Bitva v Korálovém moři - I.díl

Autor : Luky / luky 🕔26.08.2005 📕15.638

Spory o budoucí strategii

Již v lednu 1942 bylo japonským armádním špičkám jasné, že dosáhnou všech naplánovaných cílů, které si předsevzali před zahájením války s USA, v mnohem kratší době. To vyvolalo diskusi o dalších směrech postupu japonského císařství. Žádna koncepce nebyla připravena a námořnictvo s armádou se ve svých budoucích plánech diametrálně rozcházelo. Bohužel rozkol panoval i v námořnictvu samém. Armáda nechtěla dále rozšiřovat území, ale chtěla dokončit tažení v Číně a posílit hranice se SSSR. Námořnictvo naopak prosazovalo ofenzívu a hlavně svést rozhodující bitvu s americkými letadlovými loděmi, které jim vyklouzli v Pearl Harboru. V štábu námořnictva se rýsovali tři koncepce. První, kterou vypracoval nám. kapitán Tomioka zahrnoval obsazení ostrova Nová Guinea jako odrazový můstek pro invazi do Austrálie. Armádní štáb tuto alternativu odmítl pro nedostatek vojska a lodního prostoru pro přepravu. Druhá koncepce hovořila o dobytí Cejlonu a následné invazi do Indie. Plán nám. kapitána Kurošimy byl opět odmítnut armádou, která se zastavila v Barmě a neměla úmyslu útočit dále.Třetí plán vypracoval velitel Spojeného loďstva admirál Jamamoto a jeho náčelník štábu, kontradmirál Ugaki. Ten hovořil o dobytí Havajských ostrovů a zničit zbytky americké Tichomořské flotily. I ten byl odmítnut armádou, protože jí připadal velice riskantní. Proto byl plán redukován na dobytí souostroví Midway (Operace MI), na který by armáda nemusela vyslat tolik vojska. Odpor se ovšem zvedl z řad Hlavního námořního štábu, který trval na směru do Astrálie. Byl ovšem mírně pozměněn na dobytí Nové Kaledonie, Fidži, Samoa, Šalamounových ostrovů a přístavu Port Moresby na jižním pobřeží Nové Guineje (Operace MO). Na tuto verzi přistoupila i armáda. Ovšem admirál Jamamoto pohrozil demisí pokud nebude Operace MI schválena. Rozřešení problému nakonec vyřešili paradoxně Američané. Dne 18.4. 1942 se nečekaně nad Tokiem objevilo 16 letounů B-25 MITCHELL, které startovaly z paluby letadlové lodě Hornet. I když škody spáchané na japonském území byly malé, důsledky byly velké. Japonští velitelé se samozřejmě snažili útočníky dohnat a zneškodnit, bohužel všechny letadlové lodě se právě vracely výpadu do Indického oceánu a v té době byly severně od Filipín. Z toho nečekaně vytěžila americká radiorozvědka, které se podařilo vlivem zvýšené radiokomunikace rozbít japonskou šifru JN-25 a byli ji schopni číst. Dále si japonští generálové a admirálové uvědomili, že centrální část Pacifiku je nezabezpečena, začali posilovat domácí ostrovy a hlavně schválili plán Operaci MI. Námořní štáb ustoupil a začal řešit detaily. Přesto si však Námořní štáb u Spojeného loďstva prosadil svou a měla být provedena i Operaci MO. To ovšem porušilo důležité pravidlo o koncentraci sil, což se mělo záhy vymstít. Dokonce i australský směr dostal přednost před směrem havajským. Operace MO měla být provedena na začátku května, kdežto Operaci MI až na začátku června.

Plán Operace MO

Plán operace spočíval v obsazení přístavu Port Moresby, jako zajištění Rabaulu a severního pobřeží Nové Guineje a dále obsazení ostrůvku Tulagi nacházející se v Šalamounových ostrovech u ostrova Guadalcanal.

Jelikož bylo Japoncům známo že v jižním Pacifiku operuje minimálně jedna americká letadlová loď, vyčlenili pro operaci 5. divizi letadlových lodí Zuikaku a Šókaku. Rozdělení sil bylo následující:

Velitel Operace MO viceadmirál Šigeoši Inouye křižník KAŠIMA v Rabaulu
1. Invazní svaz
Port Moresby
kontradmirál Sadamiči Kadžioka
Eskortní skupina
kontradmirál Kadžioka
lehký křižník JÚBARI
torpédoborce OITE, UZUKI, ASAMAGI, MUTSUKI, JUNAGI, JAYOI
1 strážní člun
Transportní skupina
kontradmirál Koso Abe
12 transportních lodí
3 zásobovací lodě
2. Invazní svaz Tulagi
kontradmirál Kijohide Šima
minonoska OKINOŠIMA, KOEI MARU
torpédoborce: KAIKUZUKI, JUZUKI
4 minolovky
transportní loď AZUMAN MARU
Podpůrná skupina pro základnu hydroplánů v Louisiádách
kontradmirál Kuninori Marumo
18. divize lehkých křižníků: TENRJÚ, TACUTA
mateřská loď hydroplánů KAMIKAWA MARU
dělové čluny: KEIDŽO MARU, SEIKAI MARU, NIKKAI MARU
minonoska CUGARU
Krycí svaz pro 1. a 2. invazní skupinu
kontradmirál Aritomo Gótó
6. divize těžkých křižníků: AOBA, KAKO, KINUGASA, FURUTAKA
lehká letadlová loď ŠÓHÓ
torpédoborec SAZAMI
tanker HIRO MARU
Úderný svaz letadlových lodí
viceadmirál Takeo Takagi
5. divize těžkých křižníků (viceadm. Takagi): MJÓKÓ, HAGURO
5. divizi letadlových lodí (kontradm. Čúiči Hara): ZUIKAKU, ŠÓKAKU
torpédoborce: ARIAKE, JUGURE, ŠHIGURE, ŠIRATSUJU, UŠIO AKEBONO
tanker TOHO MARU

Dále patřila pod velení viceadmirála Inouye 25. letecká flotila kontradmirála Samaoči Jamady s 44 stíhačkami Micubiši A6M ZERO, 41 bombardéry G3N NELL a 13 průzkumnými hydroplány Kawaniši H6K MAVIS. Na letadlových lodích se nacházelo dohromady 138 letounů.

Japonské Císařské Námořnictvo
5. Divize letadlových lodí
Zuikaku
ViceAdm. Takagi
korv.kapitán Šimazaki
20x A6M ZERO poručík Yamamoto
19x B5N KATE poručík Subota
20x D3A VAL poručík Ema
5. Divize letadlových lodí
Šókaku
ViceAdm. Takagi
korv.kapitán Takahaši
20x A6M ZERO poručík Hoaši
20x B5N KATE poručík Ičihara
22x D3A VAL poručík Jamguči
Podpůrný svaz
Šóhó
KontrAdm. Gótó
poručík Notomi
8x A6M ZERO
4x A5M Claude
poručík Notomi
6x B5N KATE poručík Nakamoto

Záměrem Japonců bylo vylodit se na Tulagi a poté v krycí svaz odpluje a setká se s 1. Invazní skupinou a doprovodí ji k Port Moresby. Úderný svaz bude křižovat vody Korálového moře a případně odrazí jakýkoliv útok.

B5N D3A A6M
Šókaku Zuikaku Zuikaku

Americká protiopatření

Začátkem dubna velitel US Navy admirál Chester Nimitz díky radiorozvědce znal záměry japonských admirálů, ale plné znění Operace MO se dozvěděl až 25.4.1942. Díky tomu bylo jasné, že přibližně 300 australských a amerických bombardérů, které s bombardováním lodí neměly zkušenosti, invazi nezastaví. Ani obrana samotného Port Moresby nebyla silná a tak bylo jasné, že americké námořnictvo bude muset vyvinout nějakou iniciativu. Admirál Nimitz chtěl vyslat do akce všechny 4 letadlové lodě, ale HORNET a ENTERPRISE se teprve vracely z náletu na Tokio a tak zůstal pouze LEXINGTON a YORKTOWN. YORKTOWN již v jižním Pacifiku operoval jako skupina TF-17 a tak 16.4.1942 opustil LEXINGTON, jako TF-11, přístav Pearl Harbor a plnou parou uháněl kursem jih, aby se s YORKTOWNEM 1.5.1942 setkal západně od Nových Hebrid.Velitel svazu se stal kontradm Fletcher. Dále z Austrálie vyplul svaz TF-44 pod velením kontradmirála Cracea, který se připojí k letadlovým lodím 2.5.1942.

Velitel spojeneckého loďstva kontradmirál Frank Fletcher na CV-5 YORKTOWN
Task Force 17.1 (TF-17.1)
velitel kontradmirál Frank Fletcher
dříve TF-17.
TF-17.1: letadlová loď YORKTOWN (CV-5)
TF-17.2 (kontradmirál Thomas C. Kinkaid ):
těžké křižníky: MINNEAPOLIS (CA-36), NEW ORLEANS (CA-32), ASTORIA (CA-34), CHESTER (CA-27), PORTLAND (CA-33)
torpédoborce: PHELPS (DD-360), DEWEY (DD-349), FARRAGUT (DD-348), AYLWIN (DD-355), MONAGHAN (DD-354)
Task Force 17.4 (TF-17.4)
velitel kontradmirál Aubrey W. Fitch
dříve TF-11
TF-17.4: letadlová loď LEXINGTON (CV-2)
TF-17.5 (kontradmirál W.W. Smith):
torpédoborce MORRIS (DD-417), ANDERSON (DD-411), HAMMANN (DD-412), RUSSELL (DD-414)
Task Force 17.3 (TF-17.3)
velitel kontradmirál J.C. Crace RAN (Royal Australian Navy)
dříve TF-44
těžký křižník: CHICAGO (CA-29)
lehké křižníky: HMAS AUSTRALIA, HMAS HOBART
torpédoborce: PERKINS(DD-377), WALKE (DD-416)
Task Force 17.5 (TF-17.5) velitel
námořní kapitán John S. Phillips
tankery: NEOSHO (AO-23), TIPPECANOE (AO-21)
torpédoborce: SIMS (DD-409), WORDEN (DD-352)

Co do kvality strojů byly nejlepší SBD DAUNTLESS, stíhačky F4F WILDCAT svými výkony pokulhávaly za A6M ZERO, ale měly lepší pasivní ochranu pilota a samosvorné obaly nádrží. Nejhůře na tom byly TBD DEVASTATOR, které byly uvedeny do služby na počátku 30. let. Byly pomalé, nepancéřované a měly malý dolet. Na rozdíl od Japonských posádek byly americké nezkušené, přičemž letecká skupina na YORKTOWNU byla úplnými zelenáči a navíc kmenoví stíhači z VF-5 byli posláni na přezbrojení na typ F4F WILDCAT. Místo ní nastoupila VF-42, která byla naopak na tomto typu velice zkušená . Skupina z LEXINGTONU byla slétaná a měla i trochu bojových zkušeností z předchozích výpadů na ostrovy obsazené Japonci.

Námořnictvo Spojených Států Amerických
CV - 2 LEXINGTON
ViceAdm. Fitch
fregatní kapitán Ault
VF-2 27x F4F Wildcat korv.kapitán Ramsey
VB-2 17x SBD Dauntless korv.kapitán Hamilton
VS-2 17x SBD Dauntless korv.kapitán Dixon
VT-2 13x TBD Devastator korv.kapitán Brett
CV - 5 YORKTOWN
ViceAdm. Fletcher
korv.kapitán Pederson
VF-42 18x F4F Wildcat korv.kapitán Fenton
VB-5 13x SBD Dauntless poručík Short
VB-5 15x SBD Dauntless korv.kapitán Burch
VT-5 12x TBD Devastator korv.kapitán Taylor
F4F TDB SBD
LEXINGTON YORKTOWN
SIMS NEOSHO
Autor : Luky / luky 🕔26.08.2005 📕15.638

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře