Nejlepší americký křižník?

Autor: Ondřej Fér 🕔︎︎ 👁︎ 35.799

Poslední měsíce druhé světové války ukázaly, že největším nebezpečím pro operační svazy amerických válečných lodí jsou sebevražedné letecké útoky. Proti kamikaze, spouštějící se střemhlavým letem proti palubám letadlových lodí už standardní 40mm rychlopalné kanóny, jejichž hlavněmi se ježily paluby lodí nebyly adekvátní ochranou. Nedokázaly totiž letoun zničit. Daleko účinnějšími se ukázala dvojúčelová děla ráže 127 milimetrů. Právě z tohoto poznání a z úvah o co nejlepší obraně proti kamikaze se zrodily lehké křižníky třídy Worcester.

Americké námořnictvo už své protiletadlové křižníky mělo. První z nich, Atlanta, vstoupila do služby na sklonku roku 1941. Jak Atlanta, tak její sesterská loď Juneau se do povědomí dostaly spíš tím, že je v listopadu roku 1942 v bitvě u Guadalcanalu těžce poškodila japonská dělostřelba a torpéda. Atlantu musela potopit vlastní posádka, Juneau potopila japonská ponorka za strašlivých ztrátách na životech. Protiletadlové křižníky třídy Atlanta a jejích modifikací se se svými šestnácti či dvanácti děly ráže 127 milimetrů a lehkou konstrukcí do nočního boje jednoduše nehodily.

Proto Američané uvažovali o stavbě lehkého křižníku, který by byl využitelný jak v roli protiletadlového plavidla, tak do případného dělostřeleckého souboje.

29. ledna 1945 založili v newjerseyském Camdenu kýl prvního z nich, pojmenovaného podle massachussettského univerzitního městečka Worcester. Po Worcesteru následovala Roanoke, další lodě, Garry a Vallejo nebyly nikdy dokončeny.

Worcester spustili na vodu 4. února 1947, dva roky po skončení války, a 26. června 1948 vstoupil lehký křižník do služby.

Lehký – jak se to vezme. Worcester měl standardní výtlak 14 700 tun. Pro porovnání: lodě třídy Atlanta měly výtlak 6 000 tun, lodě tříd Brooklyn a Cleveland 10 000 tun. Výtlak Worcesteru byl stejný jako výtlak těžkých křižníků třídy Baltimore, vyzbrojených 203mm děly. 

Ve výzbroji Worcesteru a Roanoke se poprvé a také naposledy objevila dvojúčelová děla ráže 152 milimetrů, umístěná ve dvojité lafetaci do šesti dělových věží. Tato děla měla být tou zbraní, která by dokázala zastavit útočící kamikaze i pálit na hladinového protivníka. Lodě však byly dokončeny příliš pozdě. Válka skončila a nastupovala nová éra, éra raket a proudových letadel.

Přesto alespoň Worcester mohl ukázat, jaká síla v něm je. V padesátých letech bránil u korejských břehů před leteckými útoky letadlové lodě Philippine Sea a Valley Forge, ostřeloval severokorejské pobřeží, jeho vrtulník zachraňoval sestřelené letce, podporoval inchonské vylodění, zachraňoval torpédoborec Brush, který najel na minu a doprovázel poškozenou loď do Saseba, za čež si od posádky Brushe vysloužil „nezměrné díky.“
Jako vlajková loď admirálů Hartmana a Smithe se zúčastnil mimo jiné opakování „bitvy se stíny“ – radar zachytil neznámý kontakt, zřejmě odraz vzdálených hor a Worcester dlouhé minuty pálil granát za granátem do prázdného Žlutého moře.

Po skončení korejské mise se Worcester stal součástí 6. loďstva ve Středomoří, zavítal do Bergenu, Kodaně, Dublinu či Porstmouthu.

V roce 1956 se jako jednotka 7. loďstva podíval do západní Indie, na Kubu, do Japonska, na Filipíny.

Na sklonku roku 1958 křižník vyřadili z aktivní služby a za´řadili do zálohy. 5. června 1972 začali revoluční lehký křižník, kombinující palebnou sílu křižníku s manévrovatelností torpédoborce rozebírat do šrotu.



Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více