Válka v Bosně a Hercegovině: Závěr

Autor : Bc. Alena Holíková 🕔26.07.2010 📕8.341

Seriál

  1. Válka v Bosně a Hercegovině
  2. Válka v Bosně a Hercegovině: Úvod
  3. Válka v Bosně a Hercegovině: 1. Úloha války v politice
  4. Válka v Bosně a Hercegovině: 2. Balkán a válka v Bosně a Hercegovině
  5. Válka v Bosně a Hercegovině: 3. Postkonfliktní rekonstrukce a současná BiH
  6. Válka v Bosně a Hercegovině: Závěr
  7. Válka v Bosně a Hercegovině: Seznam zkratek, literatura
  8. Válka v Bosně a Hercegovině: Přílohy

Podobné články

Další články autora

Válku můžeme definovat jako takový konflikt, při jehož řešení je užito násilí. Válka byla vždy významným prostředkem, jímž se státy snažily dosahovat svých politických cílů. Upřednostňování mírového řešení sporů je v současnosti patrné zejména ve vyspělých zemích, kde jsou k tomuto účelu zakládány ústavy pro výzkum míru a nenásilného řešení konfliktů arůzné mezinárodní organizace. I přesto, že hlavní organizace, jejíž hlavní cíl je udržení světového míru, OSN, má 192 členů a sdružuje tak prakticky všechny státy světa, zůstává idea světového míru stále pouhou utopií.

Občanská válka, jež proběhla mezi lety 1992 a 1995 na území Bosny a Hercegoviny, znamenala vážnou ránu pro pověst klidné a stabilní Evropy. Vyžádala si zhruba 200 000 obětí a další desetitisíce invalidů. Část území, zejména kolem hranic obou entit, je dones zaminovaná a znamená tedy i dnes, čtrnáct let po válce, každodenní reálné nebezpečí pro bosenské obyvatele a zároveň připomínku válečných událostí. V Bosně bychom asi jen těžko nalezli rodinu, které se tato válka nedotkla.

Konflikt je klasifikován jako občanská válka, neboť boje probíhaly jen v rámci území jednoho státu a zejména mezi jeho občany, Bosňany. Role sousedních států, jejich zájmy v konfliktu a míra jejich zapojení do války však dávají válce v Bosně a Hercegovině složitější, do jisté míry mezinárodní charakter. Oficiálně sice nešlo o přímé násilí mezi státy, nicméně Chorvatsko a Srbsko bojovaly proti bosenskému státu prostřednictvím svých bosenských menšin, které vydatně materiálně i personálně podporovaly, čímž si vysloužily opakovaně kritikya sankce ze strany mezinárodního společenství.

Média často prezentovala tento konflikt jako přirozené vyústění mnohasetleté nenávisti, nicméně důvody, které daly násilí takový rozměr, byly mnohem pragmatičtější. V úvodu mé práce jsem stanovila hypotézu, že občanská válka v Bosně a Hercegovině nebyla jen produktem dlouhotrvajícího napětí mezi národy, ale že byla naopak uměle vyprovokována s předem stanovenými politickými záměry sousedních států a jejich menšin žijících na území Bosny a Hercegoviny. Pro potvrzení této hypotézy hovoříněkolik faktů.

Jednak je to cílená rétorika politických vůdců Srbů a Chorvatů v období rozpadu Jugoslávie, kdy docházelo opakovaně k úmyslnému zpochybňování hranic jednotlivých federativních republik. Projevovaly se zde jasně záměry k vytvoření tzv. „Velkého Srbska“, jenž nemohly nebýt následovány snahou ustavit „Velké Chorvatsko“. Oba tyto plánylogicky narážely na existenci bosenského státu.

Dalším faktem je, že již před vypuknutím konfliktu existovala na území BiH samozvaně vyhlášená Republika srbského národa Bosny a Hercegoviny, která během války své území ještě rozšířila, a že tento precedens následovala později i chorvatská menšina vyhlášením autonomní oblasti Herceg –Bosna. Je patrné, že vzájemné násilí bylo velmi dobře organizováno a plánováno shora.

Za argument podporující mou hypotézu považuji také fakt, že pokud bychom zvažovali historické napětí mezi etniky jako hlavní a přirozenou příčinu konfliktu, musel by tento konflikt vypuknout již mnohem dříve, neboť v minulosti běžná sociální nerovnost odvíjející se od příslušnosti k různým etnikům a konfesím jako příčina vzájemných animosit byla v socialistické Jugoslávii prakticky odstraněna. Propaganda, která pomáhala plány států realizovat, stavěla na znovuoživování minulých křivd a strašení obyvatel tehdy nerealistickými vizemi o islámském státě nebo nových ustašovcích. Tato rétorika měla znatelně větší a rychlejší ohlas u venkovského obyvatelstva, které bylo méně vzdělané[93] , než obyvatelstvo měst, a čerpalo informace téměř výhradně z rádia a televize, které byly zcela pod vlivem nacionalistů. Bosenští Srbové žijící ve městech také o poznání častěji než venkované odmítali opustit svá bydliště a bránili je po boku Bosňáků případně bosenských Chorvatů proti „vlastním lidem“, tedy bosenskorbským ozbrojencům a JLA, neboť neviděli žádný důvod, proč by měli najednou nevražit na sousedy jiného etnika a dokonce proti nim bojovat. I v případě války v BiH je tedy nutné vyhnout se přílišnému generalizování na „zlé Srby“ a „hodné Bosňáky“, neboť ty „zlé“ i ty „hodné“ bylo možno nalézt na všech stranách konfliktu.

Současná Bosna a Hercegovina je dnes na evropské poměry sice chudou a zaostalou, nicméně docela bezpečnou zemí. S pomocí misí OSN a EU se povedlo rychle ukončit násilné boje mezi etniky, nicméně jejich boje v rovině politické se stále zcela eliminovat nedaří. Politická roztříštěnost pramení ze stále převládajícího nacionálního myšlení politiků i jejich voličů. Bosňané obvykle nevolí konkrétní stranu podle jejího směřování spíše doprava nebo doleva, ale podle toho, zda je spíše prosrbská, prochorvatská, nebo probosňácká. Společná politika na centrální úrovni je implementována především kvůli tlaku zvenčí, zejména ze strany EU, která financuje i značnou část poválečné rekonstrukce země, a OHR. Tento fakt vyvolává pochybnosti o funkčnosti a smysluplnosti nově ustaveného státu a je jen dalším argumentem nacionalistů stále toužících po dalším rozvolňování svazků v rámci BiHa o připojení jednotlivých oblastí k Srbsku nebo Chorvatsku. Zejména chorvatská část nárokuje ustavení třetí, chorvatské, entity, což by v dalším vývoji mohlo usnadnit a uspíšit definitivní rozpad BiH na tři celky, z nichž dva by se jistě neváhaly připojit k sousedním státům.

Z výše uvedeného je zjevné, že budoucnost Bosny a Hercegoviny stále není zcela jasná. Jisté je jen to, že to bude buď budoucnost plná vzájemných kompromisů, ústupků a respektu mezi etniky, nebo to bude budoucnost rozdělená. Můžeme jen doufat, že historie se tentokrát nebude opakovat a případné další pokusy o dělení Bosny a Hercegoviny budou probíhat pod bedlivým dohledem mezinárodního společenství a mírovou cestou.

Poznámky

[93] Připomeňme si, že ještě v 80. letech dosahovala úroveň negramotnosti v BiH až 14%.

Seriál

  1. Válka v Bosně a Hercegovině
  2. Válka v Bosně a Hercegovině: Úvod
  3. Válka v Bosně a Hercegovině: 1. Úloha války v politice
  4. Válka v Bosně a Hercegovině: 2. Balkán a válka v Bosně a Hercegovině
  5. Válka v Bosně a Hercegovině: 3. Postkonfliktní rekonstrukce a současná BiH
  6. Válka v Bosně a Hercegovině: Závěr
  7. Válka v Bosně a Hercegovině: Seznam zkratek, literatura
  8. Válka v Bosně a Hercegovině: Přílohy

Podobné články

Další články autora

Autor : Bc. Alena Holíková 🕔26.07.2010 📕8.341

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře