Valka.cz je oficiálním partnerem největšího vydavatelství military literatury Naše vojsko a časopisu Military Revue.

Bachmač


Autor :    Příspěvků : 1   Publikováno :    Shlédnuto : 18433

V březnu jsme si připomínáme výročí ústupových bojů na Ukrajině v roce 1918 a bitvy u Bachmače. Právě v bitvě u Bachmače na Ukrajině, kde československé vojsko, bojující v Rusku v 1.světové válce za vznik samostatného československého státu, hájilo tento důležitý železniční uzel při své evakuaci z Ukrajiny na východ.

Boje u Bachmače, ukrajinského městečka ležícího zhruba 170 km severovýchodně od Kyjeva, proběhly mezi 8. a 13.březnem 1918. Již předtím, 3.března 1918, uzavřelo Rusko, kde v listopadu 1917 uchvátili bolševici moc, v Brestu Litevském mís s Německem a Rakousko-Uherskem (Ústředními mocnostmi). V zemi pak nastalo upevňování sovětské vlády a započala občanská válka. Ukrajina vyhlásila počátkem února 1918 samostatnost, odtrhla se od Ruska a požádala o ochranu Ústřední mocnosti. Němci a Rakušané toho využili a pod záminkou pomoci Ukrajině započali rychlý postup na východ, jaký neměl v dějinách 1. světové války obdoby. Dne 1.března 1918 obsadili Němci Kyjev a valili se dále Ukrajinou.

Na Ukrajině se v té době nacházelo československé vojsko (asi 42.000 velmi dobře vycvičených a vyzbrojených mužů), skládající se z Čechů žijících v Rusku ještě před 1. světovou válkou a převážně z bývalých válečných zajatců rakousko-uherské armády české národnosti, kteří šli především z ideových důvodů dobrovolně bojovat za vznik československého státu. Čs. armáda usilovala na počátku března 1918 o jediné – o odchod do Francie. Válka v Rusku totiž ztratila smysl. Nebylo už za co bojovat. Snad, jak to udělali někteří odpadlíci z řad čs. vojska, za pochybné bolševické ideje? Nikoliv! Československé vojsko, v té době již vedené prof. Masarykem, mělo svůj vlastní, konečný cíl – boj za samostatný československý stát, boj po boku Spojenců proti Německu a Rakousko-Uhersku.

Čechoslováci, jak byli tehdy příslušníci čs. vojska nazýváni a sami se tak nazývali, sice měli v úmyslu opustit Rusko a odplout do Francie, spojenecké země, která byla ve válečném stavu s jejich společným nepřítelem, ale situace se začala komplikovat postupem armád Ústředních mocností. Němci a Rakušané totiž postupovali Ukrajinou velmi rychle a hrozilo, že čs. armádnímu sboru odříznou cestu na východ. To by znamenalo zajmutí našeho vojska, jehož příslušníci by byli jako bývalí vojáci rakousko-uherské armády vězněni nebo popravováni za velezradu. Čs. vojsko, evakuující se z Ukrajiny, proto směřovalo k důležitému železničnímu uzlu – k městečku Bachmač. A právě zde se soustřeďovaly naše vlaky na cestě na východ.

Dne 8.března 1918 se Němci přiblížili k Bachmači a započaly první boje s dotírajícím nepřítelem, který se snažil naši armádu zničit. Nejhorší proběhly 10.března. Všechny útoky nepřítele však byly Čechoslováky odraženy a 13.března, kdy náš poslední vlak odjel z Bachmače, byl tento důležitý železniční uzel čs. armádou opuštěn. Zámysl Němců zničit naši armádu se nesetkal s úspěchem, Čechoslováci se v pořádku stáhli na východ a pokračovali ve své pouti směrem na Vladivostok.

V bojích o Bachmač mělo čs. vojsko 45 padlých, 210 raněných a 41 nezvěstných (zřejmě padli nebo byli zajati). Ztráty na německé straně se nikdy nepodařilo přesně zjistit. Velmi realistický odhad však hovoří o více než 300 padlých a několika dalších stech raněných.

Význam bitvy u Bachmače spočívá především v tom, že tu poprvé v novodobých českých dějinách bojovala čs. armáda, a to armáda státu, který ještě neexistoval, samostatně proti značné přesile armády mocného státu.

Bojů u Bachmače se zúčastnili i občané Jindřichova Hradce, bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří byli zajati v Rusku a ze zajateckých táborů odešli dobrovolně do čs. vojska, aby vybojovali českému národu nezávislost na Rakousku, jenž bylo stále více svazováno Německem a jeho antislovanským myšlením. Jména těch, kteří se bojů zúčastnili a přežili je, dnes již těžko zjistíme. Informace máme pouze o padlých a nezvěstných. Právě jedním z nezvěstných byl i BEDŘICH HOPSÁK, narozený roku 1898, příslušný do Jindřichova Hradce. Ten byl příslušníkem 7. střeleckého pluku „Tatranského“, kde sloužil u kulometů Colt vz. 1914. Dne 10.března 1918 se zúčastnil těžkých bojů u Doče, železniční stanice vzdálené asi 25 km severozápadně od Bachmače, a od tohoto dne byl pohřešován.

 



Komentáře via Facebook (nutná registrace na FB)

Komentáře via Disqus (moderovaná diskuse, bez nutnosti registrace)


comments powered by Disqus

Původní diskuse (není již možné vkládat nové komentáře)

Zobraz komentáře (0) / starý systém


Tato stránka byla zobrazena : 18433 krát


 
 
    
Ošklivý sup