Valka.cz je oficiálním partnerem největšího vydavatelství military literatury Naše vojsko a časopisu Military Revue.

Sedm dní


Autor :    Příspěvků : 20   Publikováno :    Shlédnuto : 17449

„Poutníče, zvěstuj lakedaimónským že my mrtvi tu ležíme jak zákony kázaly nám“
(Termophyly, 470. př. n. l)

7. července 1989

Neznámý pachatel přibíjí na vrata Staroměstské radnice v Praze „Manifest Chartistů“ v němž vyhlašují válku současnému zřízení v Československu. V následujících dnech a měsících se rozpoutává doslova partyzánská válka mezi chartisty a policií, přičemž chartisté podporovaní některými západními zeměmi a podle slov manifestu vedení již delší dobu hledaným Václavem Havlem vyhazují do vzduchu několik policejních stanic a napadají politická a správní centra po celém Československu. Při střetech s policií je řada chartistů zabita a řada dalších před soudem za vraždy odsouzena k dlouhému vězení nebo trestu smrti. Koncem října aktivita chartistů, soustředěných zejména v okolí Prahy nenadále utichá.

11. listopad 1989

Jihozápadní hranici Československa překračuje v nízkém letu malý civilní letoun Cessna. Jeho pilotovi se podařilo proklouznout obranou PVOS a nakonec přistát na poli v katastru obce Myslív. Zde nakládá dva muže a následně se s nimi stejnou cestou vrací do NSR. Při návratu je ale zachycen radiolokátory PVOS. Do oblasti byly vyslány dva bitevní vrtulníky Mi-24 z 11. vrp dislokovaného v Plzni-Líních, které však letoun včas nedostihnou. Ten mizí za hranicemi a o hodinu později nerušeně přistává v Regensburgu.

13. listopad 1989

Jediný výstřel z pancéřovky RPG-7 ničí prezidentský automobil a zabíjí prezidenta ČSSR Gustava Husáka. Atentátník následně při zatýkání páchá sebevraždu. Policie u něj nachází dopis, v němž se k atentátu hlásí Chartisté. Okamžitě se v Praze rozjíždí rozsáhlá policejní akce zaměřená proti Chartistům, ale ta se míjí účinkem poté, co se podaří zadržet pouhé dva Chartisty.

Z rozkazu velitele generálního štábu armády je okamžitě vyhlášena bojová pohotovost všem jednotkám ČSLA.

14. listopad 1989

Na zasedání OSN vystupuje vůdce Chartistů Václav Havel a požaduje, aby OSN podnikla kroky proti Československé vládě v odvetě za pronásledování Chartistů. USA, NSR, Velká Británie a Francie se ihned staví na stranu Chartistů a dává Československu třídenní ultimatum pro předání moci v zemi Chartistům. Československo ultimatum okamžitě odmítá a vyhlašuje mobilizaci stávajících jednotek. Federální shromáždění na svém nočním zasedání volí nového prezidenta Československa, pro zahraničí dosud neznámého politika Jana Šroma. Ten ve svém nástupním projevu znovu odmítá ultimatum a žádá Chartisty o vydání jejich vedení. Následně podepisuje rozkaz k celkové mobilizaci státu.

Na západní hranici se okamžitě přesouvají tři obrněné a pět pěších divizí. Na letišti Plzeň-Líně v odpoledních hodinách přistávají první vrtulníky 51. vrp. Pozemní jednotky letectva začínají s aktivací záložních letišť.

15. listopad 1989

V časných ranních hodinách přepadá velká skupina Chartistů budovu Federálního shromáždění s cílem zabít zde stále jednající politiky a prezidenta. Útok je odražen a útočníci pobiti. Ztráty na straně strážních jednotek jsou značné. Ač to policie neví, síly chartistů jsou tímto incidentem prakticky rozdrceny a chartisté jsou tak na dlouhou dobu paralyzováni pro další činnost. Státy na straně Chartistů ihned celý incident označují za divadlo sehrané režimem v Československu a znovu předkládají své ultimatum, tentokrát omezené na jeden den. Československo odmítá. Dosud neutrální Rakousko dává svolení ke vstupu vojsk USA na své území. Následně se zavazuje nevstupovat vojensky do sporu.

Začíná intenzivní vzdušný průzkum Československa. V 14:29 sestřeluje 17. plro SR-71. Jeho pilot capt. Daniel Cassidy umírá při výbuchu letounu. Trosky letounu dopadají nedaleko Rudné u Prahy. Další sestřel se zdaří npor. Jiřímu Kačerovi z 8. slp na MiG-23MF, který sestřelil SR-71 nad Zbrojovkou Brno. Trosky letounu i s pilotem lt.col. Francisem Kaplanem visícím na padáku dopadají do ulic Brna.

Československá strana žádá vysvětlení a zasílá USA ostrou nótu, v níž požaduje zastavení průzkumu svého území. USA svoji účast popírají i přes fakt že lt.col. Kaplan byl večer předveden novinářům na tiskové konferenci v Praze, kde sám uvedl okolnosti své přítomnosti v Československu. USA celou záležitost bagatelizuje jako komplot.

Jednotky podél západní hranice s NSR jsou ve stavu nejvyšší pohotovosti. Po její délce jsou rozmístěny další čtyři obrněné a tři pěší divize. Dalších deset divizí se formuje nebo se přesouvá na západ. Na záložním letišti Stříbro přistává 19. slp s MiGy-21MF a bis přesunutý z Piešťan. Na záložní letiště Panenský Týnec se z Bratislavy začíná přesouvat 31. bilp s letouny Su-25K.

47. pzlp provádí noční fotografování nepřátelských jednotek formujících se na druhé straně hranic. Průzkumem je zjištěno nejméně 25 nepřátelských tankových a pěších divizí rozmístěných podél hranice. Velká shromaždiště jsou zjištěna v prostorech Mitterteich, Waldmünchen, Freyung v Německu a Freistadt v Rakousku. Při průzkumu je ztracen MiG-21R pilotovaný por. Milanem Doubravou, který umírá v troskách letounu. Fotografie trosek letounu jsou ihned zveřejněny jakožto důkaz Československé agrese. Radiotechnický průzkum 1. lvp s vrtulníky Mi-17Z-2 dále zjišťuje pozici nepřátelského velitelského stanoviště v prostoru Deggendorf.

V nočních hodinách překračuje naše hranice letoun OV-10 a v prostoru Rakovník vysazuje na padácích tři muže, mezi nimi i Václava Havla, který měl koordinovat činnost Chartistů v Československu.

16. listopadu 1989

Krátce po vzletu vybuchuje na palubě Tu-154 mířícího do Varšavy a Moskvy ukrytá nálož, která způsobí zřícení letounu a smrti všech lidí na palubě. Umírá ministr zahraničí Jaromír Johanes, zástupce náčelníka generálního štábu genpluk. Jiří Stoklasa a s nimi dalších devět vysokých důstojníků. Delegace měla se zástupci Polska a SSSR vyjednat vojenskou pomoc pro případ ozbrojeného konfliktu. K útoku se následně přihlásí Chartisté.

Napětí v Československu se stupňuje. Federální shromáždění tlačí na policii, tajnou bezpečnost a ČSLA, aby Chartisty zničili. Zásahová jednotka na základě telefonického udání vniká v Praze-Žižkově do bytu, v němž dopadá také jednoho z vysokých členů chartistické organizace Stanislava Grábera. Několik chartistů z jedné z posledních silnějších buněk je krátce poté zabito při pokusu o přepad policejní stanice v Dejvicích.

Ultimatum prochartistické koalice vyprší zdánlivě bez dalšího povšimnutí, přičemž koaliční síly nadále pokračují v průzkumu Československa. I přes snahu PVOS se nedaří sestřelit žádný nepřátelský letoun. OSN těsnou většinou schvaluje memorandum o sankcích proti Československu. Ostatní státy Varšavské smlouvy se od Československa oficiálně distancují. Tajná jednání o pomoci a dodávkách zbraní pro případ konfliktu pokračují. Polsko schvaluje tajnou smlouvu v níž se Československu v případě napadení na dobu konfliktu předají letadla tří stíhacích leteckých pluků, jednoho stíhacího-bombardovacího pluku a sto tanků T-72. Rovněž se zavazuje umožnit dobrovolníkům ze své armády odejít bojovat do Československa. Rusko se zavazuje zapůjčit techniku ze svých záložních útvarů a umožnit svým dobrovolníkům odejít bojovat do Československa. Maďarsko a NDR podepisují závazek zahájení leteckých přepadů nepřátelských států v případě napadení Československa.

17. listopadu 1989

Při náhodné kontrole dokladů a následné krátké přestřelce s policií v Praze-Řeporyjích je zatčen velitel Chartistů Václav Havel se svým pobočníkem Leošem Mlynářem. Spolu se Stanislavem Grábelem jsou dopraveni do věznice na Pankráci.

Prochartistické státy žádají vydání všech třech zatčených s pohrůžkou, že nedojde-li k jejich vydání do půlnoci, bude to považováno za formální vyhlášení války Československu. Československo vydání zatčených ihned odmítá.

Na hranici s NSR je nyní v pohotovosti 24 pozemních divizí ČSLA. Dalších pět divizí je rozmístěno podél hranice s Rakouskem, kde nebyly průzkumem zjištěny nepřátelské jednotky. Letecký průzkum v NSR a západním Rakousku objevuje soustředění dalších osmi nepřátelských divizí. Z USA jsou přesunuty čtyři stíhací křídla a rozmístěny podél hranice s Československem. NSR vyhlašuje úplnou mobilizaci a pokračuje v přesouvání svých jednotek k hranicím s Československem.

Na podporu vážnosti svého ultimata bombarduje v noci jedenáct letounů F-117 ze základen ve Velké Británii mosty v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a Plzni. Všechny letouny unikají beze ztrát.

18. listopadu 1989

Velvyslanci států prochartistické koalice v ranních hodinách předkládají prezidentu Šromovi formální dokumenty o vypovězení války s Československem.

Počínaje šestou hodinou ranní bylo zahájeno intenzivní bombardování pohraničí Československa masivními svazky letectva USAFE, RAF, Armée de l'Air a Luftwaffe. Dochází k několika leteckým soubojům.

Nad Planou dochází ke střetnutí dvou hlídkujících rojů MiGů-21bis z 5. slp se čtyřmi letouny F-16C a dvěma F-15C. Čechoslováci sestřelí dvě F-16C a jednu F-15C, ale sami ztrácí pět MiGů-21bis. Nad Trhanovem je Československý Mi-17Z-2 napaden dvojicí letounů A-10 mířících k náletu na tankové jednotky poblíž České Kubice. Po krátkém boji je donucen k nouzovému přistání. Na jeho palubě umírá operátor por. František Stekla.

Nad Německem se formují čtyři masivní letecké svazky následně mířící k letištím Líně, České Budějovice, Karlovy Vary a Bechyně. Svazky tvořené letouny z Francie a Velké Británie a mířící k Líním a Bechyni jsou stíhačkami 5. slp,9. slp a 19. slp napadeny nad Tachovem a dochází k rozsáhlé letecké bitvě v níž nepřátelské síly ztrácejí 13 letounů Tornado a 11 letounů Mirage. Čechoslováci své vítězství zaplatí ztrátou 5 letounů MiG-21MF a 7 letounů MiG-21bis. I přes vysoké ztráty na staně letectva ČSLA se podaří nepřátelský svaz rozptýlit a obě letiště ubránit.

Svaz mířící na letiště Karlovy Vary tvořený letouny NSR je napaden při přeletu Chebu stíhačkami MiG-21MF z 91. slp a MiG-29A z 11. slp. Dochází k sestřelení devíti nepřátelských letounů Tornado a pěti letounů F-4F. Sami ztrácejí tři stíhačky MiG-29A a čtyři MiGy-21MF. Letiště Karlovy Vary je lehce poškozeno bez omezení možností letového provozu, přičemž největší škody způsobil letoun Tornado sestřelený protiletadlovým dělostřelectvem, který se i s posádkou zřítil do ulic Karlových Varů, kde jeho trosky a vybuchující výzbroj zabily 14 civilistů, zranily více než sto dalších.

Poslední svaz tvořený letouny USAFE přelétá Rakousko a napadá z jihu letiště České Budějovice. V bitvě, která se nad ním rozpoutává ztrácí USAFE 18 letounů (5xF-16C, 8xF-15E, 2xF-15C a 3xF-111). Současně se však jeho letounům podaří vyřadit letiště z provozu zničením VPD a zmasakrovat letiště bránící stíhačky 1. slp, které ztrácejí 23 letounů MiG-23MLD. Zbylé bránící letouny jsou směrovány k přistání na záložním letišti v Pacově. Odtud jsou po znovuvyzbrojení a natankování odeslány do týlu na letiště Mošnov. Zde umístěný 8. slp je převelen na západ a jeho čtyři letky s MiGy-23MF a ML jsou přelétnuty na záložní letiště Pacov a Všechov v jižních čechách (na každém letišti přistávají dvě letky).

S předvojem bitevních letounů počínaje 15:00 začínají na Československo útočit nepřátelské pozemní síly.

První směr úderu je veden s centrem shromaždiště Mitterteich na severovýchod. Nepřátelská vojska prolamují opevnění v prostoru Svatoborského lesa a obsazují výšinu U rozcestí, kam umisťují samohybné dělostřelectvo zahajující palbu na Cheb a Františkovy Lázně. Po krátkém boji je se zemí srovnána vesnice Svatý kříž a nepřátelská vojska vstupují do Chebu, kde se rozpoutává intenzivní boj pěchoty od domu k domu. Pro zajištění rychlého postupu jsou na Cheb svrženy napalmové pumy z letounů F-4 a Tornado, které zapalují velkou část města. Současně jsou postupující nepřátelské tanky napadeny osmi Mi-24V z 3. letky 51. vrp umístěné na letišti Karlovy Vary, kterým se podaří střelami Šturm a S-24 zničit 19 tanků a ztratit jeden vrtulník zásahem střely Stinger. Posádce vrtulníku, pilotu npor. Štefanu Pisarčikovi, operátoru por. Milanu Navrátilovi a palubnímu techniku por. Stanislavu Roubalovi se podaří nouzově přistát, avšak při vyprošťování těžce zraněného por. Navrátila je posádka zajata vojáky z napadené jednotky a zastřelena. Další posádka umírá ve chvíli, kdy je její vrtulník v malé výšce zasažen nepřátelským Tornadem. Pilot a operátor umírají při zásahu vrtulníku řízenou střelou AIM-9 do přední části trupu, palubní technik uhoří po dopadu, protože se není schopen vyprostit z trosek vrtulníku. Krátce po 19. hodině je obsazena chebská radnice na náměstí Jiřího z Poděbrad a prochartistická koalice prohlašuje Cheb za dobyté město. Poslední odpor ve městě skončí až kapitulací posledních obklíčených jednotek ČSLA v oblasti nádraží ráno v 06:25. Ostatním jednotkám se podaří projít rozdrcenou obranou ČSLA, obsadit Františkovy Lázně a po zničení zbytků tankové divize stažené k Vojanovu uzavřít kotel obkličující dvě motostřelecké divize ČSLA u Aše. Ty dostávají ještě před uzavřením kotle rozkaz k protiútoku a pokusu o probití zpět na neokupované území. Bez podpory letectva začíná jejich útok ve 23:10 v prostoru obce Mýtinka, kde však nečekaně naráží na německou tankovou divizi přesunující se k útoku ve směru Luby, která jejich pokus o průlom maří a způsobí jednotkám ČSLA těžké ztráty. Zbylé jednotky ČSLA se stahují k Aši a přes Adorf a Zwotu se s tichým souhlasem NDR evakuují k městu Kraslice severně od Lub.

Převážně pěší jednotky útočící ze shromaždiště ve Waldmünchenu se ČSLA podaří zastavit už krátce po přechodu hranic v prostoru Nemanice. Ty se sice koalici podaří obsadit, ale následně jsou při postupu ve směru Domažlice donuceni k pokusům o prolomení zákopového opevnění v Českém lese. Díky hustému porostu byly jednotky zbavené výhody masivní letecké podpory, takže se bez znalosti bažinatého terénu jejich postup prakticky zastavil na obranné linii tvořené kopci Starý Herštejn-Sádkova skála-Plešno. Odštěpeným jednotkám se sice podaří na krátkou dobu obsadit obec Závist, ale pro vysoké ztráty jsou nuceny se stáhnout a Závist padá zpět do rukou ČSLA. Ještě před setměním podnikají na Nemanice nálet letouny MiG-23BN z 28. sbolp doprovázené MiGy-21bis z 9. slp. Daří se jim zničit většinu shromážděných zásobovacích nákladních automobilů a několik tanků Challenger a Leopard. Tři MiGy-23BN jsou ale sestřeleny hlídkujícími stíhačkami Mirage ještě před tím, než se je po zničení čtyř z nich podaří MiGům 9. slp zahnat. Jeden z MiGů-23 vybuchuje po zásahu střelou Magic ve vzduchu spolu se svým pilotem por. Jaroslavem Dlouhým. Druhý MiG-23 jehož pilot por. Jiří Dušek byl zabit palbou z kanonu Aden se neovládán zřítí nedaleko Huťského vrchu. Poslední MiG zapaluje výbuch střely Magic nedaleko jeho trupu, ale pilotovi por. Františku Peterkovi se postupně kolabující letoun podaří dotáhnout až na zemědělskou přistávací plochu u Luženiček, kde nouzově přistává. Pilot vyvázne bez zranění, letoun však zcela shoří.

Třetí útočný hrot je zaměřen z Freyungu na Prachatice. Nepřátelské jednotky překračují Kunžvartské sedlo a obsazují obec Strážný, čímž si uvolňují cestu kolem neprůchodného Splavského rašeliniště. Při následném útoku na obce Horní Vltavice a Lenora jsou napadeny dvěma tankovými divizemi podporovanými letouny Su-25K z 30. bilp a 31. bilp. a vrtulníky Mi-24 z 11. vrp doprovázenými MiGy-21MF a bis z 5. slp a 9. slp. Jednotkám ČSLA se v následující tankové bitvě podařilo zničit více než stopadesát obrněných vozidel. Samy ztratily přes sto vlastních obrněnců. V letecké bitvě nad bojištěm se potom ještě před soumrakem podařilo sestřelit více než jedenáct letounů A-10 a 9 doprovodných letounů F-15C a F-16C při vlastní ztrátě osmi letounů Su-25, tří vrtulníků Mi-24 a šesti MiGů-21bis. V boji se zvláště vyznamenal por. Pavol Štefánik z 30. bilp, kterému se podařilo nejen zničit šest nepřátelských obrněnců, ale následně i dvojici letounů A-10. První z nich sestřelil raketou R-60 jež letounu utrhla pravý motor a zmrzačila jeho řídící soustavu. Pilot, capt. Francis Hammer, se z letounu katapultoval a podařilo se mu prostřílet zpět k vlastním jednotkám. Druhý letoun řízený lt. Martinem Gettym padl za oběť salvě z kanonu Su-25, která zasáhla trup a kokpit letounu, se zřítil na kopec Jilm. Pilot se nekatapultoval. S nastávajícím soumrakem vzdušné boje ustávají. Boje na zemi pokračují v neztenčené míře.

Poslední útočné sledy vyrazily z rakouského shromaždiště Freistadt směrem na České Budějovice. Narozdíl od předchozích útočných jednotek nevyrazily jedním směrem, ale rozdělili se na dvě skupiny. První z nich prošla Vyšebrodským průsmykem a napadla Vyšší Brod, který chránila pěší divize ČSLA. Ta byla po dvouhodinovém boji z Vyššího Brodu vytlačena a Vyšší Brod byl obsazen nepřátelskými jednotkami. Druhá skupina obsadila vysílač na Šibeničním vrchu, obec Dolní Dvořiště a následně začala postupovat na západ k Rožmberku nad Vltavou, kde se měly obě skupiny setkat. Po spojení a obsazení Rožmberka začaly jednotky obou skupin společně postupovat na sever ke Kaplici. Přitom došlo v prostoru Rožmitálu na Šumavě ke střetu s tankovou divizí ČSLA, která se pokusila nepřátelské jednotky zastavit. Byla sice následně donucena ustoupit, ale její akce umožnila přeskupení a přípravu dvou motostřeleckých divizí v prostoru Kaplice pro odražení a následné zastavení nepřátelského postupu tímto směrem, což se podařilo krátce před půlnocí. V průběhu bojů byly nepřátelské bitevní letouny nad oběma skupinami napadeny stíhačkami 19. slp, které sestřelily čtyři letouny A-10, dvě Tornáda a tři F-15C. Samy potom ztratily pět MiGů-21MF. Krátce před setměním se nad Vyšším Brodem a Rožmberkem objevily letouny Su-22M4 a Su-7BM/BKL z 20. sbolp a 6. sbolp bez stíhacího doprovodu. Letouny provedly rozsáhlý útok proti nepřátelským pozemním silám a mostům v oblasti. Nejcitelnější škody způsobily dvě Su-7 z 6. sbolp. Jejich bomby ve Vyšším Brodě zničily polní sklad pohonných hmot a munice včetně dopravních prostředků, takže možnosti bojových operací nepřátelských sil v oblasti se tak citelně omezily na nejméně 24 hodin. Nechráněné letouny ale utrpěly těžké ztráty od hlídkujících nepřátelských stíhaček, kterým se podařilo sestřelit pět letounů Su-22M4 a devět letounů Su-7BM/BKL.

V průběhu noci bylo Československo znovu bombardováno letouny F-117 a nově i střelami s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk. Zasaženy byly továrny ČKD Praha, Aero Vodochody, Zbrojovka Brno, Strojírenské závody v Adamově, Škodovy závody v Plzni a Mladé Boleslavi, Vítkovické železárny a důlní instalace na Ostravsku a Kladensku. Rovněž byla napadena letiště Žatec, Praha-Kbely, Čáslav, Náměšť nad Oslavou a Přerov ovšem všechna utrpěla jen velmi lehké škody, které se pozemním jednotkám podařilo do svítání opravit.

Ve 23:00 se z letiště Náměšť nad Oslavou začaly zvedat letouny Su-24M zařazené ke 4. a 5. letce 20. sbolp. Jejich úkolem bylo provést nálety na vybraná města v NSR. Bombardována tak byla města Norimberk, Regensburg, Mnichov, Ulm a Frankfurt nad Mohanem (letouny při návratu z náletu na Frankfurt provedly mezipřistání v Žatci odkud ihned po doplnění paliva pokračovaly zpět do Náměště nad Oslavou). Při náletu na Mnichov byl po svržení pum palbou protiletadlového dělostřelectva zapálen letoun Su-24M s posádkou pilot maj. František Vyskočil a operátor kpt. Tatiana Lešková. Pilot letounu navedl letoun na centrální mnichovské nádraží a oba členové posádky provedli úspěšnou katapultáž. Letoun dopadl na odbavovací nádražní budovu, která se částečně zřítila a v níž zahynulo 24 civilistů a nejméně 40 dalších bylo zraněno. Maj. František Vyskočil a kpt. Tatiana Lešková přistáli na padácích v ulicích města a okamžitě byli zajati.

19. listopadu 1989

Za rozbřesku visí nad městy v NSR sloupy dýmu. Zápalné a tříštívé pumy svržené v noci československými bombardéry v Ulmu a Regensburgu po zásahu petrochemických zařízení vyvolávají rozsáhlé požáry, jejichž zvládnutí se pomalu začíná vymykat možnostem městských požárních sborů. Zbylá města jsou rovněž poškozena, škody však mají pouze omezený rozsah. Celosvětová média přinášejí prohlášení NSR odsuzující barbarské bombardování civilních měst a obviňujících Československo z válečných zločinů. Zajatí letci, Maj. František Vyskočil a kpt. Tatiana Lešková jsou postaveni před vojenský tribunál, který je viní z válečných zločinů proti civilnímu obyvatelstvu.

Československo po NSR požaduje dodržení Ženevských konvencí u obou zajatců a zároveň varuje NSR před dalšími nálety v případě, že bude pokračovat v agresi a okamžitě nestáhne své jednotky z Československa. Stejné ultimatum je předáno i Rakousku po kterém je žádáno dodržení neutrálního postoje a zabránění dalšího pohybu koaličních vojsk přes rakouské území. Obě země ultimatum odmítají.

Zahraniční mise v Polsku a Moskvě žádají o materiální pomoc na základě předchozích dohod. Polsko na letišti Olesznitza shromažďuje slíbené letouny (30 letounů MiG-29, 60 letounů MiG-21PFM a MF a 30 letounů Su-20 a Su-22) u kterých jsou polské šachovnice urychleně přemalovávány československými výsostnými znaky a u svých leteckých útvarů zahajuje nábor dobrovolníků ochotných v Československu bojovat. Daří se tak získat devadesát pilotů. Na letišti v Čáslavi v podvečer přistává osmnáct letounů MiG-27M řízených sovětskými dobrovolníky, kteří ihned zahajují zrychlené přeškolování pilotů 28. sbolp na tento typ letounů. MiGy-27 jsou zařazeny jako 3. a 4. letka 28. sbolp a na jejich trupech a křídlech se začínají objevovat československé výsostné znaky. Technické zabezpečovací vybavení letounů MiGů-27 do Čáslavi během noci přiváží dva letouny Il-76. Na zpáteční cestě jeden z letounů v Mošnově nakládá piloty 1. slp, kteří mají na letišti Frunze převzít nové letouny MiG-23MLD pro svou jednotku. Druhý letoun přistává na letišti v Přerově ,kde nakládá piloty určené k přeletu dvaceti bitevních vrtulníků Mi-24P a Mi-24V pro 51. vrp a 11. vrp.

Další letouny získává letectvo ČSLA vydáním rozkazu o okamžité reaktivaci letounů MiG-21F-13, PF a PFM a Su-7BM a BKL uložených na deklarovaných místech na letištích Přerov a Vodochody.

Vzhledem k tomu, že celá oblast západních Čech se během noci zatahuje nízkou oblačností s vytrvalým deštěm a mlhami, pozemní jednotky jsou zbaveny pomoci v podobě bitevních letounů.

Urychleně přeskupené jednotky ČSLA zahajují v oblasti Chebského výběžku protiútok ve směru od Sokolova a Mariánských lázní. Jednotky útočící z jihu prolamují nepřátelské pozice v prostoru Lázní Kynžvart, kde ničí nepřátelskou pěší divizi a dobývají strategickou výšinu Lesný. Následně se v prostoru obce Okrouhlá a Tuřany střetávají s velkým počtem nepřátelských obrněných jednotek, které za soumraku porážejí a po nočním dobytí Odravy stojí před Chebem. Celá postupující kolona je však krátce před půlnocí napadena z jihozápadu od Hrozňatova a musí se tak pro vykrytí nepřátelského úderu z Odravy stáhnout a přeskupit u obce Lipová, v jejímž okolí se obě skupiny v prudkých bojích utkávají po zbytek noci. Druhá skupina směřuje k Františkovým lázním od Lub a Habartova. Během krátké chvíle obsazují slabě bráněnou Plesnou a v prostoru Skalné se utkávají s nepřátelskými obrněnými jednotkami, které se jim daří zatlačit až k Vojtanovu, který je obsazen ještě před soumrakem. Jednotky z Habartova zahajují protiútok až v pozdním odpoledni, takže během nepřetržitých bojů s nepřátelskými tankovými jednotkami se dostávají pouze k Milhostovu, který se jim daří obsadit a udržet.

V katastrofu se mění boje koaličních jednotek v prostoru Nemanic. Samohybné dělostřelectvo ČSLA rozmístěné v prostoru obcí Postřeliv a Díly zasypává Nemanice nepřetržitým přívalem dělostřeleckých granátů. Ty zcela likvidují nepřátelskou polní ošetřovnu, kde zabíjí devět zdravotníků a obnovené shromaždiště munice. Nemanice se během dne postupně ztrácejí z povrchu. Nepřátelská pěchota se zatím pokouší obsadit zákopy a opevnění ČSLA na vrchu Tyrolka, což se jí po děsivých ztrátách podaří. Následný protiútok pěchoty ČSLA ze Sádkovy Skály a vrchu Škarmanka dobytý vrch obkličuje a nepřátelské vojáky na jeho vrcholu vybíjí do posledního muže. V 17:00 přechází pěchota ČSLA sestupující z vrchů Plešno a Bučina do útoku a v dlouhém boji se utkávají o osadu Stará Huť, která krátce před 22. hodinou padne a daří se ji udržet, zatímco nepřátelské jednotky v Nové Huti a na Huťském vrchu zasypávají obsazenou osadu palbou. Ve stejné době selhává pokus ČSLA o dobytí Huťského kopce a osady Novosedelské Hutě útokem z pěchoty Škarmanky. Nepřátelské jednotky neustále doplňují své stavy přesunem nových jednotek z NSR. Jejich vojáci jsou zprávami o dění v Nemanicích už předem demoralizováni, takže se začínají množit dezerce a pokusy o vzpouru.

Tanková bitva u Lenory končí ještě před polednem porážkou koaličních sil, které ustupují k obci Hliniště, kde se spolu s pěchotou opevňují a odrážejí další útok ČSLA. Z této situace se nepřátelské jednotky pokoušejí vymanit obchvatem Lenory obsazením obcí České Žleby a Stožec a napadením Volar z jihu. Obě obce během krátké doby obsadí a před Volarami narážejí na zakopané a připravené jednotky ČSLA. S velkými ztrátami se koaliční jednotky nakonec stahují zpět ke Stožci, kde jsou v podvečer izolovány, protože jednotky ČSLA přepadají a obsazují České Žleby.

Situace je nejhorší na jižní frontě. Čechoslováci posílení dvěma dalšími divizemi zahajují protiútok směrem od Kaplice a zatlačují koaliční jednotky až k Rožmitálu. Zde se nepříteli podaří převzít iniciativu a vývoj bitvy začíná stagnovat s těžkými ztrátami pro obě strany. Nakonec je Rožmitál ve 21:20 dobyt a koaliční jednotky se opevňují na linii Velenický vrch, Rožmberk nad Vltavou a Dolní Dvořiště, kde vyčkávají na příchod posil.

Vzhledem k faktu, že ve 23 hodin vyprší ultimatum NSR a Rakousku bez kladné odezvy, startují navzdory přetrvávajícímu špatnému počasí znovu Su-24M 20. sbolp k náletu na NSR a čtyři letouny i k náletu na Rakousko. Zasaženy jsou Stuttgart, Mannheim, Karlsruhe a znovu jsou bombardovány Regensburg, Ulm a Mnichov, kde letouny obnovují a rozšiřují dosud nezvládnuté požáry. Letouny vyslané nad Rakousko shazují bomby na Vídeň, kde jsou zasaženy obytné čtvrti a dvě menší strojní továrny. Vzhledem k malé vzdálenosti mezi základnou 20. sbolp v Náměšti nad Oslavou a Vídní se letouny podpořené tentokrát i osmi letouny Su-22M4 před svítáním nad Vídeň vrací, zapalují další obytné oblasti, ničí tři mosty přes Dunaj a poškozují další dva. Při návratu však ztrácí Su-22M4 řízený npor. Radislavem Kostkou, který při letu podle přístrojů v husté oblačnosti podléhá iluzi za letu a i s letounem naráží do kopce Cibulička západně od Tavíkovic. Npor. Kostka při nárazu do kopce umírá. Protože počasí nad letištěm Žatec je nepřípustné pro přistání, přistávají letouny vracející se z NSR na letišti Bechyně, odkud se po doplnění paliva vrací zpět do Náměště nad Oslavou. Husarský kousek se při návratu z náletu na Ulm zdaří Su-24M řízené por. Rostislavem Chládkem a por. Gustavem Klepetkem, kteří nad Meitingenem sestřelují dvěma střelami R-60 a střelbou z palubního kanonu americký AC-130U, přesunovaný na letiště v Mnichově pro podporu útočících jednotek. Celá posádka letounu zahyne poté, co po zásahu granátem z kanonu vybuchuje munice pro palubní houfnici a následný výbuch rozmetá letoun na kusy.

V nočním bombardování Československa pokračují i koaliční jednotky, které však mohou Československo pouze ostřelovat střelami Tomahavk, protože letouny F-117 vyslané k náletu z Anglie se musí vrátit zpět na základnu poté, co je odráží bouře nad Německem. I tak je opětovně zasažena Plzeň, Praha a nově i chemický a petrochemický průmysl v severozápadních Čechách. Dvě střely dopadají na petrochemické instalace v Pardubicích, kde způsobují požár. Ten se po pětihodinovém boji daří pardubickým požárním jednotkám zvládnout.

20. listopadu 1989

Svět oblétají fotografie Vídně hořící po nočním náletu letounů 20. sbolp. Rakouská vláda zděšená tímto činem vyhlašuje svým vojenským silám nejvyšší pohotovost, přistupuje na požadavky Československa a zakazuje koaličním státům další přechod jejího území s vojenskými silami. Tento zákaz je však ignorován a rakouské jednotky vyslané s úkolem přerušit koaliční zásobovací trasy jsou eliminovány. Rakousko následně protestuje proti akcím Československa a koaličních států v OSN a žádá, aby obě válčící strany zahájily okamžité mírové rozhovory. Československo na rozhovory ihned přistupuje a po krátkém váhání se k němu přidávají i státy koalice. Prostředníkem jednání má být neutrální Švýcarsko kam je za Československo vyslán vyjednávat nově jmenovaný ministr zahraničí Roman Adamec. Československá delegace žádá nejen okamžité zastavení boje a vyklizení pohraničí, ale také zrušení sankcí a záruky, že koaliční státy nadále nebudou zasahovat do dění v Československu. Požadavky předložené koalicí pro zastavení bojových operací jsou zcela opačné - okamžité odevzdání moci v Československu do rukou Chartistů, rozpuštění vládní strany a okamžité vystoupení z řad zemí Varšavské smlouvy. Československá delegace požadavky odmítá a jednání tak zamrzají na mrtvém bodě. Situaci navíc dále přiostřuje fakt, že do jednání se na půdě OSN vkládá SSSR a NDR, které se staví na stranu Československa a oznamují, že pokud nebudou do týdne válečné operace ukončeny, zapojí se do konfliktu i ony.

NDR neprodleně vyhlašuje mobilizaci svých jednotek a nad hranicí s NSR nepřetržitě hlídkují velké formace jejich letounů. Dochází k několika šarvátkám s letouny USAFE a NSR, avšak tyto končí bez větších ztrát.

Koaliční státy, proti kterým se nyní postupně začínají stavět i jejich stálí spojenci, si jsou vědomy, že celá situace by mohla z dosavadní konvenční války dojít až k válce s použitím jaderných zbraní. Nechávají si tedy třídenní lhůtu na zvážení situace, zatímco boje v Československu pokračují v neztenčené míře.

Od třetí hodiny ranní se počasí nad střední Evropou postupně zlepšuje. Nízká oblačnost se začíná postupně zvedat a vytrvalý déšť se mění na občasné přeháňky.

Na letišti Praha-Kbely za svítání přistává první skupina dvacetičtyř polských letounů MiG-21PFM řízených dobrovolníky z Polského letectva, které jsou následně jako 3. a 4. letka 19. slp přesunuty na letiště Stříbro. Po natankování a instruktáži se v odpoledních hodinách zapojují do bojů nad Jižními Čechami. Další skupina třiceti MiGů-29A, rovněž řízená Poláky, přistává ráno v Žatci. Současně letouny zařazené jako 4., 5. a 6. letka 11. slp startují spolu se zbývajícími letouny 11. slp k hlídkám nad prostorem Chebu. Poslední polská skupina deseti Su-20 a Su-22 přistává na letišti Přerov, kde nahrazuje výzbroj 2. letky 6. sbolp, která se po začátku vyřazování Su-7BM/BKL postupně přezbrojila na MiG-21MF. Nahrazené MiGy potom skupina nováčků přelétá do Karlových Varů, kde mají posílit 91. slp. Na letišti v Mošnově v odpoledních hodinách přistávají letouny MiG-23MLD, které zbývající piloti 1. slp přelétávají ze SSSR. Spolu s nimi přilétá na vlastních letounech skupina devíti dobrovolníků ze SSSR. Večer obdrženým rozkazem se potom 1. slp přesouvá na záložní přistávací plochu na dálnici poblíž Měřína, protože letiště České Budějovice je stále v nepoužitelném stavu. Jeho nynějším úkolem je poskytovat doprovod letounům 28., 20. a 6. sbolp při náletech na pohraničí. Piloti 1. slp proti rozkazu protestují a žádají přeložení na záložní plochu Pacov, která je blíže frontě, avšak jejich žádost je zamítnuta pro jiné využití záložní plochy. Letouny se tedy začínají ráno 21. 11. přesouvat do Měřína.

Opravárenské jednotky poslané do deklarovaných skladů v Přerově a Vodochodech zjišťují, že uskladněné letouny jsou většinou schopné provozu jen po krátké revizi. Zahajují proto urychlené technické kontroly letounů a jejich testování na nedalekých letištích a to takovou rychlostí, že letectvo a PVOS ČSLA získávají do večera 20. 11. pro zálohu 8 letounů MiG-21F-13, 6 letounů MiG-21PF, 14 letounů MiG-21PFM a 5 letounů Su-7BKL u kterých jsou revize stejně jako u MiGů-21F-13 a PF ztížené značným náletem a opotřebením. Celá tato záloha je přesunována na letiště Mošnov, které se po vyklizení doplněným 1. slp má stát zásobovací základnou pro útvary letectva a PVOS.

U 20. sbolp a 6. sbolp dále dochází v očekávání dalších letounů z Polska a SSSR k rozštěpení útvarů, kdy z nich jsou vyjmuty letky stále ještě vybavené letouny Su-7. Stav 20. sbolp se tak redukuje na 4 letky (1. a 2. letka na Su-22M4, 3. a 4. na Su-24M) a stav 6. sbolp klesá na letky 2 (1. letka na Su-22M4, 2. letka na Su-20 a Su-22M4). Dvě letky vybavené Su-7 následně přelétávají na letiště Praha-Kbely, odkud mají působit jakožto nově zformovaný 7. sbolp. Do bojů se zapojují následující den poté, co po zkušenostech z prvního nasazení procházejí doplněním dvojice výmetnic s klamnými cíly mezi kabelové kryty a hřeben letounu.

28. sbolp pokračuje ve zrychleném přeškolení na MiGy-27 dodané ze SSSR. Vpodvečer přistává další skupina letounů, tentokrát deseti. Mezitím během odpoledne začíná vybraná skupina Československých pilotů na dvou letounech s letovým výcvikem. Zbytek MiGů-27 se se sověty za řízením od rána zapojuje do bojových úkolů 28. sbolp.

Ještě před úsvitem startují letouny 47. pzlp ke vzdušnému průzkumu pohraničí. Během něj jsou nepřátelskou protiletadlovou obranou a nepřátelskými stíhačkami sestřeleny dva letouny Su-22M4R a tři MiGy-21R přičemž por. Nikola Peterská letící na MiGu-21R v souboji ničí nepřátelské Tornado střelou R-3S. Na snímcích přivezených zbylými letouny jsou vidět velké přesuny nepřátelských vojsk zejména do oblasti Chebu a Vyššího Brodu.

V oblasti Chebu pokračují jednotky ČSLA v útoku proti koaličním jednotkám v prostoru Hrozňatov. Ten dobývají, ale s rozbřeskem se z mraků začínají snášet nepřátelská Tornada a Jaguary, které způsobují zejména tankovým jednotkám těžké ztráty. Protiletadlové komplety SA-13 sestřelují tři letouny Tornado a jeden Jaguar, avšak nepřítele se daří zahnat až ve chvíli, kdy do oblasti přilétají letouny 11. slp a 91. slp. doprovázející Mi-24 51. vrp a Su-25K z 31. bilp. Ty se ihned zaplétají do soubojů s doprovodnými F-4F a Tornady a daří se jim během po celý den trvající vzdušné bitvy zničit 27 nepřátelských letounů při vlastní ztrátě devíti MiGů-21MF a pěti MiGů-29A. Bitevní letectvo ztrácí šest Su-25K a čtyři vrtulníky Mi-24V. Tři z těchto letounů jsou sestřeleny nepřátelskou PVO. Ta postupně ztrácí nejen všechny své PVO prostředky, ale zároveň jsou nechráněné jednotky vystaveny útokům, jež stojí koaliční jednotky zbylá obrněná vozidla. Nepřátelské obrněné jednotky se tak u Hrozňatova mění v pěší a při obnoveném útoku ČSLA doprovázeném silnou dělostřeleckou palbou v brzkém odpoledni utrpí těžké ztráty. Čechoslováci po dobytí vrcholů U lomu a U rozcestí prakticky odřezávají nepřátelským jednotkám zásobovací trasy z NSR, přičemž přivolaní ženisté začínají ihned budovat obranná postavení proti nevyhnutelnému útoku z NSR. Ten přichází ve 20:30 a nepřátelské jednotky se probíjejí až k Chebu čímž se jim daří zásobovací trasy obnovit. Velká skupina vojáků ČSLA je obklíčena na vrcholu U rozcestí kde se musí bránit po zbytek noci nepřátelským útokům a dělostřeleckému ostřelování.

Jednotky postupující ze severu s podporou již zmíněných bitevníků obsazují Třebeň a vstupují do Františkových Lázní, kde narážejí na dobře opěvněnou nepřátelskou pěchotu, kterou z města postupně vytlačují až na břeh rybníka Amerika, kde se v obklíčení za soumraku vzdávají poslední němečtí vojáci. Zbytek jednotek ČSLA následně uzavírá oblast mezi rybníky u osady Klest a zahajují boj na okrajích Chebu. Do půlnoci se dostávají ke břehům Ohře, kde se jejich postup zastavuje na mostech, vyhozených do vzduchu nepřátelskými ženisty. Stavba a ochrana nových pontonových mostů jim zabírá zbytek noci.

Nepřátelské jednotky v prostoru Nemanice zastihne za rozbřesku těžký nálet letounů MiG-23BN a MiG-27M z 28. sbolp, doprovázených MiGy-21bis z 5. slp. Zatímco stíhací bombardéry rovnají se zemí zbytek Nemanic a přilehlé osady, MiGy-21 napadají formaci letounů C-130 mířící s nákladem parašutistů k Postřekovu. Výsadkem parajednotek v Postřekově se koaliční jednotky naposledy pokoušejí odvrátit katastrofu u Nemanic. Parajednotky mají za úkol Postřekov obsadit a sevřít tak obrannou linii jednotek ČSLA i z týlu. C-130 jsou však napadeny ještě nad územím SRN u Tiefenbachu a než byly doprovodné F-15C a F-16C schopny zareagovat, sestřelují MiGy osm Herkulesů. Následně se zaplétají do souboje s doprovodem, čímž uvolňují prostor několika MiGům z 28. sbolp, které po odhození pum a vystřílení raket začaly stoupat proti bezbranným letounům. Střelami R-60 a palubními kanony sráží dalších pět Herkulesů a dva letouny nutí k návratu s těžkými poškozeními. Nad Postřekov se tak dostává jen pět letounů, jimiž vysazené parajednotky jsou rozprostřeny na příliš velkém prostoru na vytvoření dostatečné síly k dobytí Postřekova, a tak unikají do lesů ve snaze uniknout do Nemanic, což se daří jen nemnohým. Na obloze zatím zuří bitva mezi doprovodnými stíhačkami a MiGy-21. Zatímco stíhací bombardéry před blížícími se stíhačkami rychle vyklízejí pole, MiGy 5. slp sestřelují pět nepřátelských stíhaček při vlastní ztrátě šesti letounů. Třem F-15 se podaří uniknout pozornosti stíhaček a napadnou stíhací bombardéry s nimiž se utkají a sestřelí tři MiGy-23BN a dva MiGy-27M. Jeden z MiGů-23 sestřeluje nepřátelskou F-15 (pilot, por. Jiří Chadim tím zaznamenává svůj třetí sestřel) a jen těsně uniká druhé, kterou krátce před zahájením palby sestřelí PLŘS Strela z mobilního kompletu SA-13 chránícího 18. tankový prapor u Domažlic. Třetí F-15 uniká bez újmy.

Letouny, které měly podpořit vysazené parajednotky se zatím nad Nemanicemi rozdělily a napadly dělostřelecké a obrněné jednotky v Postřekově, Dílech, Klenčí pod Čerchovem a Chodově. Daří se jim způsobit ČSLA vážné ztráty a samy ztrácejí čtyři letouny F-15E palbou pozemních jednotek.

Další nalétávající letouny se nad oblastí Nemanic střetávají s MiGy 28. sbolp a 5. slp, které doplnily výzbroj a vrátily se do oblasti boje. Rozpoutává se bitva v níž se podaří zničit dalších devatenáct nepřátelských letounů (šest z nich sestřelují letouny 28. sbolp) přičemž letouny ČSLA samy platí zničením sedmi MiGů-23BN, jednoho MiGu-27M a šesti letounů MiG-21bis. Zásahem z nepřátelské F-15E je zničen i velitelský MiG-23BN v němž umírá velitel 28. sbolp, plk. Bohuslav Koukal. Po přistání je následně 28. sbolp na zbytek dne uzemněn pro velké ztráty a poškození letadel, kterých zůstává plně provozuschopných jen sedm.

S rozbřeskem se posílené koaliční jednotky v Hliništi a Stožci dávají do pohybu, s podporou bitevních letounů ničí československé jednotky v Českých Žlebech a shromažďují se v Hliništi. Novými tankovými jednotkami posílené koaliční síly vyrážejí vpřed a po třech hodinách boje obsazují Lenoru a míří k Volarům. Jednotky ČSLA se přeskupí na linii Dvorský vrch, kde se za nepřetržitého boje brání po zbytek dne a celou noc. Další část nepřátelských pozemních jednotek proniká na okraj Horní Vltavice, kde se je však podaří zastavit a donutit k ústupu. Stahují se proto k Zátoni a obsazují nebráněnou Kaplici.

Nepřátelskému letectvu se v dlouhých a notně krvavých bojích konečně daří vybojovat alespoň lokální nadvládu. Velká skupina československých letadel, která se po svítání vydává k Lenoře, naráží doslova na hradbu nepřátelských letounů vyslaných do oblasti, aby pozemním silám pomohly konečně prorazit. Stíhačky 9. slp a 19. slp doprovázející Su-25 30. bilp a Mi-24 11. vrp se okamžitě pouštějí do boje s nepřítelem, i když čelí naprosté početní převaze. Během celodenních bojů ztrácí 9. slp 20 MiGů-21bis proti 28 sestřeleným nepřátelům a stává se tak dále nepoužitelným. 19. slp, který na místo doráží se zpožděním má výhodu nečelení prvnímu úderu, takže se plynule zapojuje do bitvy a sestřeluje 36 letounů a ztrácí jich 14. Oběť 9. slp tak posloužila k dosažení vítězství a navrácení vzdušné převahy zpět do rukou Čechoslováků. Řadu vítězství přitom dobyly MiGy-21MF a PFM řízené polskými dobrovolníky, kteří se do boje zapojují odpoledne a při vlastní ztrátě tří PFM a pěti MF přispívají na výsledkovou listinu 19. slp jedenácti sestřely. Smutným hrdinou dne se stává polský dobrovolník kpt. Bronislaw Skalski, který startuje s první skupinou poláků a daří se mu sestřelit jednu F-16C a jeden AH-64 načež je jeho letoun zasažen a kpt. Skalski jej při návratu katapultáží opouští poblíž Plzně. Po návratu na letiště se ihned hlásí k dalšímu letu, kdy ve spolupráci s por. Piotrem Zawadskim ničí nepřátelskou Mirage a následně se s ním při vyhýbání troskám sráží. Por. Piotr Zawadski se ze zmrzačeného letounu katapultuje avšak kpt. Skalski zůstává uvězněn ve vraku s nímž dopadá do mokřadu nedaleko Křišťanovic. Padák s por. Zawadskim dopadá na kopci Na Dvacítkách. Bitevní letouny a vrtulníky jsou rovněž napadeny a ztrácejí jedenáct letounů Su-25K a osm vrtulníků Mi-24V ovšem daří se jim nepřátelské jednotky tlačící na Volary a Horní Vltavici zredukovat natolik, že se obě města ovládaná jednotkami ČSLA udrží až do ranních hodin. Navíc se utkávají i s nepřátelskými bitevníky a vrtulníky Apache, které si odbývají svou premiéru nad Šumavou. Ta je pro ně skutečný křest ohněm a i když ničí řadu tanků a BVP, je jich deset sestřeleno a dalších pět donuceno k ústupu. Bitevní letouny A-10 a F-15E z těchto jatek unikají poměrně dobře po sestřelení pouhách tří A-10 a čtyř F-15E.

V jižních Čechách se situace stále pohybuje na okraji katastrofy. Z obranné linie Velenický vrch - Rožmberk nad Vltavou - Dolní Dvořiště krátce před svítáním vyrážejí koaliční jednotky přisunuté během noci a rychlým úderem vyrážejí na sever. Ničí pěší jednotky v Hněvanově a obsazují Rožmitál bráněný dvěma tankovými prapory. Po rozednění přilétá přes Rakousko velká skupina koaličních letadel, která bombardují Kaplici a zapalují většinu města. Tím znemožňují obranu Kaplice v ulicích města a ta je tak po dobytí Omlenic a Skoronice večer donucena ke kapitulaci. Nic se na tom nepodaří změnit ani jednotkám vyslaným na místo ze Střítěže, kde byly dislokovány jako záloha obrany Kaplic. Jediným výsledkem je potom zmražení nepřátelského postupu v Kaplicích na několik dalších hodin

Ve stejné době kdy se na pochod vydávají jednotky z linie, zahajují koaliční vojska útok také z Vyššího Brodu. Přes Malšín se probíjejí až k Bohdalovicím, kde na ně čeká dobře připravená a opevněná divize, s kterou se utkávají a která následně koaliční jednotky nutí k ústupu k Zátoni. Zde je napadá československé dělostřelectvo rozmístěné v okolí Větřní a Dubové, přičemž narychlo staženým jednotkám způsobuje ztráty na živé síle. Koalice se pokouší ještě o jeden útok pod příkrovem noci, avšak znovu je odražena. Přípravu na další útok provádí po zbytek noci pomocí dělostřeleckých baterií narychlo vyvezených na Zábraňský vrch.

Letectvo ČSLA se do bojů zapojuje již za svítání, kdy letouny 20. sbolp a 6. sbolp doprovázené stíhačkami 8. slp napadají nepřátelské jednotky na linii Velenický vrch - Rožmberk nad Vltavou - Dolní Dvořiště a shromaždiště ve Vyšším Brodě. V čele svazu letí stíhačky 8. slp, které ihned napadají nepřátelská stíhací a bitevní letadla v oblasti. Ničí 21 letounů proti vlastní ztrátě devíti MiGů-23MF a pěti MiGů-23ML a roj Su-22M4 ze 20. sbolp, který vyřazuje z provozu stanoviště protiletadlového systému Hawk přesunutého k Vyššímu Brodu. Dříve než se jej podaří definitivně zničit, jsou dva letouny 6. sbolp sestřeleny. Zbylé letouny zahajují bombardování obranné linie a následně se po přezbrojení, spolu s dvanácti vrtulníky Mi-24V z 51.vrp, zapojují do boje proti jednotkám postupujícím na Kaplici. Své úspěchy ale draze platí sestřelením pěti Su-22 z 20. sbolp a čtyř Su-22 a dvou Su-20 ze 6. sbolp. Další letoun Su-22 z 6. sbolp shoří při nouzovém přistání na záložní letištní ploše v Pacově. Letoun poškozený při útoku na pozemní jednotky u Omlenice normálně přistane, avšak palbou poškozená přední podvozková noha se zlomí a letoun se při dojezdu zhroutí a v plamenech převrátí na záda. Z kabiny je vytažen ještě žijící těžce popálený por. Karel Bartoš, který umírá na palubě sanitní Mi-8 při převozu do nemocnice v Pelhřimově.

Vrtulníky 51. vrp mají šťastný den, když se jim podaří izolovat a zcela zničit více než 60 obrněných vozidel u Bujanova a přidat další vozidla při atacích proti pozemním jednotkám postupujícím proti Bohdalovicím. Cena je ale vysoká a 51. vrp nechává na bojišti šest svých vrtulníků. Letecké boje pokračují do pozdního odpoledne, kdy se na celý prostor boje začíná z olověných mraků řinout hustý déšť.

Během noci, opět ve špatném počasí, startují letouny Su-24M z 20. sbolp k náletům proti nepřátelským městům. Cíl je tentokrát pouze jeden. Letouny obou dvou letek startují ještě před soumrakem a oklikou přes Rakousko a následným letem podél hranice NSR a Švýcarska se letouny dostávají k hranici Francie a překračují ji v prostoru severně od Basileje. Následně se rozdělují na tři samostatné skupiny, které se po různých cestách dostávají k Paříži. Zápalné pumy zasahují rozsáhlé plochy městské aglomerace, které stejně jako předtím jsou hlavním cílem civilní oblasti. Čtyři letouny jsou zároveň vybrány k bombardování letiště Charles De Gaulle v Paříži, kde pomocí průrazných pum ničí vzletové a přistávací dráhy a následně zasypávají stojánky civilních letadel tříštivými pumami, které ničí šest dopravních letadel a dalších osm poškozují. Po skončení náletu se všechny letouny vracejí přímou cestou zpět do Československa přičemž Su-24M s posádkou por. Petr Skopal a por. Miriam Zelenková nad Nancy sestřeluje letoun typu Jaguar. Tento nálet je i přes svou odvážnost zaplacen ztrátou pouhých dvou letounů. Jedna Su-24M s posádkou pilot npor. Vilém Metyska a operátor por. Miroslav Sladký z neznámých důvodů naráží i s posádkou do země u Vitteaux, druhé nad Československem předčasně dochází palivo a je nucena nouzově přistát poblíž Jihlavy do pole. Posádka ve složení kpt. Dana Kašparová a por. Jiří Koudelný vyvázne bez zranění avšak letoun je i přes ne neopravitelné poškození zrušen, odtažen na letiště Náměšť nad Oslavou a zde z větší části zkanibalizován při opravách ostatních Su-24.

Koaliční jednotky odpovídají mohutným přepadem střelami s plochou dráhou letu, které mimo jiné těžce poškozují Ostravu a Liberec a náletem letounů F-117, které napadají letiště Praha-Kbely, kde mimo jiné ničí několik demilitarizovaných letounů určených pro letecké muzeum a dvě Su-7BKL, které zcela shoří. Poškozen je rovněž letištní maják. Jeho horní část byla při mobilizaci nouzově upravena stržením střechy a maják byl využíván jako palpost pro protiletadlové zbraně. Dalším cílem se stane letiště Žatec, kde je zničena řídící věž a několik zodolněných krytů pro letadla. Tři letouny MiG-29A je nutné odeslat k opravě po poškození střepinami a padajícími troskami.

21. listopadu 1989

Ještě za noci vyjíždí z Mnichova dva vojenské nákladní automobily s označením Bundeswehru. Za Mammendorfem sjíždějí ze silnice a po lesní cestě se dostávají až na malou mýtinu, kde zastavují. Zpod plachty seskakují němečtí vojáci a muž se ženou oblečení ve špinavých tmavě modrých leteckých kombinézách s vlajkou na pravém rameni a znakem na hrudi. Oba jsou odvedeni k malému náspu se dvěma čerstvě otesanými trámy, k nimž je vojáci přivazují. Slabá vůně borové smůly je tím posledním vjemem, který registrují před tím, než přes mýtinu třeskne salva z pušek, která oba letce zbavuje života. Dvě osamocené plesknutí revolveru potom končí divadlo zahájené včerejšího večera před vojenským tribunálem v Mnichově, který letce shledal vinnými z válečných zločinů proti civilnímu obyvatelstvu a odsoudil je k trestu smrti.

Zpráva o popravě maj. Františka Vyskočila a kpt. Tatiany Leškové je uveřejněna ve všech světových médiích. Ve státech koalice se setkává s příznivou odezvou veřejnosti, ale zbytek světa je zděšen. Československý prezident Jan Šrom vystupuje před federálním shromážděním s projevem, v němž nejen ostře odsuzuje protiprávní popravu obou letců, ale ve vztahu ke koalici považuje některé části mezinárodních dohod o lidských právech a zacházení s válečnými zajatci za právě zrušené. Následně oba letce vyznamenává titulem Hrdina ČSSR a povyšuje je do hodnosti podplukovníků in memoriam a jako vrchní velitel vydává tajný rozkaz veliteli 20. sbolp v Náměšti nad Oslavou týkající se nočních náletů, jehož výsledkem je vyvezení a příprava velkého množství zapečetěných kontejnerů v letištním muničním skladu.

Chování vojáků a polních velitelů ke koaličním vojákům se rázem mění. Rapidně klesá počet v boji zajatých nepřátel a podstatnou měrou se zhoršuje zacházení se zajatci v zajateckých táborech. Bojová morálka ČSLA navíc prudce stoupne.

Na mírových jednáních se zástupci koalice vysmějí protestujícímu ministru zahraničí Adamcovi do očí a zástupci NSR a Francie Adamcovi lakonicky sdělují, že v případě, že by další z pilotů bombardérů padl do rukou jejich ozbrojených složek, bude s ní naloženo stejně jako s oběma zastřelenými letci. Adamec se dlouhým telefonickým rozhovorem s Prahou domlouvá na dalším postupu a následně sebevědomým koaličním zástupcům oznamuje, že oficiální odpověď na tuto protiprávní vraždu dostanou v nejbližší době.

Na půdě OSN generální tajemník OSN ve svém projevu čin koalice odsoudí a v jeho protestu se k němu přidá většina států. Následně jsou schváleny sankce proti koaličním státům, zakazujícím ostatním státům OSN nejen dodávky zbraní, ale také dodávky ropy, která je pro jejich válečné operace životně důležitá. USA proti těmto sankcím protestují a na protest vystupují z Rady bezpečnosti OSN. Sebou si tak odnáší i značnou část jednotek podřízených OSN.

V Československu zatím pokračuje přebírání výzbroje dodané z Polska a SSSR. Na nádraží v Ostravě přijíždí postupně vlaky s nákladem tanků T-72 ze SSSR, kterých je objednáno na pět set. Další přibližně stovku tanků přebírají nově zformované československé jednotky z rukou polských vojáků na nádraží v Táboře, kam dorazily rovněž po železnici.

Na letiště Všechov se přes špatné počasí přesouvá posledních třicet letounů MiG-21MF z Polska. Zde je z nich vytvořen 77. slp se třemi letkami. Vzhledem k tomu, že všechny letouny jsou řízeny polskými dobrovolníky, je 77. slp postaven pod velení pulk. Jaceka Zawadského, který rovněž přilétá na jednom z MiGů. Ten ihned se dvěma zkušenými piloty PVOS začíná s instruktáží pilotů o situaci a geografii oblasti jižních Čech.

Rovněž se do Československa přesouvá zbytek letounů Su-22 a Su-20 z nichž deset letounů Su-22 přistává u 20. sbolp v Náměšti nad Oslavou, pět letounů (3xSu-22 a 2xSu-20) přistává u 6. sbolp v Přerově a pět letounů Su-22M4R přistává u 47. pzlp v Hradci Králové ,kde nahrazují sestřelené průzkumné letouny.

Na letišti v Prostějově dále přistává po přeletu ze SSSR osmnáct vrtulníků Mi-24V řízených československými letci a patnáct vrtulníků Mi-24P pilotovaných sovětskými dobrovolníky. Tyto jsou rozděleny mezi 11. vrp a 51. vrp tak, že tři roje Mi-24V a dva roje Mi-24P jsou odveleny k 11. vrp, zbytek přebírá 51. vrp, kam přecházejí i s posádkami.

Vrtulníkové letectvo je na západě posíleno o 1. aevrp, který vzniknul ze dvou dopravních letek s vrtulníky Mi-17 upravených pro aeromobilní operace a pluku výsadkářů. Jednotka navíc dostává k dispozici všech třicet československých vrtulníků Mi-24D, které zatím byly z důvodů přezbrojování všech útvarů na typ Mi-24V uzemněné na letišti v Prostějově. Zde měly být připraveny k použití jako druhosledové. Vzniká tak dostatečně silná jednotka schopná samostatně útočit a podporovat vysazenou pěchotu zásobováním a adekvátní vzdušnou podporou. Jako základna je zvolena záložní vzletová plocha Kámen v jejímž okolí v krátké době vyrůstá stanové městečko, ve kterém se posádky a parašutisté ubytovávají.

Poslední posilou letectvu na západní frontě jsou náhradou za zničené letouny k 5. slp a 9. slp dodané znovu zprovozněné letouny MiG-21F, PF a PFM. V Mošnově shromážděné letouny jsou rozděleny mezi oba útvary rovným dílem (každý tedy získává 4 letouny MiG-21F-13, 3 letouny MiG-21PF a sedm letounů MiG-21PFM) a navíc se během dne daří zprovoznit dalších deset MiGů-21F-13, pět MiGů-21PF a 11 MiGů-21PFM. Ty jsou následně přelétány přímo k útvarům.

Horší situace nastává u Su-7BKL jejichž draky jsou natolik opotřebované, že technici zprovozňují pouze tři letouny a do půlnoci zvládají do značné míry připravit dalších sedm letounů. Provozuschopné letouny jsou stejně jako MiGy-21 neprodleně přelétávány k útvarům, v tomto případě k 7. sbolp v Praze-Kbelích.

K útvarům s reaktivovanými letouny během dne začínají přicházet mimo reaktivované techniky také starší piloti ze stavů záloh, kteří především na nich mají létat. Vzhledem k počasí probíhá jejich obnovovací výcvik pouze na zemi. Piloti večer souhlasí s tím, že jejich první obnovovací let bude vzhledem k situaci také prvním bojovým letem.

Kritická situace u 28. sbolp je řešena obdobně. Vzhledem k tomu, že na letišti zůstává pouze jedenáct posledních MiGů-23BN, padá rozhodnutí, že piloti, kteří o své letouny přišli budou nadále sloužit jako záloha pro případ zranění ostatních pilotů MiG-23BN a zároveň budou zařazeni do skupiny nadstavových pilotů, kteří procházeli zrychleným přeškolením na MiG-27M. Piloti, kteří začali s přeškolením dříve, postupně skládají zkoušky pozemního přezkušování a vzhledem k nedostatku letounů, času a nevhodného počasí bude jejich první let na MiGu-27 i prvním bojovým. Důvěru v tuto techniku navíc pozvedá zpráva, že další MiGy-27 jsou už vyčleněny ze sovětského letectva a připravovány na přelet do Československa.

V podvečer 20. 11. se počasí nad západními Čechami začalo opět příchodem další studené fronty zhoršovat, až nakonec během noci kleslo pod minima stanovená pro létání na jednomístných letounech.

Navzdory špatnému počasí odstartovaly krátce po půlnoci z letiště Praha-Kbely tři letouny L-410 s průzkumníky, kteří byli na padácích z malé výšky vysazeni v prostoru Vyššího Brodu a Dolního Dvořiště, kde po sbalení padáků a jejich odklizení, začali s průzkumem vhodných pozemních cílů pro další letecké údery. Letouny se ze své mise vrátily beze ztrát, lehce poškozen byl pouze jeden letoun, který při přistání přistál těsně před prahem dráhy, a při následném odskoku došlo k poškození spodní části trupu, které bylo opraveno v polních dílnách.

Před svítáním jednotky ČSLA zahajují útok proti včera obsazeným a opět ztraceným zásobovacím cestám koaličních jednotek u Chebu. Během pěti hodin tyto se silnou podporou dělostřelectva z Hrozňatova znovu přetínají, vysvobozují jednotky na kopci U Rozcestí a obsazují vrch Rovinka ležící na okraji Chebu. Vpřed vyslané jednotky následně obsazují nebráněný vrch Zelená hora, kde v rozvalinách hradu ničí nepřátelskou vysílací stanici a Pomezí nad Ohří, čímž přetínají poslední velkou zásobovací trasu do NSR. Tak se daří vytvořit dostatečně silné pásmo obrany, které se koaličním jednotkám i přes neustálé protiútoky z NSR nepodaří prolomit a Cheb se tak dostává do pevného obklíčení. Pěchota neprodleně vniká do města a spolu s jednotkami, které za úsvitu přecházejí Ohři, začínají bojovat přímo v ulicích města. Boj trvá až do večerních hodin, kdy jsou poslední americké jednotky obklíčené poblíž stadionu. Ve 21:05 se naposledy zvedá pěchota ČSLA do útoku a ze zničené budovy stadionu vyvádí poslední koaliční vojáky, kteří bitvu o Cheb přežili. Těchto čtrnáct zajatců se tak stává jedinými koaličními vojáky, kteří hlavní bitvu o Cheb přežijí.

Zbylé jednotky postupující ze severu zahájily během dopoledne pochod na západ s cílem dobít Aš. Jejich první zastávkou se stal Hazlov, kde se střetly se značně dezorganizovaným nepřítelem, tvořeným zejména jednotkami, které unikly při útoku na Františkovy Lázně. Vzhledem k tomu, že se tyto ještě nestačily opevnit, byl Hazlov během necelé hodiny dobyt a v obci byli zanecháni motostřelci s úkolem Hazlov udržet proti případnému protiútoku, zatímco tankové jednotky s podporou pěchoty vyrazily k jihu, aby dobytím Libé uzavřeli v kotli mezi Františkovými Lázněmi, Hazlovem a Libou hlavní část nepřátelských tankových jednotek, které se sem stáhly po obsazení Chebu.

Libá po třech hodinách bojů kapituluje a kotel je tak uzavřen. Během krátké chvíle však koaliční jednotky přecházejí do útoku a jen již téměř dokončené zákopové opevnění u Hazlova je pomáhá zastavit. Nakonec se koaličním jednotkám podaří prorazit, když ve 22:40 prorážejí u Polné obklíčení a unikají k Aši. Ve vyprázdněném kotli tak Čechoslováci nacházejí jen polní nemocnici s devadesáti těžce raněnými koaličními vojáky, hromady mrtvol a ohořelých torz tanků.

Fronta u Nemanic se za úsvitu po téměř pěti hodinách nepřetržité dělostřelecké palby definitivně hroutí. Ze severu a z východu do míst, kde ještě před včerejším bombardováním stály domy, za neustálých těžkých bojů vstupují jednotky ČSLA. Po zničení zakopané pěchoty u Novosedel bojují dům od domu, zbor od zboru přes celou délku Nemanic a Nemaniček. Ve chvíli, kdy se konečně dostávají na okraj města, zahajují nepřátelské posily, které překročily hranici u Lískové protiútok a nutí tak pěchotu ukrytou v troskách města k více než sedmi hodinám poziční obrany, která však po útoku jednotek ČSLA z Černé řeky na Lískovou končí úspěšně. Krátce po setmění vstupuje pěchota do Lískové, kde se opevňuje a čelí poslednímu pokusu o protiútok koaličních jednotek přes hranici do NSR. Poslední výstřely za hranicí potom zazní krátce po 23.hodině, kdy poblíž Velké Skály hlídka pěchoty nachází úkryt šestice parašutistů, shozených sem předcházejícího dne. Parašutisté vedou houževnatý odpor avšak poté, co jim dojde munice, vycházejí poslední dva parašutisté z úkrytu s rukama nad hlavou.

Krátce po svítání se hroutí obrana Horních Vltavic a poražené jednotky ČSLA ustupují do Račí, kde je posiluje pěchota vyslaná z Borové Lady. S podporou motostřeleckých jednotek z Kubovy Huti potom v poledne zahajují protiútok končící nejen opětovným osvobozením Horních Vltavic, ale i dobytím strategického Mlýnského Vršku, na kterém je ihned rozmístěno několik samohybných děl, které začínají ostřelovat Zátoň a Lenoru. Osamocená pěchota se pak přesouvá na jihozápad a s těžkými ztrátami dobývá v 16:15 nepřátelskou radiostanici a pozice PVO na Žlibském Vrchu. Zde se urychleně zakopává a po posílení dalšími pěšími a ženijními jednotkami podniká pokus o dobytí Chlustoru, který však končí katastrofou poté, co se pěchota dostává do neodhaleného, koaličními jednotkami položeného minového pole na srázu kopce. Trvá déle než pět hodin, než se pod těžkou palbou daří stáhnout v minovém poli uvězněné jednotky, které se následně stahují na Žlibský Vrch, kde po dvou hodinách dělostřelecké přípravy musí čelit útoku koaličních jednotek ze Strážného. Zákopy na Žlibském Vrchu během dvou hodin změní pětkrát majitele, až jsou nakonec dobyty a udrženy jednotkami ČSLA.

Na obranné linii před Volarami pokračují pokusy o průlom, který se poprvé daří až krátce před desátou hodinou, kdy část nepřátelské pěchoty prochází obranou a rozšiřuje boje na okraj Volar. Průlom se daří během krátké chvíle znovu uzavřít a koaliční jednotky ve Volarech zálohami rozdrtit, avšak velení ČSLA je nucené do Volar přesunout nové jednotky, které přicházejí z Prachatic a odpoledne i s jednotkami na obranné linii přecházejí do útoku na západ. Během dvou hodin prorážejí nepřátelské jednotky, které tlačí až k Soumarskému mostu. Ústupovou cestu přes most koaličním jednotkám uzavírá dělostřelectvo, které svou palbou most ničí. Něpřátelská pěchota a několik obrněných transportérů, kterým se podařilo most překročit, uniká přes České Žleby do Hliniště. Zbytek nepřátel po 22. hodině vyklízí obec Soumarský most, zanechává na místě povětšinou zničenou techniku, jíž blokuje silnici a pěšky ustupuje přes nivní mokřinu do Lenory.

Po téměř celonoční dělostřelecké přípravě se dávají do pohybu i jednotky ustoupivší od Bohdalovic k Zátoni posílené o nové tankové jednotky. Během dopoledne se jim podaří prorazit do Bohdalovic a přes Hašlovice se probít do Dobrné a Lužné. Zde jsou nuceny svádět dlouhý boj o Branný Vrch, kde je umístěna radiostanice ČSLA a lokální velitelské stanoviště. Toto padne až téměř za soumraku - obránci jsou vyhlazeni do posledního muže. Pokračující útok na Větřní se zastavuje na hranici města, kde u pramene Heřmanského potoka ČSLA přes nos zbudovala obrannou linii, na níž se brání po zbytek noci.

Ve snaze dále rozšířit frontu pro útok na Český Krumlov zahajují koaliční jednotky podél břehu Lipenské nádrže útok na obec Frymburk. K útoku se připojuje i část jednotek z Malšína. Naproti jim jedou dva tankové prapory ČSLA, které se s nepřítelem utkávají v prostoru Hodslavského vrchu, kde jsou oba tankové prapory po dlouhém boji nakonec poraženy a donuceny k ústupu k Náhlovu. Zde se zastavují a spolu s pěchotou přesunutou sem z Frymburka vedou obranný boj až do osmé hodiny večerní, kdy jsou jejich pozice dobyty a nepřítel zahajuje útok na Frymburk. Čelí přitom zakopané pěchotě, tankům a protitankovým dělům rozmístěným po celém obvodu obce. První dva útoky se daří odrazit avšak poté, co se v devět hodin večer k útoku přidává pěchota, která prošla přes les a ničí opevnění v jižní části Frymburka a nutí obránce vyhodit most spojující obě části obce do povětří. Tím si také odřezávají jedinou možnou ústupovou cestu z oblasti. Zbytek opevnění se daří i přes neustálou dělostřeleckou palbu udržet až do ranních hodin částečně i proto, že k Frymburku o půlnoci doráží posily ze Světlíku a Černé v Pošumaví, které pomáhají s obranou a dokonce zahajují i krátký protiútok, při kterém nepřítele zatlačí až k osadě Náhlov, kterou procházejí a následně poté, co nepřítel převezme iniciativu, přes ni ustupují zpět do Frymburka. Jediným podstatnějším výsledkem protiútoku je jím umožněná evakuace raněných z Frymburka do Černé.

S nástupem soumraku se začíná rozjíždět i akce Hérostratos, k níž byl přísně tajný rozkaz vydán už v dopoledních hodinách a krátce byl i s několika dalšími zapečetěnými obálkami kurýrem přepraven na základnu 20. sbolp. V muničním skladu letiště Náměšť nad Oslavou jsou otevřeny dosud zapečetěné kontejnery s pumami ODAB-500, které byly původně uvažovány jako základní výzbroj letounů Su-24M, avšak krátce poté podepsané mezinárodní dohody použití palivovzduchových pum zakázaly a odsoudily tak ze SSSR dodané pumy k překážení ve skladech. Nyní je zbrojíři začínají přepravovat k čekajícím letounům Su-24M a Su-22M4, které se mají zúčastnit nastávající operace.

Z posádek 20. sbolp je vybráno devět nejzkušenějších letců, kteří budou v této operaci pilotovat jednomístné letouny Su-22M4 a ti se spolu se všemi zbývajícími posádkami Su-24M i přes neustávající déšť v 17:00 zúčastnili briefingu k nastávající akci.

Plán byl jednoduchý. Nejprve odstartuje trojice letounů Su-22, které mimo dvojice přídavných nádrží PTB-800, dvojice pum ODAB-500 a střel R-60 ponese také dvě střely Ch-58E s příslušným radiotechnickým vybavením a s úkolem nejprve vyřadit z provozu prostředky nepřátelské PVO v cílové oblasti a následně ji bombardovat. Za nimi poletí zbytek letounů s nákladem pum ODAB-500 a ZAB-250 s cílem maximálně zpustošit cílovou oblast. Tou je stejně jako předchozí den jediné město-Mnichov a cílem jsou libovolné civilní obytné oblasti, přičemž volba cílů je ponechána na posádkách. Po skončení náletu bude potom cílová oblast fotografována třemi letouny ze 47. pzlp, které nad Mnichov dorazí deset minut po letounech 20. sbolp. Po návratu letounů a jejich znovuvyzbrojení bude potom nálet zopakován se stejným průběhem. Každý pilot a operátor následně obdrží zapečetěnou obálku, v níž je výslovné povolení nejvyššího velitele letectva ČSLA k použití zakázaných zbraní.

V 18:00 se tedy z letiště začínají zvedat až na hranici nosnosti naložené letouny Su-22 (považme, že každý letoun mimo střel R-60 a palivových nádrží PTB-800 nese dvě pumy ODAB-500 a šest zápalných bomb ZAB-250) a spolu se Su-24M se noří do nízkých mraků rychle tmavnoucích, jak vyhasínají poslední paprsky zapadajícího slunce. Protože je třeba se dnes v noci nad cíl ještě jednou vrátit, letí letouny přímo riskujíce past nepřátelské PVO, avšak ta, zdá se, dnes spí.

Obsah   Následující stránka



Komentáře via Facebook (nutná registrace na FB)

Komentáře via Disqus (moderovaná diskuse, bez nutnosti registrace)


comments powered by Disqus

Původní diskuse (není již možné vkládat nové komentáře)

Zobraz komentáře (16) / starý systém


Tato stránka byla zobrazena : 17449 krát


 
 
    
Ošklivý sup