(Postupně bych rád do sekce Přehledy umístil seznamy všech českých a slovenských zákonodárců v letech 1918 - 1948. K některým jsem ovšem i přes největší úsilí nesehnal žádné nebo pouze kusé životopisné informace. Budu rád za jakékoliv doplňující informace.)
30.10.1918
V Turčianskom Svätom Martině přijalo 64 zástupců slovenského veřejného života tzv. Martinskou deklaraci, kterou vyjádřili své přání žít ve společném státě s Čechy. Následně byla zvolena dvacetičlenná Slovenská národní rada, jejímž předsedou se stal Matúš Dula. Uherské vládě se sice dařilo dlouhá léta izolovat slovenské prostředí od světového dění, ale během roku 1918 i na Slovensko pronikly zprávy, že Češi veřejně ohlašují za svůj cíl vznik československého státu, že odmítají federaci, protože Slovensko je z ní vyloučeno, že v zahraničí vznikla československá vláda a jedním z jejích tří ministrů je Slovák Milan Rastislav Štefánik. V Martině se uvedený den sešlo na 200 nadšených lidí a přijalo deklaraci, jíž se přihlásili k československé jednotě. Návrh připravený evangelickým knězem Samuelem Zochem (18.12.1882 – 4.1.1928) nejohnivěji obhajoval katolický kněz Andrej Hlinka: "Sme jedni a jedni ostaneme, nás nik a nič nerozbije." Příslušnost k československému státu se v deklaraci přímo nevyhlašovala, jednak se o jeho vzniku ještě nevědělo, jednak panovaly obavy před dobře známým násilím uherské vlády. Proto se autoři omezili na obecně formulovaný požadavek "neobmedzeného samourčovacieho práva na základe úplnej neodvislosti". Deklarace však byla publikována v jiném znění, než byla přijata. Bylo to díky Milanu Hodžovi (1.2.1878 – 27.6.1944 USA), který pozdě večer přinesl zprávy o přijetí Wilsonových mírových podmínek Rakousko - Uherskem a o vyhlášení československého státu v Praze a který požadoval, aby text deklarace reagoval na nejnovější skutečnosti. Změny, které navrhoval, se mu také podařilo prosadit, a to navzdory tomu, že část signatářů mezitím už Martin opustila. Do deklarace byla vložena i tato věta: „Slovenský národ je v jazykovém, jakož i v kulturním a dějinném ohledu součástí spojeného československého národa.“ Z již schválené deklarace byl nakonec odstraněn i požadavek na slovenského delegáta na pařížské mírové konferenci. V souvislosti s provedenými změnami se mezi stoupenci autonomistického hnutí na Slovensku, zejména příslušníky Hlinkovy Slovenské ľudové strany, brzy začaly šířit pověsti o tzv. tajné klauzuli Martinské deklarace, podle které bylo 30. října údajně dohodnuto, že po deseti letech se slovenský národ na základě sebeurčovacího práva znovu rozhodne buď pro československou jednotu, nebo pro autonomii, či pro úplnou samostatnost.
Členy SNR se stali:
30.10.1918
V Turčianskom Svätom Martině přijalo 64 zástupců slovenského veřejného života tzv. Martinskou deklaraci, kterou vyjádřili své přání žít ve společném státě s Čechy. Následně byla zvolena dvacetičlenná Slovenská národní rada, jejímž předsedou se stal Matúš Dula. Uherské vládě se sice dařilo dlouhá léta izolovat slovenské prostředí od světového dění, ale během roku 1918 i na Slovensko pronikly zprávy, že Češi veřejně ohlašují za svůj cíl vznik československého státu, že odmítají federaci, protože Slovensko je z ní vyloučeno, že v zahraničí vznikla československá vláda a jedním z jejích tří ministrů je Slovák Milan Rastislav Štefánik. V Martině se uvedený den sešlo na 200 nadšených lidí a přijalo deklaraci, jíž se přihlásili k československé jednotě. Návrh připravený evangelickým knězem Samuelem Zochem (18.12.1882 – 4.1.1928) nejohnivěji obhajoval katolický kněz Andrej Hlinka: "Sme jedni a jedni ostaneme, nás nik a nič nerozbije." Příslušnost k československému státu se v deklaraci přímo nevyhlašovala, jednak se o jeho vzniku ještě nevědělo, jednak panovaly obavy před dobře známým násilím uherské vlády. Proto se autoři omezili na obecně formulovaný požadavek "neobmedzeného samourčovacieho práva na základe úplnej neodvislosti". Deklarace však byla publikována v jiném znění, než byla přijata. Bylo to díky Milanu Hodžovi (1.2.1878 – 27.6.1944 USA), který pozdě večer přinesl zprávy o přijetí Wilsonových mírových podmínek Rakousko - Uherskem a o vyhlášení československého státu v Praze a který požadoval, aby text deklarace reagoval na nejnovější skutečnosti. Změny, které navrhoval, se mu také podařilo prosadit, a to navzdory tomu, že část signatářů mezitím už Martin opustila. Do deklarace byla vložena i tato věta: „Slovenský národ je v jazykovém, jakož i v kulturním a dějinném ohledu součástí spojeného československého národa.“ Z již schválené deklarace byl nakonec odstraněn i požadavek na slovenského delegáta na pařížské mírové konferenci. V souvislosti s provedenými změnami se mezi stoupenci autonomistického hnutí na Slovensku, zejména příslušníky Hlinkovy Slovenské ľudové strany, brzy začaly šířit pověsti o tzv. tajné klauzuli Martinské deklarace, podle které bylo 30. října údajně dohodnuto, že po deseti letech se slovenský národ na základě sebeurčovacího práva znovu rozhodne buď pro československou jednotu, nebo pro autonomii, či pro úplnou samostatnost.
Členy SNR se stali:
Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Povolání |
---|---|---|---|---|
Bazovský | Ľudovít | 22.7.1872 | 10.12.1958 | advokát |
Bella | Method Matej | 7.12.1869 | 26.11.1947 | evangelický kněz |
Blaho | Pavol | 25.3.1867 | 29.11.1927 | lékař |
Branecký | Jozef | 9.3.1878 | 17.10.1941 | rolník |
Dula | Matúš | 28.6.1846 | 13.6.1926 | právník |
Hlinka | Andrej | 27.9.1864 | 16.8.1938 | teolog a kněz |
Horváth | Adolf | 8.5.1879 | 10.6.1934 | dělník |
Juriga | Ferdinand | 12.10.1874 | 23.11.1950 | teolog a kněz |
Kresák | Cyril | 25.4.1863 | 1945 | bankéř |
Lehocký | Emanuel | 4.1.1876 | 24.9.1930 | novinář |
Makovický | Vladimír | 26.4.1862 | 15.2.1944 | národohospodář |
Maršalko | Ján | 27.1.1878 | 16.10.1951 | dělník |
Medvecký | Karol Anton | 10.6.1875 | 12.12.1937 | teolog |
Ružiak | Ján | 29.11.1849 | 28.12.1921 | advokát a notář |
Stodola | Emil | 22.3.1862 | 28.6.1945 | právník |
Stodola | Kornel | 26.8.1866 | 21.10.1946 | továrník |
Šimko | Ľudovít | 6.8.1859 | 13.8.1945 | lékař |
Šrobár | Vavro | 9.8.1867 | 6.12.1950 | lékař |
Vanovič | Ján | 24.12.1856 | 4.9.1942 | advokát |
Žuffa | Milan | 15.5.1887 | 7.12.1942 | továrník |