Bitva o Midway

Autor : Robert Fox 🕔01.04.2009 📕18.109

Prolog

Devátého března 1942 telegrafoval prezident USA F. D. Roosevelt předsedovi vlády Velké Británie W. S. Churchillovi tuto depeši: "Situace v Tichomoří je nyní velmi vážná!"

Roosevelt nepřeháněl. Japoncům se totiž podařilo dosáhnout většiny svých útočných plánů a to za cenu minimálních ztrát. Po útoku na hlavní základnu Tichomořského loďstva USA Pearl Harbor 7. prosince 1941, kdy se podařilo jediným
úderem vyřadit, nebo potopit flotilu bitevních lodí Tichomořského loďstva USA, následovala série velkolepých vítězství císařských zbraní.

Japonci ovládli Nizozemskou Východní Indii - ostrovy Sumatra, Borneo, Jáva, Celebes, Amboina, Bali a Timor. Obsadili Rabaul na Nové Británii a přebudovali jej na významnou leteckou a námořní základnu. Zmocnili se přístavů Lae a Salamaua na severním pobřeží Nové Guineje. Dobyli Filipíny a ostrov Guam.

17. března americký prezident a britský premiér uzavřeli dohodu, podle které USA přejímají odpovědnost za obranu celého Tichomoří a to včetně Austrálie a Nového Zélandu a Britové za oblast Tichého oceánu a Středního východu.

Začátkem roku 1942, japonský hlavní stan stanovil plány pro další postup válečných operací pro rok 1942, který stanovoval mimo jiné toto:

- Zmocnit se ostrova Tulagi v jižní části Šalomounových ostrovů, který se měl stát základnou pro
hydroplány k podpoře dalšího postupu na jihovýchod a ke krytí operace namířené proti Port Moresby.
- Obsadit Port Moresby na jižním pobřeží Nové Guineje a získat tak základnu k útokům na letiště
a přístavy v severní Austrálii a k podpoře postupu na Novou Kaledonii, Fidži a Samou. Tím by japonské síly získaly plnou kontrolu nad oblastí Korálového moře.
- Obsadit atol Midway a západní Aleuty a tím rozšířit obranné pásmo na sever a současně přimět
americké Tichomořské loďstvo k rozhodujícímu střetnutí.
- Zmocnit se Nové Kaledonie, Fidži a Samoy a přerušit tak námořní cesty mezi Spojenými Státy a Austrálií a izolovat tak Austrálii.

Bitva v Korálovém moři

Američané o hrozícím nebezpečí byli informováni. Od útoku na Pearl Harbor se jim dařilo číst japonské depeše. Tak se také z radiové korespondence mezi admirálem Inouem v Rabaulu a admirálem Jamamotem dozvěděli o připravované operaci „MO“. A tak byl admirál Nimitz, velitel Tichomořského loďstva, již před 17. dubnem informován, že hlavním cílem japonského útoku bude Port Moresby, a že 3. května Japonci hodlají zahájit vyloďovací akce. O této hrozbě byl informován i generál Mc Arthur, velitel spojeneckých vojsk v jihozápadním Tichomoří. Proto dostaly 14. dubna 17. operační svaz pod velením Franka J. Fletchera s letadlovou lodí Yorktown a letadlová loď Lexington kontradmirála A. W. Fitche, později posílené o 44. operační svaz britského kontradmirála J. G. Grace rozkaz k přesunu do Korálového moře, s úmyslem napadnout japonské loďstvo a překazit vyloďovací operace a tím eliminovat hrozbu Port Moresby a Austrálii.

Na základě těchto událostí byla ve dnech 7.-9. května 1942 vybojována bitva v Korálovém moři, ve které
se utkaly letadlové lodi kontradmirála Fletchera Lexington a Yorktown s letadlovými loděmi Šókaku a Zuikaku admirála Takagiho a Šóhó kontradmirála Gótóa.

V bitvě byla potopena japonská letadlová loď Šóhó a americká loď Lexington. Poškozeny byly i lodě
Šókaku a Zuikaku. Yorktown byl také vážně poškozen, ale Japonci se na základě mylného hlášení palubních pilotů domnívali, že byl potopen. Ostatně to se jim stalo osudným u Midwaye, protože se Yorktown podstatnou měrou podílel na drtivé porážce japonského loďstva.

Bitva mezi americkými a japonskými letadlovými loďmi v Korálovém moři byla vůbec prvním střetnutím tohoto druhu v dějinách námořních bojů. Poprvé se utkaly soupeřící flotily, které se k sobě ani nepřiblížily
a veškeré útočné akce provedly palubní letouny a ty si také na své konto připsaly všechny způsobené škody. Taktické vítězství v této bitvě bylo na straně Japonců, protože ztráta Lexingtonu, tankeru Neosho a
torpédoborce Sims na americké straně, daleko převýšila ztrátu lehké letadlové lodi Šóhó na straně japonské. Ale strategické vítězství, bylo jasně na straně Američanů. Jednak odvrátili nebezpečí, že se Japoncům podaří obsadit důležitou základnu Port Moresby, která by v nepřátelských rukou znamenala závažné ohrožení rozsáhlých oblastí jihovýchodního Pacifiku a samotné Austrálie, ale také potopením Šóhóa a poškozením Zuikaku a Šókaku, kteréžto znemožnilo admirálu Jamamotovi užít těchto lodí v nadcházející Midwayské operaci. Navíc ztráta mnoha zkušených palubních pilotů, kteří zahynuli při operacích v Korálovém moři, sehrála u Midwaye též nezanedbatelnou roli.

Midway

Atol Midway má průměr asi šest mil a je tvořen převážně mělčinami. Pouze dvě jeho části představují
pevnou zemi. Písečný ostrov jr dvě míle dlouhý a východní ostrov asi míli dlouhý.
Od roku 1867 je americkým vlastnictvím. V roce 1903 rozhodnutím tehdejšího prezidenta USA Theodora
Roosevelta přešel Midway do péče ministerstva námořních sil jako jedna ze základen v Tichém oceánu.
V roce 1935 bylo na ostrově vybudováno letiště, prostory pro hydroplány a obytné budovy.
V srpnu 1941 byl atol oficiálně prohlášen za základnu námořního letectva USA . Byly vybudovány nové budovy, přistávací dráhy a sklady. Velitelem se stal fregatní kapitán Cyril T. Simard. Ihned po přepadení Pearl Harboru posílilo ostrovní základnu 17 bombardérů Vought Vindicator a jedna eskadra stíhaček námořní pěchoty.

Japonský plán

admirál Isoroku Jamamoto
Admirál Isoroku Jamamoto

Admirál Isoroku Jamamoto, vrchní velitel japonského spojeného loďstva, se začal zamýšlet nad myšlenkou napadení Midwaye v únoru 1942. Avšak jeho hlavním úmyslem, nebylo ani tak obsazení ostrova, ale vylákání zbývajících sil Nimitzova Tichomořského loďstva do rozhodující bitvy, ve které by došlo k úplné eliminaci amerických námořních sil a tím by Američané ztratili chuť pokračovat ve válce, a byli by svolni k mírovým jednáním s vítězným Japonskem a uznali by jeho nově získaná území.

5. dubna 1942 pověřil Jamamoto operačního důstojníka kapitána Kameta Kurošimu vypracovat podrobný plán operace Midway jež dostala kódové označení „MI“. Jednalo se o složitý návrh velké námořní operace pro celkem 16 samostatných uskupení válečných plavidel, plnících přidělené úkoly a kde o úspěchu celé akce rozhodovala zejména dokonalá koordinace a moment překvapení.

Klíčovým bodem byl den N - vylodění japonského námořního výsadku na Midway. Tři dny před dnem N
napadne admirál Hósógaja Aleutské souostroví, dva dny před dnem N úderný svaz letadlových lodí admirála Čuičiho Naguma napadne Midway ze severozápadu opakovanými nálety palubních letounů a zdecimuje americkou obranu. V den N dorazí ze západu invazní svaz podporovaný 2. loďstvem viceadmirála Nobutake Kondóa. Zatím hlavní svaz bitevních lodí admirála Jamamota vyčká, než se na scéně objeví hlavní síly amerického loďstva, které nepochybně vyplují Midway na pomoc.

Ještě na severu zůstanou v záloze lodě, které před tím kryly Hósógajovu akci a podle potřeby se v rozhodující chvíli připojí k Jamamotovi. Plán dále počítá s dvěmi liniemi ponorek, rozmístěných mezi Midwayem a Havají aby včas podávaly informace o pohybu nepřátelského loďstva. Plán byl schválen císařským hlavním stanem rozkazem číslo 18 dne 5. května 1942 a rozšířen o zábor ostrovů Attu, Adak a Kiska a napadení americké základny Dutch Harbor v západních Aleutách. Midway měl být obsazen 5 tisíci japonských vojáků a okamžitě přebudován na silnou leteckou základnu.

Americká situace

Ve zpravodajském oddělení štábu Tichomořského loďstva, pod vedením vynikajícího kryptologa fregatního kapitána Josepha J. Rocheforta, došli na základě rozluštěných japonských depeší brzy k tomu, že nepřítel chystá velkou operaci. Ovšem zdaleka nebylo jisté kde a kdy nepřítel udeří. Vzhledem k tomu, že se téměř vždy podařilo týmu dešifrantů rozkrýt jen asi 10-15 % radiogramů japonských vlajkových důstojníků, bylo potřeba zbytek textu doplňovat na základě kvalitních analýz,
znalostí a jiných zdrojů informací a mnohdy také pouze odhadovat. V polovině dubna 1942 se na Rocheforta obrátil mimo standardní služební postup sám admirál Ernest J. King, velitel loďstva Spojených států se žádostí, aby sestavil odhad japonských úmyslů pro nejbližší budoucnost. Rochefort se zavřel na dva dny do své kanceláře a na základě došlých radiogramů, poznámek a stohů zpráv tuto vypracoval.

Výsledkem bylo, že nepřítel chystá v Tichomoří rozsáhlou operaci, o níž ale nebylo známo, kdy k ní má dojít a kam je namířena. Tato zpráva vyvolala ve Washingtonu smíšené pocity. Někteří vysocí důstojníci včetně admirála Kinga se domnívali, že Japonci chystají úder přímo na Havajské ostrovy. Admirál Nimitz byl naopak přesvědčen, že
cílem útoku bude právě Midway. V radiové komunikaci japonských námořních svazů i depeší velitelů se s železnou pravidelností opakovalo místo označované jako „AF“ a Rochefortovi stále nebylo jasné co kód „AF“ označuje. Jeden dešifrant si ale přece jenom vzpomněl , že označení „AF“ se již jednou v minulosti objevilo v japonských depeších v březnu, v době. kdy Japonci uskutečnili s několika létajícími čluny Emily, demonstrativní a neúspěšný nálet na Pearl Harbor. V oné depeši pilot sděloval základně, že prolétá v blízkosti „AF“ a protože Američané později zjistili, že létající čluny tankovaly palivo na volném moři z nádrží ponorek, čekající v blízkosti Francouzských fregatních mělčin, což je malý atol ležící jihovýchodně od Midwaye, bylo Rochefortovi brzy jasné, že „AF“ pravděpodobně znamená Midway. Jiné místo, které by stálo pilotovi za zmínku, totiž v blízkosti Fregatních mělčin není.

Později Rochefort přesvědčil i admirála Nimitze a zárověň se přišlo i na to, že další kódy, které uvádějí japonské depeše, totiž kódy „AL“, „AOB“, „AO“, znamenají zatím blíže neurčená místa v Aleutách. Aby si byli američtí velitelé jisti, použili na Japonce malou lest. Odeslali na Midway šifrovanou zprávu, v níž požádali tamního velitele Simarda, aby obratem informoval Pearl Harbor v otevřené nešifrované řeči rádiem o tom, že posádka Midwaye má poruchu destilačního zařízení na pitnou vodu. Za dva dny zachytila odposlechová služba japonskou depeši informující Tokio, že „AF“ má potíže s pitnou vodou a
tak byl definitivně potvrzen cíl japonské operace.

2. května 1942 odletěl Nimitz na inspekci na Midway a informoval tam fregatního kapitána Simarda a velitele tamních pozemních sil podplukovníka námořní pěchoty Haralda Shannona, že mohou v brzké době počítat s japonskou návštěvou. Po poradě slíbil admirál Nimitz oběma důstojníkům, že jim pošle veškeré posily, které měl v tu dobu k dispozici. 25. května 1942 byla posílena posádka Midwaye o dvě roty 2. speciálního praporu majora Evanse F. Carlsona a protiletadlovou baterii 37 mm děl.

26. května připlula další loď, která přivezla sedm stíhaček Wildcat, šestnáct střemhlavých bombardérů Douglas pod velením majora Loftona Hendersona, další protiletadlová děla a pět lehkých tanků. Spolu s letouny přibylo na ostrov 22 mladých pilotů, kteří právě absolvovali pilotní školu. 29. května 1942 byl ostrov posílen dalšími 12 létajícími čluny typu Catalina, pod velením jednoho z nejzkušenějších důstojníků námořního letectva, fregatního kapitána Logana Ramseye, s důležitým úkolem včasného zjištění přibližujícího se nepřítele. Dále přilétly na ostrov ještě 4 bombardéry B-26 (Marauder) a 17 létajících pevností B-17.

Do 1. června bylo na atolu soustředěno celkem 120 bojových letounů včetně 18 zastaralých střemhlavých bombardérů Vindicator a 21 archaických stíhaček typu Brewster Buffalo. Datum japonské invaze bylo odhadnuto na 4. června. Bylo ovšem jasné, že čerstvě posílená posádka na Midwayi může klást mnohem silnějšímu nepříteli jen omezený odpor a její osud závisí pouze na tom, zda se Tichomořskému loďstvu podaří zastavit Jamamotovy hlavní síly a přinutit je k ústupu.

Americký plán

admirál Chester W. Nimitz
Admirál Chester W. Nimitz

Koncem května 1942 měli Američané v Tichomoří pouze tři letadlové lodě. Enterprise a Hornet, které s doprovodnými loděmi tvořily 16. operační svaz viceadmirála Halseye a 17. operační svaz admirála Fletchera s lodí Yorktown, který byl však poškozen v bitvě v Korálovém moři a nebyl dosud opraven.

26. května byl však ve velení 16. operačního svazu viceadmirál Halsey nahrazen kontradmirálem Spruancem a to z důvodu závažné a bolestivé kožní choroby, která vyžadovala okamžitou hospitalizaci.

Spruance byl pravým opakem agresivního a energického Halseye. Byl to klidný a rozvážný důstojník, který se mnohdy netajil svými výhradami proti Halseyovým riskantním rozhodnutím a proto byli mnozí ve štábu loďstva překvapeni, že si Halsey vybral jako svého nástupce právě jeho. Ale Nimitz souhlasil a jak se později ukázalo, šlo o nejlepší volbu.
Admirál Nimitz počítal pro následující střetnutí se třemi letadlovými loděmi, jenže Yorktown byl zle poškozen 400kg pumou, která pronikla skrz letovou palubu do nitra lodi, kde explodovala a způsobila rozsáhlý požár. Podle rozsahu vzniklých škod byl termín oprav odhadnut na 3 měsíce.

27. května připlul poškozený Yorktown do Pearl Harboru. Admirál Nimitz podnikl v doprovodu specialistů na lodní opravy inspekci v jeho podpalubí a zjistil, že původní odhad, že opravy budou trvat tři měsíce, nepřeháněl. Nimitz po celou dobu prohlídky mlčel a když se vrátil zpět na palubu, řekl s vážnou tváří: „Loď musíme dát do pořádku ve třech dnech!"

Po jeho slovech se rozhostilo hrobové ticho. Nakonec korvetní kapitán Pfingstag , specialista na opravy lodních trupů, stejně tiše a vážně odpověděl: "Ano, pane!"

Plán Admirála Nimitze pro nadcházející střetnutí byl následující:

16. operační svaz kontradmirála Spruance tvořený Enterprise a Hornetem, jež nesly dohromady 54 stíhaček, 75 střemhlavých bombardérů a 29 torpédových letounů , dále 6. divizí křižníků kontradmirála Thomase O. Kinkaida s pěti těžkými křižníky New Orleans, Minneapolis, Vincennes, Northampton, Pensacola a jedním lehkým křižníkem Atlanta a dvěma divizemi torpédoborců o devíti lodích, vypluje napřed k bodu Point Luck severozápadně od Midwaye a to do 1. června. 2. června se k 16. svazu připojí na stejném místě 17. operační svaz kontradmirála Fletchera s Yorktownem, který vyplul z Pearl Harboru později kvůli opravám. Yorktown nesl 25 stíhaček, 37 střemhlavých bombardérů a 13 torpédových letadel. 17. svaz dál obsahoval ještě těžké křižníky Portland a Astoria a 2. divizi torpédoborců o pěti plavidlech.

Poté budou svazy pod taktickým velením Fletchera (byl služebně starší než Spruance) křižovat ve vzdálenosti asi 300 mil od Midwaye a očekávat přiblížení hlavních svazů nepřítele, zejména letadlových lodí, které v příhodný okamžik rozhodně napadnou palubními letouny, ve snaze způsobit nepříteli co největší ztráty a tím ho donutit k ústupu. Zvláště byl kladen důraz na průzkumnou leteckou činnost letounů z Midwaye i letadlových lodí, protože úspěch akce do značné míry závisel na včasném objevení nepřítele. Jinak ponechal admirál Nimitz oběma velitelům volné ruce, což se mu později bohatě vyplatilo.

Bitva, 1. dějství

Dne 15. května vyplula z japonských přístavů flotila transportních a nákladních lodí naložených výstrojí, výzbrojí a jednotkami. Nejprve k ostrovu Saipan v Marianských ostrovech, odkud měli pokračovat v koordinaci s pohybem hlavních sil k Midway.

Před vyplutím hlavních Jamamotových sil vyplula početná skupina japonských ponorek. Nejdříve hlídkovali v okolí Oahu a poté se přesunuly na severozápad a 3. června dorazily do určených hlídkových
sektorů mezi Havají a Midway. Jamamoto věřil, že Tichomořské loďstvo nevypluje dříve, než vejde ve známost, že byl napaden Midway a proto došlo k rozmístění hlídkových ponorek až 3. června, což bylo již pozdě. Zakrátko za to Japonci také draze zaplatili.

25. května vyplul z přístavu Ominato na ostrově Honšú úderný svaz letadlových lodí kontradmirála Kakuty, který byl určen pro aleutskou fázi operace, konkrétně pro napadení základny Dutch Harbor na ostrově Unalaska. Letadlové lodi Rjúdžó a Džunjó spolu se dvěma těžkými křižníky zamířily do severního Pacifiku.

27. května zvedla kotvy také invazní plavidla s jednotkami k obsazení Aleutských ostrovů, doprovázená krycí skupinou, jíž velel ze své vlajkové lod , těžkého křižníku Nači, velitel japonského 5. loďstva viceadmirál Bóširo Hósógaja, který byl zároveň velitelem celé operace Aleuty.

26. května odpoledne vyplul na moře i 1. úderný svaz letadlových lodí admirála Naguma s letadlovými loděmi Akagi, Kaga, Hirjú a Sórjú a elitou japonských letců na palubách. Svaz dále doprovázelo 11 torpédoborců, těžké křižníky Tone, Čikuma a bitevní lodi Haruna a Kirišima.

27. května opustila základnu podpůrná skupina admirála Kondóa, určená k ochraně midwayských útočných jednotek, jež ve stejnou dobu vyplouvaly z ostrova Saipan, zatím chráněny křižníky admirála Kurity.

28. května vyplul i hlavní svaz admirála Jamamota v čele s novou 64000tunovou bitevní lodí Jamato, z jejíchž dělových věží čněla hrozivá 456mm děla a letadlovými loděmi Hóšó a Zuihó a s mnoha torpédoborci a křižníky, tvořícími ochranu hlavních sil svazu.

Co mohli Američané postavit proti 11 bitevním lodím, 8 letadlovým lodím, 23 křižníkům a 65 torpédoborcům a mnoha dalším válečným lodím....

Bitva 2. dějství, Aleuty

Dne 3. června 1942 zaútočily palubní letouny z letadlových lodí Rjúdžó a Džunjó na přístav Dutch Harbor na ostrově Unalaska aby podpořily invazi na Aleutách.

7. června se vylodily japonské výsadky na ostrovech Attu a Kiska, které obsadily bez odporu. Ostrov Adak Hósógaja neobsadil z obavy, že se nachází příliš blízko nově vybudované americké letecké základny na ostrově Umnak. Výsledky Aleutské operace byly japonskou propagandou náležitě zveličené. Avšak staly se pro Tokio jen slabou útěchou ve srovnání s událostmi, k nimž došlo u atolu Midway.

Bitva 3. dějství

Ve středu 3. června 1942 vzlétly z atolu Midway jako každý den průzkumné Cataliny, aby pátraly po nepřátelském loďstvu. Ve vzdálenosti 700 mil západně od atolu objevila posádka jednoho z letounů, pilotovaného praporčíkem J. Reidem a druhým pilotem praporčíkem Hardemanem invazní skupinu kontradmirála Raizóa Tanaky, směřující k Midway. Reid se ovšem zmýlil, neboť v příštím okamžiku poslal do éteru zprávu: "Hlavní svaz!"

Kapitán Simard velitel Midwaye měl nyní veliký problém. Nimitzův rozkaz zněl: zaútočit všemi leteckými prostředky na letadlové lodi protivníka, ale Reid žádné takové neviděl a nehlásil. Zakrátko Simard obdržel další hlášení od průzkumných letounů, které též zpozorovaly nepřátelské svazy jihozápadně od Midway, ale ani od nich se nedozvěděl nic o letadlových lodích admirála Naguma. Proto se rozhodl, že vyšle bombardéry i přes to, že o letadlových lodích nic neví.

Ve 12.30 odstartovalo z letiště na Midway devět letounů B-17, vedených podplukovníkem Sweeneym s rozkazem napadnout 300kg pumami nepřítele. Ve 16.24 zahlédl Sweeney nepřátelský svaz a bombardéry zaútočily se sluncem v zádech, čímž se podařilo nepřítele dokonale zaskočit. Bohužel bombometčíci neměli dobrou mušku a nebyla poškozena ani jedna loď. Ve 20.30 vzlétly k útoku na Tanakův svaz také 4 cataliny, každá vyzbrojená jedním leteckým torpédem pod pravým křídlem a podařilo se jim v 01.20 po půlnoci lehce poškodit náletem japonský tanker Akebono Maru.

Radiostanice Yorktownu také zachytila Reidovo hlášení , ale Flecher nepodnikl nic. Protože musel kvůli momentu překvapení zachovávat striktní radiový klid a nemohl si ověřit, jestli jsou v Tanakově svazu i letadlové lodě, rozhodl se obrátit se Spruancem na jihozápad, což mu umožnilo dosáhnout v ranních hodinách pozice přibližně 200 mil severně od Midwaye, odkud měl dobrou možnost napadnout Nagumovy letadlové lodi v časných ranních hodinách, pokud vyjde předpoklad a objeví se a budou včas nalezeny.

A tak se v noci z 3. na 4. června obě skupiny letadlových lodí k sobě přibližovaly, každá rychlostí 25 uzlů, přičemž Japonci neměli o přítomnosti nepřítele nejmenší potuchy.

Bitva 4. dějství, Nagumo

viceadmirál Čuíči Nagumo
Viceadmirál Čuíči Nagumo

Nagumův úderný svaz letadlových lodí dosáhl 4. června pozice 200 mil od Midwaye. Již několik dní bylo psí počasí, nízká oblačnost a dešťové přeháňky, které skrývaly lodě před slídivými zraky nepřátelského průzkumu. Ve 4.30 ráno dal Nagumo odstartovat první vlnu letounů k útoku na atol. Silný letecký svaz z lodí Akagi, Kaga, Hirjú a Sórjú tvořilo: 36 střemhlavých bombardérů Kate, 36 výškových bombardérů a 36 stíhaček, po devíti z každé lodi. Celému uskupení velel zkušený pilot a expert na torpédová letadla poručík Džóiči Tomonaga, letecký důstojník z Hirjú.

Krátce po startu první útočné vlny dal Nagumo připravit druhou vlnu letounů. I když neměl ani potuchy o tom, že se v blízkosti zdržují americké letadlové lodi, přesto z opatrnosti a rozvážnosti nechal tyto letouny vyzbrojit proti námořním cílům. Dalším krokem Naguma, bylo vyslání průzkumných letounů.

Mělo jich odstartovat sedm s úkolem prozkoumat oblast jihovýchodně od úderného svazu až do vzdálenosti 300 mil. Letouny odstartovaly krátce po startu Tomonagova leteckého uskupení až na dva, které se zpozdily v důsledku poruchy katapultovacího zařízení o 30 minut. Jeden z letounů Čikumy se po dvou hodinách vrátil kvůli poruše motoru. Oba americké operační svazy dorazily v noci z 3. na 4. června do oblasti severně od Midwaye.

Brzy ráno, ještě před odletem 108 Tomonagových letounů, odstartovaly z Midwaye Cataliny k pravidelnému rannímu průzkumu. V 5.30 min se Catalina pilotovaná poručíkem Howardem Adym z midwayské posádky vynořila z mraků a narazila na Nagumův úderný svaz letadlových lodí, o čemž okamžitě Ady podal zprávu do éteru. Zprávu zachytila jak Midway, tak americké operační svazy.

V 5.40 pilot jiné Cataliny, poručík William Chase, zahlédl skupiny letounů směřující přímo k Midwayi. Jednalo se o Tomonagovy letouny. Okamžitě o tom podal zprávu do éteru: „Velké množství letadel směřuje k Midway. Směr 320, vzdálenost 150.“

Zprávu zachytil i admirál Fletcher a okamžitě vydal Spruancemu rozkaz: „Pokračujte na jihozápad a zaútočte na zpozorované letadlové lodě nepřítele, jakmile bude jejich pozice potvrzena. Budu vás následovat po přistání průzkumných letadel.“

Enterprise i Hornet zvýšily okamžitě rychlost na 25 uzlů a piloti palubních letounů dostali rozkaz připravit se k útoku.
Ve 4.30 ráno 4. června vzlétlo z midwayského letiště 16 létajících pevností B-17 podplukovníka W. Sweeneyho s úkolem napadnout znovu Tanakův svaz. V 5.35 min byl rozkaz odvolán. Nový rozkaz zněl : "napadněte okamžitě nepřátelské letadlové lodi“, jejichž pozice už byla známa.

Mezi tím se Tomonagovy letouny dostaly na 80 mil daleko k Midway. V 6.00 jim v ústrety odstartovalo 26 stíhaček námořní pěchoty z atolu ve dvou skupinách. Jedné velel major Floyd J. Parks a druhé major Kirk Armistead. Po stíhačkách ještě vzlétlo z atolu 6 torpédových bombardérů Grumman TBF Avenger vedených poručíkem Langdonem K. Fieberlingem. Dále pak 4 torpédové bombardéry N-26 kapitána Jamese F. Collinse. Nakonec ještě v horečném spěchu 12 průzkumných bombardérů námořní pěchoty Vindicator v čele s majorem Norrisem a eskadra 16 střemhlavých SBD Dauntless majora Loftona Hendersona. Zatímto stíhačky letěly vstříc Tomonagovi, bombardéry dostaly rozkaz napadnout Nagumovy letadlové lodi. Protože všechny stíhačky byly potřeba proti Tomonagovým letounům, odletěly bombardéry bez stíhací ochrany.

Bitva 5. dějství

Micubiši A6M - zero
Micubiši A6M - zero

V 6.15 se letouny majora Parkse z výšky 4000 metrů řítily na Tomonagovy letouny. Podařilo se jim sestřelit dva nepřátelské bombardéry, ale pak se na ně vrhla Zera stíhací ochrany japonského svazu.

Byl to nerovný boj, protože zastaralé americké letouny neměly proti Zerům žádnou šanci a byly během několika minut téměř všechny sestřeleny, včetně letounu majora Parkse. Za několik minut zaútočila i formace majora Armisteada, ovšem se stejným výsledkem. Starobylá Buffala se zkrátka s moderními japonskými Zery nemohla měřit.

V 6.35 zahájila japonská letadla útok na atol. Všechny protiletadlové zbraně na ostrově zahájily palbu. Díky účinné palbě se japonským pilotům nepodařilo přesně zamířit bomby a spousta cílů zůstala nepoškozena. Na základě této skutečnosti v 7.00 Tomonaga podal rádiem Nagumovi zprávu: „Cíle nebyly zničeny, je třeba vyslat druhou útočnou vlnu!“.

V tomto střetnutí ztratili Japonci téměř pětinu letadel a to hlavně díky přesné protiletadlové palbě z atolu. Američané ztratili většinu. Jakmile Nagumo obdržel Tomonagovu zprávu, ihned se radil ze svým náčelníkem štábu admirálem Kusakou a kapitánem Gendou, operačním důstojníkem, zda má nechat přezbrojit zbylé letouny na palubách letadlových lodí k druhému náletu na Midway, anebo vyčkat, zdali průzkum přece jenom neodhalí přítomnost amerických letadlových lodí. Rozhodl se pro první variantu a vydal rozkaz k přezbrojení letounů na pozemní cíle.

V 7.05 se na scéně objevily bombardéry z Midwaye. Japonci, přestože neměli radar, díky ostražitosti lodních posádek s dalekohledy, je zpozorovali včas. Nejprve přilétly B-26 kapitána Colinse a šest Avengerů poručíka Fieberlinga a z výšky 1200 metrů zahájily útok. Avšak díky nezkušenosti a nekoordinovanosti útok nedopadl dobře. Všechna torpéda minula cíl a 5 avengerů skončilo ve vlnách. Jen letounu poručíka Earnesta se podařilo uniknout protiletadlové palbě a stíhačkám zero.
Z B-26 se také nikdo netrefil. Dvě B-26 se vrátily na Midway a zbytek byl ztracen.

V 7.28 hlásil průzkumný letoun č. 4, jenž vzlétl s půlhodinovým zpožděním z křižníku Tone, že narazil na skupinu amerických lodí 240 mil od Midwaye, které pluly v kurzu 140 stupňů rychlostí 24 uzlů. Tak se Nagumo, velitel 1. úderného svazu, poprvé dozvěděl o přítomnosti nepřátelských hladinových plavidel. Ovšem pilot neuvedl o jaké typy plavidel se jedná.

V 7.45 vydal rozkaz, aby bylo zastaveno přezbrojování letounů na pozemní cíle a okamžitě začalo přezbrojování na hladinové cíle. Čas utíkal. V 7.47 Nagumo odeslal průzkumnému letounu: “Určete typy lodí a udržujte kontakt!“ Zatímco napjatý admirál, obklopen nevozními důstojníky štábu, netrpělivě čekal na informace, přišel další nálet.

V 7.55 se nad japonským svazem objevilo 16 střemhlavých bombardérů majora Loftona Hendersona, které před hodinou vystartovaly z Midwaye. Letouny zaútočily klouzavým letem z 1200 metrů, a to z důvodu nedostatku paliva, zkušeností a bez ochrany stíhačů. Utok skončil pro američany katastrofálně. Ani jedna loď nebyla zasažena a 8 bombardérů bylo sestřeleno, včetně letounu majora Hendersona. Zbylých osm se vrátilo na Midway, šest z nich v takovém stavu, že je nebylo možno ani opravit.

V 8.00 se již vztekem třesoucí Nagumo odeslal kategorický příkaz průzkumnému letounu č.4: „Informujte okamžitě o typu lodí!“ V 8.09 se konečně dočkal odpovědi a letoun hlásil: "Nepřítel sestává z pěti křižníků a pěti torpédoborců." Admirál si oddychl, tak tedy žádné letadlové lodi! Vydal tedy rozkaz, aby se poněkud rozptýlený svaz zformoval a pomýšlel na znovuvyzbrojení letadel na pozemní cíle k druhému útoku na Midway.

V 8.14 však zahájily útok B-17 podplukovníka W.C. Sweeneye, jež za rozbřesku vzlétly z Midwaye. Z výšky 7000 metrů vysypali čtyři tuny pum na japonské loďstvo. Bohužel ani jedna puma nezasáhla cíl a japonské lodi vyvázly bez poškození. Všechny B-17 se poté vrátili na Midway.

Nagumo tedy mohl zatím mít všechny důvody ke spokojenosti. Ale ne na dlouho. V 8 hodin 20 minut došlo na Akagi, vlajkovou loď admirála Naguma, další hlášení průzkumného letounu č. 4. Oznamoval: „Jedno z nepřátelských plavidel se zdá být letadlovou lodí!“ Nagumo zuřil. Tato zpráva, byť nebyla potvrzena, od základu změnila situaci. I pouhá pravděpodobnost přítomnosti nepřátelské letadlové lodě od základu změnila původní plány. Všechno ostatní muselo jít stranou, prvořadou nutností se stal útok na nepřátelský svaz.

O několik minut později ovšem přišel další, toho dne již pátý letecký útok. Šlo o jedenáct Vindicatorů z Midwaye pod velením majora Norrise. Bohužel pro Američany, i tento útok skončil neúspěchem.

Kontradmirál Jamaguči, velitel 2. divize letadlových lodí, jehož vlajkovou lodí byla Hirjú, nesouhlasil z váhavým jednání velitele Naguma. Považoval za správné, aby okamžitě vyrazily všechny letouny z palub letadlových lodí, které jsou toho schopny, k útoku na Američany. Proto také signalizoval na Akagi depeši: „Považuji za žádoucí okamžitě odstartovat útočný svaz!!“

Ovšem Nagumo, Kusaka i většina štábu, byli zajedno v názoru, že vyslat proti Američanům bombardéry bez stíhací ochrany a po částech je příliš velké riziko, a proto rozhodli, že letadla vyšlou, až budou všechna definitivně přezbrojena na námořní cíle, a poté, až přistanou Tomonagovy letouny, které byly v tu dobu už ve vzduchu 4 hodiny a docházelo jim palivo. Teprve poté měl být napaden americký svaz zdrcujícím náletem většiny palubních letounů.

Krátce po deváté hodině, dosedlo poslední letadlo navracející se z Midwaye a 1. úderný svaz změnil kurz o 70 stupňů a zamířil na severovýchod, kde se podle hlášení průzkumného letounu nacházel americký svaz. Admirálu Jamamotovi , který byl se svou flotilou vzdálen 450 mil, Nagumo sdělil stručnou depeší: "Nepřítel, sestávající z jedné letadlové lodi, 5 křižníků a 5 torpédoborců, zpozorován v 8 hodin v pozici 10 stupňů, vzdálenost 240 mil od „AF“. Míříme k němu.“

Spruanceův útok začíná

letouny TBD-Devastator na letové palubě Enterprise
Letouny TBD-Devastator na letové palubě Enterprise

V 7 hodin 6 minut vydal kontradmirál Spruace, v souladu s Fletcherovým rozkazem , rozkaz k útoku na nepřátelský svaz s prioritou napadnout nepřátelské letadlové lodi. K útoku byla určena téměř všechna letadla, která Hornet a Enterprise nesla. Byly to skupiny: 37 střemhlavých bombardérů poručíka Richarda B. Besta a Wilmera E. Gallaghera z Enterprise, dále 14 letounů 6. torpédové eskadry korvetního kapitána Eugena E. Lindseye a 10 stíhačů 6. stíhací eskadry poručíka Jamese S. Graye. Celému svazu velel korvetní kapitán Clarence W. McClusky. V 7.28 minut se ale nad americkým 16. operačním svazem objevil japonský průzkumný letoun. Tím byl moment překvapení ztracen, neboť bylo jasné, že nepřítel nyní již o 16. operačním svazu ví. Ale akce přesto musela pokračovat dál a čas nyní hrál rozhodující roli. Proto padl plán koordinovaného útoku a letouny, které byly již ve vzduchu, vyrazily směrem k nepříteli a nečekaly na stíhače a torpédová letadla.

Obdobná situace panovala i na Hornetu. Jako první šlo na start 35 střemhlavých bombardérů, rozdělených na 8. bombardovací eskadru korvetního kapitána Roberta R. Johnsona a 8. průzkumnou a bombardovací eskadru korvetního kapitána Waltera F. Rodeeho. Následovalo 15 letounů 8. torpédové eskadry korvetního kapitána Johna C. Waldrona a deset stíhaček korvetního kapitána Samuela G. Mitchela. Celý svaz 60 letadel vedl fregatní kapitán Stanhope C. Ring, velitel letecké skupiny Hornetu.

Fletcher

admiral Frank Jack Fletcher
Admiral Frank Jack Fletcher

Když už vzlétla letadla z Hornetu a Enterprise proti nepříteli, měl admirál Fletcher již na palubě Yorktownu průzkumné letouny, na které čekal. Ovšem americkému veliteli dělaly zprávy z průzkumu starosti, neboť byly zpozorovány pouze dvě letadlové lodi nepřítele. Nevěděl tedy, jestli má proti nepříteli vrhnout všechny naráz, anebo si ponechat zálohu pro případ nenadálého překvapení? Fletcher totiž nechtěl, aby se mu znovu přihodilo to, co nedávno v Korálovém moři, kdy vzhledem k nedostatečnému leteckému průzkumu nasadil všechny letouny k útoku na malou nepřátelskou letadlovou loď Šóhó, zatímco v blízkosti se nacházely velké Šókaku a Zuikaku, o nichž neměl ani tušení. Bylo tenkrát štěstí, že ani Japonci nevěděli nic o něm, protože jinak by už možná Yorktown spočíval na dně moře. Věčně však čekat nemohl.

Když do 8 hodin a čtyřiceti minut nedostal žádnou zprávu, rozhodl se jednat. A tak proti Nagumovi vzlétla 3. bombardovací eskadra korvetního kapitána Maxwella F. Leslieho, 3. torpédová eskadra korvetního kapitána Lema Messeye a šest letounů stíhací eskadry. Zbytek ponechal Fletcher v záloze.

Zdrcující letecký útok

Letouny z Hornetu a Enterprise směřovaly od mateřských lodí přímo k předpokládanému místu, kde se měl nacházet Nagumův svaz. Jenže, jak správně předpokládal kapitán Waldron, Nagumo změnil kurz a směřoval nyní v ústrety americkým lodím, takže se nenacházel tam, kde měl podle leteckého průzkumu být. Po delším hledání se fregatní kapitán Ring, velitel bombardérů z Hornetu, vzhledem k úbytku pohonných hmot rozhodl přistát na Midway k dotankování a pak pokračovat v hledání.

Zato Waldron, veden asi svými indiánskými instinkty (byl původem Sioux), odhadl správně směr Nagumova směřování a v 9.20 navázal vizuální kontakt s Nagumovým úderným svazem. Okamžitě nasměroval své letouny k útoku na tmavou letadlovou loď vpředu. Byla to Sórjú. Jenže vtom zasáhlo na 50 stíhacích Zer, které poskytovaly leteckou ochranu 1. údernému svazu a ještě než se mohly Waldronovy torpédové bombardéry dostatečně přiblížit k účinnému útoku torpédy, napadly je. Dlouhé dávky 7,7mm kulometů a granáty 20mm palubních kanónů trhaly Waldronovy letouny na kusy. Navzdory nezměrnému hrdinství se americkým letcům nepodařilo zasáhnout ani jedinou loď, zatímco byly sestřeleny veškeré americké letouny. Z jejich posádek přežil tento útok jen praporčík George Gay, jemuž se podařilo vyprostit z rozstříleného letounu a zachránil se na malém záchranném nafukovacím člunu, ve kterém strávil celý den a byl svědkem divadla, které se kolem něho rozpoutalo, totiž zániku 1. japonského úderného svazu. Příštího dne jej objevila a zachránila průzkumná Catalina.

Po odražení již 6 náletu za jeden den byl Nagumo na své vlajkové lodi Akagi celkem spokojen s dosavadním vývojem situace a věřil, že klidně odrazí i další letecké útoky. V 9.38 se z jihu přiblížilo 14 torpédových bombardérů 6. eskadry z Enterprise. Korvetní kapitán Lindsey, který, také nemaje stíhací ochranu, se rozhodl pro útok z výšky 50 metrů. Vybral si první letadlovou loď kterou uviděl, (byla to Kaga), rozdělil svou eskadru do dvou skupin, aby mohl loď napadnou současně z obou stran.

Jenže stíhačky protiletadlové obrany nezahálely a okamžitě se vrhly s otevřeným plynem na americké bombardéry. Pro pomalé torpédové letouny, letící asi rychlostí 100 uzlů to byla pravá pohroma. Masakr, který potkal 8. torpédovou eskadru korvetního kapitána Waldrona, se opakoval. Deset ze čtrnácti bombardérů, včetně Lindseyova letounu bylo sestřeleno aniž byla poškozena jediná Nagumova loď.

V 10.15 se ve vzdálenosti 10 mil od Nagumova svazu konečně objevilo 12 torpédových bombardérů korvetního kapitána Masseye z Yorktownu, doprovázených Thachovými stíhačkami. Massey vybral za cíl letadlovou loď Sórjú. Také rozdělil letouny do dvou skupin a dal povel k útoku. V tom zaútočily japonské stíhačky a spustila protiletadlová palba z palub doprovodných lodí. Přestože japonským stíhačům již docházela munice, pohonné hmoty a byli vyčerpaní neustálým odrážením amerických leteckých útoků, vrhli se na Američany. Protože byli v přesile, rychle se vypořádali s americkými stíhači i bombardéry. A zase byla hladina pokryta troskami sestřelených amerických strojů. Ze všech Masseyových bombardérů se na Yorktown vrátily pouze dva. Letoun korvetního kapitána Masseye mezi nimi nebyl.

V 10.20 byl odražen osmý americký nálet za poslední tři hodiny a japonské lodi dosud nezasáhlo ani jedno torpédo nebo puma. Z jedenačtyřiceti torpédových letounů, jež vzlétly z palub Hornetu, Enterprise a Yorktownu se jich vrátilo jen šest. Ztráta desítek letounů a mnoha amerických životů, však nebyla zbytečná. Právě odvaha mladých a nezkušených amerických námořních letců, pilotující zastaralá torpédová letadla, jež se stávala snadnou kořistí japonských zer, umožnila Američanům velké vítězství. Jednak zabránili Nagumovi včas odstartovat útočný svaz k napadení Spruanceových a Fletcherových lodí, jednak vyčerpali síly hlavní složky japonské obrany – stíhaček, které nyní v malé výšce, s prázdnými nádržemi a bez střeliva netrpělivě čekaly na možnost přistát. Tak tato situace umožnila bombardérům z Enterprise, které se objevily na scéně za pár minut, napadnout japonský 1. úderný svaz ve chvíli, kdy stíhačky Zero proti nim prakticky nemohly zasáhnout.

admirál Spruance, vítěz od Midway
Admirál Spruance, vítěz od Midway

Pohroma

3. eskadra střemhlavých bombardérů z Yorktownu korvetního kapitána Maxwela M. Leslieho si v 10.25 vybrala za cíl letadlové lodi Kaga a Sórjú. Se sluncem v zádech z výšky 500 metrů se vrhly bombardéry na plný plyn na Sórjú. Do 10.28 zasáhly Sórjú tři půltunové pumy. První pronikla letovou palubou před věží „ostrova“ a explodovala v podpalubních hangárech. Druhá zasáhla loď ve středu a vybuchla mezi zaparkovanými letouny. Okamžitě vypuklo ohnivé peklo, které přiživoval letecký benzín, vytékají z proražených nádrží zaparkovaných letounů. Třetí puma dopadla poblíž zadního výtahu a následky byly opět katastrofální. Kapitán Rjúsaku Janagimoto, velitel lodi se pokoušel zachraňovat co se dalo, ale brzy pochopil, že je to marná snaha. Exploze vyřadila telefony, zvukovody, přestal fungovat lodní telegraf a velitelský můstek byl zcela odříznut od zbytku lodi. V 10.40 se zastavily stroje. O dvě minuty později plameny zachvátily sklad torpéd a obrovský výbuch téměř roztrhl velkou loď napůl. V 10.45 dal kapitán Janagimoto příkaz k opuštění lodi.

Podle amerických pramenů zasadila poslední úder Sórjú ponorka Nautilus. Po neúspěšném útoku na bitevní loď Nagumova svazu v 8.25 ráno, se její velitel korvetní kapitán William H. Brockman rozhodl znovu dohonit Nagumův svaz, což se mu podařilo a tak mohl v 14.25 odpálit 3 torpéda ze vzdálenosti 600 metrů přímo na Sórjú. Všechna zasáhla cíl a explodovala. V 19.20 minut 4. června 1942 zmizela Sórjú pod hladinou středního Pacifiku i se svým velitelem kapitánem Janagimotem a sedmi sty muži posádky.

Ve stejné době, kdy Leslie napadl Sórjú, se z jihozápadu přihnaly dvě eskadry střemhlavých bombardérů korvetního kapitána Mc Cluskyho a okamžitě zaútočily na další dvě japonské letadlové lodě. Mc Clusky s eskadrou poručíka W. Gallaghera na Kagu a Richard Best se svou eskadrou na Akagi, vlajkovou loď viceadmirála Naguma.

V 10.26 dopadly na Akagi a Kagu 500kg a 250kg pumy. Tři těsně minuly příď Kagy, čtvtá byla už zaměřena lépe explodovala na zadní části paluby. Další puma vybuchla pár metrů od lodního ostrova. Kapitán Džisaku Okada a všichni na můstku přítomní důstojníci byli na místě mrtví. Puma zasáhla i velkou cisternu, určenou pro tankování letadel. Po obrovské explozi bylo celé okolí zalito hořícím benzínem. I další dvě pumy našly svůj cíl. Vytrhávaly velké otvory v letové palubě a hořící benzin zatékal do nitra lodě.

O několik minut později dosáhl oheň ke skladišti pum, ozval se strašlivý výbuch. Kusy oceli, lidských ostatků a části letadel létaly vzduchem. Nikdo už nemohl loď zachránit. Ve stejné situaci byla i Akagi, vlajková loď viceadmirála Naguma. Rychle za sebou ji zasáhly tři pumy. První prorazila palubu naproti ostrovu a explodovala v podpalubním hangáru mezi letouny. Další puma vybuchla mezi letouny na letové palubě. Tlaková vlna smetla námořníky i letouny do moře a rozzuřil se ohromný požár. Třetí puma zasáhla záď a úplně zablokovala kormidlo v úhlu 20 stupňů vlevo, loď se stala neovladatelnou a plula v kruzích.

Za chvíli dosáhly plameny i velitelského můstku. Kapitán Taidžiró Aoki i Nagumův náčelník štábu kontradmirál Rjúnosuke Kusaka věděli, že nastává konec vlajkové lodi. Admirál Nagumo se musel se svým štábem přemístit na lehký křižník Nagara, kde vztyčil svou vlajku. Během dvaceti minut přišel Nagumův 1. úderný svaz o 75% svých úderných sil a tři letadlové lodě se potápěly.

Kaga se potopila za pět minut v 19.20 po dvou ohromných explozích způsobených požáry v podpalubí.
Akagi hořela celou noc a veškeré snahy o její záchranu se ukázaly zbytečné. Ve 4.50 dne 5. června přikázal admirál Jamamoto loď potopit. Salva torpéd z torpédoborce Nowaki poslala Akagi ke dnu.

Akagi, vlajková loď admirála Naguma
Akagi, vlajková loď admirála Naguma

Potopení Yorktownu

Čtvrtá japonská letadlová loď Hirjú, vlajková loď kontradmirála Jamagučiho, se v době náletu amerických střemhlavých bombardérů nacházela ve vzdálenosti několik mil severně od hlavních sil svazu a proto unikla osudu Akagi, Kagy a Sórjú. V 10.40 obdržel Jamaguči rozkaz, aby napadl nepřátelský svaz letadlových lodí. V 11.00 proto odstartovalo z paluby Hirjú 18 střemhlavých bombardérů pod velením poručíka Mičióa Kobajašiho, veterána od Pearl Harboru, doprovázených 6 stíhačkami Zero poručíka Šigemacua. S navigací neměli problém, stačilo jen sledovat opozdilé americké letouny, navracející se na mateřské lodi.

Kolem 12 hodiny dosáhly Kobajašiho bombardéry a Šigemacuovi stíhačky vzdálenosti 25 mil od Yorktownu. Když se připravovaly na útok, přepadly je americké stíhačky, tvořící stíhací ochranu 17. operačního svazu. Podařilo se jim sestřelit deset japonských strojů během pár minut. Osm letounů ale pokračovalo dál. Brzy spustila palbu i protiletadlová děla na Yorktownu a doprovodných plavidlech, která sestřelila další dva bombardéry. Na loď jich tedy útočilo jen 6. První puma explodovala u výtahu č. 2 na pravé straně lodi. Výbuch zabil 20 mužů, z obsluh rychlopalných protiletadlových děl, prorazil velký otvor v letové palubě a zapálil tři zaparkované letouny. Jen díky včasnému zásahu poručíka Emersona, velitele hangáru, který uvedl v činnost protipožární zařízení, bylo možno děkovat za to, že nevybuchla 500kg puma, kterou nesl zavěšenou jeden hořící letoun. Druhá puma prorazila letovou palubu hangárovou palubu i spodní palubu a explodovala hluboko uvnitř lodi. Šlo o těžký zásah. Podpalubí se zaplnilo dýmem a loď začala zpomalovat až na 5 uzlů. Třetí puma proletěla prostředním výtahem a vybuchla 17 metrů hluboko pod letovou palubou. Ještě štěstí, že se záchranným týmům podařilo včas učinit protiopatření. Poblíž místa výbuchu se totiž nalézal muniční sklad a kdyby se oheň dostal až tam, nebylo by asi lodi pomoci.

Ve 12.06 nálet skončil. Na Hirjú se vrátilo 5 bombardérů a jedna stíhačka. Letoun poručíka Kobajašiho mezi nimi nebyl. Záchranné čety na Yorktownu se daly okamžitě do práce. Rychle byly zaceleny díry v letové palubě a brzy byly lokalizovány i požáry. Brzy byla loď schopna plout 18uzlovou rychlostí. Začalo dokonce i tankování stíhaček.

Mezitím na Hirjú japonský admirál Jamaguči byl pevně přesvědčen, že Američané musejí mít v blízkosti, ještě další letadlové lodi, protože to, co dokázali způsobit lodím Kaga, Akagi a Sórjú, nemohla být záležitost pouze jediného plavidla. Dlouho však trvala nejistota. Ve 12.30 se objevil průzkumný letoun, který odstartoval na pokyn Naguma z letadlové lodi Sórjú ještě před jejím napadením bombardéry Maxwella Leslieho. Když pilot uviděl, že je Sórjú v plamenech, našel Hirjú, na které přistál a spěchal podat hlášení Jamagučimu. Potvrdil, že Američané vypluli se třemi letadlovými loděmi a hned upřesnil jejich polohu.
Ve 12.40 dal Jamaguči odstartovat všechna dostupná letadla, která mu ještě zbyla. Bylo to deset torpédových bombardérů. Podle pokynů velitele palubních letounů, fregatního kapitána Kawagučiho, měly zaútočit ve dvou skupinách. První skupině a zároveň celé formaci bude velet poručík Džóiči Tomonaga, který v ranních hodinách velel útoku na atol Midway. Druhou skupinu povede poručík Hašimoto. Teprve teď se ale ukázalo, že mechanici nebyly schopni opravit Tomonagův letoun, který měl prostřelenou levou nádrž. Když to bylo sděleno Tomonagovi, jen pokrčil rameny a pravil: "Nechte to, jak to je a naplňte jen pravou nádrž." Tím se vzdal hned zpočátku naděje na návrat.

Na Yorktownu se mezitím podařil úplný zázrak. Za necelé dvě hodiny vypadala loď, jako kdyby nebyla ani jednou zasažena. Požáry byly zlikvidovány a letová paluba opravena. Loď mohla plout 18uzlovou rychlostí, což také dělala. Ve 14.40 se objevila japonská letadla na dohled od Yorktownu. Přes stíhací ochranu a protiletadlovou palbu čtyři letadla svrhla torpéda. Tomonaga uvolnil torpédo ze vzdálenosti 500 metrů vteřinu před tím, než jeho letoun dostal přímý zásah a okamžitě explodoval. Poručík Hašimoto vypustil torpédo proti levoboku ze vzdálenosti 800 metrů. Oběma se ale kapitán Buckmaster, velitel Yorktownu, dokázal vyhnout. Ovšem další dva letouny už vypustily torpéda přesně. Ve 14.44 první torpédo narazilo na levobok přímo doprostřed lodi. Exploze nadzvihla celou 20000tunovou loď, která se začala okamžitě naklánět na levobok. Dírou, vyrvanou v boku lodi, nyní proudily do podpalubí proudy vody. Druhé torpédo zasáhlo také levobok. Během několika minut dosáhlo naklonění lodí 26 stupňů. Z proražených palivových nádrží vytékala nafta. Ve 14.52 vše skončilo. Situace na Yorktownu byla kritická. Loď byla bez dodávek elektřiny, všechny kotle a strojovny vyřazeny z provozu a vodní ani palivové pumpy nefungovaly.

Ve 14.55 přikázal kapitán Buckmaster opustit loď. Krátce na to admirál Fletcher vztyčil svoji vlajku na palubě křižníku Astoria. Fletcher se nechtěl své vlajkové lodi ale vzdát tak lehce. Okamžitě začal organizovat záchranné práce. Z posádek doprovodných křižníků a torpédoborců sestavil týmy specialistů, které byly přepraveny na Yorktown, který se stále nepotápěl, s úkolem jej zachránit. A tak začala úmorná práce, která mohla být zakončena úspěchem, kdy nebylo japonské ponorky.

Ponorka I-168 korvetního kapitána Jahanačiho Tanabeho, se pohybovala 4. června v okolí Midwaye. Později dostala rozkaz ostřelovat Midway z palubního děla. Když se prokázalo, díky průzkumnému letounu, který přistál na Hirjú, že Američané mají u Midwaye letadlové lodi a později, když přišlo hlášení, že jedna z nich byla poškozena, dostal Tanabe rozkaz, potopit poškozenou loď torpédy.

6. června po poledni se Tanabe konečně dostal do blízkosti poškozeného Yorktownu. Přesto, že letadlovou loď strážilo několik torpédoborců, ani jeden z nich ji na akustickém lokátoru nezachytil. Krátce po jedné hodině se se I-168 přiblížila nepozorována na 800 metrů k Yorktownu a z torpédových rour vylétla čtyři torpéda, které směřovala přímo na střed lodi. Jedno torpédo loď minulo, další dvě narazila na pravobok Yorktownu pod čarou ponoru. Poslední torpédo narazilo do torpédoborce Hammann, který tvořil doprovod ochromeného Yorktownu. Následky torpédového útoku byly katastrofální. Přesto, že se loď držela ještě několik hodin na hladině, nebylo ji už pomoci. 7. června v 17.01 se Yorktown zádí napřed potopil do hloubky 2000 sáhů v pozici 30 stupňů 46 minut severní šířky a 176 stupňů a 24 minut západní délky.

Konec Hirjú

Fletcher, sledoval zánik své vlajkové lodi z můstku křižníku Astoria. Věděl ovšem, že nejdůležitější teď je najít a zničit poslední Nagumovu letadlovou loď. Proto přikázal kontradmirálovi Smithovi, aby neprodleně katapultoval z křižníku Astoria dva hydroplány, které okamžitě odletěly na Midway a předaly veliteli atolu příkaz, k okamžitému vyslání průzkumných letounů. Ve 14.45 byla Hirjú objevena. V půl čtvrté odpoledne Spruance sdělil Fletcherovi, že hodlá napadnout japonskou letadlovou loď. Fletcher souhlasil a vzhledem k poškozenému Yorktownu, přenechal další velení Spruancemu. V 15.30 odstartovalo 24 střemhlavých bombardérů z paluby Enterprise pod velením poručíka W. Gallahera. Deset z nich byly letouny z poškozeného Yorktownu.

V 16.03 odstartovaly střemhlavé bombardéry i z paluby Hornetu. Bylo jich celkem 16. V 17.03 hlídka na křižníku Čikuma zahlédla přibližující se letouny. I když byl okamžitě vyhlášen poplach, bylo už pozdě. Gallaherovy bombardéry se z výšky 6000 metrů a se sluncem v zádech vrhly na Hirjú. Gallaher rozhodl, že skupina z Enterprise napadne letadlovou loď a deset bombardérů poručíka Shumwaye z Yorktownu zaútočí na nedaleko plující bitevní loď Haruna. Bohužel všechny Gallaherovy bombardéry minuly. Naštěstí to zaregistroval Schumway a přesměroval útok na letadlovou loď. Nálet byl úspěšný. Celkem 4 pumy zasáhly letovou palubu Hirjú. S rachotem trhaly paluby a pronikaly do nitra lodi, kde explodovaly. Opět, jako na lodích Sórjú, Akagi, Kaga, hořící benzin zaléval palubu a zatékal do nitra lodi. Všude zuřily požáry, které nebylo v silách záchranným družstev zvládnout. I když loď plula stále vysokou rychlostí 30 uzlů, byl její osud zpečetěn. O něco později dorazily na místo i letouny z Hornetu. Protože Hirjú byla již v troskách, zaútočily bombardéry na bitevní loď Haruna a křižník Čikuma. Ani jedna ze svržených pum však nenašla cíl. Stejně se vedlo i létajícím pevnostem B-17 majora Blakyho. Letouny totiž přelétaly z Havaje na Midway a v posledním okamžiku dostaly rádiem rozkaz, napadnout zbytky Nagumova svazu. Bohužel ani jedna bomba nenašla cíl, i když jen těsně.

Kapitán Hirjú Kaku sice dlouho doufal, že se mu podaří loď zachránit, ale bylo to marné. Požáry se nezvladatelně šířily a začala vybuchovat uskladněná munice. Boj na záchranu lodi trval ještě devět hodin. Ve 2.30 ráno, vydal kapitán rozkaz k opuštění lodi a odeslal depeši admirálu Nagumovi, že posádka loď opouští. Ve 4.30 ráno 5. června, zůstal na lodi již jen kapitán Kaku a admirál Jamaguči. Oba odmítli opustit potápějící se loď. V 5.10 vydal Jamaguči, po admirálu Jamamotovi druhý nejlepší admirál, kterého Japonci měli, a který se měl stát nástupcem velkého Jamamota, svůj poslední rozkaz kapitánu Tošjóovi Abemu, veliteli 10. divize torpédoborců, aby potopil hořící Hirjú torpédy. Rozkaz byl okamžitě proveden. Torpédoborce Kazagumo a Jugumo vypálily do pravoboku několik torpéd. Hned poté Abe pokračoval se svými plavidly na severozápad k admirálu Nagumovi. Hirjú se však ne a ne potopit. Potopila se až v 9.15 ráno. Spolu s ní zahynul kontradmirál Jamaguči, kapitán Kaku a 416 mužů posádky.

Mogami a Mikuma

Když se admirál Jamamoto z depeší dozvěděl, že tři Nagumovy letadlové lodě hoří a akceschopná zůstává jen jediná, totiž Hirjú, pochopil, že svoji velkou hru pravděpodobně prohrál. Ale nehodlal se s tím smířit jen tak. Okamžitě začal organizovat protiúder. 4. června v 19.15 vydal následující rozkaz, ve kterém vědomě lhal:

"1. nepřátelské loďstvo bylo prakticky zničeno a ustupuje na východ
2. plavidla Spojeného loďstva, nacházející se v blízkosti se připraví k pronásledování jeho zbytků a současně k obsazení Midwaye
3. Hlavní svaz dosáhne pozice 32 stupňů a 45 minut východní délky v 03:00 hodin 5. června. Kurz 90, rychlost 20
4. První úderný svaz letadlových lodí, invazní svaz (kromě 7. divize křižníků) a svaz ponorek neprodleně naváží kontakt s nepřítelem a zničí jej."

Jamamoto, povzbuzen zprávou leteckého průzkumu, že nepřítel má dvě letadlové lodi poškozené a neschopné operovat, počal stahovat své rozptýlené síly, které hodlal použít v noční bitvě, na kterou byli japonští námořníci velmi dobře připraveni. I po ztrátě tří letadlových lodí byly japonské svazy mocnou údernou sílou. Děla a torpéda Jamamotových křižníků, torpédoborců a bitevních lodí, by si jistě se slabými americkými silami lehce poradila.

Ale v 5.30 přišla Jamamotovi nová depeše od viceadmirála Naguma, která zapůsobila jako ledová sprcha. Nagumo v ní sděloval, že Hirjú, zasažena pumami, hoří. Jamamoto dlouhé minuty nepromluvil ani slovo. Ale musel se rozhodnout co dál.
Jamamotovou jedinou nadějí po vyřazení Hirjú zůstával pokus vyřadit Američany ze hry v noci, kdy by je tma zbavila klíčové výhody nasazení palubních letounů, vnutit jim dělostřelecký souboj, kdy naopak zdrcující převaha japonských děl musela vést k úspěchu. Byl to ale velice riskantní krok, protože kdyby se to v noci nepodařilo, od rozbřesku by se karta obrátila a americké palubní letouny spolu s letouny z Midwaye, mohou japonskému loďstvu způsobit další nenahraditelné ztráty. Jamamoto zkrátka převzal iniciativu příliš pozdě. Rozhodnutí, které učinil v pozdních odpoledních hodinách 4. června, kdy s hlavním svazem vzdáleným 300 mil daleko od Naguma, spěchal na místo bitvy, mělo přijít mnohem dřív. Aby byla Jamamotova situace ještě horší, padla krátce nato, kdy jeho hlavní svaz vyrazil plnou rychlostí k Midway, hustá mlha, což ještě více ztížilo operace a rychlost lodí.

Speciální úkol v rámci Jamamotova plánu, dostala 7. divize křižníků kontradmirála Takea Kurity. Měla se v nočních hodinách přiblížit k atolu Midway a dělostřeleckou palbou zničit tamní letiště, aby se co nejvíc ztížily ranní operace amerických letadel.
Mezitím Jamamoto určil admirála Kondóa za velitele předsunutého svazu křižníků a bitevních lodí. Podřídil mu i doprovodné Nagumovy křižníky a bitevní lodě a nařídil mu, aby co nejvyšší rychlostí spěchal za nepřítelem. Ale admirál Raymond A. Spruance všechny japonské plány na noční bitvu zhatil. Poté co na palubách Hornetu a Enterprise přistály letouny, jež s úspěchem napadly Hirjú, obrátil 16. operační svaz v 19.10 na východ a počal se rychle od nepřítele vzdalovat. A to byl konec Jamamotových plánů. Ve 2.55 ráno obdrželi všichni japonští velitelé rozkaz ke generálnímu ústupu zpět na základny.

Jedním z opatření admirála Nimitze k ochraně Midwaye, bylo rozmístění ponorek na severozápadních přístupech k ostrovu. Jednou z nich byl Tambor korvetního kapitána Johna W. Murphyho. Ve 2.15 spatřil Murphy křižníky admirála Kurity. Protože si ve tmě a v mlze nebyl jist, zda se nejedná o vlastní lodi, začal skupinu sledovat. K ránu si podle tvaru nástaveb začal být jist, že se jedná o japonské lodi a proto se rozhodl zaútočit torpédy. Při přiblížení a vysunutí periskopu zjistil, že se jedná o těžké křižníky třídy Mogami. Křižníky však pluly nízkou rychlostí a stále více se opožďovaly za hlavní skupinou. Poté si Murphy všiml, že jednomu křižníku chybí asi 12 metrů přídě! Došlo k tomu tak, že se japonské lodi Mogami a Mikuma při manévru, kvůli podezření na nepřátelskou ponorku, srazily. Přičemž Mikuma vyvázl jen s proraženými palivovými nádržemi, ale Mogami při srážce ztratil 12 metrů přídě. Obě lodi proto nemohly vyvinout větší rychlost než 13 uzlů. Přesto americké ponorce unikly. Murphy ovšem odeslal do éteru depeši o jejich poloze.

Proto byly hned ráno z Midwaye odstartovány všechny průzkumné Cataliny, aby nepřátelské poškozené křižníky našly. Ve 4.30 odstartovalo z atolu 8 Létajících pevností B-17 podplukovníka Allena. V 6.30 jedna z průzkumných Catalin křižníky objevila a nahlásila na základnu. Protom dostaly Allenovy B-17 rozkaz na křižníky zaútočit. Ale v 6.17 Allen hlásil, že nepřátelské lodi nenalezl. V 7.00 vyslal velitel Midwaye Simard 241. eskadru střemhlavých bombardérů námořní pěchoty, tvořenou 6 Dauntlessy, kterým velel sám Tyler a 6 Flemingovými Vindicatory, pod velením kapitána Tylera, který se stal během 24 hodin již třetím velitelem eskadry poté, co zahynuli majoři Henderson a Norris.

V 8.08 zahlédly Tylerovy letouny japonské lodi a okamžitě zaútočily. Bohužel se nepodařil ani jeden zásah. To co se nepodařilo Tylerovým letounům, podařilo se střemhlavým bombardérům z Hornetu, které odtartovaly v 8.00 6. června. V 9.30 se všech šestadvacet bombardérů vrhlo na Mogami a Mikumu. Mogami utrpěl těžké zásahy. Jedna puma prorazila pancéřování dělové věže, uvnitř explodovala a roztrhala na kusy celou posádku. Druhá puma hned nato zasáhla střed lodi, zničila torpédomety a v podpalubí způsobila požáry. Na Mikumě rozžhavené úlomky americké pumy, jež zasáhly můstek, hned zpočátku zabily kapitána Sakajimu.

Krátce nato přiletěly bombardéry z Enterprise a vysypaly své pumy. Po několika dalších zásazích obě japonské lodi připomínaly spíše hromady železného šrotu, než rychlá a moderní japonská válečná plavidla, ale stále se držely nad hladinou. Ve 14.45 odpoledne se vrátilo k novému náletu 24 bombardérů z Hornetu a další pumy dokonávaly dílo zkázy. Poslední zásah byl pro Mikumu osudný. Puma totiž způsobila ohromnou detonaci ve skladu torpéd, která loď prakticky roztrhla vedví. Za hodinu a půl se Mikuma převrátil na levobok a potopil. Ovšem Mogami osudu Mikumy unikl. Přes rozsáhlá poškození se námořníkům podařilo udržet loď plavby schopnou a ta se nakonec dovlekla na japonskou námořní základnu na atolu Truk, kde byla provizorně opravena a poté odplula ke generální opravě do Japonska.
Stejně ale trvalo celý rok, než mohla být loď opět nasazena do bojových akcí.

Epilog

V 19.00 večer americké lodě obrátily na východ a bitva u atolu Midway skončila. Admirálové Spruance a Fletcher nespolkli žádné Jamamotovy návnady a definitivně odpluli zpět do Pearl Harboru. Atol Midway zůstal i nadále v amerických rukách. Admirál Jamamoto se ještě dlouho pohyboval se svými svazy v blízkosti Midwaye a čekal zda jej Američané nezačnou pronásledovat. To se ale nestalo a tak vydal rozkaz japonským velitelům k návratu na základny.

Bitva u Midway byla asi nejvýznamnějším námořním střetnutím všech dob. Ještě v 10.22 dopoledne ve čtvrtek 4. června 1942 páteř japonského válečného loďstva, 1. úderný svaz letadlových lodí, majestátně proplouval oceánem a za pouhých šest minut se tři z Nagumových letadlových lodí změnily v hořící vraky. O několik hodin později potkal stejný osud čtvrtou z nich. Bitva u Midway byla velkým americkým vítězstvím. I když Američané ztratili letadlovou loď Yorktown a mnoho letounů, zabránili však Japoncům v dalších ofenzivních plánech a atol Midway zůstal v amerických rukách. Tím byla zažehnána hrozba Havajským ostrovům i samotnému západnímu pobřeží Spojených Států. Japonci ztratili čtyři letadlové lodě, těžký křižník a další křižník byl těžce poškozen.

Japonci se z porážky u Midwaye již nikdy nevzpamatovali. I když mohli nahradit ztráty na lodích i letounech a to také udělali, nemohli už nahradit ztráty na vycvičených a zkušených námořních pilotech, kteří u Midwaye padli. Mnoho hodin a prostředků k jejich dokonalému vycvičení bylo nenávratně ztraceno ve vlnách Pacifiku. Japonci se dopustili mnoha velmi závažných chyb. Podcenili nepřítele, vyloženě zanedbali letecký průzkum, v zásadní chvíli chyběla Nagumovi potřebná rozhodnost k rychlé akci. I Jamamoto se dopustil mnoha chyb a omylů. Jeho hlavní svaz se v rozhodující chvíli nalézal příliš daleko od nepřítele, než aby na něho mohl rychle a s takovou převahou zaútočit. Navíc dopustil zbytečné tříštění sil, které byly zbytečně rozprostřeny po nedozírných rozlohách Tichého oceánu. Už celý základní plán byl zbytečně složitý. Hlídkové ponorky dorazily do svých hlídkových sektorů příliš pozdě. Avšak ani neúspěch u Midwaye neotřásl neomezenou důvěrou, které Jamamoto v japonském námořnictvu požíval, ani neohrozil jeho významnou funkci v čele Spojeného loďstva. Na tomto místě byl až do chvíle, kdy v průběhu inspekční cesty po základnách v Šalamounových ostrovech se bombardér, na jehož palubě se admirál nacházel, zřítil v plamenech do džungle ostrova Bougainville. Američanům se totiž podařilo rozšifrovat radiovou depeši, která oznamovala dobu a trasu jeho letu. Šestnáct stíhaček, které startovaly z Guadalcanalu pod velením majora Mitchella v 9 hodin a 33 minut ráno 18. dubna 1943 napadlo dva bombardéry, z nichž v jednom cestoval Jamamoto. Jamamotův bombardér zasažený naplno palbou palubního 20mm kanonu a 12,7mm kulometů stíhačky poručíka Thomase G. Lanphiera zachvátily plameny a po pádu do džungle explodoval. Nikdo na jeho palubě katastrofu nepřežil. I viceadmirál Nagumo se konce války nedožil. Zemřel v létě roku 1944 na ostrově Saipan v souostroví Mariany. Před postupujícími americkými invazními jednotkami se uchýlil do jeskyně a tam spáchal sebevraždu.

Američané měli tentokrát i kus pořádného štěstí. A také výhodu, že mohli číst japonské šifrované depeše, což se jim podařilo utajit až do konce války. Měli také výhodu, že jejich lodi byli vybavovány radiolokátory.

Bitva u Midway ještě neznamenala zlomení japonské námořní moci v Tichomoří, ale stala se přelomem. Od této chvíle ztratilo Japonsko iniciativu na moři a přešlo do strategické defenzivy. Ale stejně bylo potřeba ještě třech roků krvavých bojů a nakonec i dvě atomové pumy, aby se smířilo z porážkou.

Zdroje a použitá literatura:
Hart, Basil Liddell, Dějiny druhé světové války, Jota s.r.o. Brno v roce 2000. ISBN: 80-7217-117-9
Keegan, John, Druhá světová válka, nakladatelství Pavel Dobrovský – Beta Praha-Plzeň 2003
ISBN: 80-7306-063-9
Hubáček, Miloš, Pacifik v plamenech, Mladá fronta, vydání třetí Praha 2003 ISBN: 80-204-0642-5
Autor : Robert Fox 🕔01.04.2009 📕18.109

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře