Rozloučení s Andulou aneb stará dáma odchází, slečna CASA přichází

Dne 28. 4. 2011 se letectvo AČR po 29 letech rozloučilo se strojem Antonov An-26. V tento den byly na letišti Praha-Kbely slavnostně vyřazeny poslední dva letouny trupových čísel 2408 a 2507 za přítomnosti personálu 24. zDL, bývalých i současných příslušníků létajícího i technického personálu a dalších čestných hostů.

 

Před druhou hodinou odpolední na ploše letiště nastoupil personál 24. základny dopravního letectva. Po pravé straně nastoupené jednotky stál stroj CASA C-295M trupového čísla 0453 a vlevo od jednotky loučící se Antonov An-26 trupového čísla 2408.

Nástupu velel náčelník štábu 24. zDL plukovník Ing. Jiří Dvořák, který podal hlášení o nastoupené jednotce veliteli základny plukovníku generálního štábu Ing. Jiřímu Vávrovi, MSS.

Ten provedl prohlídku nastoupené jednotky spolu s náměstkem ministra obrany pro ekonomiku Ing. Liborem Karáskem.

Následně se za zvuků hymny krátce po čtrnácté hodině objevila na obzoru dvojice strojů nalétávající ve směru dráhy 24 kbelského letiště, kterou vedl major Miroslav Kail se strojem An-26 trupového čísla 2507, který následovala CASA C-295M trupového čísla 0452 vedená majorem Milošem Dominem.

Poté následovaly proslovy hostů, které zahájil velitel základny plukovník generálního štábu Ing. Jiří Vávra, MSS. Náměstek ministra obrany pro ekonomiku Ing. Libor Karásek pak ocenil dobrou službu a bezpečnost provozu letounu An-26. Po něm slovo převzal zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Ing. Jiří Verner, který připoměl přes 32 tisíc letových hodin a zdůraznil, že osobně považuje za nejdůležitější závěrečnou remízu, „kolik vzletů, tolik přistání“, kterou označil za jednoznačné vítězství stroje An-26 ve službách letectva. Nakonec promluvil ředitel sekce rozvoje druhů sil – operační sekce ministerstva obrany brigádní generál Ing. Bohuslav Dvořák, který připoměl důležitý příspěvek stroje ve prospěch zahraničních misí. Ve všech proslovech zaznělo ocenění stroje a jeho přínosu pro armádu České republiky, potažmo československé letectvo a připomenutí, že stroje mohou být jen tak dobré jako jejich posádky.

 

Následoval povel k odnesení bojového praporu 24. zDL a rozchod.

Poté se, přibližně v 14:20, nad letiště znovu vrátila dvojice strojů An-26 a C-295M. Dvojici vedl tentokrát stroj C-295M.

An-26 se na konci přeletu odpoutala ze dvojice a symbolicky tak předala štafetu strojům CASA C-295M.

Letový program byl zakončen seskokem čtyř výsadkářů.

Program volně pokračoval možností prohlédnout a vyfotit si stroje Antonov An-26 2408 a CASA C-295M 0453.

 

Mezitím zakončila svůj poslední let An-26 2507, která přistála v 14:45, když C-295M 0452 přistál již v 14:30.

Kolem třetí hodiny proběhlo hromadné focení těch, jejichž životy byly nějakým způsobem spojeny se stroji Antonov An-26 v našem letectvu.

Za definitivní tečku programu na letišti lze označit odtažení stroje An-26 2408 v 16:15. C-295M 0453 byl odtažen do svého hangáru již v 15:50.

Program v průběhu odpoledne plynule navázal neoficiální částí, která pokračovala kulturní akcí v Lidovém Domě ve Kbelích, kde se v jejím průběhu promítaly záběry ze služby strojů An-26 a kde se setkali a mohli probrat své zážitky mnozí, kterým zasáhl tento stroj do života a jimž bude tento neúnavný dříč českého letectva zajisté chybět.

O zdárný průběh akce se postarala a jejího moderování se ujala mluvčí základny kapitánka Mgr. Zuzana Špačková.

 

Mezi čestnými hosty byl i Miroslav Čulák, dnes podplukovník v.v., jehož život je, na rozdíl od Miroslava Kaila, který vedl letoun naposled, spjat se začátky tohoto stroje v československém letctvu. Tento bývalý pilot se účastnil prvních letů těchto strojů a mimo jiné například přistával v 80. letech, v rámci cvičení, s An-26 i na dálnici D-1 u Velkého Meziříčí. Tehdy tam dopravní letouny přivezly techniky a materiál pro přípravu přistávací plochy pro stíhací letouny. Ani on nedá na tyto stroje dopustit a chválil jejich spolehlivost, odolnost a příjemnou pilotáž.

 

Stroj An-26 byl do československého letectva zaveden v letech 1982 a 1983 v počtu 6 strojů jako náhrada typu Iljušin Il-14T a pro doplnění k strojům An-12. Prvními stroji, které v říjnu 1982 přistály na mošnovském letišti, byly stroje trupových čísel 2408 a 2409. První se tak dnes stala i poslední, když 28. dubna 2011 provedla poslední let na kbelském letišti. Stroje dolétaly prakticky ve stejném stavu jak byly pořízeny, jejich vybavení nebylo v průběhu služby nijak výrazně modernizováno a tak i dnes jsou v kokpitu k vidění stejné přístroje a ukazatele, které nesly i v době svého pořízení. V československém letectvu sloužily pro dopravní účely stroje trupových čísel 2408, 2409, 2506, 2507, 3208, 3209. Stroj An-26 3209 si zalétal i ve verzi An-26Z-1M pro elektronický průzkum. Po rozdělení připadly stroje An-26 2506 a 3208 Slovenské republice. České letectvo dostalo v roce 1998 ještě jeden stroj An-26 trupového čísla 4201. Stroj An-26 2507 dostal při příležitosti 90. výročí čs. letectva a letiště Praha-Kbely speciální nátěr, kdy na levé straně SOP nese siluetu vodárenské věže, dominanty kbelského letiště, na modrém podkladu, číslo 90 a nápis „90 YEARS OF PRAGUE–KBELY AB 1918–2008“ a na pravé straně siluety 24 typů, které armáda na letišti provozovala. Později dostal i zbarvení motorových gondol. Na pravé nese českou vlajku a nápis „10 YEARS NATO SERVICE“ a na levé českého lva držícího znak 24. základny dopravního letectva a znal základny RAF Waddington. Pod ním je nápis „RAF WADDO AIR SHOW WINNER STATIC DISPLAY 2008“ V tomto zbarvení proběhl i poslední let.

Stroje, které zakončily svou službu v řadách vzdušných sil AČR

 

Stroj An-26 je dvoumotorový hornokřídlý turbovrtulový transportní stroj. Vychází ze stroje An-24. Pohání ho dva turbovrtulové motory Ivčenko AI-24VT s čtyřlistými vrtulemi a disponuje též pomocným proudovým motorem Sojuz RU-19A-300, který se používal hlavně jako zdroj elektrické energie na zemi (dnes hlavně u dopravních letounů běžně používaný APU). Bylo možné ho použít i jako pomocný pohon při letu, ale tato možnost nebyla využívána, protože díky jeho umístění v gondole pravého motoru docházelo k asymetrickému tahu a navíc se samozřejmě velmi zvýšila spotřeba paliva. Stroj o prázdné hmotnosti 15 400 kg nesl pětičlennou posádku, 2 piloty, palubního technika, radistu a navigátora. Navíc létal ještě technik palubního vybavení, který se staral o náklad. Ten mohl dosáhnout váhy 6 000 kg. Letoun s rozpětím 29,2 m a délkou 23,8 m dosahoval rychlosti 540 km/h, byl schopen dosáhnout výšky 7 500 m a s maximálním množstvím paliva dolétnout do vzdálenosti 2 550 km.

Zdroj:
osobní účast, foto vlastní

Technické údaje a historie:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Antonov_An-26
http://www.brigadyr.net/letecka_technika/ciaf_06/antonov_an_26/antonov_an_26.htm
http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/kolik-vzletu--tolik-pristani--to-je-pro-letadla-ten-nejlepsi-vysledek-54366/
http://regiony.impuls.cz/zpravy/legendarni-letoun-antonov-konci-ve-vyzbroji-vojenskych-letcu/629263