MiG-15 / Legendární Patnáctka

Autor : Radim Špalek / Bery 🕔19.02.2004 📕53.307

Historie našeho poválečného letectva je až do současnosti nerozlučně spjata s letouny konstruktérů Mikojana a Gurjeviče. Prvním letounem z dlouhé řady byl typ Mig-15, který se u nás poprvé objevil v roce 1951 a na počátku padesátých let stál za prudkým rozmachem našich vzdušných sil. V československém letectvu tento typ sloužil postupně v několika variantách jako stíhací, stíhací-bombardovací, fotoprůzkumný, vlečný a samozřejmě cvičný. Poslední stroje dolétaly v armádě až v roce 1983 a typ samotný tak sloužil 33 let!

I. Vznik

První prototyp pozdější „patnáctky“ se vznesl do vzduchu 30. 6. 1947. Nesl označení S-01 a později po provedených úpravách I-310. Byl to jeden z výsledků specifikace zadané konstrukčním kancelářím Lavočkina, Jakovleva a Mikojana-Gurjeviče na denní záchytný stíhací letoun, který měl nést silnou kanónovou výzbroj, létat rychlostí blízkou zvuku ve výšce nad 14 000 m a mít schopnost operovat z travnatých letišť po celém území SSSR. Intenzivním testováním a dalšími úpravami se v březnu 1948 dospělo k definitivní variantě, kterou bylo vzhledem k stále napjatější mezinárodní situaci, rozhodnuto ihned zavést do výroby bez ohledu na výsledky ostatních prototypů La-160 a Jak-30. Tyto původní Migy-15 byly poháněny motory RD-45 o tahu 22,46 kN (kopie britského Rolls-Royce Nene II) a postrádaly stále např. hydraulický posilovač řízení nebo automatickou regulaci ovládání motoru (při prudkém stažení plynu hrozilo vysazení motoru, tzv. „utržení plamene.“ Při prudkém přidání zase naopak docházelo k vyšlehnutí plamene z trysky.) Tyto nedostatky byly odstraněny v roce 1950, kdy v SSSR přišla do výroby zlepšená verze Mig-15bis. „Bisy“ dostaly konečně radiokompas spolu s přijímačem pozemního radiomajáku, což umožňovalo provádět lety za ztížených povětrnostních podmínek. Se silnějším motorem VK-1 o tahu 26,47 kN vzrostly samozřejmě i výkony stroje. Většina starších Migů-15 byla proto při revizích a opravách upravována právě na standard Mig-15bis. V roce 1950 také poprvé vzlétla dvoumístná verze Mig-15UTI, která byla určena pro výcvik a přeškolování na novou proudovou techniku. V SSSR se používala také fotoprůzkumná varianta Mig-15bis F a s příchodem radiolokátoru RP-1 "Izumrud" byl upraven určitý počet strojů na "přepadovou" verzi Mig-15P.

II. Jednotlivé verze ve službě u čs. letectva

Mig-15

Jak již bylo uvedeno výše, první Migy-15 byly dodány ze SSSR v červenci 1951. Tehdy byl ještě tento typ v armádě označován jako S-102. Letoun byl symbolem a tahounem hektické výstavby našeho letectva v letech 1951-54, kdy vznikaly nové slp, které měly Migy-15 ve své výzbroji. Původní Migy-15 postrádaly posilovače řízení, neměly radiokompas, ale pouze radiopolokompas RPKO-10M, který neoplýval spolehlivostí. Pro naše mladé stíhače to však byla kvalitativně lepší technika než doposud používané pístové Avia S-199. Zavedení „patnáctek“ také umožnilo účinněji zasahovat proti narušitelům našeho vzdušného prostoru (viz Vysoká modrá zeď I.). Migy-15 byly původně vybaveny 250litrovými přídavnými nádržemi, které těsně přiléhaly zespodu ke křídlu. Bylo to aerodynamicky velmi „čisté“ řešení, nicméně se brzy ukázalo, že při odhození může dojít k poškození křídla. Experimentovalo se s 350litrovými nádržemi, které již byly umístěny částečně odděleně, ale nakonec byly použity „baky“ z Migu-17 o obsahu 400 l. S těmito nádržemi vřetenovitého tvaru se stabilizačními ploškami a typickým tříbodovým uchycením, se můžeme na fotografiích také setkat nejčastěji. Naše „patnáctky“ létaly s 250litrovými nádržemi zhruba do 2. poloviny 50. let.

Během revizí a oprav byly původní Migy-15 upravovány na standard Mig-15bis. Když se v roce 1959 u stíhacích pluků objevily první Migy-19, došlo k přestavbě zbylých Migů-15 na stíhací bombardér označovaný Mig-15SB. Mimo stíhací-bombardovací verze se objevily v tomto období i další ryze specifické úpravy, jako Mig-15T pro vlekání terčů a Mig-15R pro průzkumnou činnost. Typickou výzbroj všech Migů-15 přestavovala příďová „vana,“ která obsahovala na pravé straně 37mm kanón NS-37 (zásobník na 40 nábojů/250 ran za minutu) a na levé straně dva 23mm kanóny NS-23 (80/550). Tato část s palubními kanóny na spodní straně přídě se dala celá spustit pod letoun, takže zbrojíři měli velmi dobrý přístup k údržbě zbraní.

Mig-15 byl také u nás vyráběn v licenci. Původně se uvažovalo o výrobě Jaků-17, později pokročila do stádia překreslování plánů varianta s Jakem-23, ale jako nejperspektivnější se ukázala možnost zavést na výrobní linky „patnáctky.“ Od roku 1951 se finální montáž prováděla v Rudém Letovu v Praze. Motory RD-45 byly tehdy ještě dováženy ze SSSR, protože první, s označením M-05, dodal n. p. Motorlet až v roce 1952. V roce 1953 došlo k částečnému přemístění výroby do nově postavené továrny Aero ve Vodochodech. Na zdejší výrobní lince vydržely Migy-15 pouze do konce roku 1953. Poté byla do výroby zavedena vylepšená verze Mig-15bis (S-103). Celkově sloužilo v čs. letectvu 416 letounů základní verze.

Mig-15bis

Bis“ byl vylepšenou verzí základní „patnáctky“ a u nás sloužil zpočátku pod označením S-103. Jak již bylo zmíněno, nejmarkantnější změnou bylo použití hydraulického posilovače řízení, regulace plynulého ovládání POM, zástavba radiokompasu ARK-5, přijímače radiomajáků MRP-48P, radiovýškoměru RV-10 a také identifikačního zařízení SRO-1. U „Bisů“ byla kanónová výzbroj modernizována, ale zůstala v původním obsazení. 37mm kanón NS-37 byl vyměněn za typ N-37 o stejné ráži, ale s kadencí zvýšenou na 400 výstřelů za minutu. Podobně to bylo i s 23mm kanóny, kde typ NS-23 nahradily NR-23 s možností teoretické palby 850 ran za minutu. Licenční výroba v Aeru Vodochody probíhala v letech 1954-1957 a část postavených stíhaček se exportovala. Stejně jako u původních Migů-15, došlo i u „bisů“ k přestavbám na Migy-15bis T a bis R se stejným určením jako v předchozích případech. Od roku 1968 navíc byly konvertovány zbylé Migy-15bis na stíhací bombardér s označením bis SB. Zajímavým pokusem byla zkouška vybavit Mig-15 infračervenou raketou R-3S pocházející z výzbroje Migů-21. Jeden stroj s dodatečně namontovanými závěsníky z Migu-21F tak nějaký čas létal v polovině 60. tých let u VZÚ-031 v Praze-Kbelích. Stádium zkoušek však tento experiment nepřekročil. Celkem bylo provozováno v čs. letectvu 445 letounů vylepšené verze „bis.


Mig-15SB s ukázkou své výzbroje. Pod křídly jsou zavěšeny 400litrové přídavné nádrže a čtyři raketnice LR-55, každá pro 10 neřízených raket ráže 55 mm. Samotné rakety jsou položeny na zemi před raketomety. V popředí pak jsou neřízené rakety LR-130 ráže 130 mm a 100 kg tříštivo-trhavé bomby OFAB-100

Mig-15 SB (bis SB)

Jak již bylo zmíněno výše, vývoj varianty pro podporu pozemních vojsk si vynutilo za prvé zastarávání letounů Il-10 a Il-28 u bombardovacích a bitevních pluků a za druhé příchod modernější techniky k stíhacím jednotkám (Mig-19, Mig-21), odkud byly „patnáctky“ postupně vyřazovány. Konverze na stíhací bombardér byla nejprve provedena v roce 1958 u strojů Mig-15 a v roce 1968 i na zbylých Mig-15bis. Pod každé křídlo přišel jeden pár závěsníků, na které bylo možné zavěsit 130mm neřízené rakety LR-130, raketnice SR-55 ráže 55 mm (obojí původní čs. výroby), kontejnerové bomby RBK-250 se submunicí a tříštivotrhavé OFAB-100M. Bomb mohl letoun nést až 6 ks, protože dvě pumy bylo možno zavěsit pod křídla místo přídavných nádrží. Hlavňová výzbroj se proti původním „patnáctkám“ nezměnila. Na Migu-15SB se zkoušely startovací rakety SPR-1 a také přistávací padák, který byl umístěn ve spodní části zádě. Pozdější „bis SB“ ale padák ani pomocné rakety nenesl. „Esbéčka“ samozřejmě ztratila oproti původní „patnáctce“ na výkonech, ale svou úlohu při útocích na pozemní cíle plnila více než dobře téměř do příchodu typu Su-25.


Mig-15bis SB z 30. sbolp "Ostravského" je připraven na stojánce k ostrým střelbám raketami LR-130. Mimo nich má podvěseny také 400litrové přídavné nádrže

Na konci 60. let bylo na několika strojích 6. sbolp testováno zařízení PPZ-1, které umožňovalo navedení radarem na přistání při ZPP. Tyto „patnáctky“ byly snadno identifikovatelné podle kuželu antény uprostřed vstupu vzduchu k motoru. Poslední létající Migy-15, byly právě stroje verze „bis SB“ u 30. sbolp v Hradci Králové (potažmo u 1. slp v Českých Budějovicích, kde držely ostrou hotovost v PVOS, podle údajů jejich pilota Václava Havnera šlo o stroje neupravené verze "bis") v roce 1983. Celkem bylo z Migů-15 a Migů-15 bis upraveno 125 strojů na „SB“ a 38 na „bis SB.


Mig-15bis SB č. 3255 létal naposledy začátkem 80. tých let u 30. sbolp "Ostravského" v Hradci Králové. Na závěsnících pod křídlem jsou dobře vidět adaptéry pro neřízené rakety LR-130. V tomto případě mají červenou barvu, ale známé jsou i ve žlutém provedení

Mig-15 R (bis R)

Erka“ byla fotoprůzkumnou modifikací Migu-15, kde na lafetě v přední části trupu byl ponechán pouze jeden 23mm kanón NR-23 a zbylé místo obsadily kamery AFP-21. Další byly neseny pod zmenšenou trupovou palivovou nádrží. Snímkovat bylo možno jak přímo pod letounem, tak i v šikmém pohledu. Při použití zařízení NFP-02 se dalo filmovat i v noci. Díky omezenému množství paliva v trupových nádržích, používaly „erky“ standardně také zvětšené 600litrové „baky.“ Bylo to nutné zejména kvůli zvýšené spotřebě paliva v malých výškách, kde průzkumníci nejčastěji operovali. Tyto letouny používaly: 45. dpzlp v Líních a 47. pzlp v Milovicích-Mladé (po srpnu 1968 v Pardubicích). Navíc každý sbolp (2., 6., 18., 20., 28. a 30.) měl ve stavu jeden průzkumný roj, který měl ve stavu právě „erka.“ Typ vydržel ve službě do začátku 70. let, kdy byl vytlačen nově příchozími Migy-21R, FR a L-29R. Celkově bylo přestavěno cca. 59 letounů. Mimo "erek" sloužil v čs. letectvu i určitý počet strojů označovaných Mig-15bis F, které byly vybaveny 1 nebo 2 kanóny NR-23 a 1 nebo 3 kamerami AFP-21. Tyto stroje byly ve službě před verzí Mig-15bis R a pravděpodobně se upravovaly již v letech 1956-57.

Mig-15T (bis T)

Tato speciální úprava vznikla v roce 1958 a sloužila pro vlekání cílových terčů. Výzbroj byla zcela demontována a na místě původní lafety byl umístěn navíjecí buben, který poháněla náporová turbínka L-03 zavěšená pod trupem zhruba na úrovni kabiny. Tyto letouny sloužily u LVT (letky vlečných terčů), později přejmenované na OVT (oddíl vlečných terčů) a nakonec skončily u samostatných rojů na základnách Líně (5. slp), Malacky (VZL) a Košice . Vlečné „patnáctky“ byly nahrazeny typem L-39V v první polovině 70. tých let. Celkově bylo konvertováno 16 letadel na verzi „T“ a od roku 1963 ještě cca. 9 strojů na verzi „bis T.


Mig-15UTI-P č. 2626 je dnes vystavený v LM Kbely. Tato "spárka" byla u nás dodatečně vybavena radiolokátorem RP-1 z Migu-17PF a sloužila pro výcvik a přezkušování přepadových pilotů

Mig-15 UTI (UTI-P)

Mig-15UTI byl první „spárkou“ v dlouhé řadě dvojsedadlových cvičných typů vyvinutých z původního bojového „sóláku.“ První čtyři stroje přišly do Československa ze SSSR k PVSL v Milovicích-Mladé v červenci 1951. Typ se u nás z počátku značil jako CS-102. „Utina“ byla poté vyráběna licenčně v Aeru Vodochody v letech 1955-1961, přičemž v této době sjelo z výrobní linky celkem 2 013 ks. Stroje zde byly montovány pro potřeby všech států socialistického bloku a drtivá většina tak šla na export. Je velmi zajímavým faktem, že letouny postavené v Československu odebíral pro svoje letectvo zpětně i SSSR. Cvičná „patnáctka“ byla vyzbrojena nejčastěji 1 kulometem UBK-E 12,7 mm, nebo Afanasjev A-12,7 mm. Konstrukčně vycházela z Migu-15bis. Logickou slabinou, stejně jako u ostatních „spárek“ majících původ u jednosedadlového typu, byl menší dolet, protože kabina instruktora byla konstruktéry přidána na úkor zmenšení trupové palivové nádrže.

Podobně jako na jednomístných Mig-15SB, se u Migu-15UTI také testovalo zařízení PPZ-1, které ale nakonec nepřesáhlo stádium zkoušek a nedosáhlo rozšíření. V LVO (leteckých vojenských opravnách) České Budějovice naproti tomu vznikla v roce 1959 zajímavá přestavba letounu č. 2626. Na mírně prodloužené přídi se objevil radar Izumrud RP-1 z Migu-17PF a patřičným „tubusem“ byl vybaven i přední pilotní prostor.“Spárka“ byla určena pro výcvik a přezkušování přepadových pilotů „sedmnáctek.“ Oficiální označení znělo Mig-15UTI-P a mělo vzor ve strojích používaných v SSSR (zde byly vyráběny sériově). V Českých Budějovicích vznikl ještě jeden letoun tohoto typu, který nesl č. 2826 a byl vybaven modernějším radiolokátorem RP-5. Celkem čs. letectvo používalo 194 strojů.


Mig-15UTI č. 2514 patřil v zimě 1982 k posledním letuschopným strojům tohoto typu. Sloužil tehdy u 30. sbolp "Ostravského" v Hradci Králové. Na snímku nese "baky" po 400 l.

III. Služba v československém letectvu

Služba u jednotek:

Jednotka Základny v době služby typu Verze typu Služba typu Poznámky
od do
1. slp České Budějovice Mig-15, bis, UTI 1951 1969-70 Od 1958 přezbrojení slp na Mig-19
Mig-15bis, UTI 1975 1983 Detašovaná letka od 30. sbolp pro potřeby PVOS
2. slp Bratislava Mig-15, bis, UTI 1953 1961 1961 změněn na 2. sbolp
3. slp Brno-Tuřany Mig-15, bis, UTI 1955 1964 Slp zrušen v roce 1964
4. slp Líně, Pardubice Mig-15, bis, UTI 1954 1969 Od 1959 přezbrojení slp na Mig-19
5. slp Milovice-Mladá, Plzeň-Líně Mig-15, bis, UTI 1951 1969 Od 1959 částečně přezbrojení slp na Mig-19, od 1970 přezbrojení slp na Mig-21
Mig-15bis T 1966 1973-75 Samostatný roj po zrušení OVT
Mig-15bis 2/1972 9/1975 Dvojice pro potřeby PVOS
6. slp Zvolen-Sliač, Malacky, Čáslav, Sliač Mig-15, bis, UTI 1955 1961 1961 změněn na 6. sbolp
7. slp Košice, Piešťany Mig-15, bis, UTI 1955-56 1967 Prav. od 1960-61 přezbrojení na Mig-19. Slp zrušen v roce 1967
8. slp Milovice-Mladá, Líně, Kbely, Mošnov, Brno-Tuřany Mig-15, bis, UTI 1951 1969 Od 1959 částečně přezbrojení slp na Mig-19, od 1965 přezbrojení slp na Mig-21
9. slp České Budějovice, Bechyně Mig-15, bis, UTI 1952 1968 Od 1961 přezbrojení části slp na Mig-19, od 1965 na Migy-21, „bisy“ vyřazeny 1965, „UTI“ 1968
11. slp Milovice-Mladá, Žatec Mig-15, bis, UTI 1952 1969 Od 1958 částečně přezbrojení slp na Mig-19, od 1963 přezbrojení slp na Mig-21
Mig-15bis 5/1971 9/1975 4. letka
15. slp Žatec Mig-15, bis, UTI 1952 1958 Slp zrušen v roce 1958
16. slp Plzeň-Líně Mig-15, bis, UTI 1952 1958 Slp zrušen v roce 1958
17. slp Žatec, Hradčany Mig-15, bis, UTI 1952 1964 Slp zrušen v roce 1964, z jeho stavu vznikl znovu 2. sbolp téhož roku v Hradčanech
18. slp Pardubice Mig-15, bis, UTI 1954 1958 1958 změněn na 18. sbolp
19. slp České Budějovice, Bechyně Mig-15, bis, UTI 1952 1958 Slp zrušen v roce 1958
20. slp Čáslav, Náměšť n/Oslavou Mig-15, bis, UTI 1956 1961 1961 slp změněn na 20. sbolp
22. slp Chrudim, Čáslav Mig-15, bis, UTI 1957 1958 1958 slp změněn na 28. sbolp
26. slp Hradčany Mig-15, bis, UTI 1956 1958 1958 slp změněn na 30. sbolp
2. sbolp Hradčany Mig-15, bis, bis R, UTI, SB 1961 1968 Sbolp zrušen v roce 1964 v Bratislavě, znovu postaven z 17. slp v Hradčanech 1964, sbolp zrušen definitivně v roce 1968
6. sbolp Zvolen-Sliač, Přerov Mig-15, bis, bis R, UTI, bis SB 1961 1974 Od 1973 přezbrojení sbolp na Mig-21
18. sbolp Pardubice Mig-15bis, bis R, SB, UTI 1958 1967 Sbolp zrušen v roce 1967
20. sbolp Náměšť n/Oslavou Mig-15bis, bis R, SB, UTI 1961 1967 Od 1965 přezbrojení sbolp na Su-7
28. sbolp Čáslav Mig-15bis, bis R SB, UTI 1958 1967 Od 1964 přezbrojení sbolp na Su-7
30. sbolp Hradec Králové Mig-15bis, bis R, UTI, SB, bis SB 1958 1982 Od 1982 přezbrojení sbolp na L-39
45. dpzlp Plzeň-Líně Mig-15, bis, bis R, bis T, UTI 1960 1967 Od 1962 přezbrojení dpzlp na L-29
47. pzlp Praha-Kbely, Milovice-Mladá, Pardubice Mig-15, bis, bis R, UTI 1953 1969 Od 1969 přezbrojení pzlp na Mig-21
1. lšp Přerov Mig-15, bis, UTI 1954 ?  
2. lšp Čáslav, Hradec Králové, Košice Mig-15, bis, UTI 1956 1963-65 1963-65 přezbrojení na L-29
3. lšp Zvolen-Sliač Mig-15, bis, UTI 1959-60 1963-67  
4. lšp Zvolen-Sliač Mig-15, bis, UTI 1959-60 1963-67  
Mig-15T, bisT 1966 1973-75 Samostatný roj po zrušení OVT
7. lšp Přerov Mig-15, UTI 1954 1954 1954 lšp změněn na 1. lšp
LVT Plzeň-Líně, Prešov, Košice Mig-15T 1954 1959 1959 LVT změněna na OVT
OVT Plzeň-Líně, Zvolen-Sliač, Malacky Mig-15T, bisT 1959 1966 Oddíl zrušen, jednotlivé roje předisponovány do podřízenosti 5. slp v Líních, VZL v Malackách a 4. šlp na Sliači
PVSL Milovice-Mladá, Přerov Mig-15, UTI 1951 1954 1954 PVSL změněno na 7. lšp

(tabulka je zhotovena z mně dostupných pramenů a nemusí být v časovém období služby u jednotek zcela přesná. Budu rád za jakékoliv doplňující a upřesňující informace).

Poznámka k tabulce pro sloupek „služba typu“:

U jednotlivých pluků sloužily nejdéle většinou cvičné Mig-15UTI. Zatímco „bisy“ byly na konci 60. let pouze u sbolp ve verzi SB a několik málo kusů zůstávalo u slp pro službu v PVOS proti nízkoletícím cílům (např. 1., 8. a 11. slp), dvojsedadlové „patnáctky“ vydržely až do příchodu prvních „spárek“ Migů-21 (postupně verze U, US a UM). Od slp tak byly Mig-15UTI vyřazovány zhruba na přelomu 60./70. let.

Poznámka k tabulce pro sloupek „jednotka“:

Jednotlivé útvary letectva nesly do roku 1954 oficiální název „letecký pluk – lp,“ případně s definicí určení jako např. „letecký stíhací pluk – lsp.“ Teprve v roce 1955 se začalo používat názvu upřednostňujícího určení jednotky „stíhací letecký pluk – slp.“ Tento model vydržel až do roku 1994.

Vysvětlivky:

slp – stíhací letecký pluk
sbolp – stíhací-bombardovací letecký pluk
dpzlp – dělostřelecký průzkumný letecký pluk
pzlp – průzkumný letecký pluk
lšp – letecký školní pluk
PVSL – proudové výcvikové středisko letectva
LVT – letka vlečných terčů
OVT – oddíl vlečných terčů
VZL – výcviková základna letectva

Autor : Radim Špalek / Bery 🕔19.02.2004 📕53.307

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře