MiG-23 / Bedny / 2. část

Autor : Radim Špalek / Bery 🕔04.02.2005 📕17.559

Mig-23BN

Ze SSSR byly letouny Mig-23BN dodávány v kamuflážním schématu složeném z těchto pololesklých barev: tmavě zelená (FS 24 079), světle zelená (FS 34 258), světle zemitě hnědá (FS 30 219) a světle modrošedá (FS 34 277). Rozdělení kamuflážních polí na jednotlivých strojích bylo poměrně individuální, i když se u některých letounů částečně shodovalo. Dielektrické kryty a disky kol podvozku nesly nátěr tmavou zelenou. Vnitřek kabiny včetně přístrojové desky byl modrozelený (tyrkysově modrý). Podvozkové šachty a samotné nohy podvozku dostaly nástřik tmavou šedou. Taktická čísla nesly "třiadvacítky" z obou stran na vstupech vzduchu do motoru. Byla provedena černou barvou ve velikosti 42 cm na výšku a 25 cm na šířku s tenkým cca. 1 cm bílým lemem.

Mig-23BN č. 5735 v původní kamufláži, kterou letouny dostávaly po výrobě v SSSR.

Čs. výsostné znaky o průměru 65 cm s 2 cm nepředpisovým modrým lemem (na kamuflovaných strojích měla být použita bílá linka. Tento předpis však nebyl dodržen již předtím u Migů-21MF v Z+H kam. a znovu se k jeho aplikaci přikročilo až u typů Su-22, 25 a Mig-29 v 80. tých letech) byly umístěny na obvyklých šesti pozicích. Na SOP byly orientovány vodorovně vůči zemi při stání letounu, takže za letu byly vyoseny červenou výsečí mírně vzhůru. Na horních a spodních plochách byly malovány znaky při úhlu křídel 74° tak, že v této poloze směřovala modrá výseč přímo dopředu. Při nastavení křídel na 18° byly tedy znaky orientovány vpřed téměř bílou výsečí. Varovné nápisy a provozní popisky byly nastříkány v azbuce bílou, žlutou, černou a červenou barvou v závislosti na podkladu kamuflážní barvy. Velikost písma byla zhruba 12 mm. V této povrchové úpravě dolétaly stroje č. 9814, 9819, 9820, 9829, 9830, 9831, 9861, 9862, 9863, 9866 a 9868, které do vyřazení neabsolvovaly žádnou revizi (R1) ani střední opravu. V tomto zbarvení samozřejmě také ukončily svůj letecký život i čtyři "bedny" ztracené během provozu, a to č. 5746, 9138, 9140 a 9859. Celkově se dá říci, že kamufláž nanesená ve výrobním závodu v SSSR byla poměrně kvalitní a dost vydržela (jak se potvrdilo již dříve u další letecké techniky dodávané ze Sovětského svazu). Změny kamufláže nastávaly, jako obvykle, během již zmiňovaných revizí v opravárenských závodech. Nejprve se podívejme na stroje, které procházely opravou v Drážďanech. V NDR dostali "do parády" nejprve v roce 1989 mašiny č. 9139, 9142, 9545 a v roce 1990 ještě "bedny" č. 9548, 9550, 1080, 1083 a 5739 (v tomto uvedeném pořadí). Lakýrníci na prohlédnuté stroje nanášeli kamuflážní barvy odstínů tmavě zelené (FS 34 096), světle zelené (FS 24 097), světle hnědé (FS 33 440) a světle modré (FS 25 526) podle pevně stanoveného schématu kamuflážních polí. Proti původnímu sovětskému zbarvení byl rozdíl zejména v použití světlé modré na spodních plochách a světle hnědé na vrchních plochách (v kamufláži ze SSSR je světlá hnědá znatelně tmavší). Navíc v NDR použitá světle hnědá barva měla tendenci jevit se za určitých světelných podmínek jako světlá hnědo-zelená (tento jev je dobře patrný v roce 1994 u letounu č. 9139 s hlavou orla na přídi). Novinkou bylo nastříkání spodní části trupu od šachet podvozku až po výtokovou trysku žáruvzdornou světle šedou barvou. Také dielektrické kryty dostaly nový nátěr světle šedým odstínem. Je však prokázáno, že některé z výše uvedených letounů měly malý kryt na špičce přídě zelený. Disky kol zůstaly v původní barvě, tedy tmavě zelené. Podvozkové šachty a vnitřky brzdících štítů byly nově nastříkány hliníkovou barvou a vnitřní prostory kabin po opravě "zasvítily" jasně modrozelenou. Čs. znaků a taktických čísel se změny nedotkly a po obnovení kamufláže byly doplněny v původním provedení.

„Béenka“ č. 9550 předvádí kamuflážní provedení strojů vracejících se po SO z Drážďan. Pod kabinou u pancéřového plátu má bankovku značící 1000 odlétaných hodin. Odlesk na plátu prozrazuje, že zde původně byla samolepka s novým znakem 28. sbolp – útočícím orlem, o kterou ale letoun za provozu přišel.

V roce 1991 se na revize Migů-23BN přeškolilo oddělení oprav v Aeru Vodochody. "Bedny" č. 9549 a 5742 odletěly zpět po revizi k 28. sbolp do Čáslavi jako první již 7. 4. 1992. Během roku 1992 došlo k prohlídkám ještě na strojích č. 5734 (odevzdán zpět v květnu), 5733 (v srpnu) a 5741 (v listopadu). Letouny z Vodochod si ponechaly svoji původní kamufláž ze SSSR, která byla pouze na exponovaných místech opravena "z domácích zdrojů" v podobě barev používaných pro nástřik strojů L-39. Na horních plochách tak byly použity: khaki (ČSN 5450), olivová zelená (ČSN 5220) a na spodních plochách pak světlá šedá (ČSN 1010). Dielektrické kryty, šachty podvozků a kryty podvozků dostaly nátěr pastelově světle šedou. Mimo Aera Vodochody byly v roce 1992 odeslány 4 stroje také do LO v Trenčíně. Šlo o "třiadvacítky" č. 5735, 5744, 9817 a 9829. Letoun č. 9829 nebyl vůbec opravován a do ČR se vrátil 10. června 1993 na kamionu. U 54. LOZ v Čáslavi pak sloužil jako zdroj náhradních dílů. Zbylá trojice "béenek" však prohlídkou prošla a po jejím provedení dostala nátěr pastelovými barvami (typickými pro LO Trenčín) v podobě tmavě zelené (FS 24 052), světle zelené (FS 24 272), světle hnědé/pískové (FS 20 252) a světle modré (FS 25 520). Při rozmístění kamuflážních polí bylo využito starého schématu ze SSSR, které bylo pouze obnoveno. Kuriózním způsobem vyřešili pracovníci v Trenčíně provedení instrukčních popisek. Ještě před stříkáním letounů novými barvami byly všechny tyto nápisy přelepeny izolační páskou, přes níž byl poté proveden samotný nástřik. Po zaschnutí barev byly pásky odstraněny, takže na novém nátěru se popisky objevily jakoby "orámované" ve starých kamuflážních barvách. Dielektrické kryty a disky kol dostaly nátěr tmavou zelenou. Šachty podvozku stříkali tmavě šedou, podvozkové nohy byly naproti tomu světle šedé a vnitřek kabiny jasně modrozelený. Vnitřní plochy brzdících štítů dostaly nátěr hliníkovou barvou. Taktická čísla na vstupech vzduchu a čs. znaky zůstaly zachovány v původním provedení.

Na přídi této "béenky" č. 9817 je dobře patrné, jaké specifické odstíny kamuflážních barev dostávaly letouny opravované v LO Trenčín.

V roce 1993 prošel jeden letoun prohlídkou přímo u 54. LOZ v Čáslavi. Byla to "béenka" č. 9814, která se zároveň stala posledním takto opraveným strojem. Změna nátěru se v tomto případě po provedení revize omezila pouze na opravu poškozených míst výraznou tmavě zelenou barvou. V neposlední řadě je třeba se zmínit o individuálních úpravách letounů. Po roce 1990 došlo u 28. sbolp k celkem slušnému rozvoji "lidové" tvořivosti, která se projevila v několika "tlamách" a orlích hlavách na letounech, které si popíšeme podrobněji. Již před rokem 1990 byly letouny pro potřeby rychlé identifikace pozemním personálem opatřovány snadno viditelným markingem, který by letoun odlišil během přistání a pojíždění od ostatních, neboť černá, bíle lemovaná čísla se na pozadí kamufláže dost ztrácela. Na SOP se tak vyskytly různé bílé proužky, případně malá bílá dvojčíslí vycházející z konce taktického čísla stroje. Některé letouny měly různým odstínem barev (červená, zelená, bílá) natřené zadní části předního podvozkového krytu. Jindy se na dvířkách přední podvozkové šachty objevilo přímo celé taktické číslo (černě např. u "třiadvacítky" č. 9820). Červená barva se používala na zvýraznění předních hran centroplánových křídelních závěsníků, přičemž některé stroje měly červeně zbarvenou celou přední špičku pylonu. Bohužel se k těmto nenápadným, ale velmi účinným způsobům identifikace nepodařilo zatím najít více konkrétních podrobností k jednotlivým letounům a při stavbě modelu je třeba vycházet co nejvíce z dostupné fotodokumentace. Prvním oficiálním symbolem, který se na "béenkách" objevil, byl původní znak 28. sbolp z konce 60. tých let. Ten byl tvořen bílým rovnoramenným trojúhelníkem se žlutým lemem, uvnitř kterého se nacházela silueta města Čáslavi, černý cep a žlutý lipový lístek. Trojúhelník měl základnu o délce 37,5 cm a jednotlivá ramena po 52 cm. V dubnu 1990 byly tímto znakem na pancéřových deskách pod pilotní kabinou opatřeny stroje č. 1083, 9139, 9142, 9545, 9549, 9817, 9825 a 9829. Mimo strojů č. 9817 a 9825 vydržely "trojúhelníky" na zbylých "béenkách" až do jejich vyřazení.

Asi v rozmezí května - srpna 1992 se na letouny č. 9139, 9548, 9550, 9831, 9861 a 9862 dostává nový znak 28. sbolp - útočící orel v modrém, červeně lemovaném kruhu s příslušným nápisem. Tentokrát byl znak aplikován v podobě samolepek, ale na stejném místě, tedy na pancéřových deskách pod kabinou. Pro větší trvanlivost byly samolepky přestříkány bezbarvým lakem. Pouze stroj č. 9139, který již nesl na tomto místě "starý" znak pluku, dostal orla do prostoru pod centroplán cca. 50 cm za antipumpážní dvířka. Byl to také jediný letoun, který zároveň nosil obě varianty znaku pluku. U letounů č. 9548 a 9550 byl útočící orel upraven bílou číslicí 1, která symbolizovala 1. letku a taktéž bílým nápisem "4. roj" vlevo dole pod znakem. U všech strojů se znaky zachovaly až do jejich vyřazení. Č. 9550 však v první polovině roku 1993 přišlo o orla na levé straně během provozu. Nové samolepky již tehdy neměl personál pluku k dispozici, takže znak nebyl obnoven. Na podzim 1992 se příslušníci 2. technické letky 28. sbolp rozhodli "vylepšit" své stroje znakem, který by symbolizoval pouze jejich letku. Tvořil jej nepravidelný červený kosočtverec s modrým půdorysem Migu-23BN a bílou číslicí 2 zcela dole. V popředí pak byl namalován útočící orel v bílé a černé barvě. Znak doplňoval samostatně provedený černý ovál se žlutým nápisem: "Mig-23BN Čáslav." Tyto kosočtverce však dostaly pouze stroje č. 5734 a 5742, které je nosily "klasicky" zleva na pancéřové desce pod kabinou. V roce 1991 dostávaly vybrané letouny ještě jeden druh symbolu a to stylizovanou bankovku v hodnotě "1000." Tento znak tvořený siluetou města Čáslavi a Migem-23BN obdržely letouny, které překročily hranici 1000 nalétaných hodin. Objevil se na levé straně trupu ve spodní části těsně před pancéřovou deskou u "třiadvacítek" č. 1080, 1083, 9139, 9142, 9548 a 9550. Nyní se konečně dostáváme k popisu nejzajímavější části kamufláží útočných "beden." První nesmělý pokus, podobně jako u jiných útvarů našeho letectva, proběhl u 28. sbolp v Čáslavi během roku 1990. "Béenka" č. 9831 tehdy dostala na příď tlamu, oči a žábry, vše provedeno křídami v černé, bílé a červené barvě. Zřejmě i díky použité technice neměla kresba dlouhé trvání. Nicméně z tohoto díla se inspirovali autoři podobné tlamy, která vznikla na jaře 1991. Nosil ji letoun č. 9862, a protože byly k jejímu zhotovení tentokrát použity klasické barvy, vydržela na Migu až do konce jeho letecké kariéry na podzim 1994. Dá se říci, že protáhlé a zploštělé přídi "béenka" byla tato tlama šitá přímo na míru. První vzlet s novým markingem provedl 20. 3. 1991 pplk. Luděk BĚLSKÝ.

Detail tlamy použité na Migu-23BN č. 9862. Na pancéřovém plátu pod kabinou je nový znak 28. sbolp.

Stejný pilot poprvé zvedl do vzduchu i přikrášlený stroj č. 9863 dne 28. 6. 1992. Tato "třiadvacítka" dostala tlamu v podobě kance. Kontury včetně zubů a klů byly provedeny černou barvou. Bílé zuby a kly pokrývalo velké množství červené barvy zobrazujících zjevně krev. Vnitřek tlamy byl proto žlutý. Černo-bílo-červené oči s černými víčky a šedo-černé nozdry na přídi pouze dokreslovaly "ponurý" vzhled tohoto stroje. I v tomto případě by se dalo říci, že autoři ideově vycházeli z již existujících kreseb a to konkrétně na amerických bitevnících A-10. "Béenka" č. 9863 byla však zajímavá i tím, že se na ní jako jedné z mála podařilo zdokumentovat provedení rychloidentifikačního označení, o kterém jsme se zmínili výše. Na vrcholu směrového kormidla nosil letoun z obou stran dvojici vodorovných bílých proužků a pod nimi taktéž bílé číslo 63. Na levých dvířkách předního podvozku se pak číslo 63 opakovalo v černé barvě s bílým lemem. Na pravém krytu však již byla pouze černá číslice 6. Jedinečnost tohoto letounu dotvářel znak "OKB Mig," který byl namalován na pancéřové desce vlevo pod kabinou (není doložen výskyt na jiném Migu-23BN). Stroj takto v roce 1994 dolétal a v LM Kbely se z něj do dnešních dnů zachovala alespoň příď s kabinou včetně unikátní kresby.

Detail "kančí" tlamy na přídi "bedny" č. 9863. Pod kabinou je tentokrát vidět znak OKB Mig v azbuce.

V listopadu 1992 začal pozemní personál realizovat návrh pilota npor. Luboše BRHLÍKA v podobě velké orlí hlavy umístěné na celé přídi letounu č. 9139. Hlava měla černé kontury, žlutý zobák a šedo-bílé peří. Černé oko mělo naznačenou červenou jiskru. V tomto provedení se stroj poprvé vznesl 27. 1. 1993. Zajímavým doplněním "Drážďanské" kamufláže bylo levé křídlo v barvách světle hnědé/pískové, tmavě hnědé a středně zelené. Tento fakt byl zapříčiněn výměnou v prosinci 1990, kdy letoun obdržel zcela novou nosnou plochu, které byly doposud skladovány již nastříkané jako náhradní díly (v čs. letectvu se s podobným případem můžeme setkat ještě u Migu-23U č. 7827 viz níže). Během provozu byl poškozen také levý vstupní klín, který pozemní personál po opravě nabarvil tmavě zelenou barvou. Koncem roku 1994 byl stroj vyřazen ze služby a spolu s ostatními přelétl do Českých Budějovic. Zde na polorozebraný vrak v roce 1995 čekal již jen autogen, což vzhledem k velice zajímavému markingu byla velká škoda.

V listopadu 1992 dostal Mig-23BN č. 9139 na příď velkou stylizovanou orlí hlavu podle návrhu pilota 28. sbolp npor. Luboše Brhlíka. Na letounu pojíždějícím v Čáslavi je dobře patrné, že současně nese jak starý (pod kabinou) tak i nový (za přisávacími otvory na boku trupu) znak pluku. Byl to jediný stroj, který takto létal s emblémy obou provedení.

Autor : Radim Špalek / Bery 🕔04.02.2005 📕17.559

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře