Stoletá válka mezi Anglií a Francií 1337-1453

Autor : Tomáš Halada 🕔01.01.2002 📕22.400

VII. Další důsledky stoleté války

Stoletá války smetla prosperitu Francie, které se těšila po více než dvě století. Obchodníci nechtěli riskovat cestu skrz válkou zničené území, a tak ustaly trhy v Champagne, kde se obchodovalo s luxusním orientálním zbožím, anglickou vlnou a vlámským suknem. V Provence pracovalo v roce 1340 tři tisíce přádelen, v roce 1399 už jen třicet dva.

Navíc byla Francie od osmdesátých let 14. století postižena řadou povstání a nepokojů, což na začátku 15. století vyústilo v občanskou válku mezi orleánskou a burgundskou stranou.

Na druhou stranu Anglie prožívala období nebývalého hospodářského rozvoje, ačkoli byla oslabena úderem dýmějového moru v letech 1348-1350.

VIII. Změny ve vojenství

Dalším prvkem, který se ve stoleté válce projevil, byla krize feudálního systému v Evropě. Vznikem měst v době vrcholného středověku skončilo výsadní postavení šlechty ve společnosti, což se brzy projevilo v oblasti, která byla až doposud doménou šlechty - ve vojenství. Přítomnost neurozených vrstev ve stoleté válce ve své podstatě znamenala konec monopolu šlechty na válku. Po celé 14. století docházelo ke střetům feudální šlechtické jízdy s neurozeným protivníkem, ať už měšťany, nebo vesničany. Roku 1302 byli Francouzi na hlavu poraženi flanderskými sedláky u Courtrai, v roce 1315 Švýcaři rozdrtili habsburská vojska u Morgartenu a roku 1367 u Sempachu, nemluvě o bitvách a bitkách právě stoleté války, kde se síla neurozených vrstev projevila v opravdu velkém měřítku, ať už na anglické straně (waleští lučištníci) nebo na francouzské (taktika Bertranda de Guescelin, lidové hnutí pod vedením Johanky z Arku).

Dalším novým prvkem ve vojenství byl vznik žoldnéřských vojsk, tvořených příslušníky nižší šlechty, později i městskou a venkovskou chudinou. Města nebyla původcem vzniku žoldnéřských vojsk, ale byla jejich velkým uživatelem. Měšťané se potřebovali věnovat práci a obchodu a ne válce, a tak jim možnost najmout si někoho, kdo by za ně bojoval, přišla velice vhod.

Navíc se začaly objevovat nové válečné prostředky, primitivní palné zbraně, ale jejich výroba a používání bylo velice nákladné, takže si je šlechta nemohla dovolit.

Přesto ale rytíř dominoval bitevním polím celého čtrnáctého století. Teprve vítězství husitů a Švýcarů nad feudální jízdou v patnáctém století znamenala konec éry rytíře na bitevním poli a války se staly mnohem surovějšími.

IX. Seznam použité literatury

Maurois, Jean: Dějiny Francie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1994.
Kolektiv autorů: Kdy, kde, proč & jak se to stalo. Reader’s Digest Výběr, Praha 1997.
Kosminskij, E. A.: Dějiny středověku. Státní nakladatelství učebnic, Praha 1951.
Urban, Jan: Kresčak. Paseka, Praha 2000.
Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, druhý díl. Baronet, Praha 1995.

 

Zpracoval: Tomáš Halada, III/2001
(www.volny.cz/tomas.halada)

Autor : Tomáš Halada 🕔01.01.2002 📕22.400

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře