Bratři Mašínové - fakta

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔29.05.2006 📕81.208

Senát Parlamentu ČR koncem května opět (již potřetí) navrhl prezidentu republiky na vyznamenání nejvyšším českým státním vyznamenáním, Řádem bílého lva, bratry Mašíny, legendární bojovníky proti komunistickému režimu. Jejich odbojová činnost vzbuzuje v naší společnosti stále mnohé kontroverze a bohužel našimi médii už za tu dobu proběhla spousta zkreslených, nepřesných či vyloženě lživých informací, či spíše dezinforamcí, ohledně jejich činnosti. Rozhodl jsem se proto sepsat nejdůležitější fakta o případech, kterými tato lživá či nepřesná vyjádření operují. Tento článek rozhodně není podrobným popisem činnosti skupiny bratrů Mašínových - ten je možno nalézt v několika publikacích, které o nich u nás vyšly (viz dále). Vybral jsem pouze konkrétní akce, při nichž byl členy skupiny usmrcen člověk, neboť právě ohledně těchto akcí kolují nejrůznější fámy, většinou s cílem vykreslit členy skupiny jako sprosté vrahy.

Na úvod je třeba říct, že bratři Ctirad a Josef Mašínové, synové slavného Josefa Mašína, legionáře a jednoho ze Tří králů, popraveného gestapem, věrni rodinné tradici rozhodli se bojovat proti poúnorovému režimu stejně jako jejich otec bojoval proti režimu nacistickému. Na počátku padesátých let se v krátké době očekávalo vypuknutí války mezi SSSR a jeho satelity a Západem a Mašínové se zatím rozhodli působit jako partyzáni, později pak, až nebude zbytí, odejít z vlasti a přihlásit se do americké armády, aby se pak v jejich řadách mohli opět podílet na boji proti komunismu. Ještě je vhodné podotknout, že metody svého boje postavili do značné části na znalostech, které Ctirad získal v záškodnickém kurzu pořádaném na podzim 1948 „pro zvýšení brannosti obyvatelstva“, kde se učili mimo jiné potichu likvidovat nepřítele, provádět sabotáže atd...

Vybudovali malou skupinu, která nečítala více jak 6 až 10 spolupracovníků, přičemž jen oni dva ji vedli a byli zasvěceni do všech plánů a akcí. Za úkol si stanovili především sabotážní činnost. Z nejrůznějších zdrojů získávali zbraně a výbušniny, které sami sestrojovali. Používali jich především k sabotážím, jimiž chtěly podkopat zestátněné hospodářství země a morálku členů KSČ i obyvatelstva. Nakonec při plánování útěku za hranice byl Ctirad Mašín uvězněn v Jáchymově, kde nezahálel a i zde prováděl sabotáže. Po amnestii z roku 1953, kdy byl propuštěn, se skupina rozhodla v říjnu definitivně odejít ze země, aby se mohla vrátit ve službách americké armády. Po svém legendárním útěku, kdy byli dva z pěti členů skupiny (Zbyněk Janata a Václav Švéda) zajati a později popraveni, do ní přeživší členové skutečně vstoupili. Během jejich pětiletého závazku však došlo ke změně mezinárodní situace a válka mezi SSSR a Západem přestala být aktuální. Všichni tři členové skupiny z americké armády po odsloužení pěti let odešli, Ctirad Mašín dnes žije v USA, Josef Mašín v Německu a Milan Paumer se roku 2001 vrátil do ČR.

Podívejme se tedy nyní podrobně na ony tři případy (a více jich nebylo), kdy členové skupiny usmrtili člověka v ČSR:

datum, místo: 13.9. 1951, Chlumec nad Cidlinou
oběť: příslušník SNB Oldřich Kašík
akce: přepad stanice SNB za účelem získání zbraní
plán: nechat se taxíkem zavést na místo, omámit a svázat taxikáře, vylákat příslušníka SNB ze stanice, venku ho udeřit železnou tyčí a tím zneškodnit (konkrétní postup nebyl přesně stanoven, mělo se postupovat dle situace na místě)
provedení: když se příslušník otočil zády, aby si zašel pro cosi zpět do stanice, Ctirad Mašín vytáhl z rukávu ocel a praštil ho po zátylku. Příslušník se otřesen pomalu otočil zpět a pokusil se vytáhnout pistoli. Josef Mašín ho okamžitě dvěma výstřely zastřelil.
výsledek: Přepad se nezdařil, střelba mohla vyburcovat celou stanici a proto bratři Mašínové okamžitě rychle ujeli.

datum, místo: 28.9. 1951, Čelákovice
oběť: příslušník SNB četař Jaroslav Honzátko
akce: přepad stanice SNB za účelem získání zbraní
plán: přivolat sanitku k fingované nehodě, zmocnit se jí (taxík nepřipadal po přechozím nezdaru v úvahu), řidiče a zdravotníka omámit a přivázat ke stromu (běžná praxe Mašínů), sanitkou se dopravit k policejní stanici v Čelákovicích, vylákat příslušníka, omámit ho a svázat, sebrat mu klíče a zmocnit se zbraní
provedení: podle plánu, příslušník vylákán k fingované nehodě, odzbrojen a spoután, zavezen zpět na stanici, přinucen vydat klíče a ukázat ukryté zbraně, následně omámen a po vyhodnocení nebezpečí (příslušník byl evidentně velmi zkušený a celou dobu si bratry Mašínovy pozorně prohlížel), rozhodnuto že musí být zabit, aby nemohl vypovídat a podat popis pachatelů, jež si zjevně velmi dobře zapamatoval. Ctirad Mašín ho tedy podřezal.
výsledek: Přepad byl úspěšný, zbraně byly získány.

datum, místo:2.8. 1952, mezi Čáslaví a Hedvíkovem
oběť: pokladník Kovolisu Josef Rošický
akce: přepad vozu vezoucí výplaty do Hedvíkova za účelem získání většího finančního obnosu na úplatky pro akci na osvobození Ctirada Mašína, který byl toho času ve věznici v Jýchymově
plán: zastavit vůz převážející hotovost v stejnokroji lidových milicí, předstírat vyšetřování, posádku vylákat z auta, omámit a svázat
provedení: V autě cestovaly čtyři osoby - řidič, bezpečák, pokladní a vedoucí závodní kuchyně, která zde byla shodou okolností (požádala kolegy o svezení). Proti nim stáli Josef Mašín a Václav Švéda. Václav zastavil vůz, vyzval řidiče aby se legitimoval, když bezpečák protestoval, přistoupil z druhé strany Josef Mašín a s namířenou pistolí jim oběma přikázal vydat zbraně a vystoupit, což se také stalo. Josef Mašín si sedl za volant, zatímco Václav vedl oba zajatce pěšky. Josef s autem odbočil k lesíku, když se pokladník pokusil zezadu zasáhnout do řízení. Josef zastavil a přikázal oběma vystoupit, aby je odvedl k lesíku, kde je chtěli svázat, taktéž pěšky. Během cesty pokladník vytáhl pistoli, kterou měl dosud ukrytou, a namířil na Josefa. Ten zjistil, že jeho vlastní pistole mu vypadla v autě, a tak se chladnokrevně vrhl na pokladníka, který stál asi 2m od něj, sebral mu pistoli a, poněvadž pokladník stále kladl odpor, během potyčky ho zastřelil jeho vlastní zbraní. Zbylí tři byli zavedeni do lesíka a tam ponecháni.
výsledek: Přepad byl úspěšný, peníze byly získány.

Dále je bratrům Mašínům někdy vyčítána akce, kdy založili požár jedenácti stohů slámy na jižní Moravě, a následné zranění člena Pomocné stráže VB a velitele hasičů z Mořic Leciana. Účelem akce bylo narušit socialistické hospodářství (družstva soustředila slámu na jednom místě a její ztráty znamenala značné problémy) a morálku (po každé takové akci, která oficiálně nebyla nijak komentována ve snaze ji před obyvatelstvem utajit, se vyrojily divoké zvěsti o partyzánech). Když všechny stohy hořely a Ctirad Mašín a Václav Švéda se vraceli na kolech domů (podle plánu už měli být v bezpečí, ale vlivem technické závady na kole se zdrželi), upozornil na sebe Ctirad Mašín svým českým dialektem. Poněvadž měl problémy s padajícím řetězem, zůstával pozadu, a když je za vesnicí zastavili dva muži, nedokázal tak jako Václav Švéda včas ujet. Když mu Lecian zahradil cestu a pokusil se ho legitimovat, vytáhl Ctirad pistoli a vypálil dvě rány. Lecián se zasažen svalil na zem, muž kteý ho doprovázel se dal na útěk - Ctirad Mašín po něm taktéž dvakrát vystřelil, ale nezasáhl. Lecián byl poměrně těžce zraněn, ale vyléčil se (někde se uvádí že zranění zanechalo trvalé následky, čímž je patrně myšleno to, že přišel o jedno oko).

Později, během skoro pět týdnů dlouhého putování východním Německem, když byla proti pětičlenné skupině zburcována celá východoněmecká policie a k tomu sovětské jednotky, (pátrání se dohromady zúčastnilo prý až 25 000 mužů), zastřelili členové skupiny ve dvou střetech čtyři z nich: dva na železniční stanici Ucro, kde se je, podezřele vyhlížející skupinku mužů, pokusili legitimovat a když zjistili že nemají doklady, tak zatknout, a další dva během následného zátahu, kdy byla skupina obklíčena v lese - a několik dalších zranili (další čtyři muži byli zastřeleni a několik zraněno během pátrání svými vlastními soudruhy během různých nedorozumnění a zmatků). Popisovat podrobněji jak k tomu došlo považuji pro účely tohoto článku za zbytečné, navíc by bylo třeba rozsáhlejšího zpracování.

Toto jsou tedy fakta, které by měl každý mít na paměti, až zase uslyší „učené“ mudrování o bratrech Mašínových z televize nebo jiných médií. Nikomu nechci vnucovat ani brát jeho názor na tyto postavy, ale jakýkoliv názor musí být podložen seriózními fakty, ktrerá jsem zde stručně nastínil.

Podrobný popis činnosti skupiny lze nalézt v knihách:
Ota Rambousek: Jenom ne strach (Vyprávění Ctirada Mašína)
Jan Němeček: Mašínové - zpráva o dvou generacích

Na závěr mi dovolte prezentovat můj osobní názor. Myslím si že situace okolo bratů Mašínových je pro současný stav naší společnosti typická. Na jedné straně máme zákon o protiprávnosti předlistopadového režimu a odboji proti němu (viz např. http://www.kpv.kozakov.cz/normy/zakon.htm), který jasně říká v § 3:

Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Na straně druhé mnozí stále nejsou ochotni považovat boj proti tomuto protiprávnímu režimu za legitimní, o úctyhodnosti ani nemluvě. Přitom odboj proti režimu, který zde panoval obzvláště na počátku padesátých let, a odboj proti nacismu v letech 1939-1945 jsou prakticky na stejné úrovni. Oba režimy pošlapávaly všechny principy a hodnoty, které považujeme za nezadatelné, a boj proti nim byl bojem za tyto principy, kterých si - aspoň to tvrdíme - vážíme ze všeho nejvíc - proto bychom měli být ochotni za ně kdykoliv bojovat. Bratři Mašínové byli příkladem lidí, kteří byli ochotni to nejen prohlašovat, ale i konat. Postavili se zlu bez ohledu na jeho podobu, bez ohledu na své vlastní bezpečí, bez ohledu na nejisté vyhlídky na vítězství. Způsob, jakým tento boj vedli, si zaslouží nezměrný obdiv a činí z nich jedny z největších hrdinů, jakými se naše země může pyšnit. Neměli bychom na ně zapomínat nebo je dokonce zavrhovat - neboť národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude žádné mít, až je bude skutečně potřebovat.

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔29.05.2006 📕81.208

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře