Pravěké? Ne - už středověké fortifikace na našem území, část 4

Autor: Jaromír Vykoukal 🕔︎︎ 👁︎ 46.146

Raný středověk v naší historii a zhmotnění této doby ve fortifikační architektuře

ÚVOD

V závěru minulého dílu jsem napsal, že skončením mohutné migrace v době stěhování národů došlo na našem území k téměř úplné výměně obyvatelstva. Přišli sem Slované a postupně vytlačili, vybili nebo asimilovali původní obyvatele.

Reklama

Zároveň dobou stěhování národů skončilo na našem území dlouhé období, které má souhrnný název PRAVĚK. Jeho skončením začalo období nové kterému se dostalo názvu: RANÝ STŘEDOVĚK

Toto období je členěno ve shodě všech zaujatých badatelů na tři fáze:

1. Starší fáze raného středověku datovaného do období let od 600 až 650 do 800 našeho letopočtu. Kulturu, kterou zde umisťujeme, pak nazýváme kulturou starohradištní

2. Střední fáze raného středověku datovaného do období let od 800 až 950 našeho letopočtu. Kulturu, kterou zde umisťujeme, pak nazýváme kulturou středohradištní

3. Mladší fáze raného středověku datovaného do období let 950 až 1200 našeho letopočtu. Kulturu, kterou zde umisťujeme, pak nazýváme kulturou mladohradištní. Někdy je sem včleňována ještě fáze

3.1. zvaná pozdní doba hradištní, která by měla podle datace trvat od roku 1200 do roku 1250 a kultura je pak nazývána kulturou pozdně hradištní.

Neumím to vyhodnotit ale mě osobně tyto dvě složky splývají do jedné fáze. Ale nejsem oprávněn polemizovat s odborníky. My se nyní v třech kapitolách podíváme na to, jaká že to byla doba každá z těch jmenovaných a pokusíme se stanovit jaké fortifikační celky v této době byly vybudovány buď na novém stanovišti, nebo s využitím starších a starých hradišť opuštěných předchůdci Slovanů.

Podkapitola první: DOBA STAROHRADIŠTNÍ

Starší doba hradištní byla nabita událostmi.

Reklama

Berme jako fakt, že na konci 6. století se u nás s konečnou platností usazují Slované, tedy kmeny indoevropského původů, které na naše území přišly z Východní Evropy. České kmeny Slovanů byl četné, přiznám se, že se mi ani nechtělo věřit, kolik jich zde bylo usazeno. Našel jsem tyto:

Čechové, Pšované, Litoměřici, Lemuzi, Děčané, Lučané, Sedlčané, Zličané, Charváti, Doudlebové, Moravané, Hanáci, Holasici, Horáci. Na lokalizaci kmenů přímo v Čechách jsem našel tuto mapku:

Je to téměř k neuvěření, tedy to, že to byla taková kmenová rozmanitost. Navíc se zdá, že v počátku nové slovanské osídlení bylo na nižší technické a řemeslné úrovní než třeba doba bronzová. Když byla provedena první zjištění artefaktů starohradištních kultur, bylo zjištěno, že oproti tomu, co zde bylo v minulosti, jsou poměrně primitivní.

Například keramika ve středních Čechách označovaná jako keramika pražského typu, byla vytvářena bez použití hrnčířského kruhu a bez ozdob.

Slované této doby se usazovali podél řek. Pěstovali zemědělské plodiny a chovali hospodářská zvířata. Byli zruční rybáři a dokázali chovat včely. Znali nástroje pro obdělávání půdy - dřevěné háky a později rádla

Reklama

Jejich obydlí byly polozemnice. Rody bydlely v pospolitosti v neohrazených vesnicích tvořených polozemnicemi. Od samého počátku čelili agresím ze svého okolí.

Tyto vesnice vypadaly podle rekonstrukce asi takto:

Nejvýznamnější kmenový svaz byla Sámova říše. Co se týká tohoto mocenského úvaru, nebudu nosit dřevo do lesa - tento státní útvar pro Palbu zpracoval kačermiroslav. Dodám jen, že první zmínka o této říši je v burgundské Fedegarově kronice z roku 660 našeho letopočtu. A tato kronika zároveň praví, že zde byly i první strarohradištní fortifikace. Jmenována je ale pouze jedna – téměř bájný Wogastisburg.

Dnes přesně nevíme, kde se tato říše rozkládala, ale určitě na částech dnešních Čech na Moravě a Slovensku. Není identifikováno ani její centrum. Vykopávky mlčí a písemných pramenů je málo.

Sámo vyhrál údajně všechny bitvy. Nejdůležitější bitva byla vybojována v roce 632 u Wogastisburgu proti franckému králi Dagobertovi I.

Jeho říše existovala od roku 623 do roku 658. Sámo měl podle dochovaných pramenů 12 manželek, 22 synů a 15 dcer. Byl to tedy pěkný divoch. Po jeho smrti 658 se říše rozpadla na kmenová území v čele s velmoži. Do počátku 9. století se tyto kmeny postupně spojovaly ve větší kmenová knížectví.

Obě mapky a také další, které následují, jsem nalezl na této skvělé adrese vytvořené společností MORAVIA MAGNA,

která se zabývá historií Velké Moravy a počátky českého „přemyslovského“ státu. Jsou na obrazový materiál zatím to nejlepší, co jsem našel.

http://www.moraviamagna.cz/

V této době Slované nebudovali těžké fortifikace. Po dobu migrace na to neměli čas a po usazení se snažili osídlit co největší území. Bezpečně víme, že stavěli lehké palisádové fortifikace, ale jen někde. Často pak obsadili lokality s pozůstatky opevnění ze starých dob, které nějakým způsobem obnovili a využívali pro svoji potřebu.

V Čechách byly jejich stopy lokalizovány na hradištích Dolánky, Boubravčice, Bezemín, Klučov a Tísmice.

Na Moravě pak byly lokalizovány starohradištní artefakty v místech Staré Město, Mikulčice, Olomouc část Povel, Staré Zámky u Líšně, Černov u Ježkovic a Zelená Hora u Pustiměře.

V českém Slezsku pak lokality Víno, Ostrava Kolbov, Chotěbuz a Hradec nad Moravicí.

Hradby zde nalezené byly popsány jako lehké dřevěné nebo dřevitohlinité valy s palisádami. Příkopy jsou hrotité. Objevují se od 7. století. Bohužel jejich stopy jsou archeologicky nezřetelné. Většina těchto lokalit byla ve střední době hradištní s rozvojem ekonomiky společnosti a vznikem specializovaných ozbrojených družin překryta stavebními aktivitami v nové době a hlavně podobě.

Podkapitola druhá: STŘEDNÍ DOBA HRADIŠTNÍ

Na konci osmého počátku 9. století vznikla dvě velká slovanská knížectví. Bylo to knížectví Moravské a knížectví Nitranské

V čele Moravského knížectví stál kníže Mojmír I., v čele Nitranského knížectví stál kníže Pribina.

V roce 830 přijala tato knížectví křesťanství a o tři roky později z iniciativy Moravského knížete došlo k válce a ke sjednocení obou knížectví do jednoho celku. Název Velká Morava vznikl v Byzanci za císaře Porfirogeneta. Jak se skutečně tento stát nazýval se vlastně neví. A tak od jisté doby máme jako první skutečný slovanský státní útvar Velkou Moravu, někdy také jmenovanou jako Velkomoravská říše.

Avarský kaganát v této době už neexistoval, byl zničen Franky. Ti se stali také hlavní hrozbou pro novou říši.

V letech od roku 846 do roku 870 se nový vládce kníže Rastislav snažil ochránit před Franky i před působením duchovního vlivu. Zde to pro nás začíná být zajímavé. Začal budovat systém hradišť pro zajištění bezpečnosti elity a obyvatelstva a armádu pro boj v otevřené krajině. Probírat dějiny této říše nebudeme. I na to zde máme práci našeho kolegy.

Podívejme se na mapku, která ukazuje její vývoj a hlavní mocenská centra

V této době už usazené a stabilizované poměry umožnily slovanským obyvatelům vytvářet vysoce kvalitní keramiku, kvalitní výrobu železa a počet obyvatelstva vzrostl natolik, že bylo dost pracovních sil. Už na konci starší doby hradištní se objevují první kvalitní opevněné lokality. Ve střední době hradištní pak díky silné centrální moci a ekonomické síle lokálních vládců začal rozvoj hradišť. Vznikají rozsáhlé fortifikace. To ukazuje na několik základních předpokladů:

- místní elity se dostaly na jistou úroveň a začaly cítit potřebu prokázat svoji úroveň, emancipační snahy byly první podnět.
- konkurence často měla pocit, že právě tento prostor je ten pravý, možnost ozbrojeného boje a porážky pak byl druhý podnět pro budování fortifikací
- knížecí moc zajistila dostatečnou organizaci práce, represivní aparát pro případ nechuti pak potřebnou disciplínu pracovníků.
- elity si uvědomili psychologický význam mohutných opevnění.

Posledním impulsem pak byly snahy vládců Velké Moravy zajistit obranu svého území proti síle a vysoké motivovanosti franského království.

Opevnění se v této době velmi změnila. Lehké palisády a náspy s hradbami mohly stačit proti známému protivníkovi. Ale když v roce 805 do Čech v padlo poprvé franské vojsko, které pár let předtím vyvrátilo avarský kaganát, vše se změnilo. Franská armáda využívala jako hlavní bojovou sílu obrněnou jízdu. A poprvé s ní na našem území byl použity i obléhací stroje.

Jednoduché stavby byly nahrazeny stavbami. jaké se objevovaly v hlubokém pravěku. Opět zde byla hradiště opevněná mohutnými, vícenásobnými hradbami a s velkou rozlohou. Jejich datace je obtížná, ale panuje obecná shoda, že by tento přelom měl být datován právě do tohoto období.

Jak vypadaly v té době fortifikace v Čechách?

- vyrostly do výšky i do hloubky
- objevují se kamenné čelní stěny velké mohutnosti i zadní kamenné stěny
- tělesa hradeb jsou zpevňována roštovými i komorovými konstrukcemi
- objevují se i lehčí verze skořepinových hradeb tvořené palisádami propojenými rošty a vnitřní prostor je vyplněn zeminou.

Posouzením vývoje v okolních zemích se ukázalo, že kamenné čelní stěny, které zajistily vysokou odolnost hradeb proti mechanickému působení i proti ohni, byly ideově dovezeny ze sousedních, hlavně ale západních oblastí Evropy.

Zajímavé je i to, že přestože středomořské státy už 1000 let znaly stavby pomocí malty, u nás se tato technologie doposud neobjevila.

V Čechách byly fortifikace středněhradištní lokalizovány do opevnění Březina, Dneboh, Holovousy, Kouřim, Kováry, Libice, Hradsko, Praha a to Dolní Liboc a Bohnice, Nemětice, Ostroměř, Tetín, Libušín, Přistoupim, Zabrušany a Žalov - Levý Hradec.

V moravské oblasti se také objevily první těžké fortifikace. Zde ale byl hlavní prvek skořepinová hradba s čelní kamennou konstrukcí a vnitřní konstrukce byla pravděpodobně dřevěná - roštová. Byly zde ale i hradby dřevěné komorové a třeba v Brně-Líšni i jen hliněný vysoký násep s palisádou.

Příkop byl budován také, ale geografické podmínky na jižní Moravě pak přinesly velmi zajímavé fortifikace využívající početných a členitých vodních toků, které se staly organickou součástí opevnění a nahrazovaly příkop.

Na Moravě byly fortifikace středněhradištních kultur lokalizovány do opevnění hradišť v lokalitách Mikulčice, Staré Město, Olomouc lokalita Povel což byla velká vícedílná hradiště, potom Zelená hora u Pustiměře což bylo hradiště malé, velmi kompaktní. Dále pak Pohansko u Břeclavi, a hradiště zvané nyní Hradiště u Znojma.

Moravská hradiště byla od samého počátku velmi intenzivně zastavěna a obydlena. Sloužila jako správní, hospodářská a mocenská centra. Hradiště centrální navíc byla i sídlem elity a hlavně také centrem výkonu a organizace bohoslužeb. Na tomto podhoubí pak mohl kníže Svatopluk, hlavní osobnost této doby, vybudovat rozsáhlou říši.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 9. století zaujímala nejen celou oblast dnešní České a Slovenské republiky, ale i Panonii a Vislansko, a své svrchovanosti podrobila i část dnešní Lužice. Rozsáhlé archeologické výzkumy podniknuté v posledních pěti desetiletích na četných moravských a slovenských lokalitách přinesly také přesvědčivé svědectví o vyspělosti velkomoravské společnosti v oblasti materiální kultury - zejména velkomoravský šperk lze bez nadsázky označit za jeden z nejdokonalejších produktů uměleckého řemesla té doby vůbec.

Velkomoravská říše byla ovšem útvarem jen velmi krátkodobým. Po Svatoplukově smrti se jeho říše zase rozpadla a vlastní moravský stát pak na začátku 10. století zcela zanikl. Vědci se asi nikdy nepřestanou přít, jaké to mělo příčiny. Když jsem se několikrát pokoušel na základě prostudovaných materiálů určit, co se asi mohlo stát, dospěl jsem k názoru, že pravda je někde mezi. Je prokázáno, že v době zániku velké Moravy velká část velkomoravských lokalit ve střední Moravě a na jižní Moravě byla zničena nebo vážně poškozena obrovitými povodněmi. Oslabená říše pak neměla dost sil odolat nárazům maďarských ničivých nájezdů. Je jen jisté, že od roku 907 už se Velká Morava ztrácí z pramenů.

Na Moravě tak došlo k výraznému útlumu dalšího vývoje ale v Čechách se děly věci, které nás přenesou do další fáze.

Podkapitola třetí: MLADŠÍ DOBA HRADIŠTNÍ

Po zániku Velkomoravské říše došlo na území Moravy k jisté neuspořádanosti poměrů. Česká samostatná knížectví se vymanila z Velkomoravského vlivu a začala si opět spravovat své věci sama. Budování hradišť ale pokračovalo s vysokou intenzitou. Místní knížata věděla, že jim hrozí dvě hrozby:

- možná agrese ze strany sousedů a
- možná agrese ze zahraničí, i když tento termín je potřeba vidět jako eufemismus.

Jedno knížectví se ale ukázalo jako nejaktivnější ve všech směrech ale nejvíce v agresivitě. Bylo to knížectví přemyslovské.

Tato mapka ukazuje jakou mělo rozlohu přemyslovské knížectví v době kdy zahájilo svoji expanzi po celých Čechách.

Kníže Bořivoj je první historicky doložený kníže, příslušník dynastie Přemyslovců, který odvozoval svůj původ od bájného Přemysla Oráče. Za svého života udělal tři zásadní věci:

- přesunul své sídlo z Levého Hradce do Prahy, kde v té době byl velmi významný obchodní brod přes Vltavu a díky tomu zde vzniklo významné obchodní středisko. Krok to byl naprosto zásadní. Od té doby se stala Praha hlavním politickým a kulturním střediskem českého státu

- přijal s manželkou Ludmilou křesťanství od Metoděje, jedné z nejvýznamnějších osobností té doby, která sehrála svoji roli nejen na našem území, ale lze jí přisoudit významný vliv v mnoha částech tehdejší Evropy

- až do své smrti byl věrným spojencem Velkomoravské říše, což mu lze jen přičíst ke cti.

Do jeho doby se započítavají na území Čech tyto opevněné lokality: Bílina, Dolní Břežany, Doudleby, Chrudim, Pouřim, Kozarovice, Netolice, Počaply, Postoloprty, Praha Hradčany a Vyšehrad a Žatec.

Ale samozřejmě ne všechna patřila přemyslovskému rodu.

Následuje mapka, která ukazuje rozmístění hlavních hradišť přemyslovského knížectví.

Největší přemyslovský počin ale bylo převzetí moci na celém území Čech a Moravy. A pro mě a pro tuto práci je zásadní, že toho dosáhli třemi navzájem propojenými vlivy:

- naprostou bezohledností při cestě za svým cílem
- jasnou vizí
- vybudováním do té doby na našem území neviděným systémem fortifikací, který byl později historiky nazván hradskou soustavou. A na tuto hradskou soustavu se podíváme.

Tedy to co se nazývá v literatuře hradská soustava nebo také stará hradská soustava, byla soustava raně středověkých hradišť, kterou začal budovat po uchopení moci Boleslav I, český kníže, který žil v letech 915 až 967. Její budování tak začalo před polovinou 10. století a měla organizačně a správně zajišťovat přemyslovské panství nejdřív v Čechách.

Postavení Přemyslovců ve středních Čechách se za Boleslavova třicetiletého panování natolik upevnilo, že si mohl dovolit vybírat od zdejších obyvatel pravidelné daně. Daň představovala poplatek za ochranu, kterou kníže svému lidu poskytoval. Ze získaných prostředků zřídil a vydržoval několikatisícovou, dobře vyzbrojenou armádu, která se v té době nazývala družinou. Tato vojenská moc mu umožnila se postupně vojenskou, tedy násilnou cestou zbavit rodů, které dosud vládly ze svých hradišť územím, které považovaly za své. Zde se cítily pány a požadavky na podřízení se pražským Přemyslovcům nebraly dostatečně vážně. Tito drobní vládcové mimo kontrolu tak byli postupně na svých hradištích obleženi a poraženi. Po porážce pak byl celý rod tedy spíše jeho vládnoucí elita zničen a na jejich místo nastoupil představitel přemyslovců, který převzal na získanými lidmi a územím svrchovanou moc ve jménu Přemyslovců.

Pověstné je díky písemným záznamům vyvraždění rodu Slavníkovců. Tento významný rod se svými lidmi a hradišti žil na území, které ukazuje následující mapka:

Na jejich hlavním hradišti – sídle elity rodu v Libicích bylo živo už dávno před touto událostí. Nejstarší osídlení území je doloženo už z mladší doby bronzové. Vznik první osady na území Libice nad Cidlinou je datován do 6. století a souvisí už se slovanskou kolonizací. V 9. a 10. století bylo hradiště významným správním centrem a sídlem rodu Slavníkovců, kteří postupně ovládli jihovýchodní část pozdějšího českého státu. Rostoucí politický a hospodářský význam tohoto sídla znamenal také, zvýšenou koncentraci obyvatelstva, nepochybně spojenou se zvýšeným využíváním přírodních zdrojů území. Význam libického hradiště z části přetrval i po vyvraždění Slavníkovců v roce 995, kdy se sídlo dostalo do správy rodu Vršovců, věrných souputníků přemyslovců. Když na začátku 12. století stihl Vršovce osud Slavníkovců, stalo se předhradí vesnicí a později městečkem, kterým zůstalo dodnes. Akropole zůstala neosídlena a stala se pak při archeologickém výzkumu zdrojem mnoha informací o této pohnuté době.

Můžeme říci, že to jak se začali prosazovat Přemyslovci, byla úplně jiná koncepce řešení přerozdělování moci a vnitřního uspořádání státu než za Boleslavova předchůdce Václava I. Ten byl v tomto směru na tehdejší tvrdou dobu velmi shovívavý... Pokud vojensky porazil některého z dalších českých knížat, jeho území neobsadil a spokojil se s formálním slibem závislosti. Tyto sliby ale měly malou váhu a jejich reálnost se snižovala přímo úměrně jak se vzdalovala Václavova armáda. Tyto sliby pak často nebyly po odchodu knížecí družiny realizovány. Boleslav měl tři cíle:

- pevně ovládnout celé Čechy,
- zbavit neposlušná knížata vlády a dosadit na jejich území své knížecí správce.
- vybrat dostatek prostředků k vybudování silné armády a odstavit Sasko od možnosti Čechy zpoplatňovat.

Hradiště podřízených knížat byla zničena. Jsou na to archeologické důkazy. Na jejich místech po obnově nebo v jejich blízkosti při nalezení lepších míst, byla zřízena nová místa výkonu přemyslovské vůle. Šlo o místa jako Bílina, Doudleby, Kouřim, a to lokalita svatý Jiří, Litoměřice, Mladá Boleslav, Starý Plzenec, Sedlec, Prácheň, Žatec.

Prostřednictvím této hradské správy Boleslav pevně ovládal a řídil velkou část území samotných Čech. V jeho díle pokračoval jeho nástupce Boleslav II. Za jeho vlády tvoří území českého státu celé Čechy vyjma Chebska, Morava s celým poříčím Dyje, na jihovýchodě sahá jeho říše až k Váhu, do přemyslovského státu patří rovněž část Slezska, Krakovsko a také území zvané Červená Rus. Hranice ovládané přemyslovci na východě dosahují až k řece Bug. Na většině území však Přemyslovci nevládli přímo a na těchto územích se v té době hradská soustava přemyslovského typu nebuduje. Přitom na Moravě zvláště by pro to byly velmi vhodné podmínky.

Jak se postupně přemyslovská moc upevňovala a rostl jejich vliv na Evropské scéně, rostla i jejich fortifikační základna. Od první poloviny 11.století pak za vlády za Břetislava I, který vládl v Čechách v letech 1034 až 1055 byla dobudována hradská soustava i na Moravě. Bylo to dílo které trvalo 100 let, ale vyplatilo se. Z pevných hradišť schopných i delší obrany a pohyblivé kvalitní armády rostla přemyslovská moc a stát se upevňoval.

Na Moravu se ale musím maličko vrátit. Byla k Českému přemyslovskému státu trvale připojena v první polovině 11. století, knížetem Oldřichem. Vládl na ní jeho syn Břetislav. Po jeho smrti byla rozdělena na dva úděly. Olomoucký a Brněnský.

Následuje mapa rozdělení moravských údělů. Tyto úděly a jejich centrální hradiště se staly základem staré hradské soustavy na území Moravy.

Takže olomoucký byl určen k obraně proti působení Polska a Uher.

Brněnský byl určen proti Východní bavorské marce a později proti Rakouskému vévodství

Z brněnského údělu byl nakonec vyčleněn samostatný úděl znojemský úděl. V každém z těchto údělů pak až do konce vládl dědičně některý z boční větve Přemyslovců.

Fascinující na tom je i to, že v tomto rámci bylo osídleno vlastně celé území, které bývalo s nepravidelností a velkými časovými prodlevami, kdy se vracel prales, osidlováno jednotlivými kulturami několik tisíc let. Nyní byly vytvořeny podmínky pro to, aby osídlení už zůstalo trvalé což se nakonec potvrdilo. Toto území bývá označováno za staré sídelní území. Pohled do jakékoliv obecně zeměpisné mapy ukazuje, proč tomu tak bylo.

Jednalo se především o úrodné nížiny kolem Labe, dolní Vltavy, střední a dolní Ohře a kolem dolní Jizery a Bíliny. Na Moravě potom zahrnovalo jihomoravské úvaly a nivy střední a západní Moravy. Malá, ale významná stará sídelní oblast, známá jako tzv. Malá Haná, se nacházela na severozápadě Moravy v Boskovické brázdě. Na území českého Slezska se pak jedná o území řeky Opavy od Krnova směrem na Opavsko a Hlučínsko.

Hradská soustava pak umožnila v dalším období kolonizaci neobydlených území a tím další růst ekonomické síly státu. Bez pevného zázemí tvořeného opevněnými sídly, tedy hradišti, kde bylo možno kolonisty soustředit, vybavit materiálem a případně je ukrýt, pokud narazili na konkurenci, by toto nebylo možné.

Když byla stará hradská soustava dobudována, byla tvořena těmito centry:

ČECHY: Bílina, Čáslav, Děčín, Doudleby, Dřevíč, Hradec Králové, Chrudim, Chýnov, Kouřim, Litoměřice, Mělník, Netopice, Praha, kde byla dvě hradiště, Prácheň, Sedlec u Karlových Varů, Stará Boleslav, Stará Plzeň, Vraclav a nakonec Žatec.

MORAVA A SLEZSKO: Bítov, Brno, Břeclav, Olomouc, Přerov, Spytihněv, Znojmo a Hradec nad Moravicí ve Slezku.

Jak ale vypadaly tehdejší fortifikace? Pokusíme se na to najít odpovědi. Na území Čech to zpravidla byla impozantní stavba. Hradby vyrostly do výšky i do hloubky. Do hloubky pak dorostly do rozměrů, které si můžeme jen těžko představit. Hlavní hradba Bíliny dosáhla hloubky neuvěřitelných 19 metrů.

Už to nejsou jednoduché stavby. Jde o vysoce moderní kameno – dřevěno - hlinité konstrukce. Opět to evokuje vnější vlivy. Je možno si zde představit vliv velmi vyhledávaných a ceněných stavitelů z ruského prostředí, takzvaných „gorodniků“. Už od 9. století je vidět velmi pečlivý výběr místa. Málokdy ale využívají přirozené ochrany vodních toků, spíše jde o ochranu příkrých srázů. Potřeba zajistit co nejlepší obranu opět vedla k znovu objevení lokalit z hlubokého pravěku. Ty byly vybírány právě tak, aby i přírodní podmínky obranu podpořily, i když výstavbu mohly ztížit.

Zde musím uvést jednu důležitou informaci. Archeologicky je doloženo a potvrzeno písemným pramenem první použití zdiva na maltu při budování hlavní hradby u hradiště ve Staré Boleslavi. Technologicky se začala blížit doba hradů přechodného typu a potom hradů vrcholného středověku.

Neroste jen mohutnost opevňovacích staveb. Roste i rozloha opevněných ploch. Do těžce opevněných areálů je v 10. století zahrnuto i dříve neopevněné předhradí. Tím sice roste délka hradeb a příkopů, ale současně se zvětšuje útočištná funkce. I na opevněných plochách se objevují další menší fortifikace. Jde o vyčleněné plochy, kde jsou umístěny opevněné dvorce, které slouží jako sídlo místní elity. Byly to objekty opevněné palisádou a někdy příkopem. Byly v nich další stavby pro plnění více účelů:

- ubytovací
- hospodářské
- reprezentativní
- kultovní
- řemeslné

Takové dvorce se objevovaly, a to i velmi výstavné, na hradištích moravských.

Hradiště mohla plnit jak na Moravě tak i Čechách vícero funkcí. Každou zvláště, několik a někdy i všechny. Šlo o tyto funkce:

- vojensko–obranou
- sídelní pro knížecí elitu
- centra obchodu
- centra náboženství

Nejčastěji tyto funkce soustředila hradiště výše popsané hradské soustavy. V 11. a 12. století se potom objevila hradiště do té doby nevídaná. Měla za úkol střežit poprvé koncipované zemské hranice. Například hradiště Chlumec u Teplic, které stálo přímo v zemské bráně v ústí Nakléřovského průsmyku.

Na Moravě hradiště výšinného typu byla menší. Asi se stále ještě projevoval vliv zničení teritoria po obrovských povodních. Hradiště zde byla na ostrožnách a znovu v nížinných dispozicích. Byla většinou oválného tvaru. Většinou postrádají předhradí a jsou podstatně menší, než bývala Velkomoravská. Mají plochu jen 1 až 2 hektary. Výjimečně i 3 hektary.

Jejich opevnění se podobala velkomoravským skořepinovým hradbám s kamennou plentou, či správněji s čelní stěnou. Jsou doloženy i s dřevěnou roštovou konstrukcí a nalezeny byly i lehké fortifikace tvořené náspem a palisádou na jeho koruně.

Při archeologickém průzkumu královského hradu v Přerově byla nalezena hradba s vnitřní hákovou konstrukcí, jako zatím jediná na celém našem území. Je tak jedinečným dokladem obsazení Moravy polským knížetem Boleslavem Chrabrým v první polovině 11. století.

Takto vypadala i soustava pohraničních hradišť podél řeky Dyje. Zatímco na výšinných lokalitách je později vystřídají vrcholně středověké hrady, hradiště nížinná postupně zanikla.

To platí i pro Čechy. I zde na většině hradišť měly v dobách nastupujícího vrcholného středověku vyrůst kamenné královské hrady, které plnily stejný účel jako tato knížecí hradiště. Tím vznikla hradská soustava jiné kvality, ale stejného účelu, která sloužila k prosazování moci českých králů až do konce 13. století. Kolem hradů pak vznikala často soustava obydlených ploch, ze kterých začala vznikat středověká města. Ale to už je mimo rámec této práce.

Tím bychom měli zdokumentován rámcově historický vývoj na našem území v době zvané doba hradištní a nyní se můžeme podívat na to, jak vypadala samotná hradiště.

Podkapitola čtvrtá: POKUS O ROZDĚLENÍ HRADIŠT A ZJIŠTĚNÉ GEOMORFOLOGICKÉ TYPY HRADIŠTNÍCH LOKALIT

Už asi 150 let se odborníci snaží o to, aby se podařilo hradiště nějakým způsobem zatřídit do nějakých škatulek, aby se dala snáze popisovat. Bylo provedeno několik pokusů o zatřídění podle různých kritérií. Například:

- kritérium podle převládajícího materiálu hradeb na hradiště s kamennými, hlinitými či hlinito – dřevěnými hradbami či náspy. V 19. století pak byl jako druh hradby popisován i typ hradby spečené – dnes je považováno za jisté, že to nebyla stavební technologie- umělé spečení kamenů v hradbě ale důsledek nehody a nebo přímo bojových aktivit.

- kritérium umístění v terénu. Zde byla rozlišována hradiště ostrožná, výšinná, rovinná či blatná.

Dnes je uvažováno jinak. Jako hlavní kritérium je hodnoceno to, zda jde o:

A - fortifikaci lineární, která naopak představuje celkové využití rozsáhlé oblasti a její zajištění proti vnějším vlivům. Sem lze zahrnout právě starou hradskou soustavu.

B - fortifikaci bodovou, která představuje konkrétní požadavek na zajištění relativně malého prostoru pro určitý počet lidí. To že je bodová značí pouze a jen to, že je fortifikace omezena na určitý prostor. Ten mohl být menší než 0,5 hektaru až po hradiště která svými hradbami chránila i několikahektarovou plochu.

Bodové fortifikace pak jsou dnes členěny opět podle několika kritérií.

1. kritérium geomorfologické, tedy lidsky řečeno výběr podle, terénu které je obecně bráno jako nejpřesnější, protože není ovlivnitelné subjektivním pohledem výzkumníka. Zároveň je zde jasně vidět záměr budovatelů, definovaný výběrem plochy k založení obranných prvků.

2. kritérium nadmořské výšky. Zde je dělení jednoduché, jsou hradiště výšinná a nížinná. A tato se pak mohou dále rozlišovat podle kritéria prvního, dále pak podle tvaru a velikosti bráněné plochy.

Pravda je, že z pravěku známe jen výšinné opevněné plochy, které využívají pro podporu uměle budovaných překážek i převýšení lokality nad okolním terénem a strmost svahů alespoň na části obvodu hradiště.

Nížinná opevnění, kde by bylo k obraně využito jako hlavní přirozenou překážku vody či bažinatý terén, v Čechách nemáme v pravěku doložena vůbec – což neznamená, že zde nebyla a na Moravě máme několik sporných lokalit.

Tato opevnění se objevují až v době hradištní a zejména na Moravě jde o významnou skupinu hradišť.

Výběr tvaru polohy pak jakoby už dopředu předurčoval způsob fortifikace, vedení obranných linií a rozložení jednotlivých obranných prvků.

Geomorfolgické typy:

A/ hradiště na nepravých výšinách. Převýšení ze směru přístupu minimální s pojení s okolím jen úzkou šíjí, čímž se podobá ostrožnám, někdy částečná dominanta. Tento typ byl velmi vyhledáván v dobách hradištních ale je doložen i v pravěku.  Jako příklad poslouží Tetín, Chřešťovice, Levý Hradec, Praha–Bohnice či Brno-Obřany

Obrázek ukazuje pokus o rekonstrukci hradiště v Brně–Obřanech, o rozloze asi 19,7 hektarů. Zbytky fortifikace jsou doposud velmi dobře vidět na severním a východním obvodu. Byla nalezena a identifikována zcela bezpečně jedna klešťovitá brána, pozůstatky tří dalších nejsou až tak jisté. Hradiště mělo protáhlé a dobře opevněné předhradí, které sloužilo jako vstupní prostor. Místo bylo osídleno kulturou popelnicových polí, horákovskou kulturou z doby halštatu, v době laténské a dokonce i v době stěhování národů. Opevnění ale bylo postaveno pouze kulturou popelnicových polí v době bronzové.

B/ hradiště na izolovaných kopcích. Převýšení nad okolím i desítky metrů, ale z jedné strany téměř žádné. Příklady: Budeč, Závist, Stradonice, Katovice a jiné.

Nyní se podíváme na geografický plán hradiště v Katovicích, které nám poslouží jako příklad tohoto typu hradišť. Co se týká jeho opevnění, je to jedno z nedůmyslnějších a nejsložitějších a navíc velmi dobře dochované raně středověké hradiště. Z geografického plánu to až tak moc vidět ale není. Proto připojuji pokus o hmotovou rekonstrukci:

Opevněný areál je asi 8 hektarů velký. Z jihu je hradiště chráněno příkrým svahem, který převyšuje okolí o 80 metrů. Severovýchodní strana je pozvolně klesající a byla tedy postupně opevněna několika pásmy opevnění.

Nejvyšší a zároveň ústřední část, akropole byla opevněna po celém obvodu. Ze tří stran k akropoli přiléhalo svažité předhradí, které bylo po celém obvodu opevněno dvojitým pásem valů a příkopů. Valy jsou i dnes vysoké až 4 metry a dlouhé 433 a 424 metrů. Před tímto dvojitým opevněním pak bylo další vnější předhradí znovu opevněné valem i dnes vysokým i 5 metrů a příkopem, tentokrát o délce 640 metrů. Od prvního vnitřního valu pak vybíhá další val a směřuje k příkrému svahu na jihu. Zde mohlo být další předhradí nebo tato možná plocha pro ustájení a chov domácích zvířat.

V celé fortifikaci byly nalezeny dvě klešťovité brány a dvě brány čelní s věžovitou nadstavbou. Charakter hradeb, ze kterých jsou dnes citované valy nebyl doposud archeologicky zkoumán. Pouze se odhaduje, že byly s čelní kamennou stěnou a náspem s roštovou konstrukcí. Při pohledu na tuto rekonstrukci vidíme velmi promyšlený a vysoce efektivní fortifikační systém.

Nálezů je zde málo – vše nasvědčuje tomu, že šlo o prvostavbu někdy z 9. století, kdy se stalo součástí mocenského útvaru který se rozkládal ve středním Pootaví, spolu s hradišti Libětice, Nemětice a Řepice.

C/ Hradiště na izolovaných kopcích s výrazným převýšením. Převýšení je i o stovky metrů. Tyto lokality dominují širokému okolí a jsou viditelné ze vzdálenosti desítek kilometrů. Příklady: Vladař, Plešivec, Blaník a jiná. Zde se nedá jinak, musíme se alespoň letem světem podívat na hradiště Vladař. Takto vypadá daná lokalita v dnešní době:

Tato osaměle se tyčící hora byla přetvořena do podoby značně rozsáhlého, několikanásobně vnitřně členěného hradiště, chráněného příhodnou konfigurací terénu a mohutným obvodovým opevněním vybudovaným v několika historických obdobích. Na svazích kopce téměř po celém jeho obvodu se rozkládá složitý systém vnějšího opevnění, uzavírající celkovou plochu asi 116 ha. Fortifikace jsou tvořeny zdvojenými širokými příkopy, v některých úsecích doprovázených valem na vnitřní straně. Tyto valy jsou vlastně rozpadlé hradby. Celková délka všech fortifikací hradiště dosahuje až neuvěřitelné délky kolem 18,5 km. Geografický plán těchto fortifikačních prvků následuje:

Okraje plochého temene kopce chrání mohutné kamenné valy, které vymezují samostatnou vnitřní část hradiště, v podobě opevněné náhorní plošiny celkové rozlohy asi 14 hektarů. Uprostřed této pevnosti v pevnosti se nachází vodní zdroj, který byl umístěn v nejnižším místě plošiny a měl podobu velké – tedy s rozměry 45 krát 30 metrů - uměle vyhloubené cisterny zachycující dešťovou vodu.

Hlavní vstupy na planinu vedly klešťovitými branami od západu a severu, třetí vstup se patrně nacházel na jižní straně. Z vnitřní části hradiště byla vyčleněna dvě zvlášť opevněná návrší na jihozápadní a severovýchodní straně, považovaná za akropole. Nálezy zde jsou doloženy z doby:

- bronzové,
- halštatské,
- laténské a
- hradištní.

Vznik vnitřního opevnění se klade do pozdní doby halštatské až časně laténské, zaniklo požárem. Nejmladší fáze fortifikace s vnitřní konstrukcí z dubových trámů se jevila jako nejmohutnější a dosahovala šířky až 8 metrů. Výška podle hmoty destrukčního valu byla odhadnuta na 4 metry.

Nejstarším objektem, který byl vztažen k opevnění, je základová jáma pro dřevěný sloup, z jejíž výplně byl odebrán vzorek zuhelnatělého dřeva pro radiokarbonové datování, které poskytlo datum asi 1 400 let před naším letopočtem, což odpovídá mohylové kultuře střední doby bronzové. Pravděpodobně se jedná o pozůstatky nejstaršího ohrazení vrcholové plošiny Vladaře, které mohlo mít v této době podobu palisády s příkopem.

Vnější opevnění pochází zřejmě až z vrcholného středověku a na severní a západní straně bylo patrně ještě doplněno za pobytu švédských vojsk r. 1639.

V roce 2007 byla provedena průzkumná archeologická sonda v prostoru IV., tedy areálu předhradí – viz výše umístěný geografický plán - na břehu malé vodní nádrže vyhloubené v roce 1980. V sondě na břehu se následně podařilo objevit zvláštní roubenou konstrukci z pečlivě opracovaných dubových trámů, která vytvářela několik vzájemně propojených komor překvapivě dobře zachovaných do výšky 70 cm z původní neznámé výšky. Do dnešních dnů se dochovaly jen díky unikátním podmínkám v prostoru vlhkého a jílovitého prostředí prameniště.

V současném stavu znalosti celé věci zatím není zcela jasná jak tato konstrukce vypadala v plném lesku. Není ani jasný její původní účel, který však nepochybně souvisel s přítomným prameništěm. Poměrně složité dřevěné konstrukce mající podobu obdélných komor (v některých případech utěsněných na vnitřní straně nevypáleným jílem) mohly v místě pramenišť vytvářet soustavu retenčních nádrží. Při velkém plošném rozsahu celé struktury roubených komor nelze však hypoteticky v některých místech vyloučit ani provázanost s nadzemními dřevěnými stavbami. Tedy soustavu krytých nádrží pro zajištění dostatku vody pro celé hradiště.

Vodní zdroje měly v hrazených sídelních aglomeracích vždy velký strategický význam, což potvrzuje také fakt, že se celé prameniště nachází v silně opevněném prostoru předhradí. Unikátní dřevěné architektonické prvky lze pravděpodobně pokládat za jeden z nejstarších dokladů uměle vybudovaných vodních nádrží s výdřevou v širším středoevropském evropském prostoru.

D/ hradiště na ostrožnách, které vybíhají jako ramena z kopců nebo horských pásem. Příkladem jsou Vrcovice, Řevnice, Most nebo na Moravě hradiště Křižanovice.

Toto poslední hradiště jsem si vybral jako příklad. Je to i proto, že jsem vyrostl jen 8 kilometrů od tohoto místa a navíc okolo něj v okruhu 15 kilometrů je dalších 35 lokalit identifikovaných jako hradiště. Napřed si ukážeme leteckou černobílou fotografii. Je na ní vidět jak tato ostrožna vybíhá z většího masivu pahorků.

Následuje geografický plán hradiště:

Bylo to hradiště nevelké a plně respektovalo tvar ostrožny. Jeho svahy příkře spadají do roviny vytvořené řekou Litavou. Plocha hradiště je asi 1,9 hektaru. Na severovýchodním konci ostrožny byla centrální část , tedy dejme tomu akropole, velká asi 0,3 hektaru. Byla opevněna dvěma rovnoběžnými příkopy a valy - hradbami, které za nimi byly na vnitřní straně. Tyto jsou doposud viditelné v terénu. Byly to krátké ale mocné fortifikace.

- první příkop je široký 7,5 metru a hluboký až 2,1 metru. Val je nevysoký, od roviny terénu je jen asi 1,2 metru vysoký.

- druhý příkop je široký jen 2,5 metru, při hloubce 0,9 metru, ale následný val je široký 1,4 metru a šířka až 7 metrů.

Ale to není všechno. Leteckou prospekcí, tedy bez viditelných projevů na povrchu, byla zjištěna další čtyři pásma opevnění z různých dob a různé mohutnosti a asi 50 sídlištních objektů.Toto malé místo bylo tedy lidmi masivně využíváno po dlouhou dobu asi 400 let a asi zde lidé mohli díky úrodné půdě naplavené řekou Litavou v okolí hradiště dobře prosperovat.

Byl zde nalezeny artefakty z dob:

- kultury únětické z doby bronzové,
- kultury horákovské z dob halštatu

Jiný příklad takového hradiště je pak hradiště či vlastně přesněji keltské oppidum Staré Hradisko

Tomu jsem věnoval samostatnou práci, ale tato krásná rekonstrukce mě donutila tento pěkný kus rekonstrukční práce uvést i zde.

A jelikož je to skutečně nejčastější typ z hlediska geomorfologického kritéria, přidám ještě jednu krásnou rekonstrukci. Jde o hradiště Kouřim II na lokalitě svatý Jiří.

Jde o hradiště postavené Přemyslovci po likvidaci hradiště ve Staré Kouřimi, které patřilo Slavníkovcům. Bylo postaveno na protáhlé trojúhelníkové ostrožně nad soutokem říčky Kouřimky a Ždánického potoka.

Před přemyslovskou výstavbou zde v době halštatu byla neopevněná osada. Hradiště zde vybudované bylo velké asi 6, hektaru.

Bylo opevněno mimořádně masivní hradbou. Byla široká 10 až 12 metrů. Měla kamennou čelní stěnu sinou asi 2,5 metru a z odstupňované hradební konstrukce složené ze dvou traktů. Ten bližší ke kamenné stěně byl komorové konstrukce a ten poslední byl konstrukce roštové.

Bylo centrem duchovního působení, správním centrem – byl zde vložen dvorec opevněný palisádou. Hradiště plnilo hlavně funkci správní. Byl zde přemyslovský správce, konaly se zde soudní úkony, pravidelné trhy a dokonce se zde razily krátkou dobu i mince, to v roce asi 1015 až 1035.

Ve 12. století se zde dědičně usadili Děpolticové, pobočná větev Přemyslovců. tento rod se nakonec rozhodl postavit Přemyslovcům na odpor a to vedlo k nelítostné válce . V roce 1223 bylo dobyto vojskem Přemysla Otakaara I a zaniklo. Vše zlé je ale k něčemu dobré – zanedlouho na druhém břehu Ždánického potoka bylo založeno město Kouřim.

E/ hradiště na ostrožnách vymodelovaných v rovinatém terénu roklemi s potoky, nebo říčkami. Asi nejčastější typ hradiště. Příklady: Brno–Líšeň, Hostim, Křivoklát, Tetín a další.

Pro příklad tohoto geomorfologického typu jsem vybral hradiště v Brně-Líšni.

Jelikož jsem neobjevil nikde možnou rekonstrukci, musí nám postačit geografický plán, který vidíte. Tak hradiště bylo vybudováno na ostrožně vytvořené řekou Říčkou a jejím bezejmenným přítokem. Od roviny, kde bylo předhradí, je ostrožna oddělena úzkou, asi 30 metrů širokou šíjí. Svahy ostrožny jsou příkré a převýšení je i 60 metrů.

Za příčnou hradbou v nejužším místě se nacházela centrální část hradiště o ploše asi 4,5 hektaru. Bylo po obvodu opevněno lehkou fortifikací a mělo jen jednu bránu. Příčná fortifikace a další příčná fortifikace asi 150 metrů před ní nejsou v terénu už díky zemědělské činnosti viditelné.

Dobře se zachovalo opevnění předhradí, které nakonec způsobilo, že celková opevněná plocha hradiště byla asi 28 hektarů. Opevnění předhradí bylo realizováno příkopem širokým 2 až 4 metry a hlubokým asi 2 metry. Za příkopem následovala hradba pravděpodobně skořepinové konstrukce.

Místo bylo obýváno dlouhodobě. Byl nalezeny artefakty kultury s malovanou keramikou ze starší doby kamenné, jevišovské kultury z mladší doby kamenné, kultur popelnicových polí z doby bronzové, z doby laténské, stěhování národů i doby hradištní. 4sování jednotlivých opevnění bylo takové:

- v pozdní době kamenné byl vybudován příkop na úzké šíji
- pozdní doba bronzová opevnila obvod ostrožny
- v době hradištní pak vznikla dvě říčná opevnění které postupně zvětšoval plochu hradiště o dvě předhradí.

F/ hradiště na rozeklaných okrajích rozlehlých planin nebo terénních tabulí nad níže položeným terénem. Častý v halštatu a laténu a v době hradištní. Příklady: Nemětice, Hrazany, Praha-Hradčany, Hluboká nad Vltavou a další. Pro ukázku jsem si vybral hradiště v Něměticích

Hradiště Hradec u Němětic - umístěné na okraji terasy nad řekou Volyňkou s malou ostrožnou bylo malé a spíše než označení hradiště by sneslo označení opevněný dvorec. Ale to není až tak důležité. Víme, že bylo osídleno ve dvou obdobích. A protože vše, co bylo zjištěno, je pro tuto práci důležité, podíváme se na to pečlivěji.

Osídlení první: doba halštatská,osídlení v letech asi 580 až 480 před naším letopočtem.

V této době bylo hradiště na východní a jižní straně dobře chráněno strmými svahy, proto bylo na tomto místě opevnění omezeno pouze na lehčí formy dřevěného ohrazení. Na přístupné severní a západní straně bylo hradiště chráněno v této době příkopem a palisádou. Příkop, široký 4 až 5,8 m a hluboký 0,6 až 1 m, byl umístěn vně ohrazení ve vzdálenosti 6-12 m od palisády. Dřevěná palisáda byla ale dvojitá, postavená z kůlů zahloubených do země a s vnitřním prostorem vysypaným hlínou. Tím získala charakter lehčí skořepinové hradby. Opevnění vymezovalo plochu o rozměrech přibližně 70 x 140 m. Brána byla umístěna na západní straně opevnění.

Němětické hradiště bylo, jak jsem uvedl, spíše opevněným dvorcem, tak jak je věda zná ze sousedních Bavor a z našeho území. Nález luxusních předmětů pak svědčí o možnosti vyššího postavení obyvatel této pevnůstky. V době halštatské toto místo zaniklo bez zjevných příčin

Osídlení druhé: doba hradištníod druhé poloviny 9. století do zániku na počátku 10. století

Uteklo 1200 let a na tuto lokalitu pohlédlo oko nového stavitele. Možná rozeznal stopy starého opevnění, možná si jen tak jako jeho předchůdce všiml velmi dobré polohy. A toto místo bylo znovu osídleno a opevněno. Opevnění slovanského hradiště bylo vybudováno na stejném místě jako opevnění předchozí, halštatské. Místo palisády tu však v této době stála již opravdová dřevohlinitá hradba s čelní kamennou zdí. Příkop před hradbou obnoven nebyl. V této době bylo hradiště rozděleno na dvě části příkopem 8 metrů širokým a 1,3 metru hlubokým, lemovaným palisádou. Brána do vnější části hradiště byla umístěna v jihozápadním rohu hradiště, brána do vnitřní části v jižní části valu.

V přední části hradiště, které asi sloužilo pro vojenskou posádku a ustájení zvířat, byly objeveny pozůstatky pouze jedné stavby, v jihozápadním rohu opevnění vedle brány, jež je možné interpretovat jako strážní domek. V druhé části hradiště - akropoli, v jeho centru, stála jedna či dvě větší stavby s kamennou podezdívkou, snad sídlo vládce. Ostatní stavby byly situovány při severovýchodním obvodu akropole.

V době hradištní se zdá, že jednou z hlavních funkcí obnovené pevnůstky byl dohled nad obchodní stezkou, který jistě vyžadoval stálou vojenskou posádku. Vnitřní část dvorce s jeho zástavbou kamennými podezdívkami by mohla být dokladem přítomnosti slovanské elity a snad i dokladem toho, že zde mohlo být knížecí sídlo.

Tato pevnůstka u Němětic byla zničena vojenskou akcí. Je vidět, že byla opuštěna ve velké rychlosti, o čemž svědčí velké množství nálezů i takových předmětů, které by při pokojném opuštění místa byly určitě vzaty s sebou. Dalším důkazem násilného zániku jsou stopy po požáru a nález téměř stovky železných hrotů šípů. Když vezmeme v úvahu, že převážná část vystřelených šípů byla vítězi sebrána odnesena po boji, musela být o toto místo svedena tvrdá bitva. I to by mohlo svědčit o tom, že toto místo v obou epochách, ale hlavně v době hradištní, bylo velmi významné.

G/ hradiště na okrajích nebo dlouhých liniích vrcholových partií hřbetů nad soutěskami a průsmyky. Příklady: Hradec u Dobříše, Točník, Hrazany.

Pro ukázku jsem vybral hradiště Hrazany. Jde o hradiště vybudované na ostrohu, který je tvořen vrcholovými partiemi kopců Doubí a Červenka a sedlem mezi nimi. Celý masiv byl původně obklopen Vltavou, dnes je zde hladina Slapské přehrady.

Na tomto místě byly objeveny artefakty z období :

- eneolitu
- knovízské
- štítarské doby

Z doby halštatu bylo lokalizováno v sedle několik rozptýlených dvorců ale nebyla zde ani z jedné doby lokalizována fortifikace. některé náznaky však ukazují, že už v této době se mohla zrodit a být částečně dobudována samostatná obrana okolo jednotlivých kopců.

Stavba keltského oppida byla, podle nejnovějších archeologických hodnocení, zahájena okolo poloviny druhého století před naším letopočtem. Za místo bylo vybráno sedlo mezi dvěma vrcholy Doubí a Červenka obtékanými Vltavou a Mastníkem. Prvotní obvodové opevnění uzavíralo prostor o rozloze zhruba 30 ha. V průběhu doby došlo k rozšíření plochy chráněné fortifIkací na 39 ha. Celý prostor bývá členěn na čtyři části:

- předhradí na severním svahu Červenky s branou mající svůj význam ve znásobení ochrany pravděpodobně hlavního vstupu do oppida;
- vrchol Červenky se vstupem do oppida a obydlenými jižními a jihovýchodními svahy;
- sedlo okolo Hrádnice nazývané také střední úval;
- vrcholová část Doubí a severní až severovýchodní svahy Vše by snad mohlo být vidět na následujícím geografickém plánu.

Průběh hradeb je vidět dostatečně jasně.

V budování hradeb je vidět dvě rozdílné fáze, které jak se zdá proběhly vždy najednou, v krátkém období po celém opevnění oppida..

Starší hradba byla typu zvaného „ Pfostenschlitzmauer“ a zde je pokus o její rekonstrukci.

Byla to náročná a nákladná stavba. Hradba má na obou stranách stejné kamenné zdi se svislými trámy. Použitá technika je známa již ze starších pravěkých fortifikací a dosahovala šířky 5-6 m. Trámy v čelní zdi, kolem nichž byly skládány a lícovány kameny, členily líc na bloky, podle místa namáhání, široké 90-120 cm. Ve svislých trámech byla zakotvena příčná dřevěná konstrukce jdoucí do násypových vrstev uvnitř hradby. Šikmo uložené trámy byly v tělese zatíženy a obloženy kameny. Také na vnitřní straně hradby byla v destrukci patrná zeď. Předpokládá to velmi dobrou znalost technologických postupů a mimořádně dobrou organizaci práce.

Ve starší fázi opevnění na Doubí přidržovala zadní stranu hlinitých násypů stěna z vodorovných trámů. V některých úsecích obvodového opevnění na svahu nad Vltavou je předpokládána palisáda.

Druhá fáze opevnění byla oproti tomu už velmi úsporná. Čelní zeď mladší hradby byla založena níže na svahu před pobořené čelo starší hradby, které bylo využito jako její těleso. Původně byla široká asi10m a dosahovala patrně výšky až 4-5 m.

Osídlení trvalo asi 400 let a bylo asi poměrně poklidné. A poklidné bylo podle všeho i celkové opuštění celé lokality někdy v době 30 až 20 let před naším letopočtem. Místo zůstalo neobydleno až do 14 století naší doby.

H/ hradiště na ostrožnách nebo plochách vytvořených v rovných plochách mladším vodním tokem. Příklady: Libice, Kozly, Stará Boleslav, Velký Osek a další. Tento typ je lokálně omezen jen na horní tok Labe a dolní toky Cidliny, Ohře a Vltavy.

Pro ukázku jsem vybral původní slavníkovské, později vršovské a nakonec přemyslovské hradiště Libice.

První obrázek, v horní části ukazuje lokalizaci tohoto významného hradiště na území České republiky. V dolní části je pak jeho velmi netypický tvar. Pod označením A je bývalá hlavní část hradiště, tedy snad akropople, pod označením B je bývalé předhradí, které nakonec bylo také opevněno a dnes už celé zmizelo pod zástavbou městečka. Tvar je velmi zajímavý a zaručoval, že po případném dobytí předhradí bylo nutno udržet jen velmi úzkou šíji, než by se nepřítel dostal do hlavní části hradiště.

Druhý obrázek ukazuje, jak vypadá dnešní podoba akropole tohoto velkého dvoudílného hradiště.

Na obrázku je jasně vidět, že převýšení nad okolím je malé ale výrazné a hlavně, že vybudovaná hradba využívající vodní tok jako příkop, byla dostatečnou fortifikací. Koneckonců hradiště nikdy nebylo dobyto útokem ale vždy zradou a lstí.

Byly zjištěny dvě fáze opevnění. Starší opevnění bylo tvořeno hliněnou hradbou s roštem a vnější kamennou zdí. Ve druhé fázi byla postavena hradba se třemi řadami komor o šířce 4,5 m a vnitřní i vnější hradební zeď byla vystavěna z opuky. Před hradbou probíhal široký příkop.

Celková opevněná plocha hradiště v Libicích nad Cidlinou byla určena na asi 28 hektarů.

I/ hradiště v podobě opevněného terénního bloku. Jde o výrazné útvary vzniklé erozí nebo jinou geologickou činností ze sedimentů. Příklady: Úhošť, či Tmaň na útvaru zvaném Kotýz.

Pravěké a středověké hradiště Kotýz, správněji nazývané Tmaň, je situováno na západním výběžku hřbetu Zlatý kůň.

Hradiště Kotýz bylo na své jižní a západní straně přirozeně chráněno téměř kolmými vápencovými skalami, místy až 42 m vysokými, které se tyčí nad Suchomastským potokem. Na těchto dvou stranách tedy nebylo potřeba budovat umělé opevnění. Na severní straně je hradiště opevněno spíše symbolicky opevněním, které je v terénu dnes již málo patrné. Pouze 65 m úsek je lépe rozpoznatelný, a to v podobě nízkého valu, tvořeného volně vrstvenými kameny. Nejlépe dochované opevnění se nachází na straně východní, kde je tvořeno dvěma příčnými valy, vnitřním a vnějším. Vnější val s kamenným jádrem dosahuje délky 240 metrů, výšky 1,5 m a šířky 4-5 m. Vnitřní val je souběžný s valem vnějším, je 110 m dlouhý a byl patrně postaven až dodatečně, čemuž nasvědčuje velmi ostrý úhel napojení na vnější val. Vnitřní val, taktéž s kamenným jádrem, dosahuje dnes výšky 2,3 m a šířky 5-7 m.

Najít geografický plán hradiště se mi zatím nepodařilo. Snad pro představu poslouží tato fotografie.

Hradiště se nacházelo skalnímú tvaru v levé části fotografie.

Hradiště Kotýz bylo využíváno ve třech etapách:

- v pozdní době bronzové lidem knovízské kultury
- ve starší době železné lidem s kulturou halštatskou
- dále pak ve střední době hradištní Slovany

Opevnění nebylo bohužel zkoumáno, a tak chybí doklady, které by pomohly určit, ve které době bylo opevnění hradiště vybudováno.

J/ hradiště v náplavových územích, meandrech řek. Převážně na jižní Moravě. Příklady: Mikulčice, Pohansko.

Jako první se podíváme na hradiště v Mikulčicích. První obrázek ukazuje jeho geografický plán a druhý obrázek ukazuje jeho rekonstrukci podle provedených archeologických výzkumů.

Centrální část hradiště, označená jako Valy byla opevněna v dobách největšího rozmachu mohutnou hradbou širokou asi 7 metrů. Byla skořepinové konstrukce s hlinitým hlavním tělesem vyztuženým dřevěnou konstrukcí. Čelní stěna byla kamenná. Předhradí bylo opevněno lehčí fortifikací, ale není jisté jak přesně vypadala.

Bylo to za doby Velkomoravské velmi významné hradiště. V samotné opevněné ploše velké asi 10 hektarů a celé aglomeraci o ploše asi 40 hektarů bylo identifikováno 12 kostelů a několik velmožských dvorců.

V dobách před příchodem Slovanů byla lokalita osídlena postupně 11 kulturami včetně nálezů z doby římské. Osídlení tak s přerušeními trvalo asi 4000 let , pokud počítáme zánik osídlení kolem 11. století našeho letopočtu

Následuje rekonstrukce vzhledu hradiště Pohansko u Břeclavi. Je to skvělý kus práce. Toto hradiště mělo opevněnou plochu velikou asi 28 hektarů a bylo opevněno hradbou širokou asi 5,5 až 6,5 metru. Čelní stěna byla kamenná, za ní následoval hlinitá násep a ten zpevňovala zezadu dřevěná stěna. Předhradí byla opevněna palisádami.Toto hradiště bylo vybudováno na počátku 9. století

V areálu tohoto hradiště byl nalezen samostatně opevněný dvorec. Měl plochu asi 1 hektar a byl opevněn palisádou

V prostoru dvorce byly nalezen pozůstatky kostela. Bylo to sídlo představitelů místní elity a dokonce i její hlavní reprezentační a ubytovací objekt byl opět opevněn palisádou. Dvorec tak zcela jistě plnil tyto funkce:

- ubytovací
- hospodářskou
- reprezentativní
- kultovní

Tímto bych tak nějak ukončil tento díl. Myslím si, že už toho o hradištích, tomto stavebním fenoménu, který dokonce dal pojmenování šesti stům let naší vlastní historie, napsat nedokážu. Pokud mi zůstala nějaká energie, tak bych časem připojil kratší pojednání o infrastruktuře hradišt jako fortifikačních prvků a o jejich dobývání.

Každopádně jde o mimořádné stavby. Všichni obdivujeme egyptské pyramidy. A je to správné. Jde o mimořádný stavební čin. Ale myslím si, že opevnění hory Vladař v délce více než 18 kilometrů je, co se týká motivace, nasazení a provedení činem stejně mimořádným, a přitom nám zůstává téměř neznámý.

Podařilo se mi splnit jeden z mých cílů. Provedl jsem vás několika tisíci let naší historie. Myslím si, že je to historie, za kterou se nemusíme stydět. Děkuji vám všem, kteří jste se touto nekonečnou prací dokázali prokousat. Přivítám jakékoliv doplňky, náměty a také kritiku.

Zdraví vás Pátrač

Zdroje
M. Chytráček, Výšinná sídliště doby halštatské a laténské v západních Čechách
Sklenář, Karel – Sklenářová, Zuzana – Slabina, Miloslav,
Encyklopedie pravěku, Praha 2002
Pavlů, Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit,
Praha 2007
Encyklopedie hradišť v Čechách., kolektiv autorů, Libri , 2006
Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezku, Miloš Čižmář, Libri , 2006
Dějiny pravěku I,II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání
Lutovský, M. Otázky neolitu a eneolitu, Praha 2004.
Mapy a některé obrázky jsem čerpal i odtud:
http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/
Něco jsem čerpal jako inspiraci k de hledat i z toho postu:
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992
Jiří Waldhauser, Encyklopedie Keltů v Čechách, Praha 2001
Petr Drda – Alena Rybová, Keltové a Čechy, Praha 1998

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více