ovšem tohle neplatí u dělostřeleckých granátů. Japonské 127mm dělo vypálí granát na ranvej a po explozi zůstane velká jáma. A co teď máte proboha dělat? Je vám jasné, že japonský dělostřelec ví, že nechá-li dělo stejně zaměřeno a vystřelí-li další granát, tento dopadne na téměř stejné místo jako první. Japonci s oblibou používali tohoto triku, vždy počkali, až začneme díru zasypávat, a potom vypálili znovu. V téhle situaci můžete jen spoléhat, že uslyšíte granát se přibližovat a že před tím, než exploduje, se vám podaří zdrhnout. To je ale hra, ze které by určitě neměla radost žádná pojišťovna.
Úryvek pochází z knihy W. B. Huie Příběh mořských včel z roku 1944.

Zdroje a použitá literatura:
Hart, Basil Liddell, Dějiny druhé světové války, Jota s.r.o. Brno v roce 2000. ISBN: 80-7217-117-9
Keegan, John, Druhá světová válka, nakladatelství Pavel Dobrovský – Beta Praha-Plzeň 2003
ISBN: 80-7306-063-9
Hubáček, Miloš, Pacifik v plamenech, Mladá fronta, vydání třetí Praha 2003 ISBN: 80-204-0642-5
Hubáček, Miloš, Vítězství v Pacifiku, Panorama Praha 1985
Griffith, Samuel B.: Bitva o Guadalcanal Praha, 1970
https://www.seabeecook.com/history/canal/cactus.htm
Autor : 🕔07.03.2013 📕4.345

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Kohy

    Ano spoustu příslušníků policie jen dělalo svojí práci nehledě na ideologii ale spoustu znich bohužel viděli na ideologii i své obohacení a nezdráhali se mučit nevinné popřípadě je střílet mlátit atd . v této situaci je to těžké říct kdo a nebo...

    Bratři Mašínové - fakta · 1 week ago

  • RaS

    Doporučuji knihu pana Karla Pacnera Atomoví špioni. Je tam velmi podrobně a fundovaně popsáno, jak se ten který stát dobral své jaderné bomby a jak se tomu světové společenství snažilo (neúspěšně) zabránit.

    Operace Opera – předehra · 1 week ago

  • CZjak

    radiostanice byly však nee v takovém počtu jakým si žádalprolém byl v tom, že v roce 1941 měli pouze velitelské však od Prosince při protiofenzívě měl výhradně každý v 1942 byly již z 82% kvůli i dodávkám spojenců zjisti si informace pro příště a...

    Obranná válka SSSR??? díl 3. · 1 week ago

  • jikjik

    Pokud je mi známo, maršál G.I. Kulik byl náčelníkem správy DRRA dělostřelectva, ne tanků.

    Americké kořeny sovětského tanku T-34 · 2 weeks ago

  • volado1

    Sprosti vrahovia,nic ine

    Bratři Mašínové - fakta · 2 weeks ago

  • jikjik

    25. ledna 1935 ... V zemi zuřil hlad organizovaný soudruhem Stalinem a jinými soudruhy. - a tím jsem skončil. Dál to nemá cenu číst. 1) Hladomor byl v roce 1933. 2) Stalin se jako jeden z mála staral ten hlad zlikvidovat. 3) Většina zemřelých na...

    Výcvik sovětských letců pro 2. světovou válku · 2 weeks ago

  • jikjik

    Ano, autor má naprostou pravdu. Sovětská armáda převyšovala německou početně i kvalitou výzbroje. Například tank T34 byl tak dobře pancéřován, že velitel neviděl ven a ani neměl radiostanici. podobně ta skvělá letadla, která sice dosahovala...

    Obranná válka SSSR??? díl 3. · 2 weeks ago

  • R

    Dobrý den, nevím zda to již někomu dnes pomůže, ale připojím svůj názor. Igor byl veselý a hodný kluk. Osudnou se mu stala láska k jeho psímu kamarádovi, který byl vystrašený pod buňkou a Igor se pro něj vracel z již nastartovaného OT-64. Provádět...

    Úmrtia vojakov OS SR v zahraničných operáciách · 1 month ago

  • seky

    Článek ucházející, ale je tu jeden obrovský, vemi podstatný nesmysl. Motor V2 rozhodně nevychází z Liberty ani omylem. Nemá ani podobnou koncepci a ani podobný design dílů. Jsou to dva naprosto odlišné motory v každém směru. Ve zkratce:...

    Americké kořeny sovětského tanku T-34 · 1 month ago

  • Patrik Novák

    Velice poučné čtení. Děkuji

    Českoslovenští letci v polské kampani 1939  · 1 month ago