Civilní verze Coltu 1911 a jeho klony

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔05.03.2012 📕17.732

M 1911 v civilu

V článku o armádním Coltu 1911 jsem popsal vznik, služební historii a konstrukci slavného Coltu 1911. Článek se ovšem zabýval pouze vojenským provedením zbraně. Colt M 1911 se ale od počátku vyráběl také v komerčním provedení pro civilní prodej. Od vojenské verze se civilní provedení vlastně lišilo pouze písmenem C (Commercial) na rámu před sériovým číslem, absencí závěsného očka na dně zásobníku a vlastní řadou sériových čísel. Roku 1924 byla analogicky s vojenským provedením zahájena výroba modelu 1911 A1 (počínaje sériovým číslem C135000). Tedy alespoň oficiálně, protože jsem viděl pistoli typu 1911 výrobního čísla C137812, patrně se ještě dopotřebovávaly starší díly. Výroba běžela nepřetržitě do roku 1942, kdy byly civilní modely a jejich výroba předány armádě. Výroba byla obnovena roku 1946 a běžela do roku 1970, kdy byla ukončena pistolí číslo 336169C (písmeno C se přesunulo ze začátku sériového čísla na jeho konec v roce 1950).

Pistole série 70

Výroba ve skutečnosti nebyla ukončena, pouze došlo k malé konstrukční změně, která si ovšem vynutila novou řadu sériových čísel, začínající kódem 70G. Roku 1970 byl změněn tvar hlavňové objímky (válcový tvar objímky byl nahrazen objímkou se čtyřmi odpruženými "prsty"), což opětovně zlepšilo přesnost pistole. Takto upravené pistole nesly označení Government Model Series 70. Od použití této nové hlavňové objímky bylo nicméně upuštěno kolem roku 1988, protože docházelo k opotřebování a někdy i rozlomení objímky.

Pistole série 80

Od roku 1983 Coltova společnost zahájila výrobu nové generace pistolí na bázi modelu 1911, která nahradila stávající zbraně Series 70. Nové pistole byly označeny jako Colt Mk IV Government Model Series 80. Hlavní změnou bylo zapracování automatické úderníkové pojistky do spoušťového mechanismu. Tato novinka však nebyla nikdy jednoznačně přijata. Na jednu stranu se nepochybně zvýšila pádová bezpečnost zbraně. Úderníková pojistka zabraňuje úderníku, aby setrvačností napíchl zápalku náboje v komoře v případě pádu zbraně na zem. Milovníci konzervativního modelu 1911 však argumentují tím, že pravděpodobnost takového výstřelu je příliš malá (úderník je odpružen právě z tohoto důvodu poměrně tuhou pružinou, takže by pistole musela padat z velké výšky) a pojistka je tak zcela nadbytečná. Úderníková pojistka tak podle nich pouze zbytečně komplikuje spoušťový mechanismus, zvyšuje riziko poruchy a odpor spouště. Možná to byl jeden z důvodů, proč se nedávno opět pistole Series 70 vrátily do výroby. U pistolí série 80 také firma Colt poprvé zavedla nové zásobníky s kapacitou 8 nábojů.


Colt Mk.IV Series 80 s kompenzátorem zdvihu a stavitelným hledím
Zdroj obrázku: http://zh.wikipedia.org/wiki/Wikipedia:%E6%A7%8D%E6%A2%B0%E5%B0%88%E9%A1%8C?uselang=cs

M 1991 A1

Firma Colt se na přelomu 80. a 90. let 20. století dostala do potíží. Musela čelit sérii žalob, jejichž podávání se stalo mezi americkou populací jakousi módou. Společnosti Colt (a nejen jí pochopitelně) tak byla podsouvána odpovědnost za ozbrojenou zločinnost v USA apod. Důsledkem toho všeho byl značný morální otřes společnosti, jejíž představenstvo rozhodlo, že společnost se stáhne a značně omezí komerční produkci zbraní a nadále se bude orientovat pouze na vládní zakázky. Zbrojovka pak několikrát vystřídala majitele, upadla kvalita výroby a také vývoj nových technologií.

Z potíží pomohl Coltově zbrojovce nový model nazvaný M 1991 A1. Jde samozřejmě o vtipnou číselnou hříčku s původním označením modelu 1911 a rokem zahájení výroby nové pistole. V její podobě management firmy Colt vyslyšel volání zákazníků po staré dobré klasické armádní pětačtyřicítce.

Počínaje pistolí Series 70 se totiž colty řady 1911 začaly vzdalovat svému původně služebnímu použití a stávaly se spíše sportovními zbraněmi. Odpovídalo tomu zpracování, povrchové úpravy, použití nerezových ocelí i osazení zbraně sadou doplňků, jako jsou např. vylepšené střenky rukojeti, odlehčený bicí kohout, ostruha dlaňové pojistky ve tvaru bobřího ocasu apod. To se samozřejmě také odráželo v ceně.

Model 1991 A1 však měl představovat návrat ke kořenům, šlo o reminiscenci na původní armádní Colt. Povrchová úprava byla opět prováděna parkerizací, na dokonalé spasování a minimální tolerance se už tolik nehrálo, byly vypuštěny všechny „serepetičky“, pistole opět dostala klasický kohout s palečníkem, dlaňovou pojistku s ostruhou a „bakelitové“ střenky rukojeti. Přesto nejde o repliku původního modelu 1911 A1, protože pistole používá spoušťový mechanismus série 80 s blokací úderníku a ani vzhledově není zcela totožná – má jakoby měkčí vzhled, patrně díky mírně zaobleným hranám a používá přímý kryt bicí pružiny spolu s delší spouští. Podobnost s původním modelem je však přesto tak vysoká, že sériová čísla začala tam, kde skončila sériová čísla armádního M 1911 A1. M 1991 A1 byl skutečně úspěšným výrobkem, který pomohl Coltově zbrojovce překonat nejhorší období. Dokonce na něm byla založena vlastní modelová řada, zahrnující kompaktizované verze pro sebeobranu, modely z nerezových ocelí a dokonce model s dvojčinným spoušťovým mechanismem, čímž se ovšem původní myšlenka co nejvěrnějšího pokračování původní pětačtyřicítky začala zcela vytrácet.

Series 90

Do této kategorie patří nejnovější kapesní modely odvozené od původního modelu 1911, a to modely Defender a New Agent. Hlavní konstrukční odlišností (vyjma zmenšených rozměrů samozřejmě) je zavedení dvojité vratné pružiny pro lepší tlumení zpětného rázu. Pistole mají velmi kompaktní rozměry s hlavněmi dlouhými 3 palce (76,2 mm).

Moderní modely

V současné době Colt's Manufacturing Company vyrábí pestrou, byť poněkud nepřehlednou kolekci pistolí na bázi modelu 1911, zahrnující modelové řady M 1991 A1, řadu Series 70, Series 90, řadu Combat Elite, Combat Government, XSE apod. Jednotlivé řady se od sebe liší jen velmi málo. Firma napříč těmito řadami nabízí pestrou paletu doplňků, materiálů, povrchových úprav apod. Oproti minulosti se podstatně zmenšil počet nabízených ráží - jsou to .45 ACP, .38 Super Auto, 10 mm Auto a 9 mm Luger.

Na velikosti záleží…

Už od dob svého vzniku Coltova továrna registrovala značný zájem veřejnosti o zbraně „kapesních“ velikostí. V případě modelu 1911 došlo k jeho kompaktizaci až roku 1949, kdy byl na trh vržen model nazvaný Commander, s hlavní délky 4,25 palce (108 mm). Rychle způsobil ve světě zbraní rozruch, protože jeho rám byl z hliníkové slitiny, což umožnilo snížit hmotnost pistole na 765 gramů. Později opět na bázi tohoto modelu vznikla vlastní modelová řada, důležité je, že pistole s hlavní délky 108 mm se stala etalonem pro řadu jiných firem, takže často můžete narazit na zmínku o pistoli „ve velikosti Commander“.


Colt Combat Commander
Zdroj obrázku: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Flickr_-_~Steve_Z~_-_Colt_Combat_Commander_MKIV_.45_ACP.jpg

Podobně se od roku 1984 do poloviny 90. let vyráběl model Officer´s ACP, jenž byl pro změnu zmenšen na délku i na výšku. Délka hlavně nyní činila 89 mm, kapacita zásobníku se zmenšila na 6 nábojů. Model Officer´s ACP byl později nahrazen modernějšími Defendery a New Agenty ze série 90.


Colt Officer´s. Pistole je ve stavu "cocked and locked" (viz dále) a je vybavena nestandardním záchytem závěru a manuální pojistkou
Zdroj obrázku: http://en.wikipedia.org/wiki/Colt_Officer%27s_ACP

Srovnání rozměrů základních verzí Coltu 1911:

  Colt Mk.IV Governement series 80 Colt Combat Commander Colt Officer´s ACP  Colt Defender
Materiál závěru ocel ocel ocel ocel
Materiál rámu ocel ocel ocel hliník
Ráže 45 ACP 45 ACP 45 ACP 45 ACP
Délka (mm) 216 197 184 172
Délka hlavně (mm) 127 108 89 76
Délka záměrné (mm) 165 146 133  
Výška (mm) 140 140 131  
Hmotnost (g) 1077 1020 964 680
Kapacita zásobníku (ks) 8 8 6 7


Jiné ráže

Ačkoliv Colt 1911 je neodmyslitelně spjat především s ráží .45 ACP, vyráběl se v celé řadě jiných ráží. První ráží, na niž byl konvertován, byl náboj .455 webley Auto pro britské ozbrojené síly za 1. sv. války.

Další ráží potom byla .38 Super Auto, která byla uvedena roku 1929 po skončení výroby pistolí ráže .38 ACP. Vývoj tohoto náboje údajně iniciovala FBI, která se v té době potýkala s gangstery jezdícími v autech (často s neprůstřelnými skly). Stávající náboje .38 Special v revolverech či .45 ACP v pistolích 1911 často ztratily mnoho energie při průchodu karosérií vozidla a neměly již dostatečný výkon na zneškodnění osob uvnitř vozidla. FBI proto požadovala výkonný náboj s vysokým průbojným účinkem. Firma Colt proto vyvinula náboj .38 Super Auto, jenž vznikl zvýšením prachové náplně náboje .38 ACP, přičemž nábojnice a střela zůstaly stejné. Požadavky FBI náboj splňoval více než dostatečně, jak ukazuje tabulka:

Náboj Hmotnost střely (g) Počáteční rychlost (ms-1) Počáteční energie (J)
.38 ACP 8,42 315 418
.45 ACP 14,9 260 504
.38 Super Auto 8,42 390 644

Pistole v ráži .38 Super Auto se dobře prodávaly, výroba běžela v letech 1929-1970, později se pistole ráže .38 Super Auto přestaly číslovat ve vlastní řadě a byly pohlceny jinými řadami pistolí 1911. V uvedeném období se pistolí ráže .38 Super Auto dokonce prodalo více, než coltů v tradiční ráži .45.

Američtí střelci však také volali po menších rážích, proto roku 1931 zahájili u Coltů výrobu pistole označené jako Ace 22. Pistole používala oblíbený sportovní náboj .22 Long Rifle. Z vnějšku vypadala jako Colt 1911, ale měla samozřejmě pevnou hlaveň a neuzamčený závěr. Nicméně rám byl totožný s rámem z pětačtyřicítky, takže pistole byla oblíbená pro výcvik v obzbrojených silách - při stejné hmotnosti, ergonomii a rozmístěním ovládacích prvků byl výcvik mnohem levnější. Pistole byla později vylepšena na variantu Service Ace. Obdobně také Colt v malém množství vyráběl konverzní soupravy v rážích .22 LR pro pistoli ráže .45 ACP a obdobně po majitele pistolí Ace se vyráběla sada pro konverzi na náboj ráže .45 ACP. Zajímavé byly také adaptéry pro konverzi na náboj 38 Special pro sportovní střelce.

Od roku 1970 se navíc model Commander (označovaný nyní jako Lightweight Commander, protože byla zahájena také výroba celoocelového modelu Combat Commander) vyráběl kromě klasických ráží .45 ACP a .38 Super i v ráži 9 mm Luger a roku 1971 také v exotické 7,65 mm Para (500 pistolí určených na vývoz). Roku 1980 bylo dokonce 1000 kusů velkého modelu Series 70 v neobyvklém kalibru 9 mm Steyr pro Itálii, kde byly značné přebytky této munice a náboj 9 mm Luger zde byl zakázán v civilním sektoru.

Určitou zvláštností se potom stala modelová řada Delta Elite. Na počátku jejího vzniku stál výkonný pistolový náboj 10 mm Auto, který zkonstruoval na konci 70. let 20. století přední americký armádní a policejní specialista na zbraně a jejich bojové použití J. Cooper. Pro náboj byla u firmy Dornhaus & Dixon zkonstruována pistole Bren-Ten, jejíž výroba však brzy skončila neúspěchem. Náboj 10 mm Auto tak téměř upadl v zapomnění. Nikoli ovšem u firmy Norma, v jejíchž skladech po skončení výroby pistole Bren-Ten zůstalo značné množství munice 10 mm Auto. Lze předpokládat, že právě tento fakt byl oním impulzem, jenž přiměl představenstvo zbrojovky Colt zariskovat a začít vyrábět Government Model v této ráži. Zbraň se začala pod označením Delta Elita vyrábět roku 1987 a zaznamenala určitý úspěch, výroba běží dodnes. Zbraň je téměř totožná s pistolí Mk IV Series 80, má však k účinnějšímu tlumení zpětného rázu plastové vedení vratné pružiny.

Náboj Hmotnost střely (g) Počáteční rychlost (ms-1) Počáteční energie (J)
10 mm Auto 13 366 860
.45 ACP 14,9 260 504
.38 Super Auto 8,42 390 644


Colt Delta Elite s expanzivními náboji Black Talon firmy Winchester
Zdroj obrázku: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Colt_Delta_Elite.jpg

Sportovní 1911

U Coltů také mysleli na sportovní střelce. Od roku 1933 se vyráběl model National Match, pistole byla téměř totožná s klasickou 1911, vyznačovala se však ručním dopracováním součastek, velmi hladkým chodem spoušťového mechanismu, terčovou hlavní a stavitelným hledím. Nebyla číslována zvlášť, sériová čísla spadala do řady modelu Commercial. Výroba byla ukončena roku 1941 a vyrobeno bylo přibližně 10 000 kusů. Nástupcem tohoto modelu se potom stal Gold Cup National Match, jenž se od roku 1957 vyrábí dodnes. Pistole je kromě sportovních mířidel osazována sportovními prvky jako například dlaňová pojistka ve tvaru "bobřího ocasu", vylehčenou spouští se stavitelným dorazem, vylehčeným kohoutem apod.

Klony, kopie, rekonstrukce

Je pochopitelné, že taková zbraň jako byl Colt 1911 se stala častou předlohou pro kopírování, ať už s licencí nebo bez. Její licenční kopii Kongsberg M/1914 (plus malá série M/1912) vyráběli v Norsku (Wehrmacht jich zavedl asi 10 000 kusů do výzbroje), nelicencované napodobeniny bez dlaňové pojistky a v evropských rážích vznikly ve Španělsku u firem Gabilondo a Star. Patrně nejznámější z těchto zbraní byla pistole Star Model B v ráži 9 mm Luger, kterou do výzbroje během druhé světové války zavedly i německé ozbrojené složky.

Jindy Colt 1911 posloužil pouze jako inspirace pro jiné pistole, které z něj pouze konstrukčně vycházely například polská Radom VIS 35 či sovětský Tokarev TT-30 a TT-33.

Dnes, kdy patenty na Colt 1911 již dávno vypršely, jde o nejkopírovanější pistoli světa. Vyrábí se prakticky na všech světadílech (s výjimkou Austrálie, kde je ale výroba zbraní obecně nízká). Více či méně přesné kopie Coltu 1911/1911A1 se vyrábí přímo v USA u firem Springfield, Remington, Auto Ordnance, Ruger, Dan Wesson či Smith & Wesson (což muselo být pro firmu Colt největší zadostiučinění), v Jižní Americe jej vyrábí Taurus, na Filipínách Kimber a Armscor, v Číně Norinco, v Izraeli Gal a Bul, v Jihoafrické republice Griffon, ve Španělsku Llama apod.

Řada těchto firem se nespokojila s pouhým napodobováním a pustily se do dalšího rozvedení původní koncepce. Například kanadská Para Ordnance jako první rekonstruovala rám pistole pro použití dvouřadého zásobníku na 14 nábojů 45 ACP a také přišla s dvojčinným spoušťovým mechanismem. Firmy Bul a STI se zase staly průkopníky použití plastových rámů.


Sportovní speciál STI s plastovým rámem
Zdroj obrázku: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:STI_EDGE_with_2011_frame.jpg

Je zajímavé, že zbrojovka Colt se nikdy o žádnou vážnou modernizaci nepokusila. Pokusila se pouze uvést na trh pistoli Double Eagle, což byla pistole vycházející z Coltu 1911, avšak s dvojčinným spoušťovým mechanismem. Zbraň však na trhu propadla - Američané jsou tradicionalisté a "svůj" Colt 1911 chtějí takový, jako byl před sto lety. A když chtějí něco nového, poohlédnou se jinde. Zřejmě proto se kupříkladu překostruováním rámu pro použití dvouřadého zásobníku u Coltů vůbec nezaobírali - na místo toho se v střeleckém světě spekuluje o případné lobbystické podpoře firmy Colt při přijetí tzv. "Clintonova zákona", který zakazuje v civilním sektoru v USA pistole se zásobníkem o vyšší kapacitě než 10 nábojů...

Další zajímavostí byly úpravy konstrukce modelu 1911 na využití výkonnější munice. Například roku 1980 začal Dan Coonan vyrábět celonerezovou pistoli Coonan v revolverové ráži 357 Magnum, která je zřetelně odvozena od Coltu 1911.  Asi nejpestřejší paletu ráží potom nabízí firma L.A.R Manufacturing Company z Utahu, která také od roku 1984 nabízí zvětšený model pistole 1911 v řadě ráží. Mezi obyklými náboji jako 45 ACP či 10 mm Auto zřetelně vyčnívají vysoce výkonné náboje 357 Magnum, 9 mm Winchester Magnum, 45 Winchester Magnum a dokonce 50 Action Express.

 

 

Pistole 1911 a sebeobrana

Zatímco jakožto sportovní náčiní jsou pistole na bázi 1911 široce užívány a všeobecně uznávány, v oblasti defenzivní střelby v současnosti pistole typu 1911 vyvolávají ostrou kontroverzi. Střelecká veřejnost se dělí na dva tábory. Zatímco první obdivuje nadčasovou konstrukci, druzí označují pistoli za beznadějně zastaralou. Zbrani je vyčítáno především jednočinné spoušťové ústrojí a dlaňová pojistka. Osobně soudím, že ani jedna z výtek není zcela oprávněná.

Dlaňové pojistce je vyčítána zejména složitá konstrukce, která zvyšuje riziko selhání mechanismu a také jsem četl v odborném periodiku teorii, podle níž střelec, jenž má ruku poraněnou tak, že nemůže správně sevřít rukojeť zbraně, bude odsouzen k záhubě, neboť nebude moci vystřelit. Nemohu osobně souhlasit ani s jednou tezí.

Dlaňová pojistka M 1911 je tak jednoduchá, jak jen může být. Tvoří ji jediná součástka - odpružený segment, vystupující ze hřbetu rukojeti. V klidovém stavu se nálitek segmentu opírá o zadní stranu spoušťového táhla a blokuje tak posun spouště směrem vzad. Při správném uchopení rukojeti pistole je segment zatlačen do rukojeti, tím se nálitek zvedne vzhůru a uvolní tak spoušťové táhlo. Čep, kolem něhož se segment dlaňové pojistky otáčí, se nachází v ostruze nad střelcovou rukou. Oproti dlaňovým pojistkám jiných pistolí zde není třeba překonávat velký odpor pružiny, což většinou vede k narušení zamíření. Při úchopu rukojeti Coltu 1911 většina lidí deaktivaci dlaňové pojistky ani nezaznamená. V tomto mechanismu v podstatě nemá co selhat - i kdyby praskla pružina, došlo by jen k samovolnému odjištění, avšak není zde žádný slabý článek, který by zabránil výstřelu ve chvíli, kdy střelec zoufale potřebuje vystřelit.

Pokud jde o druhou výtku, můj názor je takový, že pokud má střelec poraněnou ruku způsobem, jenž mu znemožňuje správně sevřít zbraň, stejně by se mu patrně nepovedlo vystřelit, a i kdyby, stejně by nic netrefil. Je zajímavé, že v současnosti nezaznamenávám obdobné výtky na adresu automatické pojistky spouště pistolí Glock, ačkoliv pracuje na totožném principu, pouze je situována jinde.

Jako dlaňová pojistka je za archaický považován i jednočinný spoušťový mechanimus, jemuž je přičítána malá střelecká pohotovost a velké nebezpečí nechtěného výstřelu. K tomu jen tolik: již vzpomínaný J. Cooper již v 50. letech definoval řadu způsobů, jak nosit pistoli M 1911 (kterou on sám preferoval). Ne snad, že by je vymyslel, tyto způsoby byly používány již předtím, Cooper pouze tyto způsoby utřídil a sestavil do uceleného systému. Pro účely tohoto článku si popíšeme tři nejběžnější způsoby nošení pistole typu 1911. Začneme odzadu.

Způsob č. 3 předpokládá nošení pistole s náboji v zásobníku, avšak s nenataženým závěrem a tedy bez náboje v komoře. Před výstřelem je třeba natáhnout závěr, tím zasunout náboj do komory a napnout bicí mechanismus. Cooper tento způsob považoval za málo pohotový a navíc k nabití zbraně je zapotřebí obou rukou. Cooper ovšem tento způsob doporučoval posádkám vrtulníků a letadel, kde by při ohromných přetíženích např. při nouzovém přistání či katapultáži bylo příliš vysoké riziko nechtěného výstřelu v případě, že náboj by byl od počátku v komoře. Navíc piloti vysokou pohotovost poboční zbraně k ničemu nepotřebují - až po přistání na nepřátelském území převedou pistoli do některé z dalších poloh.

Způsob č. 2 - náboj je zasunut do hlavně a bicí kohout je vypuštěn do přední polohy. Před výstřelem je třeba napnout kohout. Cooper osobně tento způsob nepreferoval, protože natažení kohoutu do palebné polohy není nejjednodušší operací. Kohout je napínán přes značný odpor bicí pružiny a jde hodně dozadu. Celá akce trvá relativně dlouho a je zde příliš vysoké riziko vyklouznutí zpola napnutého kohoutu zpod palce (obzlášť při zpocených nebo mokrých rukách). Tím sice nedojde k nechtěnému výstřelu (kohout se zachytí na bezpečnostní ozub), avšak v boji, kde může vteřina rozhodovat o životě či smrti je toto riziko nepřijatelné.

Způsob č. 1 - náboj je zasunut do hlavně, bicí mechanismus je napnut a zajištěn manuální pojistkou. Před výstřelem je třeba odjistit pojistku. Tento způsob osobně Cooper preferoval a nosil tak svoji pistoli celý život. Tento stav se jmenuje "cocked and locked" (nataženo a zajištěno) a je dodnes široce používán mezi americkými a mexickými policisty. Jakkoliv nám Evropanům připadá tento způsob nošení nebezpečný, není známo, že by s ním za "Velkou louží" byly nějaké potíže. Cooper tento způsob nošení považoval za nejpohotovější z uvedených tří a přitom dostatečně bezpečný. Pistole je v klidovém stavu jištěna dlaňovou i manuální pojistkou, při tasení střelec položí palec na křidélko manuální pojistky a ve chvíli, kdy pistoli zvedá do palebné linie, zatlačením na páčku pojistku odjistí. Je to přirozené a rychlé, Většina střelců mívá stejně při střelbě palec opřený o křidélko pojistky, takže se stačí naučit jen na pojistku mírně zatlačit. Existují názory, že v kritické chvíli střelec na pojistku zapomene, avšak jde jen o úroveň výcviku. Stejně bychom mohli argumentovat, že také pistolníci na Divokém západě ve stresu zapomínali natáhnout kohoutky svých jednočinných revolverů - přitom jde v zásadě o podobný pohyb.


Slavní američtí specialisté na boj krátkými zbraněmi. Zleva doprava: Ray Chapman, Elden Carl, Thell Reed, Jeff Cooper, Jack Weaver

Zdroj obrázku: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Combat_masters_A1.jpg?uselang=cs

Je nepochybné, že tento způsob nošení pistole vyžaduje vyšší úroveň střeleckých dovedností, než u moderních pistolí např. s DAO spoušťovým mechanismem, avšak potom už můžeme začít polemizovat také o tom, zda vůbec patří nedostatečně vycvičenému střelci zbraň do ruky. Pistole typu 1911 rozhodně nepatří do kategorie zbraní v USA označovaných jako KISS (Keep it simply, stupid - Měj to snadné, pitomče), na druhou stranu, střelec, který se naučí s jejím spoušťovým mechanismem pracovat, je odměněn velmi krátkým chodem spouště s malým odporem. Možnost stržení rány je tak výrazně nižší, než u pistolí s DA či DAO mechanismem, a tedy pravděpodobnost zásahu první ranou (která mnohdy rozhoduje o životě či smrti) je mnohem vyšší. Také rychlost opakovaných výstřelů je vyšší než u pistolí s DAO mechanismem.

Rozhodně tedy nesouhlasím s názorem, že pistole 1911 je zcela nevhodná pro sebeobranu. Její nižší palebná kapacita (u konzervativního Single Stack modelu, t. j. modelu s jednořadým zásobníkem) ji sice deklasuje v pozici služební zbraně, pro sebeobranu (kde v průměru padnou 3 výstřely) však její kapacita zůstává více než dostatečnou. Naopak rukojeť s jednořadým zásobníkem je štíhlá a velmi dobře se drží i střelcům s menší rukou. Ergonomie zbraně je vůbec velmi dobře řešena a sklon rukojeti (mezi 108 a 110 stupni) je považován za ideální většinou střelců. Pistoli někdy bývají vyčítány větší rozměry a hmotnost, avšak zde je možnost si vybrat z pestré škály moderních kompaktních verzí. Na druhou stranu existují střelci (sám mezi ně patřím), kteří raději obětují komfort při nošení výměnou za dobrý úchop a ovladatenost zbraně při zvládání zpětného rázu.

Tím se dostáváme k další časté výtce, která směřuje na adresu vysokého zdvihu hlavně při výstřelu. Je pravda, že zvládnutí zpětného rázu pistole 1911 ráže 45 ACP chce jistou zkušenost (mně se zpočátku také zdál velký), avšak zakrátko většině střelců nečiní potíže. Naopak se často říká, že "devítka kope, zatímco pětačtyřicítka tlačí" - mnoho střelců vnímá impulz zpětného rázu pistole 1911 jakoby měkčí či plavnější oproti zbraním v ráži 9 mm Luger.

Všechny tyto klady oceňuje také řada příslušníků amerických policejních zásahových jednotek, které často používají právě různé typy pistolí na bázi modelu 1911. Jejich požadavky jsou totiž značně odlišné od požadavků běžného řadového policisty. Pro toho je jeho pistole hlavní zbraní při každodenní pochůzkové činnosti, proto od ní na prvním místě požaduje vysokou palebnou kapacitu, neboť nikdy neví jaké situace bude nucen během své služby řešit.

Naproti tomu příslušník zásahové jednotky zpravidla ví, jakou situaci bude řešit a vstupuje do ní se zbraní již připravenou ke střelbě. Ačkoliv tyto jednotky obvykle dávají přednost palebné síle samopalů, někdy si situace žádá, aby levá ruka zůstala volná (např. pro nesení balistického štítu, použití akustické výbušky apod.), a tehdy právě přichází ke slovu pistole. O úspěchu či neúspěchu akce (obzvláště při záchraně rukojmích) zpravidla rozhodují pouze jeden nebo dva bleskové, chirurgicky přesné výstřely. Tyto jednotky potom jednoznačně upřednostňují přesnost, rychlost střelby a vysoký zastavující účinek a jejich příslušníci jsou přesvědčeni, že to vše je právě 1911 schopna poskytnout nejlépe.

Pistole 1911 ve filmu

Je zajímavé, že Hollywood se k americké národní zbrani zachoval poněkud macešsky. Tedy ne že by snad tato zbraň v amerických akčních filmech nehrála, ba naopak hrála často nejen ve válečných filmech (kde se objevovala z povahy věci), ale také často v různých akčních snímcích (z poslední doby třeba Sin city, Machette či Expendables apod.), avšak nikde se o ní nevedou žádné sugestivní rozhovory jako o řadě jiných zbraní (možná proto, že Američané nevidí důvod o tak samozřejmé zbrani nijak hovořit). Například mohu jmenovat rozhovor Mela Gibsona a Danny Glovera o pistoli Beretta 92 ve filmu Smrtonosná zbraň. K tomu jen dodám, že film pochází právě z doby, kdy se U. S. Army přezbrojovala z pistolí M 1911 A1 na novou Berettu M 9. Tento krok nebyl rozhodně plošně přivítán a tak je možno spekulovat, zda tato scéna neměla uměle zvýšit kredit nové služební pistole. Z amerických herců "zarputile" používal pistole 1911 například Steven Seagal. O něm je známo, že je nejen vlastníkem řady zbraní i v reálném životě, ale též velmi dobrým střelcem. Některé z jeho vlastních zbraní dokonce hrály v některých jeho filmech. Seagal byl asi největším propagátorem pistolí typu 1911 - je živoucím důkazem toho, že jakmile si zkušený střelec na něco zvykne, jen nerad to mění.


Zdroje obrázků: wikipedia

Závěr

Pistole typu 1911 jsou dnes, 100 let po svém vzniku, nejrozšířenějším typem pistole na světě. Používají je speciální vojenské i policejní jednotky, patří mezi oblíbené sportovní zbraně, bývají často používány jako obranné. Uplynulé století jim neubralo nic z jejich kladných vlastností a lze předpokládat, že pokud v budoucnu nedojde k nějakému zcela zásadnímu vynálezu v oblasti krátkých palných zbraní, budou sloužit ještě dlouho.

Zdroje:
R. L. Wilson: Colt - americká legenda, Ottovo nakladatelství, Praha 1997, ISBN 80-7181-201-3
A. E. Hartink: Encyklopedie pistolí a revolverů, nakl. Rebo Productions, s. r. o., Praha 1997, ISBN 80-85-815-66-4
F. Novotný, A. kreml, M. Helebrant: Zbraně a sebeobrana, nakl. Goldstein & Goldstein, Praha 1997, ISBN 80-86094-23-5
R. Ford: Nejslavnější krátké palné zbraně, nakl. Svojtka & Co., Praha 1998, ISBN 80-7237-089-8
Střelecká revue různá čísla
Zbraně a náboje různá čísla
Střelecký magazín různá čísla
Internet:
http://randyrick.us/AustrianFirearms/pmcolt.htm
http://www.sightm1911.com/lib/history/s70_colts.htm
http://www.coltsmfg.com/Default.aspx

 

 

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔05.03.2012 📕17.732

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře