Konflikt v Severním Irsku v kulturně-historických souvislostech: 5 Kulturní a politické pozadí

Autor: Bc. Lucie Hladíková 🕔︎︎ 👁︎ 19.608

Pro pochopení situace v Severním Irsku je důležité seznámit se se skutečnostmi, které konfliktu předcházely nebo jsou jeho přímou součástí. Konflikt v Severním Irsku je považován za konflikt etnického charakteru především z důvodu rozdílných náboženských společností zde žijících a jejich rozdílných kultur a zaměření, avšak ani toto označení není jednoznačné.

5.1 Definice etnického konfliktu a role náboženství

Dle americké sociologie v meziválečném období byl pojem „etnický“ spojen s kulturními zvláštnostmi ve významu rasovém, kulturním a národnostním a současně tento termín souvisí se společenskou uzavřeností. Dnes se pod termínem „etnická skupina“ rozumí taková skupina, která má vlastní identitu a kulturní tradici a zároveň je součástí většího společenství. Existují různé teorie důvodů, proč ke konfliktům dochází[15]:

  • Strukturální faktory – slabé státy, vnitrostátní bezpečnostní obavy
  • Politické faktory – diskriminační politické instituce, politika elit
  • Ekonomické a sociální faktory – ekonomické problémy a diskriminace
  • Kulturní a perceptivní faktory – kulturní diskriminace, problematické dějiny
Reklama

Mnohé etnické konflikty jako etnické původně nevznikají, avšak mohou se za určitých okolností v etnické změnit, a to nejčastěji v zemích, kde jsou přítomny dvě silné etnické skupiny. Z počátku konfliktu ho doprovází problémy na první pohled s ním přímo nesouvisející, jako je ekonomická krize, postupná geografická separace či růst nedůvěry a diskriminace. Často dochází i k manipulaci s kulturní pamětí s cílem dávat vinu na druhou stranu. V Irsku lze tento jev pozorovat výrazně hlavně ve školství[16].

Ve většině případů podobného typu nastupuje konfliktní přístup k řešení, čili nastolení hegemonické kontroly, např.: separace komunit, nerovnost příležitostí v zaměstnání, politická nadřazenost, ekonomická diskriminace. Pokud má dojít k usmíření, musí se stanovit určité podmínky splnitelné pro obě strany sporu, dále se zajímat o společné cíle, často vzájemně komunikovat, navést vzájemnou důvěru a respekt a společně řešit nastalé problémy. K realizaci tohoto postupu je především klíčová podpora ze stran autorit[17].

Díky existenci několika větších kultur na území Severního Irska jej lze jednoznačně zařadit mezi oblasti multikulturních společností, i když ne tak rozmanitých, jako například Kanada či USA. Severní Irsko můžeme označit za „bikomunální společnost“, v níž početní dominance je na straně protestantů, avšak v rámci celého ostrova jsou mnohonásobně převýšeni počtem katolíků. Protestanté tvoří 63% celkové populace, zatímco katolíci zbývajících 37% z celkového počtu 1,5milionu obyvatel Severního Irska[18].

Vedle faktu, že komunita Severního Irska může být považována za homogenní např.: v jazykových oblastech (běžně se zde hovoří převážně anglicky), existují i další důležité dimenze, kde se společnosti poněkud liší. Rozdíl vidíme i ve volnočasových aktivitách, které jsou podporovány jednou z náboženských skupin, např.: katolíci preferují „svoji“ irskou hudbu, zatímco protestanté dávají přednost ne tradičně irským skladbám, jako je rock či americký folk.

Protestantská filozofie je zaměřena na individualismus a puritánské smýšlení mezi některými protestanty, např.: preference soboty jako dne klidu, může způsobovat konflikty s katolickou menšinou, jejímž svatým dnem je neděle. Jednalo se o takové „drobnosti“ jako je zavření dětských hřišť na neděli. Katolíci jsou považováni za obecně méně nepřátelské k protestantskému náboženství než je tomu naopak. Protestanti viděli katolicismus jako zlo, které musí být vymýceno.

Reklama

Náboženství je hlavním znakem určujícím etnickou příslušnost, přičemž víra a etnicita má kořeny již v 16. a 17. století. Římskokatolické křesťanství se datuje od roku 1054, kdy se západní část církve odloučila od její východní části. Ortodoxnější protestantské křesťanství se vyvinulo v 16. století jako reakce na katolickou tradici. Jedná se o souhrn nauky a církevní život s přesvědčením, že lidé jsou přímo spojeni s Bohem v protikladu ke kněžské hierarchii katolíků, kteří věří v jednu hlavu církve, jíž je papež. Pramenem katolické církve je Bible a církevní tradice[19]. Země je tedy rozdělená na dva tábory, jejichž hranice se dnes snaží političtí představitelé i běžní občané smazat a překonat pomocí dobrovolných i vládních programů.

Ani mezi těmito hlavními náboženskými skupinami není jednotnost. Dříve se dokonce i některé skupiny zabývaly jinými činnostmi. Příkladem může být anglikánská a presbyteriánská větev protestantského náboženství. Zatímco presbyteriáni ovládali obchod a průmysl, někteří, ale jen menšina, se živili jako farmáři a dělníci v Belfastu.

Anglikáni zastávali důležité posty v irské státní správě nebo se pohybovali v obchodní či právní sféře a vlastnili rozlehlé pozemky. Protestanté využívali svých kontaktů ve Velké Británii a tato návaznost byla původcem vlivu britské kultury na ostrově. Zastávali ideu unie popřípadě dostatečnou politickou kontrolu nad Severním Irskem. Pro irské protestanty byli Irové podřadným a zaostalým národem. Ovšem katoličtí Irové vnímali situaci jinak a prosazovali svůj historický nárok na vlastní samosprávu.

Z této názorové neshody plyne silné rozdělení obou kultur a rozvoj separace obou etnik, mezi nimiž se dodnes dodržuje endogamie[20]. Školství bylo po dlouhou dobu taktéž rozdělené, soustředily se na výuku vlastního pohledu na historii, vlastní kultury či sportovních aktivit. Jedná se spíše o symbolické než viditelné rozdíly.

Na základě prováděných průzkumů veřejného mínění se protestanté na rozdíl od katolíků necítí být Iry a stále inklinují k Velké Británii. Garanty politického a kulturního rozdělení jsou dodnes církve (náboženství) a populace je stále hodně nábožensky založená.

5.2 Představení důležitých politických stran

Neméně důležité je představení politických stran aktivně zapojených do sporu a následně mírového procesu. Severní Irsko bylo, jak je z předchozí kapitoly již známo dlouhou dobu pod přímou kontrolou Velké Británie (přímá vláda nastolena v 70. letech a trvala dlouhých 30 let s krátkými intervaly sdílené vlády).

Dalo by se říci, že severoirský systém politických stran, ať už před či po roce 1970, byl vždy nějakým způsobem výjimečným případem. Pro irský systém je charakteristická téměř úplná absence relevantních britských stran, spíše irské strany s britskými spolupracovaly nebo rozhodovaly pod britským dohledem. Z větších a vlivnějších samostatných stran se např. jednalo o Unionistickou stranu Spojeného Království, tzv. UKUP založenou roku 1995 Robertem McCartneym.

Irská parlamentní soustava je složena ze dvou subsystémů, a sice protestantsko- loyalistického a katolicko-nacionalistického. Sektory voličstva hlasující mimo toto hlavní vymezení mají velmi malý význam. Podíváme-li se blíže na role obou formací, je patrné, že existují určité hegemonistické tendence unionistických formací, poněvadž protestanté po potvrzení oddělení severní části ostrova od jihu nabyli dojmu vlastní dominance, taktéž díky většině, kterou tímto tvořili. V případě Severního Irska se tedy jedná o silně polarizovaný multipartismus, kde je výsadní postavení doposud hájeno unionistickými stranami. Z dříve jmenovaného protestantsko-loyalistického sektoru hrála významnou roli především Ulsterská unionistická strana (UUP) a Demokratická unionistická strana (DUP) vedená Ianem Paisleyem[21]. Menší frakce a dočasná unionistická uskupení nemají sice značný podíl na moci, ale jsou součástí většího sektoru. Ulsterská unionistická strana byla založena roku 1905 jako strana pořádku. Ovlivňování politiky ze strany VB bylo zajišťováno propojením UUP s britskými konzervativci. Mezi hlavní cíle se řadila obhajoba institucionálního uspořádání a sympatizace s rozhodnutím vytvoření svazku VB a Irska. UUP vytrvala bez jakýchkoli větších otřesů do 60. let, avšak eskalace konfliktu a expanze hnutí za lidská práva zamezila dalšímu plynulému vývoji a dala podnět k odštěpení frakcí[22].

Na základě dohody ze Sunningdale (1973) měla UUP podíl na ustavení protestantsko-katolické vlády se Stranou spojenectví a Sociálně demokratickou a dělnickou stranou. V rámci protestantského sektoru také panovaly neshody a byla znát značná rivalita mezi UUP a DUP, která byla ještě podnícena zvolením Iana Paisleyho do Evropského parlamentu. Obě strany jsou však důležitým článkem a činiteli ovlivňující dynamiku vývoje severoirské stranicko-politické scény. Stejně tak jako katolický sektor, o němž bude pojednáno níže, jsou i některé strany protestantského křídla propojeny s paramilitaristickými loyalistickými organizacemi.

Reklama

Co se týče katolicko-nacionalistického sektoru, zde hrála nejdůležitější roli Sociálně demokratická a dělnická strana (SDLP) a Sinn Féin resp. prozatímní Sinn Féin, která vznikla v souvislosti s rozštěpením IRA na oficiální a prozatímní. SDLP byla zastupována umírněnými nacionalisty z více stran. Jednalo se především o levicově centristickou stranu, která kladla důraz na občanská práva. Jakožto nejvlivnější strana „druhého tábora“ měla, stejně jako UUP mezi loyalisty, hegemonní postavení mezi nacionalisty.

Rozštěpením IRA na PIRA a OIRA (prozatímní a oficiální) v 70. letech 20. století vznikla i prozatímní a oficiální Sinn Féin. Radikální PSF zaujala silně protibritský postoj a slavila tak úspěch v získání převahy nad OSF, jež se později přejmenovala na Dělnickou stranu. PSF se svojí kampaní a spoluprácí s PIRA dostává do popředí a je v Irské republice marginální, zatímco OIRA i OSF byly zatlačeny do pozadí. Mezi lety 1981 a 1982 se dokonce PSF podařilo zmobilizovat katolicko-nacionalistickou veřejnost, která silně reagovala na protestní hladovku ve věznicích v Ulsteru. PSF tímto rozšířila svůj okruh přívrženců a potencionálních voličů. V poslední době dokázala aktivitu i Dělnická strana ziskem dvou mandátů v Severoirském fóru.

Pro shrnutí tedy v Severním Irsku existují dvě hlavní strany politického spektra, jedná se o dvojice UUP a DUP a v opozici stojící SDLP a SF. V poslední letech jsou zaznamenány určité posuny v poměru sil ve prospěch posílení pozice Sinn Féin (viz. graf č. 2).


Graf č. 2: Volební spektrum od roku 1973 do roku 2004 s výrazným nástupem Sinn Féin po hladovkách v roce 1982
Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/grecent.htm

5.3 Podporované kulturní programy

Irskost“ a katolicismus byla slova, která by se dala ve 20. letech 20. stol. považovat za synonyma. Katolíci v Irsku nebyli jen národnostní menšinou, ale semknutou skupinkou se zázemím v Irské republice, kterou spojovala nedůvěra v Severní Irsko (Irská republikánská armáda se dokonce pokusila zmocnit se vlády na celým Irskem). Naopak protestantismus byl spojován s „britskostí“. A právě kultura je prvkem, který hraje dnes velkou roli v podpoře spolupráce a vzájemného respektu.

Bezprostřední reakci umělců na život ve společnosti procházející obrovskou sociální a politickou změnou a komunálním násilím představovala témata a obrazy souvisejícími s konfliktem. Vyjadřovali svá stanoviska a zachycovali situaci vycházející z konfliktu, ale neprovokovali státní správu ani bezpečnostní složky až na některé obrazy a literaturu, jež musely být cenzurovány, např.: obrazy zobrazující události Krvavé neděle byly cenzurovány ulsterským muzeem, taktéž zobrazení republikánského hladovkáře jako trpícího Krista od Richarda Hamiltona (viz. obr. č. 5). Obrazy a jiná forma umění měly spíše dočasnou povahu zprávy o situaci, velmi málo jich mělo propagandistický účel. Na druhou stranu oblast literární se do dění mnohem více zapojovala tématy přímo spojenými s konfliktem.

Někteří umělci vykazovali spíše tendence k ignoraci konfliktu, snažili se tímto poukázat na jeho iracionalitu a dokázat vinu obou stran. Jiní seznamovali se svými bezprostředními zkušenostmi, na základě kterých byl založen festival „West Belfast Community Festival“ konající se každoročně od roku 1988. Festivalu jsou přítomni spisovatelé, herci, umělci a cílem je seznámit s kulturou protestantské pracující třídy.

Až Anglo-irská dohoda z roku 1985, která formalizovala spolupráci mezi britským a irským parlamentem, oficiálně zmínila důležitost kultury – nově byl kladen důraz na oprávněnost rozdílů kultur. Dohoda řešila především otázky politiky a bezpečnosti, ale také témata vztahující se ke kulturním rozdílům. „Dohoda bude soustavou, v rámci které vláda Spojeného království a Irská vláda budou spolupracovat na přizpůsobení práv a identit obou tradic, které v Severním Irsku existují.[23]

Dohoda má mimo jiné také chránit lidská práva, předejít projevům diskriminace, podporovat kulturní dědictví obou komunit a umožnit používání vlajek a symbolů zrušením dříve nastoleného Zákona o vlajkách a symbolech (Flags and Emblems Act). Irové dosáhli i možnosti znovu uvádět irské pojmenování u názvů ulic. Sama britská vláda představila svůj program pro zlepšení mezikomunitních vztahů, jehož hlavními cíly jsou podpora příležitostí ať už pracovních či jiných, zavázala se tolerovat kulturní pluralismus v oblasti a napomáhat zajištění rovnosti příležitostí pro ženy a muže, stejně tak pro katolíky a protestanty. Pro podporu plnění těchto cílů přes programy a politiky byla založena Jednotka pro komunitní vztahy (Central Community Relations Unit – CCRU), Rada pro komunitní vztahy (Community Relations Council – CRC) a Skupina kulturních tradic (Cultural Traditions Group), která obdržela i menší dotace na podporu větší tolerance a kulturní rozmanitosti a v pozdější době byla zahrnuta pod CRC.

Mezi další důležité dokumenty podporující mírumilovné soužití a spolupráci patří Velkopáteční (Belfastská) dohoda, o které bude blíže pojednáno v dalších kapitolách. Zajišťovala možnost volby národnosti – irské nebo britské – dle vlastního výběru a rozhodnutí občana mělo být respektováno oběma vládami a nesmělo být poznamenáno případnou změnou statusu Severního Irska. V tomto období se již prokazovaly výsledky předchozích snažení a jazyky komunit a všechny součásti kulturního bohatství ostrova byly ve značné míře podporovány a tolerovány. Pod záštitou Belfastské dohody se jednalo i o založení nových politických institucí, které by tuto podporu v rámci obou společností řídily. Dohoda vidí nejdůležitější bod v utváření prostoru pro lidi, kteří chtějí vyjádřit názor způsobem, který byl dříve jakkoli obtížný.

Nejdůležitější roli mezi organizacemi a skupinami hraje již zmíněná CRC, jež byla založena v lednu roku 1990 jako nezávislá společnost a registrovaná charita. Strategický plán CRC pro rozmezí let 2007 – 2010 se zaměřuje především na mírumilovnou a férovou společnost založenou na usmíření a vzájemné důvěře[24], již se snaží dosáhnout poskytnutím podpory (finanční či technické), rozvíjením příležitostí pro mezikulturní porozumění, zvýšením veřejné informovanosti o jejich práci a podporováním debat na tato témata v celém Severním Irsku. Rada zahrnovala i různé programy na podporu lepších vztahů mezi komunitami, podporovala rozpoznání kulturních rozdílů a takových týkajících se kulturní diverzity. Účelem posledně jmenovaného, nyní ve 21. století, je seznámit obě společnosti s činností a vůbec existencí komunit, které ačkoli mají dlouhou tradici, přicházejí do podvědomí lidí až nyní. Seznamují s rozlišností kultur vyjádřenou jazyky, hudbou, symboly, sportem, vírou a dalšími politicko-historickými skutečnostmi. Témata Programu kulturní diverzity a celé CRC jsou široce podporována různými granty, jejichž velikost závisí na účelu programu[25]. Jejich rozsah se pohybuje od malých grantů na podporu aktivit pokoušejících se zahrnout nové publikum do debat o otázkách identity a diverzity, přes granty na publikace (tisk nebo jiná média), které řeší otázky kulturní diverzity až k hlavním fondům pro skupiny a organizace, které přímo v oblasti kulturní diverzity pracují.

Pro žádost o jakýkoli grant musí projekty splnit určité předpoklady (existují specifická hodnotící kritéria), např.: žádosti o granty pro projekty na podporu kulturních jistot a ocenění kulturních rozdílů musí obsahovat jedno z následujících kritérií: musí se zaměřovat na kulturní vyjádření, vzdělávání o rozmanitosti, zkoumání rozdílů, setkání mezi různými skupinami nebo různé debaty a meetingy týkající se tématu konfliktu, popřípadě se musí jednat o speciální projekty usilující o nalezení odlišných stránek protestantské kultury a identity, organizace festivalů, divadelních představení, společenských událostí a dalších změn v severoirské společnosti.

S blížícím se novým tisíciletím se nabízel i prostor a důvod založit další skupinu podobného účelu – rokem 1998 byla představena Miléniová společnost (Millenium Company) s podobnými cíly jako má CRC. V rámci této společnosti byl otevřen program Diversity 21, který se po vstupu Belfastské dohody v platnost zařadil pod nově vzniklý Resort pro kulturní vědy a volný čas (Department of Culture Arts and Leisure – DCAL)[26]. Původní idea Diversity 21 se nesla ve znamení podpory událostí, které odrážely odlišnosti v Severním Irsku, zdůrazňovaly aspekty populární kultury a výrazy identity, dále organizace seminářů, kterým se dostávala zpětná vazba v podobě komentářů na rozvoj programu.

Program je rozdělen do několika tématických oblastí zahrnující sport, víru, externí divadelní představení, literaturu, hudbu a tanec. Hlavním cílem není uskutečňování těchto událostí, ale jen poskytnutí organizačního zázemí a prostoru pro plány, např.: semináře, výstavy. Je zřejmé, že skupina nemůže podporovat každou událost a existují opět určitá kritéria výběru. Důležité je vědět, kde se má plánovaná událost konat, jaké skupiny budou zahrnuty a zda přispívají k porozumění mezi komunitami, popř.: zda pokrývají témata týkající se obou stran. Přednost je dána skupinám, které se takového programu ještě nikdy neúčastnily a splňují i jiné náležitosti a pokrývají široká témata. Diváci či účastníci mají jedinečnou možnost se zajímavým a netradičním způsobem dovědět o kultuře, která jim je blízká, avšak byla dříve zavrhovaná. Konané události musí taktéž demonstrovat viditelné cíle, pravděpodobnost udržitelnosti těchto cílů a jejich pozitivní dopady na společnost. Samozřejmě žádná činnost, která by ohrožovala nebo urážela jiné občany nebude Diversity 21 podporována ani zvažována (pro ilustraci DCAL a Diversity 21 spolupracuje s divadelní společností Tinderbox, která na festivalu v Belfastu v roce 2001 představila tematickou hru režiséra Simona Magilla „No Place Like Home“, ta je založena na událostech roku 1970, kdy je rodina donucena uprchnout z domova a nemá tušení, co s ní bude a kam vlastně půjde. I když námět vychází z irských událostí, reaguje na celosvětové dění, kdy jsou lidé násilím přinuceni opustit domovy a svoji zemi[27]).

Belfastská dohoda neopomíjí ani tradice uchované v podobě rozdílných jazyků původních obyvatel. Poukazuje na nutnost podporovat irský i skotský jazyk s prvky ulsterského nářečí, důsledkem čehož dala podnět k založení mezistátní instituce usilující o prosazení obou. V Severním Irsku se používá mnoho jazyků vedle angličtiny, ty jsou zde rozděleny dle četnosti používání do několika skupin, a sice skupiny hlavní, kam se řadí irština a ulsterská skotština, dále minoritní jazyky jako jsou mandarínština a jazyk Urdu a poslední skupinu tvoří znakové řeči v britské a irské formě[28]. Také DCAL respektuje důležitost porozumění a tolerance ve spojení s jazykovou různorodostí. V současné době se tímto problémem zaobírá speciální odvětví – Oddělení společenských, venkovských a gaeltachtských[29] záležitostí (Department of Community, Rural and Gaeltacht Affairs – DCRGA), která má za úkol rozšířit povědomí o jazycích jako společném dědictví Severního Irska.

Ulsterští Skotové se v posledních letech mimořádně snaží udržet původní jazyk, avšak existují neshody v podobě znění. Vyvstává otázka, zda zachovat poslední psanou verzi nebo utvořit základ na současně užívané verzi. Dvě hlavní společnosti přispívající na rozvoj, povědomí a uchování obou jazyků jsou Irská jazyková agentura (Foras na Gaeilge) a na druhé straně Ulster-skotská jazyková agentura (Tha Boord o Ulstèr-Scotch). DCRGA sponzoruje 75% rozpočtu Foras na Gaeilge a DCAL zbývajících 25%, naopak DCAL sponzoruje 75% rozpočtu Tha Boord o Ulstèr-Scotch a DCRGA zbývajících 25%[30].

Systém pro všechny jazyky ale není ještě plně vytvořen. Pozice irštiny je již od počátku silná díky dlouhodobým hnutím a snaze znovu zavést irský jazyk. Některé z fondů a organizací mají rozšířenou působnost i do Irské republiky, kde jsou jazyky taktéž velmi podporovány především v oblastech zvaných Gaeltacht. DCAL mimo jiné vede projekt za účelem zkoumání dědictví Keltů v Irsku a Skotsku a zároveň se významně soustředí na hudbu a jazyk.

I přes vynaložené snahy se rozsah separace mezi katolíky a protestanty se v běžném životě od roku 1991 stále zvětšuje, což dokládají i důkazy založené na anketách mezi občany[31], jež se provádí každoročně a jejich původním záměrem, na pozadí politiky vztahů mezi komunitami, je podpora mezikomunitních vztahů, kontaktů a klidné formy kulturní tolerance. Výsledky anket však prokázaly malou znalost a porozumění kultur navzájem. Do kritických 70. let 20. století, kdy vypukla vlna násilí známá pod označením „The Troubles“ si totiž nikdo život v multikulturní společnosti nedokázal ani představit. Veškeré snahy o urovnání konfliktu před jeho úplným vypuknutím utvořením monokulturního veřejného prostoru skončily neúspěchem. Největší překážkou vzájemnému porozumění jsou vztahy mezi lidmi založené na hrozbě a strachu z druhé komunity. Kulturní vnímání je proces charakterizovaný plynulostí a vzájemnou závislostí a kulturní akce a témata s ním spojená jsou a budou používána jako součást podstaty boje se zbavením se stísněného pocitu strachu z historie a druhé strany a především ze sebe samých.

Poznámky

[15] Tesař, Filip: Etnické konflikty, Portál, s.r.o., Praha 2007, str. 29

[16] Odlišná interpretace dějin katolíky a protestanty

[17] Dle Tesař, Filip: Etnické konflikty, Portál, s.r.o., Praha 2007

[18] Schmitt, David E.: Bicommunalism in Northern Ireland, str. 34

[19] Klimeš, Lumír: Slovník cizích slov, str. 362 a 616 s Winston, Robert: Člověk, obrazová encyklopedie lidstva, str. 290

[20] Endogamie = uzavírání sňatků jen v rámci kmene nebo jiného podobného společenského útvaru, sňatek s příslušníkem jiné skupiny nebyl dovolen

[21] Po tři desetiletí významným hráčem v politickém dění v Irsku. Nepřipouštěl žádné kompromisy, které by mohly vést dle jeho názoru k oslabení pozice Severního Irska v rámci VB. Zakladatel presbyteriánské církve v Irsku (1951).

[22] Reformě naladěný Terence O´Neill – Strana Spojenectví

[23] Gallagher, Tony: Culture and Conflict in Northern Ireland, str. 20

[24] Strategic Plan CRC: http://www.community-relations.org.uk/about-the-council/background-info/

[25] Granty a fondy: http://www.community-relations.org.uk/services/funding/

[26] Dle informací z: Department of Culture, Arts and Leisure; http://www.dcalni.gov.uk/ a Gallagher, Tony: Culture and Conflict in Northern Ireland

[27] Tinderbox Theatre Company Production History, 2001; http://www.tinderbox.org.uk/tinderbox.html

[28] Department of Foreign Affairs: Good Friday Agreement, http://www.dfa.ie/home/index.aspx?id=335

[29] Gaeltacht – oblasti v Irské republice, kde se mluví na prvním místě irsky a v irštině jsou také veškré nápisy a ukazatele. Tyto olasti jsou silně podporovány irskou vládou.

[30] Language/Cultural Diversity http://www.dcalni.gov.uk/index/language-cultural-diversity-r08.htm

[31] Výsledky dostupné na stránce Northern Ireland Life and Times Survey; http://www.cooperationireland.org/aboutus/mediacenter/speeches/20080522

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více